Příroda už nás nebaví. Mizí z filmů, písní i literatury

To, jak často hovoříme, píšeme nebo mluvíme o přírodě, respektive jak často používáme termíny přírodu popisující, dokládá hloubku našeho vztahu k ní. Je tedy pravdou, že jsme svědky ztráty vlastního kontaktu s přírodou? Tématem se zabývá časopis Perspectives on Psychological Science.

Zajímavá „přírodovědecká“ studie nemusí stát miliony a vlastně ji můžete realizovat víceméně jen z pohodlí své kanceláře od počítače. Právě tak pracovala docentka Selin Kesebirová z londýnské Business School. Byť její hlavní badatelskou činnost představuje studium organizačního chování a módní témata jako gender, morálka či nerovnost, její poslední práce uveřejněná v žurnálu Perspectives in Psychological Science trefila do černého. Zaměřila se totiž na empirické zhodnocení toho, zda lidé „coby celistvá civilizace opravdu postupně ztrácíme kontakt s přírodou“. A byť toto tvrzení patří ke standardnímu kánonu všech ochránců přírody, skutečný doklad o něm stále chyběl. Kesebirová tedy sesbírala a vyhodnotila materiál, který tento smutný fakt potvrzuje. Zdrojem dat se jí staly „lidské kulturní odkazy“, především texty písní, filmů a knih, vytvořené za poslední desítky let. Na základě dlouhodobého vývoje v nich užitých slov pak zjistila, že přírodě se opravdu kulturně vzdalujeme.

Slovníky beze slov

Kesebirová se k tomuto okruhu bádání dostala - jak už to tak bývá - náhodou. V lednu 2015 si totiž povšimla v novinách zveřejněného dopisu, který zaslali uznávaní přispěvatelé Oxfordského slovníku svému vydavateli. Stěžovali si v něm na to, že z nové edice vypadlo hned několik slov jako například kanárek, pastvina, jetel, a byly nahrazeny slovy jako příloha, blog a hlasová zpráva. Jistě, slovníky nejsou nafukovací a každý rok podstupují jisté změny v obsahu. Musí totiž odpovídat současnému trendu. Jenže to, že se z blackberry (ostružina) stal v nové edici BlackBerry (mobilní telefon a nástroj synchronizace dat) jim nepřišlo správné. „Ve světle toho, co víme o přínosech přírody a kontaktu s ní, se obáváme, že vypuštění těchto slov nebylo šťastným řešením a může v budoucnu přinést problémy,“ psali tehdy přispěvatelé. Podobných hlasů bylo víc. Hovořilo se o „poruchách způsobených nedostatkem kontaktu s přírodou“ a padaly trefné otázky, jako: „Co se stane s živočišným druhem, který ztratí kontakt se svým prostředím?“

Absol, Jirachi, Latias… střevlík, kos a ježek

To, že kontakt s přírodou lidem výrazně prospívá a že ti, kdo žijí v kontaktu s přírodou, mají výraznější tendence ji ochraňovat, dokládá řada studií. Kesebirová se zaměřila na samu „ztrátu kontaktu“. Je to jen domnělý jev? Něco jako tvrzení „že dřív bylo líp?“ A dá se vůbec ona ztráta kontaktu s přírodou nějak měřit? Lehké to není, protože různé pozorovatelné trendy neodrážejí tuto skutečnost stejně na celospolečenské a individuální úrovni. Stačí se podívat na pár dostupných informací. Zastoupení zeleně ve městech? V posledních letech spíše roste. Počet návštěvníků národních parků? Regionálně na vzestupu. Cestování za exotickou přírodou napříč světem? Zažívá boom. A v kontrastu: obecná znalost a povědomí o domácí přírodě? Hrubý propad. „Už v roce 2002 publikoval Balmford studii, ve které dokládá, že průměrné osmileté dítě v Británii dokáže rozpoznat a pojmenovat 78 % postaviček Pokémonů, ale jen 53 % běžných druhů živočichů z volné přírody,“ říká Kesebirová.

Sněhurka z předměstí

Proto se ve své práci zaměřila na „kulturní produkty“, populární knihy, filmy a hudbu, protože jejichž působení v široké míře ovlivňuje jak jednotlivce, tak společnost. Svým způsobem to dává smysl. Podívejte se třeba na kreslené pohádky z dílny Walta Disneyho (od roku 1938 po současnost). Kolik z nich se dnes odehrává „v přírodě“, nebo alespoň ve venkovské krajině? A v kontrastu s tím, jak často jsou dnes v jeho pohádkách zobrazována města, auta, továrny? Nahlédněte třeba do starých obrázkových knížek pro děti. Jak často jsou v nich zachyceny prvky přírody, zvířat, rostlin? Třeba děti dovádějící na louce se psem. A dnes? Kesebirová se pokusila tuto změnu trendu objektivizovat a pro jednotlivé žánry (film, literatura, texty písní) sestavila náhodný výběr odpovídající daným časovým etapám. Nebylo to nic snadného, protože její „katalog“ čítal v průměru 5924 zkoumaných položek na jeden žánr. V případě literatury pracovala s databází 16 milionů slov.

Přírodní výběr

Její další krok není z čtenářského hlediska zábavný. Musela totiž sestavit výběr klíčových slov o přírodě, která by v kulturních odkazech hledala. Stranou musely jít příliš obecné termíny (kuře, ovoce, dřevo), které souvisí i s jinými oblastmi lidského působení, nebo názvy spíše odborné (flóra, habitat, larva). Z výběru také vypadla přírodu popisující slova, která neodráží realitu životního prostředí v Británii (vulkán, žirafa, džungle), případně mediálně sice vděčné termíny, které ale označují přírodu jako hrozbu pro člověka (zemětřesení, hurikán). Svůj výběr termínů pak ještě otestovala na 140 dobrovolnících. Výsledkem bylo 60 termínů obecně spjatých s přírodou, 34 názvů ptačích rodů, 37 názvů stromů a 55 názvů květin. Celkem tedy 186 slov, které hledala v mase textu publikovaného, zpívaného a hraného v průběhu celého dvacátého století.

Civilizace, která se vzdává kontaktu se svým prostředím

A výsledky? „To, co vidíme v kulturní produkci v průběhu 20. století, je výrazný pokles frekvence všech termínů spjatých s přírodou, napříč všemi žánry,“ říká Kesebirová. Ještě ve dvacátých letech minulého století byly přitom tyto termíny spíše na vzestupu. Výraznou dělící mezí se stala padesátá léta, od kterých lze jasně a prokazatelně pozorovat úbytek „přírody“ v lidské kulturní produkci. V textech písní před padesátými lety zaznívala hledaná slova o přírodě v 1,07 % případů, později už jen v 0,40 %. „To je pokles o 63 %,“ říká Kesebirová. „Takže můžeme říct, že na tři slova o přírodě před padesátými lety později připadá dnes jen jedno.“ U filmů je pokles volnější, a dosahuje 8,8 %. Jenže pozor, pokud se budeme bavit o dokumentárních dílech, úbytek přírodních témat je rapidnější (o 43,3 %). Podobně dopadla i užívané názvy květina stromů (pokles o 22,3 a 23,4 %).

Co to znamená? Podle Kesebirové odráží úbytek užívaného „repertoáru přírodního slovníku“ naše vzdalování se od přírody. A to i v rovině ztráty zájmu o environmentální témata a snahu o ochranu přírody. „Kulturní produkty neodráží jen převládající úroveň kultury společnosti, ale současně ji i tvarují,“ dodává. „Ztráta fyzického kontaktu s přírodou, kombinovaná s paralelní ztrátou symbolického kontaktu skrze kulturní produkty vytváří propastnou mezeru v našem vnímání.“

Když kolem sebe přírodu nevidíme, ani o ní jinde neslyšíme, náš zájem o ní dále upadá. A naše tendence se nějak podílet na její ochraně je o to nižší.

---

reklama

---