Martina Jurová: Praktický návod, jak na svejly. Pomohou zadržet vodu ze srážek tam, kde spadne

Svejl z anglického swale znamená vlhká prohlubeň či mokřad, někdy také známý pod termíny zasakovacích příkop či průleh. Jsou to mělké prohloubeniny vedené po vrstevnici, případně mírně šikmo, sloužící pro zadržení dešťové vody nejlépe v místě jejich dopadu. Takto zachycená voda se vsakuje do půdy a podloží a slouží pak jako její rezervoár pro zdejší vegetaci či napomáhá sytit zdroje podzemní vody. Toliko teorie a nyní trochu z praxe. V roce 2016 jsem se s rodinou stěhovala do nově postaveného domu na zhruba dvouhektarovém pozemku, který je široký asi 50 m a co nemá do šířky, to má do délky. Ta je více než 450 m, ve sklonu asi 8,5 %. Dům a stáje jsou umístěny u paty svahu a zbytek plochy je využíván jako pastvina.

Žití na novém pozemku bylo příjemné, avšak postupně se nám jeden po druhém začaly vyjevovat problémy. Dalo by se je téměř odškrtávat z pomyslného seznamu.

První obrovská slabina se ukázala v roce 2017. V červenci přišly asi 14 dní po sobě dvě krátké, ale prudké bouřky. Během půl hodiny spadlo přes 50 mm srážek a všechna voda z našich dvou hektarů se hrnula přes náš dvůr, plot, trávník i příjezdovou cestu do potoka.

Dalším problémem se ukázala být četnost srážek. Obec Ježkovice leží ve srážkovém stínu Moravského krasu. Stoupající teplý vzduch kumulovaný zdejším vápencem odklání srážkové mraky buď na východ na Olomoucko, nebo je zadrží západně na Brněnsku, kde se tzv. vyprší a na nás nezbude. To jsme plně pocítili na jaře a v létě roku 2018. Bohužel oficiální meteostanice, pod kterou spadáme, je umístěna v Pozořicích, tedy oblasti s naprosto rozdílnými podmínkami.

Trochu lepší srážková situace bývá v zimě, protože jsme v nadmořské výšce nad 420 m, sněhových srážek proto u nás bývá víc. Avšak v zimním období je vsakování minimální a voda zase rychle odteče.

Ruku v ruce se suchem jde větrná eroze. A to nejen v létě, ale i v suchém zimním období.

Další pomyslnou položkou v seznamu je půdní typ. Směs kamení, jílu a písku uložených mělkým třetihorním mořem v nejrůznějších nepředvídatelných vrstvách tvoří ve vlhku mazlavou lepivou hmotu na kamenitém podkladu. Za sucha ale tvrdou v nepropustnou vrstvu velmi ohroženou vodní erozí. Jak se říká, extrém na extrém, ode zdi ke zdi. Tak co s tím? Bylo třeba vodu udržet na svahu. Řešením byly svejly.

Řešení jednoduché v teorii, ale problematičtější v realitě. O to více, jedná-li se o vlastní pozemek. Na cizím člověk často vidí řešení hned, ale na vlastním je zaujatý neustálým přemýšlením, zda vymyslel to pravé a jestli by to nemohl udělat lépe. Ale i tak se chyb nevyvaruje.

V první řadě je důležité za všech dějů a událostí si pozemek projít (několikrát) a zaznamenat místa, která jsou suchá, ta, kde se za vlhka voda sbírá, kde se hromadí a stojí, kde se stéká do jednotlivých pramenů, kudy teče, kde z pozemku odtéká a kolik jí asi je. Na základě toho lze pak plánovat umístění, počet, velikost či hloubku svejlů.

Protože u nás se jedná spíše o extrémní nárazové události, potřebovali jsme svejly větší, hlubší a četnější, byť se jedná o trvale zatravněnou plochu. V našem případě jsem zvolila 5 svejlů. Sahají zhruba 10 m od okrajů pozemku. Jejich hloubka po modelaci je zhruba 1 m, což znamená 0,5 m do původního terénu a 0,5 m násyp nad původní terén. Šířka i tvar je rozdílný podle svažitosti terénu – čím je svah prudší, tím je příkop užší. V horní rovnější části plochy je svejl plytký – hluboký jen asi 50 cm a široký 15 m.

U spodních tří svejlů jsou doplněny svodnice spojující přilehlou polní cestu. Odvádíme tak i vodu tekoucí po přilehlé cestě, na které se v té délce při srážkách nasbírá už celkem slušný proud.

Svodnice je modelována tak, aby ji bylo možné přejet i technikou. Na druhé straně není svodnici potřeba díky náklonu pozemku ke svejlu. Vzdálenost jednotlivých svejlů je zhruba 70 m a jejich individuální objem je podmíněn nestejně širokým pozemkem a různou svažitostí v konkrétním místě příkopů a tedy i jejich různou velikostí, celkově však činí zhruba 216 m3 vody.

Nezapomínejme však na fakt, že voda ve svejlu se okamžitě začne vsakovat, takže v okamžiku, kdy by se svejl naplnil těmito kubíky, je obrovské množství vody již v půdním profilu. I přesto je vždy nutné myslet na možnost přeplnění a tak nezapomenout na místo přepadu.

Samotná realizace má pak několik fází. Před zemními pracemi se musí samozřejmě vytyčit trasa svejlu, jeho šířka a šířka valu. Velmi důležité je, aby se skrývka ornice provedla na celé ploše svejlu, tedy jeho samotného i valu pod ním. Pak teprve se začne modelovat samotný svejl (tedy jeho podloží) a podorničí přemisťovat na místo valu. Až jsou obě tělesa vymodelována, může se na jejich povrch rozprostřít ornice. Není radno opomenout i sklon svahu mezi dnem svejlu a valem. Bude-li příliš příkrý, těžko bude zarůstat vegetaci a bude erodovat.

Jakmile je samotný svejl vymodelován, přejde se k přípravě půdy pro výsadby a zatravnění.

Příprava spočívala v zapravení organické hmoty (uleželý koňský hnůj, sláma) a biouhlu. Také není možné opomenout neustálé průběžné vybírání větších i menších kamenů v množství snad několika tun.

Další fází byly výsadby remízků pod každým svejlem. Ve volné krajině je vždy důležité dbát na vhodnost druhů nejen z hlediska požadavků na stanoviště, ale i z hlediska jejich původu. Vždy vybíráme druhy pro danou lokalitu původní, bez kultivarů a nejlépe generativně množné pro zvyšovaní genetické diverzity. Výhodou pro dobrou ujímatelnost sazenic je také volba místního školkaře, který má podobné podmínky jako je místo výsadby.

U ovocných stromů je vhodné vybírat původní staré odrůdy a pokud možno lokální, roubované na vzrůstných semenáčích nebo stromy pravokořenné. U nás je vysazeno celkem 362 keřů a 74 stromů. Některé jsou klasické, běžně se vyskytující v okolí – bez, trnka nebo růže šípková. Zasadili jsme ale i méně známé jako je kalina dřín, řešetlák, dřišťál.

Ze stromů jsme zvolili jabloně, hrušně, švestky, ale také břízu dub, javor, lípa či mahalebku. Stromy byly voleny ve velikosti odrostků nebo mladých alejových stromů s OK 6–9, keře pak o velikosti nejčastěji 60–80 cm.

Zakončující fází bylo zatravnění. Jako základní travní směs jsme použili druhově obohacenou travní směs s názvem Živa. Pro pozdní termín výsevu jsme ji porůznu doplnili o byliny jako je svazenka, pohanka, lupina, kukuřice, slunečnice, ječmen či len. Jejich funkcí bylo vytvořit kryt jako ochranu před vysycháním a tak napomoci travnímu osivu spolehlivěji vzcházet. Dále jsem přidala i některé druhy divokých bylin a také trávo-bylinnou směs Klasik.

Následná údržba

V prvním roce je nutná kontrola stavu sazenic v průběhu vegetace. Zprvu je navštívil žádostivý srnec, který omlátil pár sazenic, nyní je občas přijdou zkontrolovat bachyně se selaty, které se usadily na vedlejším poli s řepkou.

V roce 2020 deště přicházely celkem pravidelně, zálivka tudíž nebyla třeba. V suchém období je ale alespoň první rok zálivka nutná. Druhý i třetí rok je vhodné ji provést alespoň v době extrémního sucha. Dvakrát ročně je třeba počítat s vyžínáním trávy mezi keři, a to až do doby dostatečného vzrůstu, kdy nehrozí, že tráva bude mít „navrch“.

Ke snazšímu provedení tohoto úkolu jsou všechny sazenice keřů označeny dřevěným kůlem vždy ve stejné pozici vůči sazenici a závlahovou mísou z poctivé vrstvy mulče, který znemožňuje zarůstání sazenice a nadměrnému výparu vody. Tlející mulč je také výborný zdroj organické hmoty v kořenovém prostoru. Stromy jsou opatřeny ochranou proti okusu, keře budou na podzim opatřeny nátěrem proti okusu.

Svejly byly vybudovány už na podzim roku 2019 (terénní práce). Jejich funkci tak bylo možné poprvé sledovat v zimě na přelomu roku, kdy napadla tenká sněhová pokrývka a při tání se svejly plnily touto vodou. Spodní dva svejly byly i z tak malého množství sněhu naplněny. Na jejich plné prověření však zatím čekáme. Bude ale úplně stačit, když nebudou plně využité, protože srážky budou rovnoměrně rozložené a mírné.

Celá akce byla spolufinancována z 50 % Jihomoravský krajem z dotačního titulu „Podpora boje proti suchu, zadržení vody v krajině a následná péče o zeleň na území Jihomoravského kraje v roce 2019“.

Na takovéto úpravy není potřeba žádného stavebního povolení ani projektu od autorizovaného architekta. To by bylo nutné v případě úpravy či změn vodních poměrů. My ale nikomu vodu nebereme, ani ji nikomu nevypouštíme.

Z dalších oficialit pak stojí za zmínku registrace těchto prvků jako „krajinného prvku“ na Státním zemědělském intervenčním fondu (SZIF). Jelikož jsem zemědělská podnikatelka a na pastvinu pobírám dotace na plochu, je to pro mě výhodné. Protože se jedná o prvky uvnitř půdního bloku, po jejich zaregistrování se dotovaná plocha nikterak nemění a dotace platí stále na původní výměru jako před vybudováním krajinných prvků.

Protože se práce dokončily ještě před podáním žádosti pro rok 2020 a SZIF neměl k dispozici jejich leteckou mapu, bylo nutné pro zanesení do mapy jejich zaměření pomocí GPS souřadnic. Další výhodou je, že byl schválen balíček přinášející osvobození pozemků s krajinnými prvky v oblasti daně z nemovitých věcí. Je to o důvod víc, proč se těchto prvků nebát.

---

reklama

---