Včelaření není žádná ochrana přírody. Je to prostě zemědělství, říkají entomologové
Jonas Geldmann a Juan P. González-Varo z Univerzity v Cambridge tvrdí, že nyní ve světě panuje poměrně jasná shoda v tom, že opylovačů globálně ubývá a že je to problém. Bez vhodných opylovačů totiž není možné udržet stávající zemědělskou produkci potravin. Přes 75 % pěstovaných hospodářských rostlin se bez opylovačů neobejde, a ti navíc zvyšují výnosy v průměru o 9 %. Až potud oba vědci souhlasí.
„Jenže jde o to, že celý proces opylení globálně zajišťuje opravdu početná a rozmanitá skupina živočichů. Je jich přes 20 000 druhů a patří mezi ně i motýli, mušky a některé druhy obratlovců. Ale přesto se celý svět při záchraně opylovačů zaměřuje jen na jediný druh. Na včelu medonosnou.“ Popularitu včele medonosné entomologové z Cambridge nezávidí, je zasloužená. Uvědomují si, že v opylování zemědělských plodin je její role nezastupitelná.
Včela medonosná není univerzální
Jenže pozor: „Bylo by chybou myslet si, že veškeré opylování zastane jen včela medonosná. Není jediná. V současnosti mizí ze světa jiní četní zástupci hmyzích druhů, kterým taková pozornost věnována není. Ale to zrovna není případ včel medonosných. Globálně jejich počty rostou a včelstva jsou cíleně šířena i mimo místa svého původního areálu. Jejich regionální výrazný pokles, například ve Spojených státech amerických, je spíše problémem zemědělského charakteru, ale nikoliv environmentálního.“
A co je podle autorů asi největší komplikace? „V současné době světem šířená včelstva ohrožují ve volné přírodě již tak dost postižené opylovače z jiných druhů.“ V kostce: oba entomologové chtějí, aby se ochrana opylovačů „v zájmu přírody“ přestala zaměňovat s ochranou/podporou včel, když jde jen o ochranu hospodářských zájmů a zemědělských výnosů.
Úl do každé rodiny?
A v mnoha ohledech je třeba dát jim za pravdu. Pro řadu ochranářských organizací po celém světě se téma ochrany opylovačů „smrsklo“ na ochranu včel. „Je tu řada hnutí a spolků, které teď pod maskou ochrany přírody instalují včelí úly na střechách domů ve městech, v parcích a dokonce i v chráněných oblastech, vzdálených na míle od nějakých polí. Jsou tu nejrůznější výzvy, které bojují za to, aby se ve stravování preferoval „med z místních zdrojů“. Jenže to vše je jen o podpoře včelařství, včelstev a včel. Není to ochrana přírody.“
I když světová média volají po ochraně opylovačů, nakonec stejně sklouznou k problematice včel. A lidé tak nakonec vnímají celou problematiku ve zjednodušení, že včela je jediným opylovačem hodným ochrany. Jiné, často kriticky ohrožené opylovače ve volné přírodě, totiž ani neznají.
Včelí matka nerada konkurenci
S postupem času také přibývá důkazů o tom, že introdukce včel (zvláště do míst, kde se přirozeně dříve nevyskytovaly), vyvíjí na původní sestavu opylovačů extrémní tlak a urychluje tempo jejich vyhynutí. Všude, kde se objeví úly se včelami, se sníží počet i druhová rozmanitost jiných druhů opylovačů. Dochází k tomu i v tradičně zavčelených regionech, například v Evropě. Včely své konkurenty v boji o potravu jednoduše vytlačí. „Dalším předpokládaným problémem může být šíření nemocí, které včely prostřednictvím navštívených květů přenesou na ostatní divoké opylovače.“ A ve volné přírodě, která sází na rozmanitost, dochází poté, co včely vytlačí své konkurenty, k poklesu reprodukčního úspěchu planě rostoucích rostlin. „Včely nejsou zlé. Ale tam, kde se objeví, negativně ovlivní své prostředí čistě svým množstvím,“ upozorňují vědci.
Chcete chránit přírodu, nebo zemědělství?
Podpora zavčelení krajiny prokazuje zbytku opylovačů ve skutečnosti medvědí službu. A přesto do ní, pod pláštíkem podpory biodiverzity, plynou globálně miliony dolarů. Problém se tím ale jen více zhoršuje. Geldmann a González-Varo dále upozorňují, že včely jsou jakousi Pandořinou skříňkou (nebo spíš Pandořiným úlem), jejíž efekt sami dobře neznáme, a přitom jej používáme jako řešení problému životního prostředí.
„Včely jsou jistě prostředkem, nástrojem, ale rozhodně nikoliv řešením krize opylovačů,“ dodávají. „Potřebujeme takovou ochranářskou strategii, která zabrání poklesu opylovačů. Takovou, která bude opravdu chránit je, a ne zemědělské výnosy prostřednictvím včel.“
Přečtěte si také |
Jiří Hlavenka: Vyplachování mozku včelami opět na scéně
První kroky? „Přestat opylování rostlin zprostředkovávané chovnými včelami nazývat ekologickou službou, protože se jedná o službu poskytovanou hospodářským živočichem zemědělské krajině. Dále nepovolovat instalaci úlů na území rezervací, kde pravděpodobně včely napáchají větší škody mezi původními opylovači. A hlavně si uvědomit, že včely jsou možná nezbytné pro opylování zemědělských plodin, ale že včelařství je ryze zemědělskou aktivitou, kterou bychom neměli zaměňovat s ochranou přírody.“
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Slavnost zakončila sezonu v krušlovském včelíně na Strakonicku
Výstava na Staré radnici v Brně nabízí akátový, lipový, pohankový či mrkvový med
Praha 8 umístila na střechu radnice úly se 40 000 včelami
Další články autora |
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studieOnline diskuse
Všechny komentáře (14)
CCD není nic jiného, než že včelaři svá včelstva nenechají v klidu. Pokud včely dřete, nakonec nemíváte nic.
Naše země je těžce převčelená, v přírodě žijí max 2 včelstva na km2, v ČR nyní máme v průměru 8 včelstev na km2, bohužel místy je to ještě více někde až 50 včelstev na km2 viz např. zde:
https://colosscz.webnode.cz/hustota-zavceleni/
Díky naprosto nekoncepční dotační politice počet včelstev stále stoupá, zvláště v převčelených oblastech. To má za následek vymírání ostatních opylovatelů, jako jsou včely samotářky (v ČR žije 700 druhů), čmeláků (v ČR žije 18 druhů) a dalších jako jsou motýli, pestřenky atd. Studií, které dokazují souvislos s převčelením krajiny a vymíráním ostatních opylovatelů je plno, nejen zahraničních, ale problémem se zabývá i Jakub Straka zatedry zoologie, PřF UK, přiznal to i Dalibor Titěra z VÚV Dol a další Čeští vědci. Tedy jediná správná podpora spočívá ve vysazování nektarodárných rostlin a v úpravě krajiny, tak aby v ní mohly žít i další opylovatelé.
Michal Ukropec
6.2.2018 14:25 Reaguje naMartin Jasan
6.2.2018 17:53 Reaguje na Michal Ukropechttp://zemedelec.cz/jednotne-seceni-luk-vede-podle-ochranaru-k-uhynu-zivocichu/
Nevím, proč do toho taháte další věci, věci které s tématem nesouvisí (poslední dvě věty).
Michal Ukropec
8.2.2018 13:45 Reaguje na Martin JasanS tou hustotou zavčelení bohužel pravdu nemáte. Před nástupem totality bylo v ČR zavčelení nízké (okolo 300 - 400 včelstev v ČR). Během totality počet včelstev stoupal, protože včelaření bylo v podstatě jediným povoleným podnikáním u nás, počet včelstev (ale i včelařů) v ČR dosáhl historického maxima v roce 1990, kdy zde bylo 800 tisíc včelstev. Pak počet včelstev osciloval až se ustálil na současných 600 tisících a stále každoročně díky dotacím stoupá. Je třeba si uvědomit, že síla včelatva před 30 lety a dnes je velký rozdíl. Můj otec včelařil v Budečácích a ty včelstva byly 3x-4x slabší, než ty které chováme dnes v nástavkových úlech. Tedy kdyby někdo skutečně počítal samotné včely, které se během snůšky potřebují uživit, tak by došel k neustále stoupajícímu číslu. A tím se dostávám k dalšímu problému a to je nahrazování naší původní tmavé včely jakýmsi přešlechtěným brojlerem ze Slovinska, který je šlechtěn jen za vyššími a vyššími mednými výnosy. Můj táta měl ze včelstva výnos 10-20kg, já mám 50-80kg. Ten nektar se musí někde v přírodě vzít, když ho posbírají včely, chybí ostatním opylovatelům. Dalším problémem je i náš způsob rozmnožování včelstev. V přírodě se tak děje rojením (každé včelstvo si vychová svojí vlastní matku) a tak je zaručena genetická různorodost. Díky nesmyslným dotacím na produkci včelích matek dnes probíhá chov tak, že si množitel přiveze jednu drahnou matku ze Slovninska či z Rakouska a dělá copy paste několik let. Naseká tak tisíce naprosto stejných genetických kopií dovezené matky. A pokud se u té matky objeví menší odolnost k nějakému viru, pak zde máme masové úhyny a každý se diví proč. A řešíme to dalšími dotacemi.
Michal Ukropec
7.2.2018 09:15 Reaguje naMartin Jasan
7.2.2018 13:19 Reaguje na Michal UkropecZa druhé, všiml jste si, že autoři nepsali o situaci v ČR, ale globálně o celé planetě?
Jinak do vašich obou ze začátku relativně kvalitních příspěvků, které jsou k věci, se snažíte dotáhnout témata, která vás sice možná frustrují, ale s tématem nemají nic společného.
Jako např. obvinění "Asi jim jde o odklonění penězotoku na včely pro sebe". Uvědomujete si vůbec, že to je tvrzení vysoce nepravděpodobné a naprosto nepodložené.
S tou genegikou opět nemáte pravdu. Nevím jestli víte, ale trubci jsou haploidní (pro jistotu vysvětlím mají jen 16 chromozomů, všechna jeho genetická informace pochází od včelí matky), tedy je hezké, že se v úle nachází diploidní včely, které jsou sestry či supersestry, ale na šíření genů v daním regionu se podílí pouze trubci, kteří jsou genetickou kopií maty, bez vlivu otce.
Studií, že za úbytek ostatních opylovatelů může převčelení včelou medonosnou je plno, je i známo, že pokud byla někde krajina odvčelena, tak do 3 let stouply stavy ostatních opylovatelů. Mluvím hlavně o včelách samotářkách a čmelácíh, jak je to s motýli neumím posoudit.
A tím se opět dostáváme k tomu co jste již napsal, tedy včela medonosná je florokonstantní (a pěkně mlsná, jsou např. rostliny vázány na určitý druh samotářky, např. vrbina), tedy na správné opylení včech rostlin je potřeba široké spektrum opylovatelů, pokud nebudou (pomřou hlady) tak z přírody zmizí i tyto specializované rostliny.
Michal Ukropec
8.2.2018 14:00 Reaguje naJan Škrdla
7.2.2018 21:00 Reaguje naJe také potřeba uvědomit si rozdíl mezi nepůvodním druhem a nepůvodním invazivním druhem.
Asi těžko bude někdo bojovat proti nepůvodní meruňce, moruši nebo ořešáku královskému.
Nebezpečné jsou invazivní druhy - které se nekontrolovaně šíří a vytlačují původní druhy. Ale i mezi nimi jsou rozdíly v rozšíření a nebezpečnosti - např. křídlatka X zlatobýl. Pokud si vezmete standardy AOPK, tak ty připouští např. v případě AK různý přístup v závislosti na požadavky na ochranu přírody (od ponechání porostu až po úplnou likvidaci).
Co se týká Kraňky a tmavé včely, tak danou problematiku shrnul Michal Ukropec (zejména změnu klimatu a hospodaření v krajině).
Jan Škrdla
6.2.2018 18:32 Reaguje na Michal UkropecSituaci tak zachraňují meze, remízky, sady, stromořadí, a stromy a keře v intravilánu.
Michal Dlak
11.2.2018 18:40Na Slovensku třeba 2000 včelstev v jedné vesnici .
Na Ukrajině to zimovalo často v lese pod větví na stromě v mnohem větší hustotě přirozeného zavčelení než se myslí .
O tom tito teoretikové co napsali tento článek moc neví.
TO že naše republika je převčelená je taky zavádějící . Vhodná správná kraňská včelstva snášejí i mnohem víc než je dnes, vyzkoušeno .Ovšem ne včela Buckfastká , zájem jejich chovatelů zastupuješ v redakci Moderního včelaře.
Rovněž tvrzení ,že že včela kraňská oproti Buckfastké prý sbírá medovici špatně je nepravda , např. Čermáková Lesana ji nosí velmi hojně a jsou specifické linie u kterých je vyzkoušeno 20 let srovnáním , že medovici nosí kraňka víc než Buckfastka.
I dlouho po tom co BF už skončila a nic nenašla .
Rovněž uvádět něco o tom že snad Buckfastka nosí medovici proto, že má něco AAM je opět špatně .To co z Buckfastké nosí značně medovici je kombinace po matečné liniji Saharská , vzniklá 1978 Švédsko .
Naopak to co se z Buckfastké dost vybírá jako vhodnější na varoázu , tak to nenosí medovici vůbec .Stačí se zeptat Poláků.
Rovněž nějaké tvrzení, že kraňka neumí zimovat na medovici je opět jen tvrzení , já jsem ji na medovici už zimoval, tak že vím , že jak která a že Emil Macura měl svou líniji kraňky Oravská Hvěžda , která mu na medovici zimovat uměla výborně .
A tak bych mohl pokračovat delší dobu .
