Dušan Utinek: Tak jsme doadaptovali

Ilustrační snímek lesníka.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Ačkoliv podmínky pro splnění nároku na získání příspěvku si zaslouží diskusi, je velmi na místě, že stát deklaroval podporu k přírodě šetrnějšímu hospodaření v lesích.

Už v tomtéž roce však nebylo možné podat ohlášení na další rok (přihlásit se do programu), o podání žádosti za splnění podmínek programu pro roky 2022 a 2023 nemluvě. MZe to zdůvodňovalo uvedením programu do souladu s požadavky Evropské komise. Teď to pan ministr odůvodňuje nedostatkem prostředků ve státním rozpočtu.

Jen mohu jízlivě podotknout, že vždycky, když někdo z aparátu ministerstev něco nezvládne (abych byl spisovný), svádí svou nekompetentnost na Evropskou unii. Novinkou je, že dnes se navíc můžeme vymlouvat na tíživou situaci veřejných financí.

Stále to má stejný výsledek, vlastníci lesů, případně lesní hospodáři, nedostanou od státu nic za to, že v lesích hospodaří s ohledem na přírodu, že sázejí pestré lesy, dělají menší holiny, ponechávají dřevo k zetlení, dříví přibližují koňmi atd.

Klidně to můžou dělat dál, ale za svoje.

Někteří to vlastně dělají už dlouho, ale tím si zvyšují každoroční náklady a snižují svůj krátkodobý podnikatelský zisk. Další to s vidinou získat nějaké prostředky na péči o svěřené lesy už tak notně poškozené kalamitou dělají třetím rokem po zveřejnění těch dotačních pravidel. Tím si však výrazně zvyšují provozní náklady, což v situaci doznívající kůrovcové kalamity opravdu není jednoduché.

Řada lesních hospodářů na provedení opatření pro splnění podmínek programu už vynaložila značné prostředky a tím si snížila daňový základ a stát dostal méně na dani z příjmů. Ministerstvo zemědělství ani financí to vlastně ani tak moc nezajímá.

Kromě řady efektů pro přírodu či biodiverzitu, estetický zážitek z lesů při jejich návštěvách veřejností, přináší adaptace lesů na klimatickou změnu lesním hospodářům větší odolnost lesů proti různým výkyvům počasí, které se na nás teď už docela často valí. Tím zároveň přispívá ke stabilitě produkce a zmenšuje rizika různých kalamitních situací. To všechno za cenu každoročně vynaloženého příspěvku na zlepšení přírodního stavu našich lesů (byť je to nepřesné).

Je k diskusi, co by se mělo finančně podporovat a v jakém rozsahu, ale každopádně je na místě, že stát má podporovat hospodaření ohleduplnější k přírodě. Minimálně pro to, že si tím do budoucna sníží potenciální požadavky na kompenzace škod z různého poškození, které nazýváme kalamitou.

Prostě každá vynaložená koruna na prevenci proti škodám (v každém oboru, nejen v lese) do budoucna ušetří násobky. Ale zřejmě pracujeme stylem, proč bychom někam dávali hasicí přístroje, když můžeme hrdinně hasit požár.

V kontextu toho, že stát nemá na to, aby přispěl těm, kteří hospodaří k přírodě šetrně, je paradoxní, že tentýž stát má na to, aby přes odpor dotčeného regionu na sílu, přes rozpolcenou odbornou veřejnost, tlačil vyhlášení Národního parku Křivoklátsko.

Jednak tím dává najevo, že přírodní stav lesů v celé zemi ho nezajímá a nebude ho podporovat, ale má na to a bude podporovat ochranu přírody v jednom národním parku. Že je to v rozporu se zákonem o ochraně přírody, proti podmínkám pro vznik národních parků Mezinárodní organizace na ochranu přírody, opět není důležité.

Že nemáme ani korunu pro ty, kteří se chovají k přírodě s úctou a pokorou, nicméně nalijeme miliony do odborného a věcného nesmyslu, je asi také v pořádku. A že si podporovatelé tohoto záměru, kteří o sobě prohlašují, že chrání přírodu, neuvědomují, že v dnešní době vznik tohoto chráněného území na pár tisících hektarech poškodí ochranu přírody na milionech hektarů.

Přečtěte si také |

Jiří Svoboda: Stát nedá peníze na adaptaci lesů

Celý resort ochrany přírody, včetně svých dobrovolných a nadšených pomocníků, bude ve společnosti brán za ještě většího nepřítele. Stálo by za to prověřit, co je skutečným důvodem tlaku na vyhlášení tohoto národního parku tak blízko Prahy. Obávám se, že ochrana dochovaných fenoménů to není. Na tu měla Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko už 46 let.

Nemá smysl se snažit vypátrat, kdo za co může. MZe vyhlásilo dotační program, na nějž nemělo alokované prostředky. Tím, že tento program odpískalo, opakovaně prokázalo, že jej, vlastně ani celý stát, stav našich lesů nezajímá.

Další příklady přijdou v následujících dnech. Sadaři a vinaři určitě budou chtít po státu, aby jim nějak kompenzoval utrpěné škody mrazem, a stát to určitě udělá. V této souvislosti je nutné zmínit škody na mladých výsadbách lesních stromků, které pomrzly úplně stejně jako vinohrady. Ale je u nás nějak zaužíváno, že lesy a lesníci si nakonec nějak pomůžou sami.

Přečtěte si také |

Dušan Utinek: Myslivecká demokracie

Fajn, častokrát si pomohli, jsou na to zvyklí. Ale sdělit jim, že stát zajímá jenom daňový výnos z lesního hospodaření a nějaká opatření pro odolnost lesů si můžou dělat jenom nadšenci ze svých prostředků, je v dnešní situaci, kdy bez dotací ani kuře nehrabe, poněkud chucpe. Potom i věta z programového prohlášení naší vlády, že lesy nemají být jen továrny na dřevo, ukazuje, že celý tento dokument je v žánru humoristické sci-fi.