Jsou muzea a výstavy, kde návštěvník může leda tak pokorně hledět do vitrín a číst si odborné popisky. A pak jsou výstavy, kde si může sáhnout prakticky na cokoliv, kde nemá čas číst popisky, protože průvodce ho zapojí do příběhu výstavy. Přesně takový je LES, příběh stromů a lidí v Národním zemědělském muzeu na pražské Letné. Na své si přijdou hlavně děti.

Kniha Mé první léto v Sieře Nevadě není obyčejný deník zapáleného přírodovědce. Je to i osobní vyznání amerického spisovatele a ochránce přírody Johna Muira ze své lásky k divočině. Díky podrobným popisům a pozorování může mít čtenář při jeho čtení pocit jako by horami putoval společně s Muirem, pastevci a stádem ovcí i on sám.

Horolezec, myslivec, fotograf krajiny, vegan, golfista nebo třeba ekologický aktivista. Každý z nich o sobě může upřímně tvrdit, že má rád přírodu. Jenže už z jejich výčtu a toho, z jaké pozice k přírodě přistupují, je jasné, že vztah k ní bude u každého vlastně trochu jiný. Právě různorodým vztahům lidí k přírodě se věnuje nová kniha ekopsychologa Jana Krajhanzla Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Kniha, která může předejít mnoha nedorozuměním.

Společně s uvedením amerického filmu Divočina v Česku vyšlo druhé vydání jeho stejnojmenné knižní předlohy. Cheryl Strayedová v knize popisuje své tříměsíční putování po pacifické hřebenovce na západě USA. Během své cesty z Mohavské pouště v Kalifornii až k Mostu Bohů na oregonsko-washingonské hranici ušla pěšky celkem 1770 kilometrů. Sama.

Brit Dan Kieran má strach z létání. Místo toho, aby tím trpěl a vzdal se cestování, si ze své slabosti udělal přednost. O svém cestování bez letadel napsal nedávno malou knížku Líný cestovatel, s podtitulem Umění pomalého cestování.

Vývoj lidské společnosti v posledních staletích je charakterizován řadou zásadních a stále se prohlubujících rozporů. Bouřlivý rozvoj vědy, techniky a vzdělanosti umožnil nejen explozivní, bezprecedentní růst objemu poznatků o světě, ve kterém žijeme, ale také podstatné zvýšení životní úrovně většiny obyvatel Evropy, Severní Ameriky i mnoha jiných oblastí. Zlepšila se zdravotní péče o velkou část světové populace, omezil výskyt infekčních chorob, výrazně se snížila úmrtnost. Ve stále větším počtu zemí se prosazují demokratické politické systémy a ideály lidských práv a svobod.

Při všech těch zprávách o dalším promarněném klimatickém summitu, o další zprávě IPCC, která ještě s větší jistotou než minule varuje, že za změny klimatu může člověk, při všech těch zprávách o tom, jak se nedaří dohodnout opravdu účinná opatření, je dobré se podívat na konkrétní lidi, kterých se klimatické změny bytostně týkají. Nejde o žádnou mediální chiméru, ale o osudy lidí, které život staví do nezáviděníhodné situace. Režisér a scénárista Matthias von Gunten si pro svůj dokument ThuleTuvalu vybral osudy lidí z tichomořského ostrova Tuvalu a grónského městečka Thule.