Povolit či nepovolit obchod se slonovinou? Česko jede za EU vyjednávat ochranu ohrožených druhů

Pálení zadržené pašované slonoviny.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jan Stejskal / Zoo Dvůr Králové

Ne obchodu se slonovinou

Česká delegace bude do jednání vstupovat s tím, že chce zachovat co nejpřísnější ochranu slonů a nosorožců a zamezit obnovení obchodu se slonovinou.

„Každoročně se objevují pokusy zejména z jihoafrických zemí, aby se ochrana rozvolnila, protože v tamních soukromých rezervacích populace slonů roste, a dokonce jsou popisovány případy škod, které zvířata způsobují,“ řekl na setkání s novináři Ladislav Miko, zmocněnec vlády pro biodiverztu a poradce ministerstva životního prostředí.

Podle těchto zemí by regulovaný odstřel slonů byl zdrojem příjmů, například pro ochranu přírody, která je sama o sobě nákladná.

„Ale když otevřete možnost legálního obchodu se slonovinou, otevřete obchodní cestu i pro ilegální slonovinu z ostatních částí Afriky,“ vysvětluje Miko. Efektivní kontrola nelegálního obchodu je v rámci Afriky velmi slabá, a situaci se zatím nedaří změnit.

Přečtěte si také |

Jak se rozzlobený biolog pustil do boje s drancováním přírody, které nikdo nevyšetřoval

Podobně jako se slony se má situace s nosorožci. V Namibii se v soukromých chovech podařilo výrazným způsobem počet nosorožců navýšit. Dnes má tato země druhou největší populaci nosorožců na světě po Jihoafrické republice.

Mezinárodní nadace pro nosorožce odhaduje, že v Namibii aktuálně žije asi 2156 nosorožců dvourohých a 1234 nosorožců tuponosých. Namibie tedy navrhuje, aby se ochrana nosorožců zmírnila a bylo možné vyvážet lovecké trofeje a živá zvířata.

Nosorožec v Namibii.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Diepeveen / Flickr.com

Ale trofeje jsou pro EU podobná Pandořina skříňka jako slonovina. „Lovecké trofeje Evropská unie a Česko rozhodně podporovat nebudou,“ popisuje stanovisko Ladislav Miko. A názor EU má v rámci úmluvy CITES značnou váhu. Dá se předpokládat, že pokud se na svých postojích shodla Evropa, podaří se je i prosadit.

Úmluva CITES je v určitém ohledu velmi specifická. Když ji někdo nedodržuje, zakáží se veškeré vývozy nebo dovozy zvířat spadajících pod ní. Je to účinný mechanismus, jak naplňování úmluvy zajistit.

Hroši nejsou nosorožci

U hrochů je situace opačná. Ačkoli několik zemí kolem Guinejského zálivu navrhuje zpřísnit jejich ochranu tak, aby byl mezinárodní obchod s nimi prakticky zakázán, experti CITES pro to nevidí důvod.

„Populace zdaleka není tak ohrožená, obchod s hrochy není velký, že by mohl populaci ohrožovat, a návrh nemá dostatečné vědecké opodstatnění,“ popisuje Ladislav Miko stanovisko, k němuž dospěli vědci pracující pro CITES.

Obchod s hrochy není zdaleka tak velký jako s nosorožci a slony.

Foto | Joe Were / Unsplash

Držet se vědeckého poznání je podle Mika pro Evropskou unii zásadní. Zařazování druhů do jednotlivých příloh úmluvy je založené na nejlepších dostupných odborných informacích a nemělo by sklouznout k emocím nebo se řídit módními vlnami. A pro hrochy nevidí odborníci z CITES ani EU důvod, proč by se na jejich stávajícím zařazení v rámci úmluvy mělo něco měnit.

Housle

Jsou ale případy druhů, jimž by vědci rádi větší ochranu dopřáli, ale nemohou. A to kvůli houslím.

Většina kvalitních smyčců do houslových nástrojů se totiž vyrábí ze dřeva brazilského stromu sapanu ježatého. Ten by si již zasloužil větší ochranu, počty těchto stromů ubývají. Pokud by se ale zařadil na seznam CITES, museli by si všichni, kdo cestují se smyčcem ze sapanového dřeva, vyřizovat povolení CITES. „To by byla neúměrná byrokratická zátěž, která by nijak nepřispěla k ochraně toho stromu,“ komentuje to Miko. Naopak by zřejmě přispěla k velké neoblibě ochrany přírody.