Vydýchaný vzduch může mít doma každý. Vy se ho ale zbavte
Jak známo, člověk CO₂ produkuje, takže netrvá dlouho a sám si vzduch v dobře utěsněné místnosti znečistí. Každý zná vydýchanou čekárnu u doktora nebo školní třídu, kde je nám náhle na omdlení. Tyhle tělesné pocity nám navozuje právě zvýšená koncentrace oxidu uhličitého.
Plyn bez barvy a zápachu nelze rozeznat, tudíž ve vlastní ložnici, kde spíme třeba jenom my, si jeho nadbytku ani nevšimneme. Bolesti hlavy a zvýšenou únavu pak připisujeme například stresu v práci. Přitom by stačilo více větrat.
Větrejte za každých okolností
Obecně platí, že není zdravé pobývat ve „vydýchaném“ vzduchu. Měli bychom tedy věnovat větší pozornost větrání, dbát na přísun čerstvého vzduchu. „Vydýchaný vzduch v podstatě znamená primárně zvýšené koncentrace CO2, specifické teplotně-vlhkostní klima a prostředí, kde jsou lehké záporné ionty částečně nebo zcela rekombinovány a z prostředí tak téměř vymizí. Svoji roli hraje i postupně se snižující koncentrace kyslíku,” definuje přesněji vydýchaný vzduch Miroslava Mikešová ze Státního zdravotního ústavu.
I v případě nepříznivé smogové situace je podle jejího názoru dobré vyvětrat. Krátce a intenzivně, nepoužívat slabé dlouhodobé větrání ani tzv. mikroventilaci. „I za nepříznivých rozptylových podmínek bude koncentrace oxidu uhličitého ve venkovním ovzduší vždy nižší než ve vnitřním prostředí,” vysvětluje Miroslava Mikešová.
Škodlivé koncentrace oxidu uhličitého
Čerstvý vzduch v přírodě obsahuje zhruba 360 – 400 ppm oxidu uhličitého (ppm = parts per million = počet molekul CO2 v milionu molekul). Ve vnitřním prostředí se doporučuje udržet koncentrace zhruba do 1200 ppm, od této hladiny už můžeme pozorovat únavu a poruchy koncentrace. Nad 5000 ppm už je člověk ohrožen vážnějšími zdravotními riziky, problémy s dechem, zvýšeným tepem atd.
Selský rozum. Nebo přesné měření
K pravidelnému větrání můžete přistoupit na základě svého selského rozumu. V takovém případě ale nelze vyloučit, že budete větrat málo a budete mít doma či v kanceláři zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého.
Pokud chcete koncentraci CO2 hlídat přesněji, můžete si koupit čidlo na měření CO2. Na trhu jich je několik typů, cena začíná na cca 800 Kč, může se ale vyšplhat až k několika tisícům. Pro orientační měření v domácnostech postačí podle Karla Srdečného z firmy EkoWATT velmi hrubé měření. Některé přístroje mají ovšem rozsah pouze do 2 000 ppm. Přestože v malé ložnici, kde spí dva lidé bez větrání, může koncentrace CO2 vyšplhat až na kritických 5 000 ppm, Karel Srdečný považuje tuto škálu za dostatečnou: „Pro domácnost stačí hranice 2 000 ppm. Větrat by se mělo tak, aby koncentrace nepřesahovala 1000 až 1200 ppm,“ míní Srdečný.
Můžete si pořídit i sofistikované domácí meteostanice, které vám mimo jiné umožní monitorovat hladinu CO2 v různých místnostech bytu, sledovat vývoj koncentrace v čase a různě data analyzovat.
Každý byt potřebuje větrat
Problém koncentrace CO2 v místnostech je spojován s moderními, dobře těsnícími okny. „Taková okna pouze přispěla k většímu utěsnění místností, ale ani stará málo těsnící dřevěná okna nezajistí v případě většího počtu osob, které jsou významným zdrojem oxidu uhličitého, dostatečné odvětrání vlhkosti a CO2 a infiltraci venkovního vzduchu do interiéru,” říká Miroslava Mikešová.
Zvýšené koncentrace se bez dostatečného větrání týkají nás všech, jsou daní za náš styl života. „Lidé ještě před šedesáti lety trávili většinu času venku a domy byly poměrně intenzivně větrány díky přívodu vzduchu pro kamna,“ vysvětluje problematiku Karel Srdečný. Problém tedy vznikl hlavně tím, že dnes lidé tráví v domech většinu života.
Nejde jen o oxid uhličitý
Ve skutečnosti nám bez větrání v interiéru stoupá koncentrace většího množství škodlivých látek, které se mohou uvolňovat např. z nábytku, z různých materiálů vybavení bytu a při domácích aktivitách (vaření, úklid, kouření, kutilství). Oxid uhličitý je pro nás pouze markerem, tzn. že jeho zvýšená koncentrace ukazuje, že vzduch by potřeboval vyměnit. Ať už použijeme čidlo nebo selský rozum, vydýchaný vzduch musí pryč.
Teplo, nebo dýchatelno
Za pěkných dnů si do bytu pustíme čerstvý vzduch rádi. Horší je to v zimě. S prouděním čerstvého vzduchu nám z bytu odchází také pracně vyrobené teplo. Tady je dobrá rada drahá. Pokud bychom měli koncentraci oxidu uhličitého v místnosti udržet skutečně pod hranicí 1200 ppm, museli bychom, zvláště v noci v ložnici větrat prakticky neustále. A na takhle intenzivní větrání nestačí dost často obyčejná ventilačka a už vůbec ne mikroventilace. Ty jsou navíc, jak už bylo napsáno výše, naprosto nevhodné pro větrání za nepříznivých rozptylových podmínek. Koncentrace oxidu uhličitého je závislá na vzdušném objemu bytu a roste v závislosti na počtu osob, které v něm pobývají.
Větší problémy mají tedy menší byty, ve kterých pobývá více než jedna osoba. Nejohroženější je vzduch v našich ložnicích. Čerstvý vzduch a teplo, tahle rovnice není snadno řešitelná a závisí na konkrétním bytě či domě a jeho dispozicích. Řešením může být instalace tzv. větrací štěrbiny na okna. Ta se sama otevírá či zavírá na základě aktuální vzdušné vlhkosti v místnosti, takže umí rozpoznat, zda se v bytě někdo pohybuje nebo ne, a zda je potřeba aktuálně větrat. Díky tomu více šetří teplem než obyčejné větrání. Větrací štěrbinu lze dodatečně namontovat do oken, jedna přijde i s montáží zhruba na 2 000 korun a zvládne vyvětrat místnost o rozloze cca 25 m².
Dražším a komplexnějším řešením je využití rekuperace. Ta není určena jen pro nízkoenergetické domy, ale můžete si ji nechat namontovat třeba jen do jednoho pokoje, jako lokální rekuperační jednotku. Cena této jednotky, včetně montáže, je zhruba 12 000 Kč. Funguje velmi zjednodušeně tak, že odcházející teplý, vydýchaný vzduch předá svou teplotu čerstvému vzduchu zvenku. Zbavíte se tak nadměrné koncentrace škodlivin a zůstane vám potřebné teplo.
Není ale třeba hned kupovat rekuperační jednotku, můžete začít s obyčejným častějším větráním a sami zjistit, jak se cítíte a jak se vám spí. Řešením může být pořízení závěsů z těžší látky, kterými na noc zakryjete pootevřené okno. Zajistíte si větrání, závěs zároveň zabrání tomu, aby na vás od okna táhlo.
Větrání je rozhodně zdraví prospěšné. Nejde jen o koncentrace oxidu uhličitého, ale i o vzdušnou vlhkost a přítomnost dalších škodlivých látek. Vybalancovat hranici mezi dostatečnou výměnou čerstvého vzduchu a zachováním tepla není snadné a řešení bude v každém bytě či domě vypadat jinak.
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama
Další články autora |
Běžně se na ucpaný odpad umyvadla používá louh nebo kyselina. Jak moc to vadí životnímu prostředí?
Staňte se včelařem na rok. Na zkoušku. A možná včelaření propadnete na zbytek života
Jednorázové menstruační vložky tvoří nerozložitelný odpad. Zbavte se jichOnline diskuse
Všechny komentáře (6)
Jiří Svoboda
1.3.2017 18:55Urcite nejsem odpurcem vetrani. Hlavne by se mela v bytech v zime hlidat relativni vlhkost vzduchu na cca 50%. Samozrejme primerena vymena vzduchu je treba i kvuli oderum. Pokud si primerenym vetranim hlidame vlhkomer na 50 %, pak by v byte nemela narust koncentrace CO2 pres 2000 ppm a to je zcela bezproblemove.
