Literatura zabývající se úpadky, zlomy či kolapsy civilizací je bohatá a i v ČR vyšly překlady známých děl zahraničních (Diamond, Tainter) či zajímavé publikace místní (Pokorný, Bárta, Něco překrásného se končí). Jednou z těch posledních je i knížka Lubora Kysučana Oni a my. Dvanáct neodbytných otázek mezi antikou a postmodernou, vydaná loni Lipkou, navazující a podstatně rozšiřující autorův starší text Na zlomu času (1997).

Knihy dánského architekta Jana Gehla Život mezi budovami a Nové městské prostory pojednávají o pro člověka přívětivém veřejném městském prostoru. Pro propagátory „jiných“ měst se tyto knihy staly skoro biblí. V březnu představil Jan Gehl svoji novou knihu Cities for People, která shrnuje jeho více jak čtyřicetiletou praxi v přetváření měst v příjemné prostředí pro život.

Světový den vody bývá vhodnou dobou pro připomenutí neradostných statistik – počet obyvatel Země, kteří nemají přístup ke zdravotně nezávadné vodě, je skutečně ohromující. V naší nejen mlékem a strdím, ale taky vodou celkem oplývající zemi si možná ani neuvědomujeme, jak moc je dostatek vody pro spokojený život důležitý. Fotografka Alena Dvořáková s fotografem Viktorem Fischerem (pracující rovněž jako Afisphoto) se ovšem už ve světě leckam podívali a postupně pochopili, jak je voda významná. Dokonce tak, že jí věnovali celou knihu.

Vztah k člověka k půdě a průmyslu, otázka veřejného zájmu a vyvlastňování i role public relations - to jsou témata, která prostupují dvěma českými filmy s environmentální tématikou uváděných v rámci letošního ročníku festivalu Jeden svět. Dlouho očekávaný snímek Vše pro dobro světa a Nošovic, který vstoupil v polovině února do kin, a televizní dokument Ženy SHR toho ale mají společného mnohem více.

Jako renesanční bývá obvykle označován někdo, kdo si v průběhu svého života osvojil řadu dovedností a znalostí v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Před téměř dvěma a půl tisícem let byl Aristotelés schopen pojmout veškeré vědění své doby, ještě před dvěma sty let byl Kant stejně kompetentním odborníkem v oborech, které jsme o něco později začali označovat jako přírodní a humanitní vědy. Od 20. století se tato jednota vědění stále rychleji vytrácí. Dochází k tomu ze zcela pochopitelných důvodů: v důsledku akcelerujícího růstu našich znalostí a schopností. Je stále obtížnější vědět aspoň „všechno o něčem“, neřkuli „něco o všem“.

Patrně nejvlivnější americkou ekologickou knihu posledních několika let nenapsal Al Gore ani žádný vědec, nýbrž novinář, který se zabývá hlavně Blízkým východem. Nakladatelství Academia ji právě vydalo také v češtině. Mohla by zajímat každého, kdo má dojem, že tuzemská zákopová válka o globální změny podnebí nikam nevede.

Geologovi Radkovi Mikulášovi učarovaly zamrzlé hladiny – na výlety se na ně vydává už desítky let. Za tu dobu toho spoustu zažil, ví nebo aspoň tuší, po jakém ledě se dá jezdit, za jakých podmínek na ledě vznikají poutavé obrazce a kam vyrazit za ojedinělými ledovými jevy. Taky se při poznávání párkrát vymáchal a vlastnosti tohoto „materiálu“ poznal opravdu na vlastní kůži. Svoje dlouholeté zkušenosti uložil do knížky Ledové Čechy, kterou loni vydalo nakladatelství Academia. Vznikl tak fotoprůvodce, který jen těžko hledá srovnání.