Uhlíková daň nezaručí omezení emisí. Povolenky ano, říká šéfka obchodování s emisemi

„Největší nevýhodou uhlíkové daně je skutečnost, že nezaručuje žádný strop na vypouštěné emise,“ říká Yvon Slingenbergová, která v Evropské komisi vede oddělení pro zavádění evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS). Podle ní je obchodování s povolenkami dobrým systémem, který i navzdory byrokratickým nákladům vede ke snižování emisí skleníkových plynů.

Ekolist.cz: V polovině ledna bylo z českého registru pro obchodování s povolenkami na vypouštění emisí skleníkových plynů ukradeno asi 1,3 milionu povolenek. V důsledku této události byl uzavřen celý evropský systém obchodování s povolenkami …

Yvon Slingenbergová: Nebylo to jen v důsledku této události, krádež z českého registru byla už pátá v pořadí. Ovšem byla natolik vážná, že jsme se rozhodli celý systém uzavřít.

Varovali jste v době před útokem hackerů české operátory, že český registr není pořádně zabezpečený?

Zabezpečení národních registrů je věc každé jednotlivé země. Diskutovali jsme se všemi členskými státy a bavili se o různých nebezpečích, ale protože jde o odpovědnost každého státu, nemůžu říct, že bychom je varovali a oni nic neudělali.

Chtěl jsem se přímo zeptat, jestli reakce české strany byla z vašeho pohledu dostatečná.

Šlo o společnou diskusi o tom, co je potřeba zlepšit, aby se bezpečnost zvýšila. Evropská komise ale chápe, že to není pro členské země úplně jednoduché, protože od ledna 2012 bude fungovat jeden společný evropský registr. Operátoři v konkrétních zemích se tudíž snaží pečlivě zvážit náklady na opatření, která budou potřeba jen na měsíce do konce roku.

Můžete odhadnout, kdy bude znovu spuštěn trh s povolenkami v celé Evropě? (Na českém trhu bylo obchodování znovu spuštěno 24. března – pozn. aut.)

To je velmi těžké říct. Dostáváme zprávy z členských zemí EU o tom, jak se snaží své registry lépe zabezpečit. Musejí je testovat a identifikovat, kde jsou problémy apod. To jim zabírá dost času. Bezpečnost systému musí být navíc zkontrolována někým nezávislým, členská země nemůže jen tak říct, že je její systém už v pořádku. Myslím, že se všechny země snaží a že by se on-line obchodování mohlo rozeběhnout v následujících týdnech.

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Josef Zbořil říká, že celý evropský systém obchodování s povolenkami na vypouštění emisí skleníkových plynů (EU-ETS) neslouží ke snižování emisí, ale k optimalizaci nákladů na snižování emisí, a že jde o dvě odlišné věci …

Ano, ale v EU-ETS jde o jejich kombinaci. Optimalizace nákladů je tržní aspekt systému. Ale my chceme i výsledek, proto má počet vydávaných povolenek strop garantující jejich omezení. Jakou výhodu by měla optimalizace nákladů, pokud by se opravdu nesnižovaly emise?

On však namítá, že nezná jediný praktický příklad snižování emisí, který by byl jasným výsledkem EU-ETS. Mohla byste nějaký uvést, nebo žádný neexistuje?

Investiční rozhodnutí byla určitě učiněna, jako příklad by možná mohl sloužit třeba sektor cementáren. Jeden výrobní postup, tzv. mokrý způsob, je mnohem náročnější na energii, než výroba tzv. suchým způsobem. Když pak lidé viděli, že utrácejí nejen peníze za energie, ale i za vypouštění oxidu uhličitého, tak se mnohem víc přikláněli k výrobě suchým způsobem. Takže tohle je konkrétní dopad, výroba mokrým způsobem je postupně zastavována.

Je pravda, že je složité pokaždé přesně určit, zda k něčemu došlo kvůli systému obchodování s povolenkami. Často jde obecněji o energetickou efektivitu, která snižuje náklady tak jako tak. Když si to lidé uvědomí, uspoří jak na nákladech na energii, tak na nákladech na emise oxidu uhličitého. A je pravda, že ke snižování emisí CO2 je lehčí lidi přesvědčit pomocí energetické účinnosti, než varováním před vypouštěním oxidu uhličitého. Lidé si nejsou přesně vědomi, jaké důsledky to může mít.

Máte nějaké odhady, zda systém obchodování s emisemi přispívá ke snižování emisí v Evropě?

Ano. Systém obchodování s povolenkami pokrývá asi polovinu emisí Evropské unie, a když se podíváme na možnosti snižování emisí, tak v odvětvích pokrytých EU-ETS je stále je velký potenciál. V odvětvích pokrytých EU-ETS by mělo dojít k 21% snížení emisí v roce 2020 oproti roku 2005, zatímco ve všech ostatních sektorech se emise sníží jen o 10 %.

I mnozí zastánci snižování emisí ovšem EU-ETS vidí jako strašně byrokratický systém, který nikdy nemůže pokrýt veškeré emise. Jako alternativu navrhují uhlíkovou daň ...

Největší nevýhodou uhlíkové daně je skutečnost, že nezaručuje jakýkoli strop na vypouštěné emise. Pokud si jako vláda nebo jako EU dáte třeba nějaký cíl snížit emise do určitého roku, tak s uhlíkovou daní nevíte, jestli svého cíle dosáhnete, protože nejste schopen stanovit konkrétní omezení. Navíc pokud bychom chtěli třeba v době hospodářské krize snížit břemeno podniků, museli bychom měnit zákony. Čili u všeho musíte mít nějaký systém správy a pokud vím, tak spravování daní zrovna nepatří mezi přístupy, který by nebyly náročné na administrativu.

Pokud by musel uhlíkovou daň platit hned dodavatel nějaké energie, nebylo by to přece jen jednodušší? V současnosti je jen v EU-ETS tuším nějakých 20 tisíc účastníků?

Ano, přičemž v současnosti se EU-ETS týká jen těžkého průmyslu, netýká se třeba dopravy, domácností, zemědělství atd. V těchto oblastech přitom musejí být taky učiněna nějaká opatření. Dále je pravda, že pokud bychom si představili, že tohle všechno zapojíme do EU-ETS, byl by celý systém mnohem složitější, to bychom měli miliony uživatelů.

Při snižování emisí v ostatních oblastech je ale potřeba brát v úvahu, že mnohá opatření je nejlepší dělat na úrovni členských států. Některé země mohou mít spoustu možností v zemědělství a jiné třeba ve stavebnictví. Pokud třeba ve Skandinávii potřebujete hodně tepla, je pro vás zajímavé zateplovat domy, zatímco jinde to moc nepomůže. Neměli bychom taky zapomenout, že pokud bychom chtěli mít uhlíkovou daň na úrovni EU, tak by se na ní musely členské státy shodnout jednomyslně, což by bylo velmi složité. A to i na tom, jak by měla být vysoká. Přitom na EU-ETS je zajímavá mimo jiné skutečnost, že náklady na snižování emisí mohou být nižší třeba v České republice nebo v Maďarsku než třeba v Německu, a to napomáhá optimalizaci nákladů.

Pokud bychom měli mít uhlíkovou daň, tak při nutné podmínce jednohlasnosti všech 27 zemí EU by bylo velmi jednoduché pro kohokoli, kdo nechce snižovat emise, návrh odmítnout – a neměli bychom nic. Proto je dost ošidné říkat, že bychom měli dělat něco jiného. Teď máme systém, který pravda není dokonalý, ale vylepšujeme ho. Jde o dobrý, účelný systém, který přinese omezení emisí.

Máte nějaký plán zapojovat do EU-ETS další oblasti, třeba domácnosti?

Ne, podle plánu na snižování emisí do roku 2050 se ostatní oblasti zapojovat nebudou, to stále záleží na členských státech, jak to chtějí řešit. Je ale dobré mít na paměti, že s rozsáhlejším přechodem na aukce povolenek, k němuž dojde od počátku příštího roku, budou mít jednotlivé státy příjmy z prodeje povolenek. Jednotlivé vlády by měly vědět, které oblasti v jejich zemi pokulhávají, a pomocí příjmů z aukcí mohou nastartovat investice například do veřejné dopravy, do elektrických sítí apod.

Takže výnosy z aukcí povolenek budou příjmy jednotlivých zemí?

Přesně tak. Země ale budou muset dokládat, na co tyto peníze vynaložily.

Příjmy z aukcí povolenek tedy budou muset vynakládat na snižování emisí?

Na účely spojené s klimatem (v originále "climate related purposes" - pozn. aut.). To mohou být i třeba adaptační opatření. Myslím, že pro veřejnost bude zajímavé sledovat, na co jejich země budou tyto peníze používat.

---

reklama

---