https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/ladislav-miko-ochrana-biodiverzity-neni-luxus-ale-ekonomicky-prinosna-cinnost
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ladislav Miko: Ochrana biodiverzity není luxus, ale ekonomicky přínosná činnost

10.6.2010 14:44 | BRUSEL (Ekolist.cz)
Státům EU se nepodařilo splnit cíl zastavit do roku 2010 ubývání biologické rozmanitosti na svém kontinentu. Může se to podařit do roku 2020? Na otázky Ekolistu.cz odpovídá Ladislav Miko, který má v Evropské komisi právě ochranu přírody na starosti.
 

Ladislav Miko
Ladislav Miko (narozen 1961) vede od roku 2005 sekci ochrany přírody na ředitelství Evropské komise pro životní prostředí. Práci pro EU loni na půl roku přerušil a stal se ministrem životního prostředí "úřednické" vlády v ČR.
Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz

Ekolist: Jednotlivé země EU se v roce 2001 shodly, že do roku 2010 chtějí zastavit ubývání biodiverzity na svém území. Tento cíl se splnit nepodařilo. Z jakého důvodu?

Ladislav Miko: Cíl jsme nesplnili proto, že kroky, které byly v Evropě učiněny ve prospěch biodiverzity, nastaly spíš až v druhé polovině uplynulé dekády a jejich dopady přijdou s určitým zpožděním. Nelze očekávat, že se něco dramaticky změní z roku na rok, takže některé pozitivní dopady určitě přijdou později.

Závazek zastavit ubývání biodiverzity navíc musíme číst jako politický cíl. Nemůžeme měřit, jestli se třeba v ČR populace stovek tisíc druhů zmenšila, nebo zvětšila, ale musíme sledovat obecný trend. Ať jsou to vybrané druhy ptáků, motýlů nebo rostlin, v současnosti všechny naznačují, že ať se podíváme, kam se podíváme, tam vidíme pokles. Cílem je zastavit tento pokles a dá se předpokládat, že když vybrané skupiny přestanou klesat, budou na tom lépe i ty ostatní.

Hlavní rozdíl do budoucna oproti dnešku by měl spočívat v tom, že by měl být víc chápán význam biodiverzity pro fungování ekosystémů a pro ostatní sektory ekonomiky. Přírodní rozmanitost má význam pro zemědělství, pro klimatické změny, pro řešení povodní, pro lesnictví ... V momentě, kdy bude tento význam každému zřejmý, bude taky mnohem jednodušší dosáhnout toho, aby si lidé biodiverzity cenili a starali se o ni. Pokud by byla viděna jenom jako jakási přidaná hodnota, jako jakýsi luxus, který si můžeme někdy dovolit a někdy holt ne, protože nejsou peníze, tak bude velmi těžké zastavit ubývání biodiverzity i do roku 2020.

Cíl pro rok 2010 se tedy posunuje na rok 2020?

Posunuje, ale v rozšířeném znění. Teď máme ambice do roku 2020 nejen zastavit ubývání biodiverzity, ale také obnovit ji všude tam, kde je to technicky a finančně možné. Nechceme pouze zastavit ubývání, protože určitým způsobem zastavení může být taky úplná nula. Dalším prvkem pak je, aby se Evropa začala zabývat dopady svého fungování na biodiverzitu i jinde ve světě, tedy jak svou činností ovlivňujeme třeba korálové útesy nebo tropické lesy.

Zmínil jste, že se některé pozitivní změny projeví až časem. Kdy tedy můžeme výsledky očekávat?

Ty první můžeme očekávat v řádu několika málo let, za pět, šest, sedm let. Ale možná i dřív. Hlavní změny jsou však podle mého názoru otázkou desetiletí. Je třeba si uvědomit, že vědecky publikovaný článek o pozitivním dopadu evropské legislativy na ohrožené a vzácné druhy ptáků (vyšel v roce 2007 v časopise Science – pozn. aut.) bylo možné připravit až po třiceti letech od zavedení příslušné směrnice.

Nebude se v roce 2020 říkat: "Úbytek biodiverzity se nám zastavit nepodařilo, ale podívejme se u těch ptáků to trvalo třicet let, takže ještě počkejme"?

Ne, tohle nemá být výmluva, to má být pracovní pomůcka, která slouží k tomu, abychom věděli, co můžeme reálně do roku 2020 vidět a co musíme udělat proto, abychom další efekty viděli později.

Teď píšeme novou evropskou strategii ochrany biodiverzity, v níž ten obecně formulovaný cíl pro rok 2020 rozložíme na šest menších cílů a u nich bude přesně definováno, co chceme, aby bylo do roku 2020 viditelné, změřitelné, poznatelné – tak budeme schopní jednoznačně doložit, že jsme toho obecného cíle dosáhli.

Jaké jsou ty menší cíle?

Bereme jednotlivé ohrožující faktory, pro ně si vybíráme nejdůležitější cíle a na těch chceme pracovat. Příkladem může být třeba širší význam biodiverzity v krajině – tady se bude pracovat na tzv. konceptu vysoké přírodní hodnoty v zemědělství a lesnictví. Další hrozba ...

Promiňte, můžete konkrétněji představit, co bude znamenat vysoká přírodní hodnota v zemědělství a lesnictví?

Evropská unie má Evropskou agenturu pro životní prostředí (EEA), která vyvinula koncept toho, co je a co není území s vysokou přírodní hodnotou. Naší snahou je, abychom dokázali rozsah těchto území udržet a případně i zvýšit. To je ale samozřejmě v rukou především správců krajiny, což jsou zemědělci a lesníci. My tedy musíme v zemědělské politice všechny nástroje včetně finančních nastavit tak, aby bylo v zájmu zemědělce produkovat vysoce přírodně kvalitní krajinu, aby to ale pro něho zároveň neznamenalo ekonomickou ztrátu, protože pak by to nedělal dobrovolně, ale z donucení, a to by bylo špatně.

Tento přístup ale platí už pro současnou zemědělskou politiku EU a stejně biodiverzity ubývá.

Neplatí to úplně, je tam drobný rozdíl. Současná zemědělská politika totiž podporuje zemědělství v méně příhodných oblastech, zatímco v budoucnu bychom rádi podporovali oblasti s vysokou přírodní hodnotou – tyto oblasti přitom můžou být jak v méně příhodných oblastech, tak v intezivně obdělávané krajině. A negativní dopady na biodiverzitu jsou spojeny zejména s intenzivním zemědělstvím. Pokud se nám tedy podaří dosáhnout změny v oblastech intenzivního zemědělství, bude to ve prospěch biodiverzity zcela jednoznačně.

Vy tvrdíte, že evropská legislativa na ochranu biodiverzity je obecně dobrá, jen nějakých 10 % by se možná dalo vylepšit. Mezi těch 10 % počítáte invazní druhy?

Ty nám chybí. Problémy s nimi se dají řešit i v rámci současného práva, ale chybí nám nástroj, který by umožnil koordinovat a přitlačit státy k nějakému společnému postupu. Některé státy se tím na úrovni národní legislativy zabývají, my teď analyzujeme situaci a příští rok bychom k tomu měli vydat podrobnější zprávu.

Jedna z věcí, kterou jsem měl na mysli v rámci těch 10 %, je otázka příloh směrnic pro Naturu 2000 (zjednodušeně řečeno, v přílohách evropských směrnic jsou vyjmenovány druhy a stanoviště, které je třeba chránit – pozn. aut.). Situace u jednotlivých druhů nebo stanovišť se mění, v ČR jsme třeba v případě kormoránů a bobrů v úplně jiné situaci než před dvaceti lety, kdy byly přílohy tvořeny. Jde tedy o to, abychom přílohy mohli upravovat bez toho, abychom zároveň museli sahat do vlastního tělesa evropského práva.

Zmínil jste druhy, které dobře prospívají. Rozumím tomu ale správně, že změny by se mohly týkat i druhů, které jsou naopak stále ohroženější a do zmíněných příloh by se teprve mohly dostat ...

Ano, samozřejmě.

Nevládní organizace upozorňují, že se do roku 2010 nepodařilo ubývání biodiverzity zastavit, teď se cíl přesune do roku 2020, ale v zásadě se zatím moc nemění v ostatních politikách EU. Sice kdekdo zdůrazňuje, že se i ostatní politiky musejí změnit s ohledem na biodiverzitu, ale zatím k tomu nedošlo ...

To je sice pravda, ale je třeba brát do úvahy standardní politické cykly. Třeba o zemědělské politice se bude diskutovat mezi letošním rokem a rokem 2012 a není samozřejmě možné, abychom ji měnili hned teď. Je ale možné, abychom ji změnili k roku 2012 pro následující období a na tom se velmi intenzivně pracuje. Naopak bych řekl, že když se teď Evropská komise jako celek shodne na nové strategii pro ochranu biodiverzity, dá nám to možnost, aby byla lépe zapojena i do ostatních politik, třeba pro zemědělství, rybářství nebo dopravu. Někde to půjde jednodušeji, někde to půjde hůře, dnes už ale nejsme v situaci, že bychom museli naše partnery třeba v oblasti regionálního rozvoje nebo zemědělství přesvědčovat, že je to důležité. Dnes už všichni chápeme, že ohledy na biodiverzitu jsou důelžité, a bavíme se o tom, co je realistické, aby se do nových politik dostalo. Musíme být schponi vytvořit dostatečně silnou argumentaci, aby členské státy, které nakonec všechny politiky EU schvalují, zvedly ruku pro.

A nečekáte problémy v oblasti financování?

Samozřejmě že je čekám, ale ono to často v těchto situacích bývá hrozba i příležitost zároveň. Peněz bude míň a zcela určitě se odehraje dramatická diskuse o celkové finanční výši vyhrazené na společnou zemědělskou politiku. Je přitom víceméně jasné, že zemědělská politika v současné podobě je dlouhodobě neobhajitlená. Takže se bude hledat její přerámcování a v tom je šance pro péči o krajinu, která spojuje ochranu přírody s farmáři. Myslím, že kolegové z ředitelství Evropské komise pro zemědělství si velmi dobře uvědomují, že tuto příbuznost je potřeba využít k tomu, aby byl v co nejvyšší míře zachován objem peněz podporujících péči o krajinu.

Další informace:

Přírodní rozmanitosti v Evropě neustále ubývá. Jsou na vině zákony?

EEA: Čtvrtině druhů v Evropě hrozí vyhynutí

Jan Stejskal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Pražská EVVOluce

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist