„Ve dvanácti letech mne zaujaly luční kobylky a už mně to zůstalo,“ říká entomolog Jaroslav Holuša z ČZU, který dnes 21. března převzal profesorský diplom.

Nikdy by mne nenapadalo, že tak banální téma, jakým je eurounijní “zákaz žárovek”, vzbudí tolik vášní mezi českými internetovými uživateli. Ale vzbuzuje. A protože v českých médiích k tomu nenajdete mnoho relevantních materiálů, rozhodl jsem se po vzrušené twitterové diskusi posloužit obsáhlejším výkladem. Termín “zákaz žárovek” budu nadále používat, i když je nesmyslný, ale v českých médiích zavedený, což si vysvětlíme později.

,,Důstojné pracovní podmínky, ekologická udržitelnost, rozvoj komunit, spravedlivá cena a zákaz dětské práce – to vše jsou hlavní pilíře Fair trade.“

Ano. Česká republika (ČR) je v Evropské unii (EU) šampionem. Není se ale čím chlubit. Vede suverénně pomyslnou štafetu nečerpání možných dotací z EU. V roce 2013 se na celkovém nečerpání cca 16 mld. Kč (zde i dál v přepočtu, kurs „Kč – euro“ se může měnit) podílela plnými 10 miliardami Kč. Informoval o tom mimo jiné i Ekolist ve zprávě ČR je nejhorší v čerpání peněz z evropských fondů. Problémové je i životní prostředí .

Použité údaje byly platné 5. 2. 2014, dostupné z internetových zdrojů.

Článek volně pokračuje na stať Jan Zeman: Mnoho otazníků na stavbě s poetickým názvem Blanka, který vyšel na Ekolistu 9. ledna 2014.

Čemu bude nastupující vláda čelit v oblasti životního prostředí? Asociace Zelený kruh, která sdružuje 26 českých ekologických organizací, popsala dvanáct největších problémů v oblasti životního prostředí, které by měla řešit nová vláda. Zároveň navrhuje jejich řešení.

Množství zdravých stromů, které byly zlikvidovány v Přerově během tohoto zimního období je varující. Nádherné zdravé jedle a další jehličnany v ulicích U Tenisu, na Purkyňově ul., Dvořákova ul. zdravé, dnes málo viděné moruše, na Jížní čtvrti ořechy, u domu č.3 na ul. Sadová dvě zdravé břízy na kterých během každé zimy odpočívalo několik kalousů ušatých. U zahrádek pod Nemocnicí byl pokácen jasan přibližně 25letý, na kterém se každý rok živilo hejno krásných hýlů, a tak lze pokračovat do nekonečna... stromy mizí po stovkách, stejně jako obyvatelstvo. Přerov se stal městem dřevorubců, městem bez zájmu o životní prostředí, městem sobeckých prospěchářů vládnoucích netečnému, odevzdanému potencionálnímu voliči.

„Nemáš trávu?“
„Jasně! My s ní dokonce i topíme.“

Za těch několik desetiletí od druhé světové světové války jsem měl možnost sledovat vývoj krajiny, někdy ne zrovna přírodě prospěšný. Zaznamenal jsem mnoho ne zrovna rozumných rozhodnutí člověka, žijícího v nádherné krajině kolem řeky Bečvy. Lidé pomalu ale jistě ztratili soudnost, ztratili schopnost posoudit a předvídat prospěšnost původních přírodních procesů.