Zemědělské zákony z března 1948 rolníci vítali, byl to ale začátek kolektivizace

Zákony z března 1948, především ten o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), přitom původně většina zemědělců vítala. Do rukou bezzemků, malorolníků a státu se dostaly více než čtyři miliony hektarů zemědělské půdy. Nastupující komunistická garnitura tak získala uznání a podporu části drobných a středních zemědělců, kterým se do jisté míry zamlouvala také likvidace statkářů a církevního vlastnictví půdy.
Ideu kolektivizace zemědělství převzali českoslovenští komunisté od Sovětského svazu, kde ji - i se všemi tragickými následky včetně vraždění a hladomorů - provedli převážně v letech 1928 až 1937. Také v Československu dostala záhy, kvůli snaze zlomit odpor sedláků, svoji násilnou formu. Někdy se uvádí, že násilná kolektivizace venkova začala schválením zákona o jednotných zemědělských družstvech (JZD) 23. února 1949.
První rok po vyhlášení zákona probíhalo združstevňování zvolna, přestože již 1. dubna 1949 vyjeli mezi zemědělce propagandisté, kteří přesvědčovali sedláky ke vstupu do družstev. Dobrovolně do nich vstupovali převážně jen nemajetní bezzemci a drobní domkáři. V roce 1949 existovala jen necelá třicítka jednotných zemědělských družstev na 7000 hektarech polností.
S nezájmem sedláků se komunistické orgány rozhodly bojovat po svém - nevybíravým nátlakem. Na konci nejvýraznější kolektivizační etapy v roce 1953 již existovalo přes 6500 JZD spravujících více než dva miliony hektarů zemědělské půdy. Totalitní moc používala k náboru sedláků celou řadu donucovacích prostředků. Soukromě hospodařícím rolníkům stát například předepisoval vysoké povinné dodávky obilí, masa a dalších produktů. Za jejich nesplnění jim hrozily zabavení zásob, nucené výmlaty, peněžité tresty i vězení.
Největším vlastníkům režim půdu zkonfiskoval a vystěhoval je do pohraničí, kde museli pracovat jako dělníci na státních statcích. Zlomit odpor sedláků se režim snažil i provokacemi Státní bezpečnosti a následnými zinscenovanými procesy, jejichž výsledkem byly mnohaleté tresty nucených prací i tresty smrti. Násilná etapa kolektivizace skončila v roce 1953, zřejmě po zásahu Moskvy.
Poté, co prezident Antonín Zápotocký v létě 1953 násilnou kolektivizaci kritizoval, družstva hromadně opustilo na 70 000 rolníků. Tento odliv zastavila až druhá etapa z let 1955 až 1958, ve které komunisté kromě nátlakových metod přišli i se snahou skutečně zlepšit situaci družstevníků. Na konci druhé etapy existovala družstva ve více než 80 procentech obcí a hospodařila na 84 procentech celkové výměry zemědělské půdy.
Částečnou nápravu majetkových křivd přinesly až polistopadové restituce, mnoho bezpráví však zůstalo dodnes neodčiněno. Dopady morálních i materiálních škod, ztráty vztahu k půdě a celkového rozvratu venkova jsou patrné na české vesnici dodnes.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (21)
Radim Polášek
21.3.2023 08:08K vlastnímu ukradení došlo až později, kdy bylo vedení družstev dosazováno politicky, ne na základě odbornosti, ale na základě vlastnictví rudé knížky člena Komunistické strany a na základě rudých keců ( jako se dnes rozmáhají politické zelené kecy). A kdy družstva vedená těmito rudými neuměteli krachovala a stát potom do nich nalévat státní prostředky a tím vlastnické podíly jednotlivých družstevníků naředil až k úplné bezvýznamnosti.
Až teprve později komunisté pochopili, že družstva jako ekonomické celky, pokud mají prosperovat, musí vést odborníci na základě odborných znalostí, ne političtí šíbři na základě rudých keců a že první v hospodaření družstva musí být odbornost a politika až někde vzadu jako doplněk, ne naopak.
Dnes se opět politika do zemědělství vrací, ovšem ne rudá, ale zelená. Náskok, které naše zemědělství získalo zcelením drobných polí do velkých lánů a tudíž zemědělskou produkcí s významnou úsporou z veliksoti se dnes v rámci politických zelených cílů diktovaných zeleným Bruselem drobí a zmenšuje. Opětovným rozdrobováním velkých lánů se produkce potravin zdražuje stejně jako se zdražuje preferováním dotování drobných zemědělců, kteří kvůli malé velikosti produkují velmi neefektivně, na úkor velkých majitelů produkujících potraviny s výraznou úsporou z velikosti.
pavel peregrin
21.3.2023 08:50 Reaguje na Radim PolášekNásilná kolektivizace části sedláků hodně uškodila, ale velké části i paradoxně pomohla, protože jejich grunty byly těžce zadlužené. Jenže to se dnes neříká.
JH
21.3.2023 09:48 Reaguje na pavel peregrinZan K.
21.3.2023 13:58 Reaguje na JHJH
21.3.2023 16:17 Reaguje na Zan K.Ondřej Hajíček
21.3.2023 09:51 Reaguje na pavel peregrinUkradením půdy zkušeným sedlákům a předání lemplům, co nic neuměli, nic neměli. Ano, tito lidé dostali moc rozhodovat a tak se jí chopili s plnou vervou. Dřív povl, dneska páni!I dnes, historie se točí pořád dokola.
pavel peregrin
21.3.2023 10:15 Reaguje na Ondřej Hajíčeksmějící se bestie
21.3.2023 12:25 Reaguje na pavel peregrinRůzná družstva byla už za monarchie, 1.republiky, fungují i ve světě.
Nejsmutnější však je, že sedlákům malým, velkým, nebylo vráceno vše ( a mělo to být jednou z prvních věci po " sametu " )- na rozdíl od církevních restitucí.
pavel peregrin
21.3.2023 13:25 Reaguje na smějící se bestieOndřej Hajíček
21.3.2023 14:01 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
21.3.2023 20:35 Reaguje na Ondřej HajíčekNeříkám, že to tak dělal každý, ale bylo to tak.
pavel peregrin
21.3.2023 20:39 Reaguje na Ondřej HajíčekNeříkám, že to tak dělal každý, ale bylo to tak.
Vilda Smakal
21.3.2023 15:48 Reaguje na Ondřej HajíčekOndřej Hajíček
21.3.2023 09:18 Reaguje na Radim Polášek
Jakub Graňák
21.3.2023 18:28 Reaguje na Ondřej HajíčekPetr Eliáš
21.3.2023 09:10Kolektivizace v Československu
https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/KOLEKTIVIZACE_KNIHA.pdf
Bohužel i dnes se najdou pitomci, kteří tuhle prasárnu obhajují.
Zan K.
21.3.2023 13:55Richard Vacek
21.3.2023 13:55https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozemkov%C3%A1_reforma_v_%C4%8Ceskoslovensku
Družstva u nás vedla k tomu, že i produktivita v zemědělství byla vysoká a díky tomu v zemědělství mohlo pracovat mnohem méně lidí (105 tis. lidí)
než např. v sousedním Polsku(2 mil. při zhruba 4x vyšším počtu obyvatel).
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=File:Output,_labour_force_and_livestock,_2007%E2%80%9313_YB16.png

Jakub Graňák
21.3.2023 18:23 Reaguje na Richard VacekBřetislav Machaček
21.3.2023 17:10protestantů zabírala pobělohorská katolická šlechta a katolická církev.
Za císaře Josefa byly některé majetky církvi odnímány a rozdělovány mezi
malé , ale i větší zemědělce. Po 1.sv. válce došlo na dělení velkostatků mezi bezzemky a malé sedláky. Po 2. sv. válce se Benešovými dekrety znárodnily velkostatky a majetky Němců a kolaborantů. No a po roce 1948
se majetky slučovaly jak dobrovolně, tak vynuceně. O některé neměl stát
zájem a třeba 2 ha polí děda v sedmdesátých létech vnutil st. statkům.
Po roce 1989 se majetky vracely i těm, kterým byly odebrány i před rokem 1948 pouze proto, že byl a je v pozemkových knihách bordel. I dnes jsou tisíce pozemků neznámých vlastníků, kde figurují třeba mí pradědové
zemřelí už za 2 sv. války. Například naše bývalá stodola s domem 2x
změnila majitele, ale v katastru byla stále od pradědy a prababičky. Já, bratr a jedna ze sestřenic jsme dědictví z důvodu nových křivd odmítli,
ale zbytek rodiny se nestyděl restituovat prodanou stodolu. Tak nějak taky vypadají restituce, kde lidé v dobré víře nabyli majetek, který je nyní předmětem restitucí zaviněných vadnými a chybějícími zápisy v pozemkových knihách.
Toto jsou pouze maličkosti, ale kvůli chybějícím a vadným zápisům se dnes
vrací i to, co bylo znárodněno před rokem 1948, což je precedensem pro
prolomení Benešových dekretů a to už stát finančně asi nerozchodí. To se
může zvrhnout na biliony a nové křivdy, když budou restituenti nárokovat své majetky u nových vlastníků a státu. Soudy tak budou mít co dělat
dalších pár desetiletí a přibude plno nešťastných lidí, kteří se budou
muset a o své nynější majetky soudit. Nechtěl bych být při prolomení Benešových dekretů v kůži majitelů majetku po sudetských Němcích,
protože na revanš není u některých lidí nikdy pozdě a ti současní
vlastníci tam už jsou po tři generace doma.