Představte si místo, kde jsou hory černé, řeka červená, louže žluté, stromy po celý rok bez listí a kde se prostorem valí hustý šedobílý smog. Že jde o nějakou fantazii z post-apokalyptického sci-fi filmu? Ne, právě takto bohužel vypadá každodenní realita obyvatel čeljabinské oblasti v Rusku, která je devastována průmyslem zpracovávajícím měď.

Objemově nevelkou publikaci Kdyby lidi byli stromy potkala podobná potíž, jako řadu jiných na jaře tohoto roku. Vyšla v době pandemie, kdy se ke čtenáři takřka neměla možnost dostat. A přitom je svým způsobem šitá právě na časy, kdy rodiče mohou být se svými dětmi více, než obvykle bývají.

Spojení slov „kyber“ a „eko“ vyvolává představu kontrastu dvou světů, které mají společného jen málo. Potkávají se ale ve vnímání člověka a v tom, jakou hodnotu jim přisuzujeme. Právě z toho důvodu sestavila editorka Zdeňka Sokolíčková knihu Kyber a eko. Digitální technologie v environmentálních souvislostech. Chce jejím prostřednictvím zahájit diskuzi na téma, zda lze najít vazbu mezi užíváním digitálních technologií a tím, co se z environmentálního hlediska děje s planetou Zemí.

V listopadu se dramaturgové Centra architektury a městského plánování (CAMP) pustili do odvážného projektu. Téměř celý měsíc zasvětili uměleckému dílu Edwarda Burtynského. Tento světově uznávaný umělec přijel do Prahy uvést výstavu velkoplošných panoramatických fotografií, zúčastnil se promítání svého nejnovějšího dokumentu Antropocén a nakonec v devadesátiminutové masterclass vysvětlil kontext a záměr svého uměleckého díla.

Pokud jste při návštěvě centra Prahy unaveni davy turistů, které zde již najdete i mimo sezónu a chtěli byste i v zimním období vidět alespoň trochu z přírody, je dobrý nápad schovat se hned kousek od Můstku v podzemí České spořitelny a zanořit se tu alespoň na chvíli v iluzi přírody.

Kniha Tmavozelený svět známého aktivisty a environmentálního sociologa Arnošta Nováka se zabývá radikální částí českého environmentálního hnutí a procesem jeho deradikalizace v průběhu posledních třiceti let. Zvláště se zaměřuje na léta devadesátá a klíčové události a osobnosti, které hnutí nejvýrazněji formovaly, přičemž upozorňuje, že alespoň v počátcích byla zelená barva environmentalistů prakticky neoddělitelná od černé barvy anarchistů.

Kniha Teologie zvířat od Andrewa Linzeye v překladu Jana M. Hellera a Jana Zámečníka na mne zapůsobila pozitivně i negativně. Autor se vztahem křesťanů a stvoření, především zvířat, zabývá dlouhodobě a na toto téma napsal celou řadu textů, ve kterých – jak sám uvádí – postupně myšlenky krystalizují. Teologie zvířat, která byla v originále vydaná v roce 1994, vznikla v návaznosti na jeho předchozí knihu Práva zvířat z roku 1976.