Dušan Utinek: A máme slovíno (k pokusu projednat novelu zákona o myslivosti)

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach / Ekolist.cz

Zástupné a mediálně hodně přetřásané problémy novely zákona, který upravuje, jak se u nás bude zabíjet zvěř a kdo to bude moci provádět, jsou především tyto:

• Lov lukem nebo kuší (chladnou zbraní) – týká se jen pár desítek fyzicky vybavených nadšenců.
• Zmenšení minimální plochy honiteb – už stávající minimální výměra honitby 500 ha je výmysl lidský a jako životní areál lovem obhospodařovaných druhů, zejména spárkaté zvěře, nepostačuje. Výměra honitby stanovená plochou je vzhledem k životním nárokům zvěře nesmysl, protože jde vždy především o to, jak vypadá terén, zda je tam prostor pro zaléhání zvěře s krytem, místo, kde přijímá potravu a pochopitelně nějaká ta voda. A tak dál. Navíc každý druh zvěře to má trochu jinak. A málokde se vyskytuje jenom jeden druh zvěře, a nějaká zvěř žije ve vícero honitbách, protože její životní areál jsou tisíce hektarů různých pozemků a často se to mění v ročním období. K těmto biologickým životním nárokům zvěře je třeba ještě dodat, že honitby jako základní areály pro lov zvěře jsou, alespoň zdánlivě, vytvářeny na principu vlastnictví k pozemkům. Ale o tom zvěř nic neví a hlavně na to kašle.
• Zákaz vstupu do obor – to snad ani nemá šanci na úspěch ve společnosti, která si zvykla, že může chodit všude.

Přitom novela zákona o myslivosti měla oproti výše uvedeným margináliím řešit především následující otázky. Ty jsou nejen pro stav a odrůstání našich lesů, ale pro veškeré hospodaření na půdě, mnohem podstatnější:

• Zjednodušit alespoň větším vlastníkům pozemků buďto tvorbu vlastních honiteb nebo povinné přidělení povolenky pro lov zvěře, aby mohli ochránit svou úrodu, ať už zemědělskou nebo lesní (při pěstování odolnějšího lesa dle odborných poznatků o pěstování lesů).
• Zjednodušit zapojení do provozování myslivosti subjektů, které mají pozemky pronajaté, nevlastní je, ale zemědělsky nebo lesnicky na nich hospodaří.
• Stanovit odstřely nikoli dle nějakého imaginárního sčítání zvěře a věštění z kávové sedliny, ale dle míry poškození, především lesních porostů.

I když novela neřešila všechny potřebné oblasti, rozhodně se jednalo o posun a změnu dnešního neutěšeného stavu, kdy je upřednostňována zájmová činnost velmi úzké skupiny občanů před oprávněnými zájmy všech obyvatel České republiky. Malou ilustrací aktivace držitelů honiteb může být to, že v honebních společenstvech probíhalo do jara minulého roku rychlé schvalování nových nájemních smluv na honitby. Kdyby byly náhodou nějaké změny novelou zákona schváleny, aby nemohly deset let proběhnout. Novela totiž neukládala uvést do nějaké doby nájemní smlouvy do souladu s ní. Čili deset let let bychom fungovali, jako by žádná novela nebyla.

Okolo novely se strhla smršť různých mediálních výkřiků; její přijetí podporovaly mj. různé spolky zabývající se ochranou přírody, např. Hnutí Duha, Český svaz ochránců přírody, Česká společnost ornitologická, i lesnické organizace hospodařící na menších majetcích – SVOL a Pro Silva Bohemica, ze zemědělských pak Asociace soukromého zemědělství ČR, vesměs tedy spolky, jejichž členové něco dělají na konkrétním kousku naší vlasti. Ví, kolik energie a peněz musí vynaložit a vidí výsledek své práce. A také vidí, co jim zvěř s tím výsledkem dokáže udělat a hlavně vidí, jak je nemožné se dosíci nějaké nápravy stavu a náhrad za škody způsobené zvěří. Velké organizace, jako např. Agrární komora, novelu odmítaly. Zřejmě produkce ovlivněná stavy zvěře není pro tyto podniky důležitá, důležitější jsou dotace vyplácené štědrým státem. Malí hospodáři na ně pro jejich administrativní náročnost často nedosáhnou, proto je zajímá, kolik jim toho zlaté zoubky naší zvěře sežerou. Určitou zajímavostí je pak postoj našich lesnických vysokých škol – zatímco pražská lesnická fakulta novelu odmítala, brněnská podporovala její projednání a přijetí. Zvěř asi žere víc na Moravě než v Čechách.

Pro veřejnost se vytváří obraz zlého vlastníka, který se chce po svém majetku procházet jako zpupný statkář s flintou jako za starého Rakouska. Nezdůrazňuje se, že se jedná o odpovědnost za výsledky vlastní práce, ať už lesnické nebo zemědělské. V pojetí tzv. lidové myslivosti, která se myslivosti podobá stejně jako lidová demokracie demokracii, může trofejovou zvěř střílet stejně jen pár vyvolených. A zde se dostáváme k tomu, o čem se raději nemluví, ale co je jádro problému.

Jsme přesvědčováni, že myslivost je veřejným zájmem. Ale je jí skutečně ten způsob lovu u nás prováděný a sám sebe myslivostí nazývající? Protože myslivost není jen mužík v zelené kamizolce, který může střílet na vše, co se v krajině hýbe. Myslivost je podle zákona o myslivosti mj. soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. Zde bych zdůraznil – zvěř má být součástí ekosystému, nikoli jeho prioritní složkou, kolem které se všechno točí. Tato definice by pro nás měla být závazná, měli bychom se jí řídit a podle ní posuzovat, zda hlasitě bráněná činnost je opravdu myslivostí, tím veřejným zájmem, který si zaslouží ochrany, úcty a všemožné podpory. Proto se omlouvám všem myslivcům, kteří hospodaří podle starých zásad provozování této činnosti, v honitbě znají každého střevlíka a sýkorku, a brání škodám zvěří na zemědělské či lesní produkci, seč to jde. Všem třem. Chov zvěře jako jedna ze součástí myslivosti musí dle zákona o myslivosti probíhat tak, aby se stavy lovné zvěře pohybovaly mezi minimálním a normovaným stavem. Jsou to hodnoty, chcete-li čísla, která stanoví v rozhodnutí o uznání honitby orgán státní správy myslivosti. Ačkoliv je možné vést nekonečnou diskusi o jejich správnosti a objektivitě, je to přece jen jakési vodítko. A vynořují se další otázky: „Jsou všude stavy zvěře nižší než stavy normované? Je počet zvěře nižší než v rozhodnutí o uznání honitby uvedené přípustné maximum?“

Evidenčně snad, ovšem tam, kde proběhlo sčítání vědeckými metodami dávajícími přesnější výsledky než oblíbený kvalifikovaný odhad, se dochází k závěrům, že v honitbách není přezvěřeno o nějaká ta procenta či desítky procent, ale o násobky normovaných stavů.  Je to ještě myslivost, když tato činnost porušuje jednu z hlavních zásad chovu zvěře?

A je myslivost, když je někdo, dřív jsme mu říkali papaláš, pozván na nějaký ten bezpoplatkový lov trofejové zvěře – jelena, daňka či muflona - a jenom u státního podniku, který tuto evidenci vede a údaje žadateli musí poskytnout, se o tom veřejnost dozví a zase je o čem psát. Prostě si někdo někam zajede něco bouchnout. Je to velký rozdíl oproti těm, kteří tráví v honitbě každou volnou chvíli, nespočet rán, večerů a nocí a přitom provádějí především ten tzv. průběrný odstřel, kdy se odstraňují z chovu různě nekvalitní jedinci a snižuje se početnost té zvěře, která z hladu dokáže zničit úsilí hospodářů.

Protože nejrafinovanější odmítnutí je mlčení, novela zákona o myslivosti se ani nedostala do projednávaných bodů schůzí Poslanecké sněmovny, byť v návrhu byla. Nemyslím, že se jedná o záležitost mezi koalicí a opozicí, přístup k myslivosti jde křížem přes politické strany. A nezbývá než se dokola ptát, kdo z poslanců získal od odpůrců novely nějaké ty výhody, ať už v podobě bezplatného odstřelu a zážitku nebo „jen“ balíčku zvěřiny, aby se zakonzervoval současný stav a přístup k tvorbě honiteb v minulosti, který často zavání podvodem.

Podvod je zneužití nevědomosti k vlastnímu obohacení. Nevědomost schvalujícího orgánu (nepoznal, zda jsou podpisy vlastníků pozemků pravé) byla zneužita při vytváření honiteb a jejich následném předání do správných rukou. Dnešní honitby byly totiž vytvořeny prostřednictvím podpisů vlastníků pozemků, kteří často ani nevědí, že kdy něco takového podepsali. Aby došlo k obnově řízení o uznání honiteb a vlastníci byli při tvorbě honiteb a rozhodování honebního společenstva zastupováni pouze na základě ověřené plné moci, a odstranily se tak pochybnosti o zmíněném podvodu, o tom se nesmí ani šeptat. Bohužel naši poslanci, místo aby odstranili pochybnosti, udělali něco pro stav krajiny a hlavně umožnili naplnění zákonného obsahu pojmu myslivost v praxi, pro jistotu neudělali zatím vůbec nic.