Naše krajina nemá nějaký stabilní, neměnný, ideální tvar, který byl dosažen před příchodem člověka a který my můžeme už jen více či méně zachovávat, nebo ničit. Naopak! Česká krajina je neustále se měnící, složitý a členitý proces, který je už od neolitu „sjednáván“ v neustálé součinnosti s člověkem. To je asi (zjednodušeně řečeno) základní teze pěkné knížky Krajina a revoluce od kolektivu autorů mnoha oborů v čele s geobotanikem Jiřím Sádlem (viz také rozhovor v EkoListu 01/2005).

S láskou grizzly je názov knihy kanadských autorov Charlie Russel a Maureen Ensovej popisujúcej ich cestu hľadania možností priateľského spolužitia človeka a medveďa. V snahe nájsť skutočne nerušenú divokú prírodu, v ktorej by žili medvede bez negatívnych skúseností s ľuďmi a bez strachu z nich, sa dostali až na južnú Kamčatku, jazero Kambalné. V tejto, na medvede bohatej oblasti prežili šesť letných období. Napriek tomu, že tu žilo ďaleko od ľudí množstvo medveďov, zlé skúsenosti s ľuďmi už mali, čo znamenalo takmer neprekonateľnú bariéru pre nadviazanie obojstranne priateľského vzťahu. Nakoniec sa im predsa podarilo získať dôveru niekoľkých divokých medveďov.

Úryvek z knihy Ivana Vyskočila a jiné povídky.
Člověk se nezavděčí a Kudýš teprve ne. Kudýš je pitomý zajíc. Tak se o něm alespoň říká na pasece mezi zajíci, kde vyrůstal. Shůry mu dáno nebylo a do apatyky si netroufal. Ostatní zajíci krásně běhali a dělali kotrmelce, panáčkovali, stavěli slechy, rozeznávali kapustu od zelí a okusovali kůru mladých doubků. Byli to chytří zajíci a byli docela rádi, že mají mezi sebou Kudýše, protože v jeho přítomnosti věděli lépe, že jsou chytří. Kudýš běhal pod psa, vždycky se někam zaběhl, kotrmelec neudělal ani za zlaté tele a uši mu plandaly kolem hlavy, hanba povídat.

Na tuzemském knižním trhu se v minulém roce poprvé – a dlužno říci konečně – objevil překlad jedné ze stěžejních popularizačních knih velevýznamné americké bioložky Lynn Margulisové. Jde o knihu Symbiotická planeta, která ve Spojených státech poprvé vyšla v roce 1998. Autorka sama považuje toto dílo za jakýsi průřez svými názory na evoluci, povahu života a jeho ekologii. Pro čtenáře, kteří se s dílem Margulisové dosud nesetkali, by tedy jen stěží bylo možné nalézt vhodnější titul. Proto je třeba počin nakladatelství Academia rozhodně přivítat.

Dvě desetiletí vznikaly eseje sebrané do přesto celistvé a výborné knihy Václava Cílka s tajemným názvem Makom, kterou na konci loňského roku vydalo nakladatelství Dokořán.

Kniha Zmizelé Sudety vznikla jako katalog ke stejnojmenné putovní fotografické výstavě. Zmizelé Sudety – ať už ve formě knihy či výstavy - se snaží bez předsudků podívat skrze fotodokumentaci sídel a krajiny na ožehavé téma českoněmeckých vztahů. Nesoudí, nesnaží se hledat viny ani východiska z nich, jen konstatuje. Hlavní podstatou Zmizelých Sudet jsou dvojice fotografií – jak to bylo kdysi a jak je tomu dnes – doplněné stručným faktografickým komentářem. Zmizelé Sudety v knižní formě mají jednu velikou výhodu, lze se k nim totiž často a dlouho vracet. Zmizelé Sudety není možné naráz přečíst a prohlédnout, ani jim nelze rychle porozumět. Zanechávají víc otázek než odpovědí. Ale takové jsou i krajiny, jimž se věnují.

Nakladatelství Academia vydalo před pár měsíci slibnou knihu. Práce Henryho Hobhouse s lákavým názvem Šest rostlin, které změnily svět pracuje s objevným nápadem, otázkou však zůstává, jak se ho podařilo realizovat.