Vozí se vytříděné plasty na skládky? V Městě Albrechticích mají podezření, že ano

Mohu z praxe potvrdit, že se tak děje i jinde a to poměrně nezřídka. Jen se o to nemluví, protože by se prolátlo to, že odpadové hospodářství v podání EU má celou řadu zcela zásadních nedostatků.

Už dávno má být spalovna. Současné třídění plastů je nesmysl. Všechny plasty včetně konzerv a mléčných krabic jsou jedné kupě. Musí se znovu třídit. V brně se staví ohromně drahá (330 milionů) dotříďovácí linka, která údajně zlepší dotříďování z 20% na 70%. No to je hodně. Ale v Brně se aspoň množství odpadu spaluje.

Souhlasím, máme dnes zejména extra účinné čistění spalin, a dávno se mělo po tomto řešení sáhnout, než utrácet mld. za neefektivní věci.

V každém případě však platí, že nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne . A tady má na sobě EU doslova pytel hoven.

(Ne)rozložitelné a kompostovatelné plasty

V obchodech se v dnešní době setkáme kromě klasických igelitek a pytlíků také s řadou jiných alternativ. Známé a hojně dostupné i využívané jsou třeba papírové. Stále více se ale k těmto dvěma možnostem přidává i další, rozložitelný plast.

Na první pohled se právě tato varianta zdá šetrnější a člověku tak připadá, že používáním těchto tašek přece dělá něco pro přírodu. Celá problematika však není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát a dalo by se říci, že rozložitelné plasty nás tak trochu klamou a stejně jako jakýkoli jiný plast, i ten rozložitelný klade našemu životnímu prostředí past, pouze hůře viditelnou.

Ne všechny výrobky z tohoto materiálu totiž jsou vyráběny z neškodných zdrojů (částí rostlin atd.), nemalé množství se totiž i tak vyrábí z ropy, stejně jako jakákoli jiná plastová taška nebo sáček. Jejich jediným rozdílem je schopnost po čase se rozložit, což způsobí, že po nějaké době sice takzvaně zmizí, přínosem však pro okolí nebudou.
Protože jsou vyráběny z ropy jako jakýkoli jiný plast, v podstatě se rozpadnou na plastové mikročástečky, které v půdě zůstanou stejně dlouho jako ostatní plastové materiály.

Vedle toho, zcela rozložitelné plasty, které z okolí nemizí jen „na oko“, skutečně existují a vyrábí ze z přírodních polymerů. Nejčastěji používané biologicky rozložitelné plasty (PLA) jsou vyráběny původně z kyseliny mléčné. Největším producentem „bioplastů“ je jistá americká firma, která využívá jako hlavní surovinu kukuřici, jejíž fermentací se získává kyselina mléčná. Jelikož je cena takového plastového materiálu třikrát dražší než klasický plast, není o tuto alternativu zatím velký zájem.

Navíc je třeba také myslet na skutečnost, že proces výroby ekologických plastů s sebou přináší dost skrytých negativních jevů. Ke kladným heslům jako je snížení spotřeby fosilních paliv nebo omezení tvorby skleníkových plynů by měl být připojen např. rozsáhlý zábor plochy pro monokultury jako kukuřice či cukrovka. S pěstováním jednodruhových rostlin je spojen přísun průmyslových hnojiv, postřiků proti škůdcům či herbicidů. Proto na každém sebelepším vynálezu je i kousek zla.

Navíc těmito bioplasty nelze nahradit veškeré běžné plastové výrobky. Nerozložitelný plast má své výhody z hlediska mechanických vlastností a je v mnoha odvětvích jaksi zažitý. V dnešní době by se těžce měnil přístup a celá technologie u všech producentů plastových věcí. Pokud by v budoucnu přišlo světové, nebo aspoň evropské nařízení, museli bychom se podle toho zařídit. Otázka je, jak dlouho si budeme moct dovolit čerpat neobnovitelné zdroje.

Je pravda, že každodenní realitou našeho života je soužití s plasty. Ať už je to kartáček na zuby, ačkoli i k tomu již nyní existují neplastové varianty, klika na dveřích, okna, počítač,… Jsou to věci, bez kterých se prostě neobejdeme, ale něco přece jen omezit nebo změnit můžeme. Pokud jsme zvyklí si svačinu dávat do pytlíku, tak si ji zkusme chystat do toho, který se dá kompostovat, tedy do sáčku z bioplastu.

Jak tedy poznám, co kupuji?

Na většině solidních produktů je skutečnost – z čeho jsou vyrobeny a zda jsou kompostovatelné – uváděna. Cestou by tedy mělo být kupovat výrobky kompostovatelné, které se společně s obsahem (např. slupky a zbytky zeleniny) mění na výživný substrát.
Pamatujme ale, že i s takovým materiálem je nutné nakládat správně. Kompostovatelný sáček s bioodpadem proto ukládáme do kompostu, kde bude vystaven správné teplotě a působení mikroorganismů, které je nutné pro rozložení v uvedeném časovém úseku, nebo vyhazujeme do popelnice na bioodpad.

Aby se takový sáček dal zkompostovat, je působení správného prostředí pro jeho rozložení velmi nutné. Ačkoli totiž samotná existence bioplastů – ať už rozložitelných nebo kompostovatelných – nabádá k myšlence, že nejsou žádným problémem přírodě, mělo by se myslet na to, že jím nejsou pouze tehdy, nakládáme-li s nimi adekvátně jejich využití. To znamená, že ani kompostovatelný sáček od svačiny nemůžeme jen tak pohodit v přírodě. I ten se tam totiž, namísto deklarovaných 3 měsíců na rozložení v kompostu, bude povalovat několik let a nebude přírodě přínosem o nic víc než jeho plastový bratranec.

Rozložitelné plasty bychom tedy neměli pořizovat s myšlenkou, že je snazší je vyhodit, rozhodně by se tedy neměly ledabyle pohazovat, kde se nám zlíbí. Takové sáčky a tašky patří do kompostu nebo popelnice určené kompostovatelnému odpadu. Do keře na sídlišti ani do lesa však nepatří ani běžná igelitka, ani ta rozložitelná.

Rozložitelné i kompostovatelné plasty mohou v mnohém ulevit přírodě. Je však na nás, abychom si vybírali správné, vyrobené z vhodných materiálů a správně s nimi i zacházeli. Cestou k lepšímu přístupu k životnímu prostřední tedy rozhodně jsou, záleží však na tom, jak po ní sami půjdeme.

https://www.ventura-venkov.cz/magazin/ne-rozlozitelne-a-kompostovatelne-plasty-detail-248

spalovna problém minimalizuje ale nevyřeší...po spálení tady bude kontaminovaná struska (škvára)

Máte pravdu, ale její objem je zlomkem a dá se uložit tak,aby negativně neovlivňovala ŽP.

Při vhodné formulaci vsázky do spalovny může poměrně snadno vycházet jako struska slínek, který se po rozemkletí dá použít jako cement do betonu.

Jaká zase EU - prasárny tohoto typu jsou ryze česká specialita! Mch. tříděnými plasty se také dá skvěle pomáhat hoření uhelné hlušiny z původně vytěžených a uzavřených německých hnědouhelných dolů, kterou v Opatovicích spaluje energo-oligarcha Křetínský a vyrábí z ní luxusní zboží - čistou nefalšovanou elektřinu :-/
P.S. Kdo nevěří ať tam běží - mám to z ověřeného zdroje, který to viděl na vlastní oči!

A proč ne? Velké elekrárenské kotle dokáží spálit hlušinu jen s několika procenty čistého uhlí - uhlíku. Akorát potom má ten kotel malý výkon, takže se výkon zvyšuje podle potřeby elektřiny přidáváním plastů. Ostatně velké elektrárenské kotle mohou teoreticky klidně spalovat i popel z malých zdrojů, kamínek a malých starších kotlů z rodinných domků. Množství ponechaných nespálených uhlíků v běžném popelu ke spalování stačí.
Podel mne má naopak takové spalování budoucnost, pokud se povede popel z takového procesu ještě dále k něčemu použít. Ono vedle uhelných nalezišť a hlušiny z nich existuje spousta sedimentů, z třetihor, z karbonu i zřejmě z jiné doby, které obsahují dostatek zhlíku k tomu, aby byly takhle spalovány. Proces saplování by se napříkald mohl vyladit teplotně a složením tak, aby se popel z takového spalování mohl používat jako cement.

Tak ono by to chtělo přestat lhát. Převážná většina plastů, tak tak odhadem 90 - 95 % je recyklovatelných maximálně tak na podřadný plast, velmi málo mechanicky pevný a kvůli zahřátí při zpracování obsahující toxické složky. Hodí se jenom na velmi podřadné použití typu plotových sloupků, zatravňovacích dlaždic, květináčů, podložek a stání pro auta nebo koně a podobně. Přitom navíc výroba těchto věcí z nových levných plastů vychází levněji a ty věci znatelně déle vydrží. Takže pro většinu sesbíraných plastů není použití, pokud jejich přepracování není masívně dotováno, aby se kompenzovala jejich nekvalita. Dokonce i šampion v recyklaci, PET plast - flašky už první recyklací znatelně ztrácí na kvalitě.
Takže ve skutečnosti je téměř všechen tříděný plast pouze spíš surovina pro spalovnu jako výroba energie.

Přesně tak a to nehovořím o nákladech na svoz, "dotřídění" a výrobu
předražených výrobků z recyklátů. Tyto ekologisty prosazené
dotované nesmysly lze účinněji řešit dokonce BEZ TŔÍDĚNÍ všech
odpadů spalováním a dotříděním strusky. Ty nesmyly s bioplynkami
využívajícími svážené potraviny je to něco podobného, protože
svážet byť na člověka kilo odpadu denně je kvůli i 80% obsahu
vody v potravinách svoz odpadní vody. To samé je z plasty, které
je třeba roztřídit podle druhu, protože směs je leda ke spálení
a nebo k zahrabání na skládce. Roztřídit je odhadem nedostatečné
a je to jako s kovy, které už nikdy nebudou čistými kovy, když
byly před tím součástí slitiny a nebo povrchově pokoveny kovem
jiným. Podobné to je s odpadní vodou, kterou sebelepší čistička
vypouští kontaminovanou a záleží na normě a jejím dodržování.
Je to prostě dobře placená marná hra na recyklaci a ekologii.

Ale ono obvykle jde dost těžko recyklovat i dle dnešního systému správně vytříděné plasty. Ono totiž to třídění z odpadů není možné jinak než velmi nahrubo podle základního druhu plastu, polyetylenu, polypropylenu, polyamidu, polystyrenu nebo třeba toho PET.
Ale už i u PET je problém s různým zbarvením toho plastu.
U jiných plastů je problém se stupněm polymerace, problém s různými plniči a nakonec taky s různou barvou. U polyamidu je problém taky s tím, že poylamidů je víc druhů. Stejné to je třeba u polyesterů.
Neboli správně by se plastový odpad musel třídit na 50 nebo možná na 500 různých druhů plastů, aby to šlo slušně recyklovat. A možná by ani to nestačilo.
Nakonec by bylo třeba získávat z toho odpadu k recyklaci prakticky jen jednodruhové plasty. Stejný základní druh druh plastu, podobný stupeň polymerace, podobná nebo alternativní plniva a případně barviva.
V praxi například kelímky od jogurtů pouze od jedné mlékárny pouze některých řad jogurtů plus od jiných mlékáren kelímky z podobného či alternativního plastu...

Mě by zajímalo, jak to ty naši dědové a babičky dělali, když nebyla doba plastová. Když vidím, kolik toho generuje naše domácnost. Ty plasty do běžné komerce neměly být puštěny. Stejně jako nanomateriály.

Jednoduše - nepotřebovali to.

ještě jinak - byl jeden druh druh pribiňáčků, bylo to v kelímku z voskovaného papíru a trvanlivost to mělo několik dní a byl toho nedostatek, takže se to v jednotě vykoupilo za hodinu po otevření. balená voda nebyla a minerálky byly ve skle. zdravotnický materiál nebyl plastový ale kovový/skleněný a po použití se sterilizoval a občas se někdo při očkování nakazil, v lepším případě žloutenkou. prostě idylka.

kelímky z voskovaného papíru byly na spoustu věcí, ale plastové později je výrazně předčily odolností a trvanlivostí.
Jinak leckteré věci byly specifické, například si pamatuji paprikovaný sýr či pomazánku z tvarohu. To byl zřejmě měkký tvaroh, rozmíxovaný s paprikou a zřejmě ještě ochucený. Balil se normálně do kostek obalených obyčejným papírem ve velikosti tuším osmičky másla a ty kostky byly vyskládány v bedničce z dřevěných dýh. Voda z toho sýru přirozeně prosakovala přes papír do bedniček a skrz bedničku potom ven, takže ten sýr byl vždy ve spodním regálu, aby voda z něho nekapala na jiné zboží. Ale jak ta voda skrz papír mizela, tak se sýr zahušťoval a zrál, takže po přiměřené době byl velmi chutný. V nákupu takový sýr promáčel ostaní zboží v tašce. Zase skrz ten papír rychle chytl plíseň, takže se musel rychle potřebovat.
Později to balení zrušili a začali ho dělat do plastových zatavených vaniček stejných jako je dnes malé balení tvarohového termixu. A tam ta voda neměla jak zmizet, v plastu to začalo kvasit a chytat všelijaké kvasné pachutě a přestalo to být dobré. A po nějaké době to úplně přestali prodávat.

Tak balilo se do papíru, skla, dřevěných bedniček a přepychovější zboží do kovových plechovek a krabiček.
Papír a dřevo se spálilo v peci a popel se házel na zahradu, sklo a plechovky se využily a když se to zničilo a byla toho hromada, tak se to buďto dalo do sběru nebo se tím zavezla nějaká díra v lese nebo u řeky. Aspoň za socíku to tak bylo, dříve, jak každému něco patřilo se odpady asi vyvážely nějak organizovaněji.

Jinak některé plastové odpady z balení potravin by se daly možná použít jako příměs do méně kvalitních průmyslových plastů. Některé tyto průmyslové plasty, například na bázi polyetylenu a polypropylenu nebo polyamidu mají už přímo ve své specifikaci možnost použít při jejich výrobě určité procento recyklovaných plastů. Předpokládám, že takováhle formulace plastu umožňuje při jeho výrobě zpracovat všelijaké odpady, zbytky a zmetky a tím se zvyšuje výtěžnost a minimalizuje množství plastového odpadu, za jehož likvidaci musí lisovna plastu nebo následná montáž plastových dílů platit. Například spousta kelímků jogurtů je z polypropylenu, takže z nich vyrobený polypropylénový polotovar by mohl jít do těchto polypropylénových plastů. Dnes by to už mohlo být i ekonomické bez dotací.

Článek nám sděluje, že Město Albrechtice prostřednictvím starostky špatně komunikuje se svým dodavatelem služeb. Velmi by mne zajímal text smlouvy co Město Albrechtice uzavřelo s dodavatelem služby. No, a nejvíce půvabné je sdělení, že to oznámili policii, co jako od té policie očekávají.
Myslím, že paní starostka nová nebo znovu zvolená je tak trochu mimo mísu.

Paní starostka je neskutečná zkorumpovaná bestie, nikdo už jí nemůže přijít na jméno, o tom jak se znovu dostala ke korytu i přesto, že volby projela nemá smysl se ani vyjadřovat - ostatně její stranická příslušnost řekne víc než rafaelo

Nevím, kde jste zjistil, že projela volby.

Jsem místní, hned po volbách začala rozdávat trafiky a veřejné zakázky aby se udržela u koryta. Dočkejte času, ono nepotrvá dlouho a policie si příjde posvítit na ní

Kdo jiný, než policie má možnosti prošetřovat případné porušení zákona.

Kdo a kde porušil zákon?

Kde jsou ty časy, kdy maso mi zabalily do čistého papíru, kořenovou zeleninu do novin a zbytek sypali do papírových pytlíků.
Tekuté nápoje byly ve skle, mléko pamatuji ještě nalévané do bandasek. Pivo do džbánů - to bylo prakticky běžné, dnes džbánky nahradily hliníkové plechovky.
Ale přiznejme, že je to pohodlné si koupit maso v plastové krabičce v marketu, než stát druhou frontu v masně.

Vaše stýskání si na časy minulé je možná pokrytecké. Předpokládám, že když se někde řeší zda více státu, ochranářství, předběžné opatrnosti, tak nejste proti.

Maso do papíru si pamatuji dobře, jak se potom doma ten vlhký papír přilepený na maso po ouskách sundával. ke konci socíku se potom na zabalování takového objevil první mikroten, tuším už na bázi polyetylénu nebo polypropylénu.

Dneska to bývá v řeznictvích komfortní "popolyetylénovaný" papír, ze strany masa plastová fólie, ze strany spotřebitele papír. Ten, se kterým se setkávám já, se dá při troše snahy rozštěpit na plastovou fólii a obyčejný papír a potom odděleně vyhodit využít.