Karel Makoň: Záchrana daňka zamotaného do provazu
Zvíře tam bylo za paroží uvězněno minimálně druhý den, jelikož už v sobotu, když šla dcera kolem se psem, tak slyšela z křoví divný šramot. Myslela si však, že se jedná o divoká prasata, a tak i se psem rychle z lokality odešla. Až když dnes slyšela z remízu opět šramocení a úplně stejné zvuky jako ve dni předešlém, šla se do křoví podívat a viděla onoho daňka. Paroží měl zamotané do smotku bílého lýkového provazu, který držel na kmenu trnek uprostřed křoví. Zvíře se snažilo vyprostit, ale nemělo šanci, hlava skloněná téměř až k zemi, stále se točilo kolem kmene trnky, kopalo, válelo se a v jeden okamžik to vypadalo, že si zlomí váz. „Snažily jsme se ho s mámou nějak uklidnit a alespoň klackem vyprostit ze smotku provazu. To však nešlo, vystresované zvíře šílelo, a tak jsme raději zavolali na ZSŽ Plzeň“.
Vyrazil jsem okamžitě, už cestou na stanici jsem obvolával veterináře, o kterých vím, že s uspáváním daňků mají své zkušenosti. Jako druhý mi zvedl telefon MVDr. Jan Pokorný, mimo jiné veterinář z Plzeňské ZOO. Naštěstí byl doma, měl čas a byl ochoten se mnou na záchranu daňka okamžitě vyrazit. Stavěli jsme se v ZOO pro potřebné náčiní a sedativa s tím, že bude třeba zvíře přispat. Uspat však 80 kg daňka není vůbec žádná sranda, jelikož vystresované a vyčerpané zvíře nemusí narkózu přežít, nebo na ni nebude reagovat. Rovněž jsme pořádně nevěděli, v jakém je daněk stavu, zda nemá nějaká další poranění a hlavně, jak dlouho tam už takhle byl. Vždycky je to buď a nebo, a veterinář, který s tím má zkušenosti, je při záchraně takového zvířete vždy ta nejdůležitější osoba.
Přijeli jsme na místo. Paní Jitka hlídala daňka kousek od remízu, její dcera na nás čekala na křižovatce u hlavní silnice. Perfektní komunikace, popsání problému a ochota obou žen nám rovněž výrazně pomohla a usnadnila akci. Honza Pokorný odborně okoukl situaci, odhadl hmotnost zvířete a začal míchat speciální uspávací směs do narkotizační střely. Pečlivě vše přepočítal, nadávkoval a přiblížil se k daňkovi. Když se zvíře na chvilku zastavilo, foukl do foukačky a poslal střelu do plece zvířete. Daněk sebou však škubl a střela se rozlítla na kusy, přičemž nebylo jasné, zda zvíře vůbec účinně zasáhla. Rychle namíchal střelu druhou. Vše se opakovalo a to už bylo vidět, že zvíře má střelu v pleci a že sedativum dostalo do těla. Zhruba po pěti minutách si daněk lehá a my čekáme ještě dalších 10 minut, než ho sedativa opravdu uspí.
Když vše z uctivé vzdálenosti vypadá, že zvíře opravdu spí, vytahuji nůž a začínáme daňka ze smotku provazu vymotávat. Opravdu neměl šanci a bez lidské pomoci a uspání by se z toho nikdy nedostal. Po vymotání vytahujeme zvíře s veterinářem ven na pole, rychlá kontrola končetin, krku, zubů a částečně poškozeného paroží. Naštěstí druhotná zranění nejsou nějak závažná a vážná. Proto také veterinář dávkuje látku na probuzení. Do kýty zadního běhu píchne obrovskou injekci a zvíře se zhruba po 10 minutách probouzí, staví a odchází. Vymotávám z křoví obrovský smotek provazu a uklízíme všechny věci, co jsme používali. Paní Černá s dcerou Jitkou pozorují daňka, jak mizí v nedalekém lese a šplhá do svahu. Za pár minut bude už zase v pohodě a volný, konstatuje veterinář Jan Pokorný. Já děkuji všem zúčastněným a všichni společně jedeme autem do vsi.
Závěrem ještě jednou děkuji hlavně MVDr. Pokornému za to, že našel chvilku a vyrazil do akce se mnou, ve své podstatě bez něj bych neměl šanci zvíře vymotat a zachránit. Zároveň děkuji i paní Jitce Černé a její dceři Jitce za operativní a perfektní spolupráci po celou dobu záchrany zamotaného zvířete. Jasně, že šla věc také řešit přes místně příslušné myslivecké sdružení, ale to by asi muselo daňka legitimně zastřelit a to jsme ale nechtěli.
reklama

Záchranná stanice Huslík na Nymbursku loni přijala rekordních 3230 zvířat
Pražská zvířecí záchranka za sebou má rekordní rok. Lidé mohou přispět na potřebnou posilu
Bartošovická záchranná stanice bude mít rehabilitační zařízení pro velké savce