Na jednodenní návštěvu ČR přijel v polovině svého čtyřletého mandátu ředitel Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Achim Steiner. Důvodem návštěvy, která proběhla v první polovině října, bylo jednání s ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem o přípravě na 25. zasedání Řídící rady UNEP/10, Globálního fóra ministrů životního prostředí, které se uskuteční v únoru příštího roku v keňském Nairobi. Česká republika tam jako předsednická země bude reprezentovat ekologickou politiku celé Evropské unie. Výkonný ředitel UNEPu, který je zároveň náměstkem generálního tajemníka OSN, si během krátkého výletu udělal čas na přednášku v Ústavu mezinárodních vztahů i na setkání s českými novináři.

"Problémy jsou vždycky způsobeny nedbalostí nebo nepozorností člověka," říká o živočišných invazích biolog a myslivec Jaroslav Červený. "Pokud samozřejmě nejde o cílenou introdukci. Tu je možné provést úspěšně, problém je v tom, že se nikdy s určitostí předem neví, jak to dopadne." V rozhovoru pro Ekolist se však mluví nejen o invazích, ale i o celkové (ne-)původnosti české fauny, bobrech ničících jachty a vynalézavých mývalech.

"Odmala jsem si pohrával s myšlenkou, co nám vlastně civilizační vymoženosti přinášejí. Uvědomoval jsem si, že díky nim leccos získáváme, zároveň mi ale bylo jasné, že mají i záporné důsledky. Chtěl jsem si tedy na vlastní kůži vyzkoušet, co získáváme a co ztrácíme. Nejlepším způsobem, jak to provést, bylo odříznout se na určitý čas co nejvíc od civilizačních vymožeností." O svých pobytech v civilizací prakticky nedotčené divočině vypravuje vědec, aktivista a horolezec Tomáš Maršík.

"Vlčí smečka je velmi podobná lidské rodině a stejně jako vy neříkáte svému tátovi alfa samec, není šťastné říkat tak hlavě vlčí smečky," říká v rozhovoru pro Ekolist americký biolog L. David Mech, jenž je autorem nebo spoluautorem nejautoritativnějších vědeckých knih o životě vlků. Sám za svou největší profesní zkušenost považuje dnes přibližně dvacetiletý (a stále pokračující) výzkum volně žijících vlků na ostrově Ellesmere v arktické oblasti Kanady. V rozhovoru mluví nejen o tomto výzkumu, ale taky vysvětluje, proč by se lidé měli snažit zachránit tolik divočiny, kolik je jen možné.

"V džungli to zvlášť z hlediska Evropana není žádný med. Je krásná, ale je i hodně drsná," říká v rozhovoru pro Ekolist malíř Otto Placht, který už patnáct let jezdí do peruánské Amazonie a několik let tam i žil. Vypravuje o životě indiánů, o výpravách do džungle, o pití ayahuscy, ale i o bezohledném ničení pralesa. "Místní vláda v peruánské Amazonii se snaží, aby dřevaři neplatili daně z prodeje dřeva, z benzínu, z motorových pil apod., čímž drancování ještě zjednodušuje. V Jižní Americe je jasně vidět, že když se ponechá volná ruka trhu, skončí to naprostou ekologickou katastrofou."

"Je to alarmující věc - dnes přistupuje velká část podniků k obhospodařování půdy a k zemědělské výrobě vůbec velice kořistnicky," říká v rozsáhlém rozhovoru pro Ekolist Zdeněk Vašků, jeden z nejvýznamnějších znalců půdy v ČR. Vypravuje nejen o jejím významu, ale i o způsobech, jakým ji dnes ničíme, nebo o osevních postupech našich předků, které byly k půdě mnohem šetrnější. Vysvětluje rovněž, co se dá už v současnosti dělat proti důsledkům klimatických změn a proč je důležité a výhodné zadržet vodu v krajině.

Vojtěch Novotný patří mezi nejúspěšnější české přírodovědce. Své bádání zaměřil zejména na Papuu-Novou Guineu, kam jezdí už víc než deset let. Díky výzkumu, který vedl, byl například výrazně změněn odhad počtu druhů hmyzu, které na Zemi žijí. "Z hlediska ochrany přírody mi připadá zajímavé, jak bezmocný rozvinutý svět je. Na Nové Guineji jsou velké oblasti tropických lesů a vesničané, kteří v nich žijí, jsou do jisté míry jejich majiteli. Pokud by tedy existovala fungující strategie ochrany přírody, je Papua ideální pro její uskutečnění. Zatím ale nikdo nenašel recept, jak ochranu přírody skloubit s představami obyvatel tropického lesa o svém rozvoji," říká Vojtěch Novotný v rozsáhlém rozhovoru o vědě, lidech a přírodě na Nové Guineji.

"Hlavní problémy čistoty Dunaje jsou velká města a průmyslový odpad. Kolegové biologové ale zároveň s potěšením zjišťovali, že příroda má sílu se zotavovat a občas byli až překvapeni, jak bohatý a pestrý život v Dunaji nacházeli," říká Hana Hudcová z brněnské pobočky Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M., která se jako jediná z ČR vloni zúčastnila vědecké expedice Společný průzkum Dunaje 2. V rozhovoru vypravuje nejen o vědecké práci na lodi, ale i o problémech, s kterými se musí řeka vyrovnávat, a o přírodě kolem toku.

"Normální příroda je velmi dynamická a spousta zvířat funguje tak, že stopuje okamžité děje, které se v ní odehrávají. Naše ochrana přírody je naproti tomu statická - my si vymyslíme nějaké stanoviště a v takovém stavu ho chceme udržet. Velmi častým jevem pak je, že máme chráněné území, ale populace, kvůli které jsme území začali chránit, žije těsně vedle nebo na jeho hranici," říká v rozhovoru Martin Konvička z Entomologického ústavu AV ČR, který se podrobně věnuje motýlům České republiky. Nemluví přitom jen o nich, ale vůbec o problémech české ochrany přírody. A nebojí se formulovat jasně: "Řeknu to ještě jednou a naprosto vážně: agronvironmentální a lesoenvironmentální dotace jsou skandální průšvih, který povede k padání hlav. Ony totiž dávají striktní pravidla, co má který farmář nebo zemědělský nebo lesnický podnik kdy udělat. Tato pravidla ale platí pro celou střední Evropu, což je pravý opak toho, co příroda potřebuje - ona nepotřebuje zestejnit, ale zrůznit!"

"Řeky, potoky a další biotopy samozřejmě protínají politické hranice a není nikdo, kdo by mluvil za řeku, za prérii, za les," říká v rozhovoru Gerald Adelmann, výkonný ředitel chicagské organizace Openlands. Hovoří nejen o svých zkušenostech z USA, ale i z Číny, kde se podílí na vzniku nového národního parku: "To hlavní, co dnes Číňany zajímá, je obrovská výstavba, rozrůstání měst, masivní, naprosto neudržitelný rozvoj."