Stromy ve městech mohou za určitých podmínek kvalitu ovzduší zhoršit, zjistili vědci aktualizováno

Je notoricky známý fakt, že stromy v ulicích výrazně zlepšují kvalitu ovzduší. Je to jeden z důvodů, proč jich ve městech chceme co nejvíce. Měření mikroklimatických podmínek přímo v ulicích ale ukazuje, že za určitých okolností mohou stromy ovzduší naopak zhoršit. Pokud jsou totiž vysazené nad rušnou silnicí, pak nad ní jejich koruny mohou vytvořit jakýsi zelený tunel, který brání rozptylu výfukových plynů. Stromy vlastně brání tomu, aby se ulice vyvětrala. Nestává se to často, protože vytvořit v ulici zelený tunel není snadné. A je k tomu potřeba i souhra mnoha specifických faktorů, které ovlivňují proudění vzduchu v ulici. Kromě velikosti a hustoty stromů záleží totiž i na výšce okolních domů, barvě jejich fasády, orientaci ulice, materiálu chodníků, komunikací a budov.

„V neposlední řadě hraje vliv roční období a aktuální meteorologická situace,“ vypočítává Jan Geletič z Akademie věd ČR, proč nerad zobecňuje měření, která jeho ústav provádí v ulicích měst. To, co platí v jedné ulici, je totiž hned ve vedlejší úplně jinak.

Pokud se ale podmínky sejdou v nastavení, které vytvoří „zelený tunel“ a tímto tunelem proudí každý den souvislá řada aut, pro zdraví to není nic dobrého. „Specifická výsadba stromů, kdy korunový zápoj navazuje na okolní stromy a zároveň na budovy, čímž tvoří ‚zelený tunel‘, má výrazný negativní vliv na koncentraci emisí z dopravy. Nejvýrazněji se projevuje v ranní a večerní špičce,“ popisuje Jan Geletič, jak stromy mohou zhoršit ovzduší.

„Zelený tunel“ se vytváří zejména pod hustě olistěnými stromy, zpod nichž vzduch nemá možnost uniknout.

Nastává ale vůbec taková situace v českých městech? Nebo se jedná jenom o hypotetický případ?

„S ovlivněním provětrávání dřevinami jsme se v praxi setkali jen jako s velmi teoretickou úvahou,“ říká krajinářská architektka Zuzana Štemberová. „V žádném projektu jsme nenastavovali reálné řešení, ani jsme nevyhodnocovali vliv stromů. Je to především proto, že ve městech jsme v podstatě rádi, že vůbec nějaké stromy jsou, a že dosáhnou alespoň nějaké velikosti korun.”

Tento přístup potvrzují i zástupci měst. „V uličních prostorech je příliš mnoho omezujících faktorů, které brání vysazování stromů – inženýrské sítě, rozhledové trojúhelníky, podchodná a podjezdná výška, případné stínění u budov v ulici a spousta dalších. Pokud se nám už povede stromy do ulic dostat, neposuzujeme, zda budou bránit odvětrávání ulic,“ popisuje svoje zkušenosti Katarína Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí v Jihlavě. A dodává, že sama se se situací, kdy by stromy bránily odvětrání ulice, nesetkala.

Dopátrat se konkrétního příkladu „zeleného tunelu“ v České republice se nám nepodařilo. „Neznám žádnou alej, která zhoršuje kvalitu uličního prostředí,“ odpovídá na dotaz krajinářská architektka Eva Sojková z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.

Zároveň doplňuje, že správnou péčí se dá problémům předcházet. „Uliční aleje a stromořadí vždy navrhujeme s ohledem na prostorové a provozní možnosti dané ulice. V úzkých ulicích navrhujeme dřeviny s úzkými korunami nebo druhy snášející řez a tvarování se vzdušnou texturou. Věnujeme také pozornost následné údržbě. Správný výběr je důležitý, aby se ulice ‚neucpávaly‘,“ říká Sojková.

Na Praze 7 berou možnost omezení provětrávání uličního prostoru v úvahu. „U nevhodně vysazených oboustranných stromořadí může vegetace bránit proudění vzduchu, a tím pádem i ochlazování, a v některých případech i odvětrávání znečišťujících látek,“ uvádí tiskový mluvčí Prahy 7 Martin Vokuš.

„Při řešení mikroklimatických modelů města se jedná o důležité téma, kdy se primárně brání překážkám v hlavních provětrávacích koridorech města, a pak se jde až na úroveň ulic,“ vnímá problematiku stromů a provětrávání arborista David Hora. „V podmínkách ČR ale řešíme hlavně nedostatečnou velikost a kvalitu stromů,“ potvrzuje Hora slova kolegů.

V situaci, kdy je stromy možné vysadit jen na velmi omezený počet míst, města ale rozhodnutí, kam vysadit strom, neřeší nijak složitě. Pokud tu možnost mají, využijí jí.

„Optimálním řešením jsou stromořadí uprostřed ulice, toho však lze dosáhnout málokde. V běžných podmínkách je pak vhodná výsadba stromořadí po jedné straně ulice,“ říká Martin Vokuš.

Přestože stromy mají bohatou paletu vlivů na okolní prostředí, města se teprve učí umět je posoudit.

Zkoumání kvality ovzduší zatím nezahrnulo do svého plánu výsadby 1 milionu stromů ani hlavní město Praha. Institut plánování a rozvoje s nimi ale do budoucna počítá. „V současné době se mikroklimatické modely v úvahu neberou, ale například v rámci studie Bubny-Zátory budeme takový mikroklimatický model proudění a tepelného záření pořizovat v příštím roce – výsledky mohou mít dopad na optimalizaci stromořadí v uliční síti,“ uvádí Marek Vácha, tiskový mluvčí IPR.

Pokud ale řešíme vliv vysazování stromů na kvalitu ovzduší, je namístě bavit se i o tom, co jeho kvalitu zhoršuje. A v tom hraje ve městech významnou roli dopravní situace, poukazuje na příčinu problému Jan Geletič z Akademie věd. „Otázka proto může znít i následovně: ‚Není možné vysadit v ulici alej a zároveň dopravu omezit‘?“

---

reklama

---