Odrůda z roku 1872. Přijďte ochutnat Českou pochoutku, jablko z doby císaře Františka Josefa

Pěkný, praktický článek, jablka jsou poněkud nedoceněné ovoce, osobně jim dávám přednost před banány či pomeranči. Co mi chybí v krajině, tak více starých sadů, bohužel, doba je nepodporuje. Mechanizuje se dnes vše, lidí na podzimní práce je také stále méně. Ale aspoň je dobré udržovat a připomínat starší odrůdy a porovnávat je s dnešními.

NA svých pozemcích je sázím. Teda spíš aleje. V lesích které spravuji sázím jabloně, hrušně, třešně, ale tedy lesnické odrůdy.

Těm se zřejmě větve pod tíhou plodů nelámou, ale svou ekologickou fci zajisté plní. Ovocnáčům obecně fandím, narozdíl od sterilní okrasy.

To zkusili tak 5 - 10 let po Sametu naši myslivci. Skoupili v místní školce neprodané jabloně a hrušně, předpokládám, že tehdy vesměs na semenáčích, tudíž pro polokmeny a vysokokmeny a do horších půd. A vysadili je kolem místní polní cesty. Do dvou, tří let nezbyl ani stromek, všechno to lidi vykopali a ukradli. Nezabránilo jim ani to, že vůbec nevěděli, co to je za odrůdu a na jaké podnoži to roste. Hlavně že to bylo zadarmo.

Je to asi 5-6 let, co zmizela čerstvá výsadba (desítky) stromků někde na jižní Moravě během pár dnů. Kradou se hlavy na vinohradech, včelařům úly, úroda ovoce. Kdo ne****e, není Čech... (národní sport).

Ono spíš většinou ti zloději jsou z jednodušších a pohodlnějších lidí. Například nechodí hlouběji do lesa a do krajiny. Ta zmíněná polní cesta je frekventovaná zkratka mezi vesnicemi, kde pořád chodí a jezdí spousta lidí. Kdyby to byla jednosměrná cesta jen někde do hloubi lesa nebo pole, kde chodí jen místní, nějací houbaři, myslivci, sběrači malin a podobně a z dálky to není vidět, věřím, že dnes by tam bylo vzrostlé stromořadí.
Nejvíc to je vidět asi u těch úlů a včelínů. Dejte úly či včelín blízko na dohled k nějaké frekventované silnici výpadovce z města a ideálně tak, aby z té silnice bylo vidět, že tam vede nějaká pohodlná škvárovka nebo štěrkovka a autem se dá dojet až ke včelám. A garantuji Vám, že ty úly tam vydrží jenom nějaký měsíc a včelín bude pravidelně dvakrát, třikrát za rok vylupovaný. Dejte ty včely do lesa na paseku za nějakou zatáčkou té cesty, kde z silnice nebude vidět ani v zimě a schová se tam i auto včelaře a potom tam zloděj přijde tak maximálně jednou za 10 let.

Když by se to vzalo z lepší stránky, tak ty stromky snad někde rostou a plodí. U cesty většinou ovoce spadne bez užitku.

Takových odrůd jablek starých 150 let je spousta, v té době už se ovoce cíleně vyhledávalo a kvalitní odrůdy už docela snadno štěpovaly a množily.
Například Kožená reneta nebo Šampaňská reneta nebo Hedvábné pozděkveté jsou odrůdy jablek staré několik set let.

Článek ve mně vyvolal nostalgii.
Několik let jsem sklízel ovoce v sadu, který založil dědeček mé manželky.
Žádné z jablek, která jsem tam česal, by asi na první pohled nelákala zákazníka supermarketu - určitě ne vzhledem - ale:
a) vydržela ve sklepě v pohodě do jara, některá dokonce až do další sklizně
b) měla skvělou, zajímavou, plnou a svěží chuť i vůni, zatímco současné ovoce bylo zřejmě šlechtěno především na odolnost proti hrubému zacházení, aby s tím nebyly ve skladech, při přepravě a v krámech problémy. Chutná to fádně, nemá to šťávu, je to jako kedlubny. Což ovšem může být tím, že je všechno ovoce "podtržené", češe se dávno před dosažením zralosti. Že prý to "dojde" - ale to je jen mýtus. Tu chuť, jakou by mělo ovoce plně dozrálé na stromě, to nikdy nedohoní.
Po těch starých jablkách se mi moc stýská. Zlatá Parména, kožená zimní reneta, Holovouský malináč...
Ani nemluvě o švestkách, které zahubila Šarka...

My jsme měli taky na zahradě množství odrůd jablek a každá byla jiná. jedna hodně kyselá, jedna hodně sladká, jedna vhodná ke konzumaci měsíc předtím, než skutečně dozrála a mohla se trhat, jedny měly perfektní mošt nebo různé mošty zajímavých chutí atd. Lidi, co kupují jablka v supermarketu, dneska ani netuší, jak různá jablka mohou být, v těch obchodech je jenom chuťově průměr, kdy všechny prodávaní odrůdy jsou vyšlechtěny na zhruba stejnou chuť, na tu, která je nejprodávanější. Plus tam je to podtržení, kterým obrovsy trpí hlavně odrůda Golden delicius. Goldeny ponechané k dozrání na stromě mají úplně jinou perfektní chuť než ty polystyrenové z supermarketu.
Staré odrůdy měly tak mnohem rozmanitější způsoby skladování na zimu. Například některá jablka se ukládala na zimu zabalená do sena na půdu, kde bylo sucho, takže nesměla vysychat a kde bylo za mrazů i pár stupňů pod nulou, a to musela vydržet bez degradace. To byla jablka s velmi tuhou dužinou a silnou slupkou. Některé odrůdy byly na podzim málo chutné a málo jedlé a dozrály a měly plnou chuť až v zimě při skladování a na jaře.
Dnešní odrůdy je třeba vesměs skladovat ve sklepě s nízkou stálou teplotou a určitou vlhkostí, jinak se rychle kazí. To je daň za vyšlechtění křupavé velmi šťavňaté dužiny s velkým obsahem šťávy s vyváženým cukrem a kyselinou, tudíž ani vysoký obsah cukru ani vysoká kyselost nezpomaluje kažení jablek a malým obsahem sušiny a s tenkou slabou slupkou, která se nemusí loupat.
ze starých odrůd například Jonathan má velmi tenkou slupku a potřebuje ve sklepě velmi vysokou vlhkost, jinak vysychá, ale v dobrém sklepě má potenciál vydržet až do léta. zatímco většina zimních odrůdy vyčerpá ochranní látky tak do března až května a potom se začne hromadně kazit.

Goldeny ponechané k dozrání na stromě mají úplně jinou perfektní chuť než ty polystyrenové z supermarketu. .....

No jo, ale plně vyzrálé vydrží i v klimatizovaném skladu jen krátce.