Karel Makoň: Záchrana daňka zamotaného do provazu

Tuto neděli (1. 2. 2015) krátce po jedné hodině odpoledne se na pohotovostní mobil naší záchranné stanice dovolala paní Jitka Černá z Babiny. Ta spolu s dcerou, rovněž Jitkou, náhodně našla v remízu mezi poli za vsí u lesa v provazu zamotaného dospělého daňka.

Zvíře tam bylo za paroží uvězněno minimálně druhý den, jelikož už v sobotu, když šla dcera kolem se psem, tak slyšela z křoví divný šramot. Myslela si však, že se jedná o divoká prasata, a tak i se psem rychle z lokality odešla. Až když dnes slyšela z remízu opět šramocení a úplně stejné zvuky jako ve dni předešlém, šla se do křoví podívat a viděla onoho daňka. Paroží měl zamotané do smotku bílého lýkového provazu, který držel na kmenu trnek uprostřed křoví. Zvíře se snažilo vyprostit, ale nemělo šanci, hlava skloněná téměř až k zemi, stále se točilo kolem kmene trnky, kopalo, válelo se a v jeden okamžik to vypadalo, že si zlomí váz. „Snažily jsme se ho s mámou nějak uklidnit a alespoň klackem vyprostit ze smotku provazu. To však nešlo, vystresované zvíře šílelo, a tak jsme raději zavolali na ZSŽ Plzeň“.

Vyrazil jsem okamžitě, už cestou na stanici jsem obvolával veterináře, o kterých vím, že s uspáváním daňků mají své zkušenosti. Jako druhý mi zvedl telefon MVDr. Jan Pokorný, mimo jiné veterinář z Plzeňské ZOO. Naštěstí byl doma, měl čas a byl ochoten se mnou na záchranu daňka okamžitě vyrazit. Stavěli jsme se v ZOO pro potřebné náčiní a sedativa s tím, že bude třeba zvíře přispat. Uspat však 80 kg daňka není vůbec žádná sranda, jelikož vystresované a vyčerpané zvíře nemusí narkózu přežít, nebo na ni nebude reagovat. Rovněž jsme pořádně nevěděli, v jakém je daněk stavu, zda nemá nějaká další poranění a hlavně, jak dlouho tam už takhle byl. Vždycky je to buď a nebo, a veterinář, který s tím má zkušenosti, je při záchraně takového zvířete vždy ta nejdůležitější osoba.

Přijeli jsme na místo. Paní Jitka hlídala daňka kousek od remízu, její dcera na nás čekala na křižovatce u hlavní silnice. Perfektní komunikace, popsání problému a ochota obou žen nám rovněž výrazně pomohla a usnadnila akci. Honza Pokorný odborně okoukl situaci, odhadl hmotnost zvířete a začal míchat speciální uspávací směs do narkotizační střely. Pečlivě vše přepočítal, nadávkoval a přiblížil se k daňkovi. Když se zvíře na chvilku zastavilo, foukl do foukačky a poslal střelu do plece zvířete. Daněk sebou však škubl a střela se rozlítla na kusy, přičemž nebylo jasné, zda zvíře vůbec účinně zasáhla. Rychle namíchal střelu druhou. Vše se opakovalo a to už bylo vidět, že zvíře má střelu v pleci a že sedativum dostalo do těla. Zhruba po pěti minutách si daněk lehá a my čekáme ještě dalších 10 minut, než ho sedativa opravdu uspí.

Když vše z uctivé vzdálenosti vypadá, že zvíře opravdu spí, vytahuji nůž a začínáme daňka ze smotku provazu vymotávat. Opravdu neměl šanci a bez lidské pomoci a uspání by se z toho nikdy nedostal. Po vymotání vytahujeme zvíře s veterinářem ven na pole, rychlá kontrola končetin, krku, zubů a částečně poškozeného paroží. Naštěstí druhotná zranění nejsou nějak závažná a vážná. Proto také veterinář dávkuje látku na probuzení. Do kýty zadního běhu píchne obrovskou injekci a zvíře se zhruba po 10 minutách probouzí, staví a odchází. Vymotávám z křoví obrovský smotek provazu a uklízíme všechny věci, co jsme používali. Paní Černá s dcerou Jitkou pozorují daňka, jak mizí v nedalekém lese a šplhá do svahu. Za pár minut bude už zase v pohodě a volný, konstatuje veterinář Jan Pokorný. Já děkuji všem zúčastněným a všichni společně jedeme autem do vsi.

Závěrem ještě jednou děkuji hlavně MVDr. Pokornému za to, že našel chvilku a vyrazil do akce se mnou, ve své podstatě bez něj bych neměl šanci zvíře vymotat a zachránit. Zároveň děkuji i paní Jitce Černé a její dceři Jitce za operativní a perfektní spolupráci po celou dobu záchrany zamotaného zvířete. Jasně, že šla věc také řešit přes místně příslušné myslivecké sdružení, ale to by asi muselo daňka legitimně zastřelit a to jsme ale nechtěli.

---

reklama

---