RNDr. Richard Nouza, CSc.: Vystoupení RNDr. Richarda Nouzy, CSc. na Fóru udržitelného rozvoje
1) Jak chápete pojem udržitelného rozvoje?
2) Co očekáváte od činnosti Rady vlády pro udržitelný rozvoj?
3) Co očekáváte od konání Fóra udržitelného rozvoje?
4) Jaký je Váš pohled na smysl a další roli zpracovávané Strategie udržitelného rozvoje ČR?
1) Udržitelný rozvoj (UR) nesporně bude hlavní ideou tohoto století, minimálně v naší části světa. Zahrnuje řadu krásných myšlenek, se kterými nelze než souhlasit. Je návodem jak řešit neduhy toho světa. Představuje velkou naději pro lidstvo. Existuje však jeden silnější fenomén, než je UR, se kterým musí být UR v perfektním souladu, a to jsou lidská práva. Tomuto tématu bych se rád podrobněji věnoval a doufám, že i jednání tohoto Fóra přispěje k posílení pozitivního vztahu UR a lidských práv (3). Je tu však ještě jeden kardinální problém. Řada lidí totiž dosud ztotožňuje udržitelný rozvoj s jeho ekologickým pilířem. MPO chce hrát aktivní roli zejména při dosahování rovnováhy všech jeho tří pilířů tím, že bude důsledně pečovat o ekonomický pilíř a respektovat rovnováhu ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře ve svých koncepčních dokumentech a své činnosti.
2) Budoucnost Rady vlády pro udržitelný rozvoj MPO spatřuje v jejím dalším fungování jako poradního orgánu vlády pro koordinaci ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře. MPO v zásadě nebrání tomu, aby zákon vyjádřil působnost Rady vlády pro udržitelný rozvoj jako poradního orgánu ne jen této vlády, ale i vlád budoucích obdobně, jako je vyjádřena působnost Rady vlády pro výzkum a vývoj v § 35 zákona o podpoře výzkumu a vývoje. MPO však zásadně odmítá institucionalizovat Rady vlády pro udržitelný rozvoj jako ústřední správní úřad. MPO věří, i když už náznak takového řešení se objevil např. v jedné z pracovních verzí návrhu novely stavebního zákona, že není ambicí vedení ani aparátu Rady vlády pro udržitelný rozvoj stát se jakousi novou nadresortní státní komisí, jakou bývaly SKVTIR nebo SPK.
4) A nyní pár myšlenek ze stanoviska MPO k II. pracovní verzi SUR, které bude neprodleně posláno sekretariátu Rady vlády pro udržitelný rozvoj k dalšímu využití.
Podotýkám, že společným jmenovatelem tohoto stanoviska je snaha upozornit na některé zásadní problémy, jejichž odstranění by MPO jinak muselo požadovat v meziresortním připomínkovém řízení.
Ať se na mne nikdo nezlobí, ale autoři materiálu pokračují v sepisování jakéhosi vědeckopopulárního „dílka“, místy docela dobrého a vyváženého, místy tendenčního nebo subjektivního, a zapomínají, že jejich úkolem je navrhnout vládní strategii nejvyššího významu, která se navíc bude předkládat i Parlamentu. Taková strategie ale vyžaduje preciznost a jednoznačnost textu, kterou MPO v předloženém materiálu stále postrádá.
Základní problém 2. verze Strategie udržitelného rozvoje ČR dále spočívá v tom, že není ještě jasná, natož přesně definovaná její budoucí pozice a závaznost v systému České republiky. Předložený materiál pouze naznačuje svou ambici dlouhodobě hrát „vedoucí koncepční úlohu ve státu a společnosti“. Je na předkladateli, aby urychleně v návrhu usnesení vlády tuto problematiku úspěšně vyřešil a přijatelně vyjádřil.
Nejdůležitější část Strategie, a to část IV. má jednak charakter nového programového prohlášení vlády, předkládaného uprostřed volebního období, jednak naznačuje závaznost i pro vlády další. Tato vláda a vlády další jsou zde mnohokrát (110 x !!!) úkolovány nebo zavazovány k aktivitám, které nejsou jednoznačně odůvodněny potřebami udržitelného rozvoje. Není vždy jasné, kdy jsou prezentované ideové záměry předkládány ze strany zpracovatelů jako jejich názor a kdy jsou převzaty z jiných strategií nebo „politických záměrů“.
V detailu bych rád komentoval některé příklady pasáží, které zatím vzbuzují určitou nedůvěru ke způsobu budoucí aplikace udržitelného rozvoje v ČR a které mohou představovat zásadní spor ve společnosti:
Tvrzení o „omezené možnosti rozvíjení občanské společnosti“ je nepravdivé a v žádném případě nepředstavuje slabou stránku v oblasti správy věcí veřejných v ČR. Neexistuje příklad, který by doložil, že ústavní systém ČR brání rozvoji občanské společnosti. Občané ČR k tomu mají veškerá potřebná standardní práva. Nikdo však nesmí občanskou společnost nikomu vnucovat. Svobodné rozhodnutí některých občanů nepodílet se na rozvoji tzv. občanské společnosti a dávat přednost tradiční zastupitelské demokracii je jejich výsostným právem.
Vypustit by se měl i absurdní odsek „Nízký vliv nepolitických subjektů na tvorbu a kontrolu politických rozhodnutí“, který v žádném případě nepředstavuje riziko pro vývoj v oblasti správy věcí veřejných. Ústavní pořádek ČR je založen na soutěži politických stran a respektování lidských práv. Vážným rizikem pro demokratický politický systém ČR je naopak dále posilovat dnešní nadstandardní vliv nepolitických subjektů, tedy i různých lobbistických a aktivistických skupin, na tvorbu politických rozhodnutí, což často v praxi pouze posílí možnost vydávat jejich partikulární zájmy za zájmy udržitelného rozvoje a prosazovat je s tímto silným odůvodněním proti zájmům celku.
Jako příklad odborně se tvářejícího, ale nesprávného vyjádření bych rád uvedl odsek: „Potřebami ČR neodůvodněná těžba některých komodit nerostných surovin.“ Nekonkrétní (protože není řečeno jakých komodit) ekologistický blud je opakovaně vydáván za „riziko pro ekonomiku ČR, nebudou-li realizována dodatečná opatření“. Udržitelnost těžby nerostných surovin na státním území se neodůvodňuje potřebami státu. Nerostné zdroje jsou na Zemi rozmístněny nerovnoměrně, což je základem světového surovinového trhu. Jeho existence a spolehlivé fungování není rizikem ale podmínkou udržitelného rozvoje. Je snad potřebami USA neodůvodněná těžba mědi a molybdenu, ruská těžba palladia, saudská těžba ropy a norská těžba zemního plynu rizikem pro jejich ekonomiky ?
Také by se měly ve Strategii přeformulovat různé maximalistické požadavky. Ve zkratkovitém politickém programu nebo prohlášení mohou mít své místo a byly by zřejmě i správně pochopeny, ale vládní dokument prostě musí být napsán bez emocí a s určitou mírou úřednické preciznosti.
Odsek „- maximální možnou podporu energetických úspor“ je nutné přeformulovat např. na „ podporu maximálního technicky a ekonomicky reálně dosažitelného využití energetických úspor“.
V oblasti nakládání s odpady …“ nahradit slovo „maximální“ slovem „optimální“ nebo „co nejvyšší technicky a ekonomicky reálně dosažitelné“. Maximální materiálové a energetické využití odpadů je při extrémních nákladech technicky možné ale ekonomicky neudržitelné.
Obdobně požadavky na maximální využití obnovitelných přírodních zdrojů je žádoucí upřesnit, že v mezích reálných technických a ekonomických možností. Obnovitelné zdroje je možné maximálně využívat, ale není to udržitelné. V absurdním příkladu lze technicky vykácet všechny lesy, vysadit nové, spálit je v elektrárnách, tím maximálně využít obnovitelný zdroj a minimalizovat tak vstupy neobnovitelných uhelných zdrojů.
Nebo např. v oblasti ochrany klimatu je jako cíl uvedeno omezovat všemi prostředky emise skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Snad všemi efektivními, racionálními nebo ještě lépe udržitelnými prostředky. Vždyť např. letecké rozprašování mikromletého páleného vápna je schopné vázat část CO2 v ovzduší, ale způsobilo by řadu škod. Rovněž tak „podporovat využívání všech forem úspor energie“ nahradit „podporovat využívání efektivních forem“. Podporovat, aby studenti zhasínali žárovky a učili se při svitu měsíce jako Tarzan nebo pod veřejným osvětlením jako mladý K. Gottwald, není udržitelné, neboť by poškodilo jejich zrak. Udržitelným by nebyl ani (jinak obecně pozitivní a žádaný) nárůst zaměstnanosti zvýšením počtů očních lékařů. Toto je jen jeden z do extrému dovedených příkladů propagandistických hesel. Nechci problematiku zesměšňovat, ale jak lépe mám dokázat, že taková hesla do vládního dokumentu prostě nepatří.
Vůbec hesla do vládního materiálu nepatří, viz. např. „usilovat o vlastní dlouhodobě udržitelný hospodářský růst, vyšší než průměrný růst EU“, který vyvolává reminiscence na neuskutečněné plány minulého režimu „dostihnout a předstihnout“.
A konečně z oblasti nejvrcholnější.
Má skutečně vláda např. iniciovat změnu způsobu volby do Senátu Parlamentu ČR tak, aby odrážel potřeby regionů a obcí a aby se v něm vytvořil prostor pro lepší zastoupení jejich zájmů. Neexistuje přeci pravdivé odůvodnění, že změna způsobu volby do Senátu je v souladu s udržitelným rozvojem. Argumentace o zájmech regionů a obcí kulhá. Členské státy EU, které mají jednokomorový parlament, se snad proto udržitelně nerozvíjejí? Naopak za příspěvek udržitelnému rozvoji má kterýkoliv občan ČR, včetně prezidenta republiky, právo považovat zrušení Senátu. Senát v ČR byl v principu koncipován jako ústavní pojistka. K hájení potřeb regionů a obcí byl zaveden systém krajů. Strategie by měla řešení obdobných otázek nechat na zvolených zástupcích lidu.
Nebo reagovat na ústup úlohy národního státu růstem úlohy regionálních a lokálních společenstev může naopak vyvolat regionální a lokální šovinismus. A nebo ještě více posilovat samostatnost obcí, když státní území je atomizováno do tisícovek obcí, někdy s pár desítkami obyvatel? To není v zájmu udržitelného rozvoje. Na místě je nenásilně podpořit nejprve proces sdružování do větších obcí a potom zvažovat sektory, ve kterých je žádoucí dále posilovat samostatnost obcí.
Proč posilovat kompetence bezpečnostních služeb ? Ještě by šel pochopit cíl posílit pravomoci bezpečnostních služeb k ochraně před terorismem.
A tak dále, a tak dále …
Omlouvám svá možná příliš kritická slova. Závěrem bych proto rád Vás všechny ujistil, že MPO chce aktivně napomoci přípravě takové Strategie udržitelného rozvoje ČR, která se stane celospolečensky přijatelným koncepčním dokumentem, jehož svobodné respektování a průběžná aktualizace trvale zkvalitní život občanů a upevní demokratický politický systém ČR. MPO však bude principiálně odmítat jakékoliv formy a projevy ideologizace udržitelného rozvoje, vnucování „nového náboženství“ udržitelného rozvoje, vnucování nového světového názoru „udržitelismu“ a zejména byrokratizaci udržitelného rozvoje. Historická zkušenost potvrzuje nadřazenost lidských práv jakékoliv ideologii. Je nepřípustné, aby se část státní správy, politických struktur nebo občanské společnosti stala „majitelem“ a vykladačem udržitelného rozvoje a následně neomylným ovladatelem a soudcem jeho „jedině správných“, závazných a sankcím nebo represím podléhajících opatření. Strategie udržitelného rozvoje ČR nesmí být zneužita k omezování lidských práv. Zejména všechny jí navržené cíle proto musí být jasně formulované, realistické, odborně odůvodněné zájmy udržitelného rozvoje a jednoznačné, bez možnosti subjektivních interpretací a účelových řešení v realizační fázi. Zároveň však MPO uznává, že jsme teprve na počátku velkého úkolu připravit Strategii udržitelného rozvoje ČR jako vládní dokument a hlavně uvést ji v život. To, že se již nyní hledá soulad všech tří jejích pilířů, je dobrou zárukou, že bylo vykročeno správným směrem.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych jménem ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana popřál Fóru pro udržitelný rozvoj zdárný průběh.
Děkuji Vám za pozornost !
reklama
Autor je ředitel sekce koncepční MPO, se zodpovědností za resortní hospodářskou politiku a za průmyslovou, energetickou a surovinovou politiku ČR
