Pavel Poc (ČSSD) je jediným biologem mezi českými europoslanci a přírodě a životnímu prostředí se věnuje i v Evropském parlamentu (EP). V obsáhlém a na politika i dost otevřeném rozhovoru vysvětluje, proč EU nesplní žádný ze svých cílů na ochranu biodiverzity a proč jsou povolenky na vypouštění emisí nebo rybolov cestou do pekel. Nevyhýbá se však ani vyprávění o lobbingu v parlamentu nebo o ošklivé šmouze, kterou v české politice zanechal Václav Klaus.

Státům EU se nepodařilo splnit cíl zastavit do roku 2010 ubývání biologické rozmanitosti na svém kontinentu. Může se to podařit do roku 2020? Na otázky Ekolistu.cz odpovídá Ladislav Miko, který má v Evropské komisi právě ochranu přírody na starosti.

Jak vypadala česká krajina v pravěku? Měl na ni člověk spíš příznivý, nebo záporný vliv? Dají se v jejím vývoji najít období, která bychom mohli nazvat kolapsy? A jak je to s kolapsy společností obecněji – může na ně mít vliv vztah lidí ke svému přírodnímu prostředí? Proč se zhroutily společnosti v severní Africe? V rozsáhlém rozhovoru se těmto otázkám věnuje biolog Petr Pokorný, který se zabývá historickou ekologií a zúčastnil se několika expedic do severní Afriky.

Ve čtvrtek 10. prosince 2009 v posluchárně České zemědělské univerzity proběhla přednáška na téma „Proč potřebujeme chránit divočinu“. Možná trochu překvapivě nepřednášel žádný biolog, ale kybernetik - Juraj Lukáč. Přednášku pořádalo Hnutí Duha.

V Krkonošském národním parku (KRNAP) dochází k významným změnám - připravuje se rozšíření jeho nejcennějších zón na skoro polovinu území parku, zároveň se připravuje i rozšíření lyžařských areálů na úkor lesů. Nejen o tom, ale i o zákazu pohybovat se volně v I. zóně parku, o výstavbě apartmánových bytů nebo o snaze být blíže návštěvníkům parku mluví v rozsáhlém rozhovoru ředitel KRNAP Jan Hřebačka.

"Hodně rozšířeným nedorozuměním je představa, že Spojené státy jsou nekonečně rozlehlá země, a tím pádem je jednoduché mít tam divočinu. Jenomže ve Spojených státech jsou místa, kde je divočina chráněna ve velmi hustě obydlených oblastech - třeba ve státě New York. I na místech, kde byla divoká příroda kdysi poškozena a musí se teď zotavovat – jako je třeba stát Vermont, který byl kdysi celý odlesněn –, jsou dnes chráněné divoké lesy. Když se podíváte na mapu fragmentace světa, tak krajina na východě Spojených států vypadá podobně rozdrobeně jako mnoho oblastí v Evropě," říká v rozhovoru kanadský obhájce divočiny Harvey Locke a dodává: "Podle mě není žádný důvod, proč byste nemohli mít divočinu i tady v Evropě."

"Naprosto odmítám takové ty diskuse o zrušení Národního parku Šumava a předání území vojenským lesům, to mi opravdu připadá úsměvné," říká v obsáhlém rozhovoru Ladislav Miko, ministr životního prostředí "úřednické" vlády. Podrobněji rozebírá rovněž svůj pohled na tzv. superzakázku na odstranění starých ekologických zátěží, na vyhlašování chráněných území Natura 2000 v ČR nebo na možný střet zájmů mezi jeho prací pro Evropskou komisi a pro českou vládu. Vedle toho představuje své cíle, kterých chce na ministerstvu dosáhnout, a taky vysvětluje, proč je podle něj dobré občas v Krkonoších povolit nějakou tu novou sjezdovku.

Díky kaprům si v době Vánoc na české rybníky a řeky vzpomene skoro každý. Víme ale, jak se v nich rybám žije? Zlepšila se v posledních letech voda v českých tocích? A jak je to s dalšími překážkami, jako jsou jezy, přehrady nebo vybetonovaná koryta? Vrátí se lososi do Orlice? Vyhynou úhoři? A je česká ochrana přírody ovládána ornitologickou lobby? Právě těmto tématům se v rozsáhlém rozhovoru věnuje ichtyolog, dlouholetý ochranář a rybář Martin Dušek.

"Proč politici stále chtějí, aby mohli na všechno dohlížet a něco přidělovat? Proč se nemůže zavést jednoduchý mechanismus, jakým je uhlíková daň, která by dobře motivovala k nejúčinnějším opatřením, jak snižovat emise CO₂?" ptá se v rozhovoru o uhlíkové dani - na níž by většina lidí vydělala - fyzik z Ústavu fyziky materiálů AV ČR Jiří Svoboda. Ostře kritizuje současné dotování fotovoltaiky nebo přimíchávání biopaliv do pohonných hmot - podle něj jde jen o neefektivity, které v konečném důsledku snahám o zmírnění klimatických změn škodí.

"Ticho bylo snad to nejnádhernější, co jsem v Africe zažil," vypravuje v rozhovoru pro Ekolist cestovatel, fotograf a horolezec Petr Hejtmánek, který na černém kontinentě strávil úhrnem přibližně tři roky. Podnikal tam i dlouhé cesty na kole, nezřídka úplně sám: "Divočina, tedy obrovský prostor, do něhož nikdo nezasahuje, nebo jen minimálně, v Africe ještě stále existuje. Jsou tam ale i místa, která mají statut národního parku, a stejně se v nich lidé snaží přírodu regulovat - což je většinou špatně."