„Debata o klimatické změně ve Spojených státech (a kdekoliv jinde) nespočívá ve sporech o modely oxidu uhličitého a skleníkových plynů; týká se protikladných kulturních hodnot a světových názorů, skrze něž se na vědecké poznatky díváme.“ Tato slova pocházejí z pera Andrewa J. Hoffmana, autora poutavé knížky Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně. Americký profesor udržitelného podnikání na Michiganské univerzitě se v ní věnuje rétorické válce o klimatické změně.

Socioložka a zakladatelka oboru humanitní environmentalistika Hana Librová se za přispění několika svých studentů vrátila k tématu ekologicky příznivého životního stylu. V knize Věrní a rozumní přichází s novými teoretickými koncepty, ale především pokračuje ve výzkumu „dobrovolně skromných“ domácností, který započala již téměř před čtvrt stoletím.

Předesílám, že nejsem lesník. Nicméně strávil jsem čtyři semestry na dřevařském inženýrství České zemědělské univerzity a myslím, že na základě této anekdotické zkušenosti se mohu dopustit následujícího soudu. Pokud si běžný lesník a dřevař přečte knihu Tajný život stromů, patrně se mu budou dělat mžitky před očima. Autor knihy Peter Wohlleben je vzděláním také lesník, ale je to trochu jiný lesník. Lesy nevnímá jako pole na celulózu a bez rozpaků hovoří o tom, že stromy cítí bolest.

Zajímavou výstavu mohou v brněnském Domě pánů z Kunštátu navštívit ti, kteří se zajímají o přírodu a současné umění. Nese název In a Landscape, a je dílem celé skupiny umělců, a určitě nabízí materiál k zamyšlení a polemice jistě i pro většinu čtenářů a čtenářek Ekolistu.cz. Hlavním deklarovaným tématem je totiž teze, že hranice mezi člověkem a jeho díly a přírodou není zdaleka tak ostrá, jak se mnozí domnívají, ba je dokonce překonaná. Člověk, jeho pokročilé technologie či „vědotechnika“ a příroda totiž podle vystavujících umělců tvoří jeden celek, kde v podstatě nelze rozlišit začátek jednoho a konec druhého.

Aktivistkou se finská učitelka nenarodila, aktivistkou se Hanna Halmeenpää stala. Ve chvíli, kdy se v blízkosti jejího domova na severu Finska začala plánovat stavba šesté jaderné elektrárny v zemi. Její několikaleté úsilí o zachování bezpečného a přirozeného místa pro další generace zachycuje dokument Atomový soused, právě uváděný v rámci filmového festivalu Jeden svět a projektu Promítej i ty.

Civilizace je škodlivý a nebezpečný nesmysl, a to jak pro přírodu, tak pro člověka samotného. Tak by se daly zjednodušit výsledky úvah amerického environmentálního filosofa Johna Zerzana. Podobné naladění najdeme u řady environmentálních myslitelů současnosti i minulosti, Rousseauem počínaje. Zerzan to ovšem dovádí do poměrně radikální formy, však je také jedním z představitelů tzv. zeleného anarchismu a primitivismu. Současně se své úvahy snaží promýšlet poměrně důsledně a na základě rozsáhlého studia odborné literatury, zejména filosofické a antropologické. Jakkoli je levicového smýšlení, je dalek koketování s marxismem a tvrdě kritizuje takové ikony současného radikálně-levicového myšlení, jako jsou Chomsky či Žižek. Spíše u něj najdeme snahu kriticky navazovat na širší kontext evropské filosofie či antropologie. Přesto je možné s ním v lecčems polemizovat

Likvidace a nová výstavba severočeského města Most kvůli povrchové těžbě uhlí dodnes fascinuje. Jedná se o událost, která nemá obdoby. Jak mohlo k něčemu takovému dojít? Jaké síly stály v pozadí? Historik Matěj Spurný ve své poslední knize ukazuje, že tyto otázky nepatří minulosti: jsou dráždivě aktuální.