Duben 2012 na Ekolistu: Smysl sázení stromů a síla sociálních sítí

Milé čtenářky a milí čtenáři,
v letošním dubnu jsme na Ekolistu poprvé pořádně zažili, jakou sílu může mít sdílení odkazu na sociálních sítích. Poprvé hned na začátku měsíce, kdy Martin Mach Ondřej připravil článek o poněkud hrůzostrašném nápadu chovat kuřata, zbavená schopnosti cítit bolest, v závěsných rámech, které by ptákům dodávaly výživu a vzduch a odebíraly exkrementy. Brzy bylo jasné, že jeho čtenost je vysoká zčásti díky Facebooku, jehož prostřednictvím se dostal i k lidem, kteří Ekolist běžně nečtou. Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, ho na Facebooku sdílely skoro dva tisíce lidí.

Na poměry Ekolistu je to závratné číslo, které pěkně ukazuje, proč se na internetu v žádném případě nedá počítat pouze se čtenáři, kteří si přímo najdou stránky svého oblíbeného média. Ještě většího úspěchu pak dosáhl v polovině dubna další Martinův článek, tentokrát o Jadavu Payengovi, který za 30 let dokázal v Indii vysázet les o rozloze 550 hektarů. Ten už sdílely víc než dva a půl tisíce tisíce fejsbukářů.

Máme samozřejmě radost, že se oba články dostaly daleko za hranice běžné čtenářské obce Ekolistu, zároveň to ale trochu vybízí k otázce, co je na nich tak přitažlivého, že tolik lidí zaujaly. V případě "kuřecího Matrixu" jde samozřejmě o zvláštní, bizarní nápad, mám ale pocit, že dost přesně míří na citlivé místo naší civilizace - jak daleko můžeme zajít v "racionálním" využívání živých bytostí pro své vlastní potřeby? Není zvrácené snažit se z nich dělat "rostlinky"?

Zatímco nápad s kuřaty je drastický, indický příklad je spíš útěšný. Možná ho lidé sdílejí i proto, že neokázalá píle, díky níž vznikl cenný les, dává silný smysl celému Payengovu životu. Hodně lidí přitom právě pocit smysluplnosti ve své práci postrádá.

Z dalších textů, které jsme v dubnu zveřejnili, stojí za připomenutí určitě dva díly reportáže Stanislava Komárka o Austrálii. V tom prvním se věnuje hlavně australské přírodě. "Austrálie je kontinent nejen unikátní a velice dlouho izolovaný od zbytku světa, ale i jaksi starý a „unavený“, s rostlinami a zvířaty v podivných, ale relativně chudých formách," konstatuje Komárek a připojuje značně rozsáhlý a podrobný exkurz do australských zvláštností. V druhém díle se pak soustředí víc na australskou společnost a popisuje skličující osud Austrálců, původních obyvatel kontinentu.

Co se týká běžného zpravodajství, i v dubnu se celkem předvídatelně blýskly dvě stálice - ceny energií a Šumava. V prvním případě šlo o článek Vláda zavede uhlíkovou daň, zemní plyn zdraží domácnostem na dvakrát, v případě Šumavy zejména o text přibližující rozhodnutí soudu, podle něhož rozhodnutí Martina Bursíka nekácet na Šumavě po Kyrillovi bylo v pořádku. Podobně jako v jiných měsících však zaujal i článek, který se týká globálního problému. Tentokrát o dilematu jak nakrmit rostoucí populaci. Ve světě totiž dochází k paradoxu: zatímco miliarda lidí trpí hlady, ještě víc jich má nadváhu.

Chladnými nás v dubnu však nenechala ani probouzející se příroda. Hodně čtenářům se líbila zpráva, že se v Beskydech našly stopy výskytu medvěda. Neobyčejné nahlédnutí do ptačího života pak přinesl článek Kukaččí triky a pověry. Milé čtenářky a milí čtenáři, spoustu vlastních, neobyčejných nahlédnutí do jarní přírody vám po celý květen přeje

---

reklama

---