Modrá planeta? Akutní nedostatek vody je blíž, než si myslíme

Extrémně vysoké riziko sucha mají státy Arabského poloostrova, Indie a Pákistán. Jinými slovy, největší problém s nedostatkem vody nemá výhradně Afrika.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Barefoot Photographers of Tilonia / Flickr

Kolik? V roce 2019 neziskovka WRI (World Resources Institut) vyhodnotila s pomocí analýz mapových podkladů a veřejně dostupných zdrojů, že hned 17 států světa se nachází ve stavu setrvalého vodního stresu, v extrémní hrozbě nedostatku vody. Každoročně tu totiž spotřebují 80 % veškeré dostupné vody, kterou mají k dispozici. Od povrchových zdrojů po podzemní rezervoár, včetně toho, co tu náhodou naprší. To vše je ze čtyř pětin načerpáno pro potřeby zemědělství, průmyslu a samozřejmě také k hašení žízně. Ona pětinová rezerva, která v každoročním úhrnu dostupných vodních zdrojů zbývá, se však v důsledku nejrůznějších nuancí počasí a klimatických výkyvů může velmi snadno nedostavit.

Méně vydatné sezónní srážky pak mohou znamenat, že tu lidé tvrdě narazí na suché dno svých studen. A tehdy je budou od smrti žízní dělit zhruba ty tři dny. Což je skoro stejně rychlé jako průběh nákazy virem eboly. Hodí se přitom zmínit, že oněch 17 států, uvedených ve statistice WRI, obnáší jednu čtvrtinu obyvatel planety Země. Necelé dvě miliardy lidí, kterým voda z kohoutku rozhodně neteče. To ale není všechno: dalších 44 států momentálně čelí „vysoké úrovni vodního stresu“. Ti každoročně vyčerpají 40 % dostupných zdrojů. Takže je teoreticky od smrti žízní dělí jen dva suché roky za sebou. Voda prostě znamená život, byť na to rádi zapomínáme.

Problém, ve kterém nevede Afrika

Česká republika svítí na mapách WRI jasně žlutou barvou. Jsme ve 4. kategorii, ve stupni nižšího středního ohrožení. Sousední Slovensko je dokonce v páté, nejméně ohrožené kategorii. Jinak je geografické rozdělení rizik dost neintuitivní. Francie, Lucembursko, Německo a Dánsko sdílí 3. kategorii (střední ohrožení) s Jihoafrickou republikou, Kubou, Mongolskem a Čínou. Belgie, Řecko, Itálie a Portugalsko je v 2. kategorii (vysoké ohrožení), stejně jako Turecko, Džibuti, Namibie a Sýrie. Extrémně vysoké riziko, onu 1. kategorii, pak reprezentují státy Arabského poloostrova, Indie a Pákistán. Jinými slovy, největší problém s nedostatkem vody nemá „jen výhradně Afrika“.

Vlastně, státy jako Rwanda, Keňa, Mali nebo Kongo jsou v 5. kategorii nízkého ohrožení docela za vodou. Je osvěžující vidět, že pro jednou (až na Eritreu, Botswanu a Libyi) nemá Afrika s něčím ten největší problém. Nicméně zbytek světa, včetně rozvinutých zemí, v pozvolna narůstající hrozbě nedostatku vody docela plave. Někdy doslova, protože ne každý nedostatek nutně vyvolává potřebu šetřit. Kanaďanům, kteří jsou ze 189 hodnocených zemí na 108. příčce, v kategorii nejnižšího ohrožení, vodu nezávidíme. Průměrná roční spotřeba tu na jednotlivce činí 29,1 kubíků. To je přes 40 plných van. Kde ovšem na takové "koupele" bere vodu Arménie (36,1 kubíků na osobu ročně a zároveň 2. kategorie ohrožení)?

Zemědělství se, v závislosti na konkrétním regionu, podílí na 70 % spotřeby vody. Průmysl "vypije" kolem 20 %, spotřeba domácností 10 %.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | California Department of Food and Agriculture / Flickr

Nešetří ani ti, kteří mají nedostatek

S vodou nešetří ani Američané, za ekologii pochvalovaní Kostaričani, přírodymilovní Novozélanďané. Výrazně hýří i Rusové, kteří disponují třetinou veškerých sladkovodních zdrojů pitné vody na světě. A Indové, kteří nadbytkem vody rozhodně netrpí. Úplně největší spotřebu vody v přepočtu na počet obyvatel (ovšem se započítaným zemědělstvím, což výsledek zkresluje) mají v desátém nejžíznivějším státu na světě, ve Spojených arabských emirátech. Na jednoho obyvatele tu připadá spotřeba 477 kubíků vody denně. To je cena za zahradničení v poušti a sjezdovky v krytých halách. Díky odsolovacím zařízením si to mohou dovolit, dokud jim peníze za ropu tečou. Ale pak? Už teď jejich vodní hospodářství jede nadoraz.

A nejen jejich. Spotřeba vody totiž rychle narůstá. Úměrně tomu, jak se zvětšuje lidská populace. Ale už neúměrně k tomu, jak narůstá urbanizace, zasídlení velkých měst. Dochází při něm totiž k nerovnoměrnému přetěžování lokálních zdrojů vody. Spotřeba vody také narůstá s tím, jak se zvyšuje kvalita života v jednotlivých zemích. Milník v podobě globální spotřeby 4 bilionů kubíků vody jsme minuli už v roce 2014. A spolu s tím se rozšiřuje i seznam zemí, které se z kategorie nízkého či středního ohrožení přesouvají k červeným příčkám akutní hrozby nedostatku vody. Vody, kterou není dost dobře odkud brát.

Voda nad zlato? Možná už brzo

Sice je 75 % povrchu naší modré planety Země pokryto vodou, ale 97,5 % této vody je slané, a jen 2,5 % sladké, pitné. A jen 0,3 % je aktuálně přítomno na planetárním povrchu v tekuté, kapalné podobě. Pitná voda, byť to takhle nevnímáme, je vlastně zatraceně velká vzácnost. Kterou, pokud se nechceme potýkat s vodním stresem, musíme začít rozumně využívat a šetřit s ní. Jak? Překvapivě, nápad na výstavbu tisíců přehrad z WRI nezaznívá. Místo toho doporučují, aby se v efektivitě polepšilo zemědělství. Které se, v závislosti na konkrétním regionu, podílí na 70 % spotřeby vody (průmysl vypije kolem 20 %, spotřeba domácností 10 %).

Dalším doporučením je vytvoření zelené infrastruktury, která ochrání existující povodí, prameniště a toky řek. Naučit se vodu zadržet v krajině. A do třetice všeho dobrého, je třeba použitou vodu ošetřovat, znovu-využívat, čistit a recyklovat. My zatím vodu máme. Čtvrtina obyvatel celého světa ji ale už zítra mít nemusí. A když se něco ošklivě nepovede, tak do dvou let bude na suchu polovina světa. Akutní nedostatek vody je opravdu blíž, než si myslíme.

Přečtěte si také |

Martina Jurová: Praktický návod, jak na svejly. Pomohou zadržet vodu ze srážek tam, kde spadne