Letní měsíce loňského roku mohly být v českých médiích klidně ve znamení pověstné okurkové sezóny. Po opakovaných vládních krizích, které již přestávaly zajímat jak novináře, tak veřejnost obecně, se však pro mnohé překvapivě objevilo téma nové – kácení stromů v šumavské lokalitě Na Ztraceném. Pro novináře představovalo s trochou nadsázky dar z nebes, neboť takové kácení přináší vše, co ke své práci potřebují, totiž emoce, jasně vyprofilované strany konfliktu a dobrou možnost pokrytí. Stačilo zkrátka, aby si na všem dobře známém místě počkali, až se k nim sjedou dřevorubci, odpůrci kácení a policisté. Zjevně i toto byly důvody, proč loni česká média věnovala ve srovnání s jinými tématy z environmentální oblasti nebývalé množství prostoru zásahům proti kůrovci.

Mezi nejinspirativnější biology druhé půle 20. století patří bezpochyby Stephen Jay Gould, profesor geologie a zoologie na Harvardu a rovněž kurátor Amerického přírodovědného muzea v New Yorku. Před deseti lety zesnulý paleontolog, evoluční biolog, historik vědy a vůbec nebývalý polyhistor je znám i u nás především díky svým esejům (knihy Pandin palec nebo Dinosauři v kupce sena). Mladá fronta jich v minulém roce připravila další svazek, tentokrát nazvaný Lživé kameny z Marrákeše: Tajemná zákoutí v poznávání přírody. A stejně jako v předchozích případech je Gouldova kniha mimořádně podnětné čtení.

Koncem loňského roku vyšla kniha o dnes v Čechách již téměř zapomenutém britském uměleckém kritikovi, sociálním reformátorovi a milovníkovi přírody Johnu Ruskinovi (1819–1900). Existuje vůbec nějaký důvod, proč takové knihy psát a vydávat? Důvod jiný, než splnění grantového úkolu, jehož výstupem je i tato kniha? A proč je pak číst? Snad proto, že nám připomínají, že jako lidstvo opravdu pomyslně stojíme na ramenou velikánů a že mnohé z toho, co sami považujeme za své originální myšlenky, má původ kdesi v minulosti.

Lidské společnosti jsou – a nejspíše vždy i byly – uspořádány přísně hierarchicky, a tak je jen logické, že lidé obdobné uspořádání hledali i mezi zvířaty. V Evropě by se mohlo zdát, že nezpochybnitelným vládcem zvířat byl odedávna lev. Ovšem jak ukazuje Michel Pastoureau v knize Medvěd s podtitulem Dějiny padlého krále, kterou na konci minulého roku vydalo nakladatelství Argo, vystřídal lev za poměrně dramatických okolností předchozího krále – medvěda. Kniha však pojednává nejen o této změně na trůnu, jejích okolnostech, příčinách a následcích.

Svého času je FBI považovala za „největší domácí teroristickou hrozbu.“ Vznik i zánik radikálního hnutí páchajícího žhářské útoky proti společnostem ničícím severoamerickou přírodu popisuje film Když se kácí les režisérů Marshalla Curryho a Sama Cullmana. Osou filmu je osobní příběh amerického aktivisty Daniela McGowena. Film se promítá v rámci festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět.

"Do píči! To je v prdeli, ty vole! To bude vopruz!" Bezprostřední reakce technika Tomáše Tožičky na to, v jakém stavu našel v zambijské Masuce fotovoltaické elektrárny dodané coby rozvojovou pomoc, je jadrná a expresivní. Tomáš Tožička je spolu s kolegou Milanem Smržem hlavním hrdinou dokumentárního filmu Martina Marečka Pod sluncem tma. Film dostal řadu cen včetně ocenění Nejlepší dokument roku 2011.

Text je část doslovu Jana Zrzavého ke knize Richarda Dawkinse Sobecký gen

Psát komentář k Sobeckému genu není snadné ani vděčné: tato kniha Richarda Dawkinse byla poprvé publikována ve vzdáleném (a z hlediska současné vědy už takřka nedohledném) roce 1976 a za těch více než dvacet let se jasně ukázalo, že dosti značné části lidí nikdy nic nevysvětlíte, zvláště pokud se předtím rozhodli pro pocit všeobecného pohoršení. Míra nepochopení je často překvapivá – sám Dawkins se zjevným ustrnutím cituje argumentaci dvou antropologů, že příbuzenský výběr (tedy různě odstupňovaný altruismus jedince vůči jiným jedincům podle množství sdílených genů) nemůže fungovat, protože dokonce ani všichni lidé nedokážou počítat se zlomky, natož divá zvěř. To pak opravdu zůstává rozum stát. Na druhé straně bychom stěží hledali knihu vlivnější.