V ekologických a environmentálních koncepcích se střetávají dva přístupy. Ten první má inženýrský charakter. Jeho stoupencům jde v zásadě o to, abychom si uvědomili lidskou roli v globálních ekologických vztazích a dokázali upravit své spotřebitelské chování tak, aby nevedlo k obtížně řešitelným problémům. Tento přístup nezkoumá nijak náš citový vztah ke stromům a ptákům, příroda je v něm pouze prostředím, do kterého jsme byli zasazeni, které se nám sice více či méně líbí, ale nejsme až tak zásadně proti jeho podmaňování, upravování a vykořisťování. Tváříme se, že je možná dobré vidět ušáka kličkujícího v poli ozářeném sluncem mezi zbytky sněhu, ale že je normální, když se většině lidí líbí více propracovaný výsledek počítačové grafiky.

Denně jsme pod palbou nejrozmanitějších zpráv, masírují nás média, televize, rádia, tisk... Informace vnímáme někdy na půl ucha a už nás zaujme na sto procent opravdu jen máloco. Výrobci distribuují konzumní zboží a lidé je pod tlakem reklam a módních trendů kupují.

Vrcholky Jeseníků přikryla první sněhová peřina, milovníci lyžařského sportu začali chystat skluznice svých prken pro novou sezónu. Řada z nich jistě přemýšlí, na kolika sjezdovkách pod nejvyšší moravskou horou Pradědem si vlastně letos "zařádí". Na definitivní rozuzlení této hádanky z pera ministra Kužvarta si budeme muset sice ještě pár dní počkat, už dnes však můžeme svým způsobem bilancovat.

Rád bych se ještě vrátil k události, která před téměř dvěma měsíci velmi ovlivnila dění na celém světě. Je mi velice líto lidí, kteří zahynuli při teroristickém útoku. Zároveň se domnívám, že si Amerika za tento teroristický útok do jisté míry může sama a mohla ho již dávno očekávat. Arogance a ignorace některých předních politiků a představitelů klíčových organizací (IMF, WB, WTO) dění v okolním světě, na který měli a stále mají rozhodující vliv, byla neúnosná.

Přemýšlel jsem o tom, jak a zda se může sled událostí od 11. září tohoto roku přímo projevit v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Někdo řekne - co má terorismus, fundamentalismus a jiné podobné záležitosti s takovámi tématy společného? No určitě má, ale podchytit vše, to je téma na celou knihu. Pokusím se naznačit jen něco.

18. října se v příjemném prostředí jinonického areálu Univerzity Karlovy konala přednáška na téma Politika životního prostředí České republiky. Zájem ze strany posluchačů byl průměrný a zpočátku se dokonce zdálo, že se posluchárna zaplní spíše pozvanými "kapacitami z oboru", nežli dychtivou veřejností.

Roztomilá holčička v bílé košilce na louce, přidržující si u ucha lasturu, jemným hláskem oznamující: „Mám ráda kytky, nebe a všechno“; to vše mizí, holčička se boří do písku. To je sice slušně esteticky a umělecky provedená reklama, ale opravdu toho mnoho neříká. Z komentáře se nakonec divák dozví, že se koná Ekofilm. Tečka. Oč ve skutečnosti jde, si diváku domysli.

Do jednoho pytle s teroristy, kteří mají v New Yorku a Washingtonu na svědomí téměř sedm tisíc lidských životů, prý patří všichni, komu se nelíbí současná podoba kapitalistické společnosti.

U nás stejně jako jinde v Evropě a ve světě se stavějí dálnice, továrny, plavební kanály, obchvaty, spalovny, jaderné elektrárny, přehrady a jiné různé projekty. O jejich stavbě a financování zpravidla rozhoduje stát nebo dostatečně movitý investor, který si může takovou investici dovolit.

Na dobu, kdy jsme doma vymývali baterie prázdných skleněných lahví, si vzhledem ke svému věku (22 let) pamatuji jen matně, ale pamatuji. Nepamatuji si však, že by pro nás (myšleno rámec vlastní rodiny) bylo to, co děláme, nějakou přítěží, ba naopak, i dokonce při procházkách přírodou, kdykoliv se nějaká ta skleněná lahev našla, poctivě se sebrala a hnedle putovala do výkupny. Dnešní přístup nás obyvatel je zkažen konzumem a pohodlností, svět nám je neustále ukazován v nejrůžovějších barvách, to špatné je překrýváno nátěrem neprůhlednosti a neprostupnosti. Naše Země pro nás není Matkou, ale pouze jakýmsi supermarketem, kterým procházíme a za zdánlivě minimální ceny odnášíme věci, které se nám líbí, stačí se jen podívat na náš vztah například ke zvířatům. Není mnoho těch, co si uvědomují skutečnou cenu masa, které každý musí bezpodmínečně mít k večeři na stole, kolik utrpení je způsobeno, než si svůj oblíbený hovězí gulášek dáme. Opět je to o našem přístupu, kdy neradi přemýšlíme nad důsledky našeho konání, našeho žití.