Zhoubný patogen zabíjel obojživelníky ve velkém, aniž by si toho kdo všiml. Řada druhů se přitom dala zachránit

Houbový patogen, chytridiomykóza, se stal globální metlou obojživelníků. Podrobný výzkum australských badatelů nyní shrnuje, co je o této nemoci známo. A je i varováním: proces vymírání obojživelníků totiž dlouho unikal naší pozornosti a většině ztrát se přitom dalo zabránit. Píše o tom The Conversation.

Nejprve zmizela australská žába tlamorodka. To se psal rok 1979. Po ní se dočista ztratila kostarická ropucha zlatá, následovaná dvoubarevnou ekvádorskou žabkou Atelopus arthuri. Pro batrachology, odborníky na obojživelníky, to zpočátku byla pořádná záhada. Ubývaly a mizely totiž druhy v lidmi jinak nedotčených pralesích. Teprve v roce 1998 zaznamenali australští badatelé průlom, když popsali houbové onemocnění obojživelníků, chytridiomykózu. A prokázali jeho zásadní negativní vliv na žáby ve střední Americe a Austrálii. Jenže chytridiomykóza se mezitím stala globálním fenoménem.

Záhadný zabiják z Asie

Je odpovědná za výrazný pokles 501 druhů obojživelníků a na svědomí má dnes nejspíš 90 dalších vyhynulých. Tento patogen se stal stejnou (ne-li větší) hrozbou obojživelníků, jako zavlečené kočky nebo hlodavci. Nejasností ale moc neubývalo: odkud se patogen vlastně vzal? Jakým mechanismem se šíří a jak žáby hubí? A hlavně, proč je vůči němu náchylných tolik druhů? Právě to řešili výzkumníci z Australské národní univerzity, instituce, která koordinovala činnost dalších 41 prestižních odborníků z celého světa při studiu zhoubné chytridiomykózy.

V roce 2018 se ukázalo, že stopy prapůvodu onemocnění vedou k obojživelníkům na Korejský poloostrov. Odtud se do světa dostala s pomocí lidí, nejspíš při transportu zboží. A proč se „zahnízdila“ ve střední Americe? „Byly tu optimální podmínky pro růst oné houby, tedy teplota pod 28 °C a přiměřená vlhkost,“ vysvětluje Benjamin Scheele z Australské národní univerzity. Jejich překvapivé výsledky, shrnuté v žurnálu Science, teď demonstrují celý, dosud rozostřený obraz šíření a dopadů patogenu. Například?

Nástup patogenu jsme prospali

„Největší globální pokles obojživelníků v důsledku chytridiomykózy proběhl v osmdesátých letech, prakticky celých 15 let předtím, než byla nemoc vůbec popsána.“ Potěší i zjištění, že část postižených druhů jeví známky přirozené obnovy. Přesněji, 20 % z 501 postižených druhů se začíná navracet na lokality, kde kvůli patogenu vyhynuly. Neplatí to ale pro většinu. Jejich početní stavy jsou hluboko pod optimem a není jisté, jestli se kdy zvýší. Právě na ně totiž působí i jiné negativní vlivy, a jak předpokládají autoři, sem by měla směrovat nezbytná pomoc od ochranářských a vládních organizací.

Jak důležitý je zacílený management a záchranné programy, teď ukazují zkušenosti z Austrálie. Chytridiomykóza se tu podepsala na poklesu 43 druhů (7 z nich úplně vyhubila, 6 výrazně přiblížila hranici vyhynutí), a jen díky pečlivé práci v terénu se nyní daří znovu nastartovat růst populací jedovatých žabek Pseudophryne.

Podstatná je i zpráva, že dosud na světě existují regiony, kam patogen nedorazil. Třeba do pralesů Nové Guinee. A je tedy více než rozumné vyvinout úsilí, aby to tak zůstalo. Scheele spolu s kolegy přitom neskrývá jisté rozčarování. „Kdybychom věnovali obojživelníkům více pozornosti, mohli jsme nástup patogenu zaznamenat dříve a možná většině ztrát zabránit,“ myslí si.

---

reklama

---