Esej z knihy Zpátky v ohni (Back on the Fire), který přeložil Luboš Snížek, naleznete na tomto odkazu. Tento text je v českém jazyce publikován poprvé.

Nová publikace Lidé, krajina a zemědělství, kterou připravil kolektiv autorů zaměstnaných nebo spolupracujících s Národním zemědělským muzeem v Praze, nabízí formou fotografií a doprovodných textů pohled do vývoje českého venkova a zemědělství ve 20. století. V některých ohledech jde ale o pohled poněkud problematický.

V posledních letech se stalo pravidlem, že se na pultech knihkupectví, většinou nedlouho před Vánocemi, objeví nová knížka Václava Cílka. Došlo k tomu i vloni, a tak je s námi Václav Cílek i tuhle zimu. Těžko by někdo mohl Ekolist podezřívat, že mu věnujeme málo prostoru (viz Ekolist 02/2006, 04/2005, 04/2003). Tentokrát je to ale zvlášť oprávněné. Nový soubor textů „Tsunami je stále s námi“ je totiž Cílkova snad vůbec nejenvironmentálnější kniha.

U příležitosti představení tzv. hodnoty stáří, kterou ve svém díle uvedl teoretik památkářství Alois Riegl, jsem se v EkoListu 12/2006 snažil ukázat, jaký estetický význam pro nás stáří, ba zmar a umírání v krajině má. Teď mi na pomoc přichází i zajímavá výstava o dekadenci.

V mém okolí je řada lidí, kterým není životní prostředí lhostejné. Nejde o žádné příznivce konkrétních ekologických organizací, nejsou to ani voliči Strany zelených. Jsou obyčejní lidé nejrůznějších povolání a osudů, kterým je společné to, že vnímají svůj díl odpovědnosti za naše životní prostředí. Snad ještě jedna věc jim je vlastní: rádi by se chovali šetrně k životnímu prostředí, ale neví, jak.

Ať chceme nebo ne, k přírodě se často stavíme na základě svých kulturních zvyklostí. A do značné míry se k ní stavíme tak, jak jsme se naučili stavět k památkám.

Nestává se často, abychom v EkoListu psali o románech. Dnes tak učiníme – kniha Údolí zkázy je dokonce román milostný. „Ekologický“ rozměr je v tomto strhujícím příběhu, který před čtyřmi lety napsala mladá britská spisovatelka Sarah Hallová, přítomen tak nějak automaticky.