Pokud budeme radikálně úspěšní s naším programem snižování energetické náročnosti, teplárny v některých městech ztratí ekonomický smysl, říká Vladimír Špidla. Rozhovor se stínovým ministrem životního prostředí o programu ČSSD pro předčasné volby se točí kolem energetiky, adaptací na klima nebo budoucnosti Národního parku Šumava.

"Já nejsem člověk, který má rád závazky," říká ministr životního prostředí Tomáš Chalupa v rozhovoru o výsledcích Konference OSN o udržitelném rozvoji (Rio+20), která se 20.-22. června konala v brazilském Riu de Janeiru. "Myslím, že riziko závazků na těchto typech konferencí tkví v tom, že jejich prázdnota je vysoká. Od vzletných myšlenek a vyprázdněných slov se musíme vrátit k reálným opatřením v oblasti životního prostředí," dodává Tomáš Chalupa.

Obří summit o udržitelném rozvoji, který se bude konat příští týden v Riu de Janeiro, se měl podle deklarací OSN stát nadějí pro příští generace. Zatím to ale vypadá, že se příští generace od konference, zvané rovněž Rio+20, ničeho převratného nedočkají. „Snad to nakonec nebude úplný propadák,” říká český profesor a ředitel Centra životního prostředí UK Bedřich Moldan, jenž se přípravných jednání účastní od samého začátku. V rozhovoru přitom neskrývá značný pesimismus. „Už je strašně málo času cokoli podstatného dohodnout. Podle mě Rio+20 rozhodně neskončí žádným velkým úspěchem.“

"Daňové ráje jsou jedním z hlavních problémů, který překáží vymýcení chudoby," říká Tomáš Tožička, jenž se už víc než deset let věnuje rozvojové problematice. Na základě svých zkušeností je přesvědčen, že se česká demokracie má dost co učit, a to i od zemí, jako je třeba Zambie. "Pokud budeme akceptovat ničení přírody a odírání lidí v rozvojových zemích, tak se pak nemůžeme divit, že tady za chvilku nebudeme mít žádné továrny," říká v rozhovoru, v němž se věnuje i přístupu k energiím ve venkovských oblastech rozvíjejících se zemí nebo tragikomickému vystupování ČR ve světě mezinárodní politiky.

Možná vás to napadlo taky – je možné bydlet v pěkném moderním domě nebo bytě, který by byl zároveň šetrný k přírodě a životnímu prostředí? Když se rozhlédnete po novostavbách ve svém okolí, nejčastěji uvidíte typizované domky. Přece u nás ale vznikají pohledné, nebo aspoň zajímavé stavby, které se zároveň snaží být šetrné. Pražská Galerie Jaroslava Fragnera se tématu věnuje dlouhodoběji a mimo jiné uspořádala před třemi lety projekt Green Architecture/Zelená architektura, který zahrnoval několik výstav a přednášek. O tzv. zelené architektuře Ekolist hovořil s ředitelem galerie Danem Mertou.

V současné době vrcholí jednání o Společné zemědělské politice EU po roce 2013. Čeští zemědělci se do debat o její podobě zapojují se snahou vyjednat lepší postavení, než měli doposud. O spolupráci s ministrem zemědělství i o situaci v českém a evropském zemědělství hovořil tajemník Zemědělského svazu České republiky Martin Pýcha.

Změna klimatu se děje velice rychle, daleko rychleji než vědci ještě před několika letech očekávali. Také vědecké zprávy Mezivládního panelu o změnách klimatu (IPCC) mohou být podhodnocené, protože se jejich autoři drží při zdi z obavy, aby nebyli označeni za alarmisty. „Jsme na strmém svahu a přibrzdit bude těžké,“ říká v rozhovoru pro Ekolist fyzik Jan Hollan, člen vědeckého ústavu CzechGlobe.

„Z 240 kilogramů kukuřice umíme vyrobit asi 100 litrů ethanolu. Země si pak musejí rozmyslet, jestli toto množství kukuřice využijí radši na výživu jednoho člověka po celý rok, nebo na jedno natankování nějakého sportovního užitkového vozidla,“ říká v rozhovoru Pasquale Steduto, jenž v Organizaci OSN pro výživu (FAO) vede oddělení pro nakládání s vodou. Jak uvádí, biopaliva přispěla ke vzrůstu cen potravy a na mnoha místech s potravinami soupeří jak o půdu, tak o vodu.

„Největší nevýhodou uhlíkové daně je skutečnost, že nezaručuje žádný strop na vypouštěné emise,“ říká Yvon Slingenbergová, která v Evropské komisi vede oddělení pro zavádění evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS). Podle ní je obchodování s povolenkami dobrým systémem, který i navzdory byrokratickým nákladům vede ke snižování emisí skleníkových plynů.

Fyzik Luboš Motl patří k nepřehlédnutelným představitelům českých „klimaskeptiků“. V rozhovoru vysvětluje, že jako člověk z prostředí špičkové vědy (a někdejší pedagog z Harvardu) nemůže přijmou některá klíčová tvrzení klimatické debaty. Vyvrací řadu mýtů o „popíračích“ a zdůrazňuje, že oba tábory si jsou v mnoha směrech blíže, než se tuší. A hlavně opakuje, že tvrzení o hrozících nebezpečích jsou zcela nesmyslná a že klimatologie je v zajetí alarmistických politiků a zmanipulovaných vědců.