Biolog, filosof, cestovatel a zdatný esejista Stanislav Komárek, jemuž byla právě za jeho esejistickou tvorbu v roce 2006 udělena Cena Toma Stopparda, vydal koncem února letošního roku v nakladatelství Academia výběr z esejů (nejen) o živých organismech, ochraně přírody a biologii. Kniha nese název Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech a uzavírá reedice starších Komárkových, povětšinou již knižně vydaných textů cestovatelských (Zápisky z Orientu, Zápisky z Okcidentu) a „dušezpytných“ (Eseje o lidských duších a společnosti I. a II.).

Těžko říct, co se Tracy Worcester honilo hlavou, když se rozhodla věnovat čtyři roky svého života prozkoumání původu tak všednodenní a banální potraviny, jako je vepřové maso. Její hodinový dokument Pig Business o velkochovech prasat ukazuje, že leccos až tak banální není. Pozoruhodné na Tracy Worcester je, že se nespokojila jen s natočením dalšího dokumentu, který poukazuje na nějaký nešvar. V těchto měsících s velkou energií a strhující zapáleností vede intenzivní kampaň proti „průmyslové“ výrobě vepřového.

Literatura zabývající se úpadky, zlomy či kolapsy civilizací je bohatá a i v ČR vyšly překlady známých děl zahraničních (Diamond, Tainter) či zajímavé publikace místní (Pokorný, Bárta, Něco překrásného se končí). Jednou z těch posledních je i knížka Lubora Kysučana Oni a my. Dvanáct neodbytných otázek mezi antikou a postmodernou, vydaná loni Lipkou, navazující a podstatně rozšiřující autorův starší text Na zlomu času (1997).

Knihy dánského architekta Jana Gehla Život mezi budovami a Nové městské prostory pojednávají o pro člověka přívětivém veřejném městském prostoru. Pro propagátory „jiných“ měst se tyto knihy staly skoro biblí. V březnu představil Jan Gehl svoji novou knihu Cities for People, která shrnuje jeho více jak čtyřicetiletou praxi v přetváření měst v příjemné prostředí pro život.

Světový den vody bývá vhodnou dobou pro připomenutí neradostných statistik – počet obyvatel Země, kteří nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě, je skutečně ohromující. V naší nejen mlékem a strdím, ale taky vodou celkem oplývající zemi si možná ani neuvědomujeme, jak moc je dostatek vody pro spokojený život důležitý. Fotografka Alena Dvořáková s fotografem Viktorem Fischerem (pracující rovněž jako Afisphoto) se ovšem už ve světě leckam podívali a postupně pochopili, jak je voda významná. Dokonce tak, že jí věnovali celou knihu.

Vztah k člověka k půdě a průmyslu, otázka veřejného zájmu a vyvlastňování i role public relations - to jsou témata, která prostupují dvěma českými filmy s environmentální tématikou uváděných v rámci letošního ročníku festivalu Jeden svět. Dlouho očekávaný snímek Vše pro dobro světa a Nošovic, který vstoupil v polovině února do kin, a televizní dokument Ženy SHR toho ale mají společného mnohem více.

Jako renesanční bývá obvykle označován někdo, kdo si v průběhu svého života osvojil řadu dovedností a znalostí v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Před téměř dvěma a půl tisícem let byl Aristotelés schopen pojmout veškeré vědění své doby, ještě před dvěma sty let byl Kant stejně kompetentním odborníkem v oborech, které jsme o něco později začali označovat jako přírodní a humanitní vědy. Od 20. století se tato jednota vědění stále rychleji vytrácí. Dochází k tomu ze zcela pochopitelných důvodů: v důsledku akcelerujícího růstu našich znalostí a schopností. Je stále obtížnější vědět aspoň „všechno o něčem“, neřkuli „něco o všem“.