Savana není degradovaný les. Takže si zalesnit opravdu nezaslouží

Savany v Asii se také potýkají s klimatickými změnami. Zápasí se suchem, které je činí k požárům náchylnější. Do jisté míry je to pro ně ale regenerační proces. Když je mu bráněno, po expanzi dřevin jsou pak požáry ničivější. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | cocoparisienne / pixabay.com

I když se mediální záře reflektorů dočkávají spíš savany v Africe nebo na jihu Ameriky, pokrývají také rozsáhlé oblasti Asie. A dílem i proto, že se o jejich významu a biodiverzitě příliš nehovoří, patří jejich budoucnost k velmi nejisté.

Primární příčiny jejich ohrožení jsou dvě: intenzivní změny v jejich využívání a vládní snahy o jejich zalesnění. V konečném důsledku toho proti nim ale stojí víc. Ať už je totiž lidé chtějí využívat jako budoucí úrodná pole, stavební parcely nebo prostor pro nové lesy, vadí jim pravidelné požáry (ohrožující obydlí, úrodu nebo nově vysazené lesy). Jenže bez jejich plamenů savany nepřežijí. Zarostly by totiž náletem dřevin a přestaly by existovat.

Savany v Asii se také potýkají s klimatickými změnami. Zápasí se suchem, které je činí k požárům náchylnější. Do jisté míry je to pro ně ale regenerační proces. Když je mu bráněno, po expanzi dřevin jsou pak požáry ničivější. Nemluvě o výsadbách nových stromů, které přímo vedou k jejich zániku. A čím že si to vysloužily? „Navzdory svému prastarému původu jsou asijské savany už od koloniálních časů mylně interpretovány jako degradovaný les,“ vysvětluje Dushyant Kumar z univerzity ve Frankfurtu. Tedy ne něco, co je vzácné a hodné ochrany ve svém přirozeném stavu a ekologických procesech, ale něco, co je zapotřebí opravit. Ideálně znovu zalesnit.

„Bohužel, pokud budeme ignorovat onu travinou složku ekosystémů, můžeme coby degradovaný les interpretovat většinu zdejších savan,“ vysvětluje Kumar. S kolegy modeloval na počítačích vývoj situace jihoasijských traviných ekosystémů ve vztahu k dynamice vegetace. Proměnnou veličinou byl narůstající podíl oxidu uhličitého v atmosféře. Analýza ukázala, že v následujících osmdesáti letech by bez dalších zásahů došlo k dramatické proměně. Přibližně 23,7 - 76,6 % stávajících chráněných území ve sledovaném regionu by byla samovolným zalesněním negativně ovlivněno. A pokud by pokračovalo cílené vysazování stromů? Zaniklo by 35 - 40 % zdejších unikátních ekosystémů úplně.

Kumar spolu s kolegy soudí, že je třeba odhlédnout od současného „na stromy orientovaného“ pohledu na věc a že traviné biomy Asie (a prakticky celého světa) nutně potřebují být správně interpretovány. I z hlediska udržitelného managementu zachování, který je už dnes silně podkopán klimatickými změnami a snahou o zalesnění. Zatímco akcent studie na savany v Asii je novinkou, samo téma původní není.

Už v roce 2014 vyšla obsáhlá studie, která na celosvětový problém s nesprávnou klasifikací savan a traviných ekosystémů upozornila. I s varováním, že: „více stromů tu rozhodně neznamená lépe“. Podceňovat dál význam savan pro biodiverzitu, či pro jejich schopnost fixovat (podobně jako lesy) uhlík, je kritické pochybení.