Vladimír Wagner: Proč se začaly používat mařiče energie?
Pokusím se tak doplnit to, co vynechala. To je důležité, protože to zároveň ukazuje, že jí navrhovaná opatření pomohou jen ve velmi omezené míře. Je třeba říci, že mařiče nejsou žádnou úplně novou záležitostí. Byly zde i v minulém století, ovšem pouze ve velmi omezené míře. I v té době platilo, že poptávka a produkce elektřiny musí být v každém okamžiku vyrovnaná. I tehdy na stabilitu rozvodné sítě dozíral regulační orgán a větší producenti a spotřebitelé museli platit velmi vysoké penále za odchylky od nasmlouvaných dodávek a odběrů. Pokud velkému podniku vypadla nečekaně část výroby, tak se mu i tehdy někdy více vyplatilo elektřinu zmařit než platit penále za odchylku.
I tehdy bylo řízení odběru, které umožňovalo využít dobu přebytků elektřiny. V té době to bylo v období nižší spotřeby a jde o tzv. noční proud, systém HDO a speciální tarify pro elektrovytápění nebo pro ohřev vody, tedy i ty paní Murzynovou zmiňované bojlery. Ovšem tehdy byl ten rozdíl mezi produkcí a spotřebou relativně malý a byl pravidelně se opakující. Dané množství existujících spotřebičů tak mohlo využít i velkou jeho část a ovládání tohoto specifického odběru, tedy zapínání a vypínání odpovídajících spotřebičů, bylo jednoduché.
Nyní je ovšem situace dramaticky odlišná. Jde o obrovské rozdíly v dodávkách fluktuujících větrných a fotovoltaických zdrojů. Jejich výkon je závislý na počasí, a tedy do značné míry náhodný. Inteligentní řízení a komunikace tak musí být u každého spotřebiče. Musí tak být zapojen do inteligentní sítě. Budování a instalace těchto prvků u velkého počtu spotřebičů jsou časově i finančně náročné. Takže i zde je otázkou, zda se to v situaci, kdy jde o velké změny výkonu, někdy i v relativně krátkém období, vyplatí. V žádném případě to však k odstranění záporných cen elektřiny a mařičů nepovede. Ještě hůře jsou z tohoto hlediska situace, kdy se musí dobudovat dodatečná zařízení na akumulaci energie. Ty se vzhledem k době se zápornými cenami jen těžko vyplatí. Úplně absurdní jsou pak návrhy paní Murzynové pro využití těchto období pro výrobu zeleného vodíku. Elektrolyzéry i celý systém pro vodíkové hospodářství jsou extrémně finančně náročné. Zároveň nejlépe pracují ve stabilním režimu. Představa, že by nárazově pracovaly jen občas a mohlo se to vyplatit, je opravdu extrémně absurdní.
Než se podíváme, jak přesně záporné ceny elektřiny a možnost vydělat pomocí mařičů vznikají, podívejme se na jasnou evidenci, že návrhy paní Murzynové budou fungovat velmi omezeně nebo vůbec. Jeden z největších instalovaných výkonů větrníků a fotovoltaiky má Německo. To má také jeden z největších počtů hodin se zápornými cenami elektřiny na spotové burze a dominantně se podílí na vytváření záporných cen i u nás. Je tak vidět, že ani dominantní producent „levné“ elektřiny, ke kterému paní Murzynová vzhlíží, ji využít nedokáže.
Paní Murzynová je členkou organizace Centra pro dopravu a energetiku, která patří spolu s Greenpeace, Hnutím Duha, Callou a dalšími do Zeleného kruhu a Klimatické koalice. Všechny tyto organizace jsou skalními příznivci a propagátory německé Energiewende. Zmíněné organizace propagují dlouhodobě její následování v České republice, tedy odchod od jaderné energetiky a masivní výstavbu velkých výkonů ve větrnících a fotovoltaice. Ovšem právě tato energetická koncepce je tvůrcem současné problematické situace hromadného zavádění mařičů.
Ve svých článcích o energetice jsem se snažil vysvětlovat, že tato cesta k nízkoemisní energetice nevede. A i srovnání výsledků Německa a Francie to jasně ukazuje. Ve Francii, Švédsku, Švýcarsku i Finsku a Slovensku se již pomocí kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů nízkoemisní elektroenergetiky dosáhlo, a hlavně Francie a Švédsko patři k hlavním čistým exportérům elektřiny v Evropě. Naopak Německo po čtvrtstoletí průběhu Energiewende a výstavbě obrovských větrných a solárních výkonů, které v ideálních podmínkách i samostatně značně překonávají německé potřeby, musí velkou část elektřiny produkovat pomocí fosilních zdrojů a stalo se čistým dovozcem elektřiny. O tom, že se právě protijaderní aktivisté mohou stát největšími viníky toho, že se k nízkoemisní energetice nedostaneme včas, jsem na Britských listech psal už v roce 1999. Stále více se ukazuje, že jsem měl pravdu, viz přehled vývoje v jaderné energetice pro letošní rok.
K čemu vede Energiewende?
V současné době a pravděpodobně ještě řadu desetiletí budou možnosti ukládání energie velmi omezené. Proto musí být v každém okamžiku produkce a spotřeba elektřiny vyrovnané. Pokud však začnou dominantní část instalovaného výkonu tvořit zdroje, jejichž výkon se mění ve velkém rozsahu v závislosti na povětrnostních podmínkách, které nejsou na delší dobu předpověditelné, dostaneme se do značných problémů.Ty se dají rozdělit na dvě kategorie. V době, kdy svítí jen velmi omezeně a nefouká, což bývá nejčastěji v době zimní inverze, dodávají větrné elektrárny, i když mají nominální výkon schopný pokrýt všechnu potřebu i více, méně než pár procent potřeby. Takové situaci se v Německu říká dunkelflaute, a v té době musí jejich výrobu nahradit jaderné a fosilní zdroje. V Německu tak vlastní fosilní elektřina a dovezená jaderná a fosilní. V té době tak Německo intenzivně elektřinu dováží a, i extrémně, zvyšuje cenu na spotovém trhu s elektřinou. Taková doba může trvat řadu dnů i týdnů. A i v tomto zimním období už jsme měli několik takových období, jak jsem popsal v článku, který detailněji rozebírá dopady německé Energiewende. Zde jsou i odpovídající grafy, které podmínky v daném období jasně ukazují.
Druhou kategorií jsou období, kdy hodně svítí nebo hodně fouká. U fotovoltaiky k tomu dochází hlavně během letních měsíců. V té době tyto zdroje produkují i mnohem více elektřiny, než je potřeba. Část elektřiny se dá uložit do baterií nebo přečerpávacích elektráren. Často to ovšem nestačí a část elektráren se musí odstavovat a hledají se dodatečné možnosti spotřeby elektřiny. Dochází také k dramatickému poklesu ceny na spotových trzích elektřiny.
Je třeba zdůraznit, že možnosti akumulace v bateriích a přečerpávacích elektrárnách jsou velmi omezené. Jejich kapacity jsou nejvýše v řádu několika hodin dodávek daného výkonu. Efektivní to může být v případě fotovoltaiky, kdy lze elektřinu ukládat v době denních přebytků a čerpat večer a v noci. Využitelné to není v případě pokrytí změn počasí, které probíhají náhodně a trvají řadu dní. Pokud se tak například střídají období inverze s bezvětřím s větrnými přechody front, která mohou trvat řadu dní, tak během prvních hodin větrného období se baterie nabije nebo přečerpávací elektrárna načerpá, a pak řadu dní pouze čeká na využití. Když pak nastane bezvětrné období, tak se během pár hodin vyčerpá, a pak řadu dní i týdnů pouze čeká na možnost nabití. Takový režim neumožňuje během jejich životnosti zaplacení nákladů na výrobu baterie či postavení přečerpávací elektrárny.
Proč se instalují mařiče elektřiny?
Nyní se tak můžeme podívat na to, proč se začalo mluvit o mařičích elektřiny. V době velkého přebytku výkonu větrných nebo fotovoltaických zdrojů dochází k několika problémům, které je třeba řešit nebo je lze využít. Jak bylo zmíněno, má cena určovaná na spotových trzích pomáhat vyrovnávat nabídku a poptávku elektřiny. V době přebytku nabídky na trhu tak tyto ceny klesají k nule nebo dokonce k záporným cenám.
V současné době jsou většinou tyto záporné ceny vytvářeny z ekonomických, a ne technických důvodů. Jak bylo zmíněno i v příspěvcích k článku pana Cveka, větrné a fotovoltaické elektrárny se dají poměrně snadno odstavit. V normální situaci by je jejich provozovatelé odstavili, aby nemuseli platit za zápornou cenu elektřiny. V současnosti, a týká se to hlavně Německa, však má dominantní část těchto zdrojů provozní dotace. Pokud je tak například dotovaná cena 100 EUR/MWh a záporná cena na spotové burze -80 EUR/MWh, vyplatí se provozovateli dotované větrné nebo fotovoltaické elektrárny ji provozovat. Stále vydělá 20 EUR/MWh. K vytváření záporných cen tak přispívají dotace OZE.
Druhou možností je technický vznik záporných cen, který však opět vzniká kvůli velmi vysokým instalovaným výkonům rychle proměnných a na počasí závislých zdrojů. Výkon dodávaný fotovoltaickými či větrnými zdroji se může velice rychle a nepříliš předvídatelně měnit. Proto musí být neustále v provozu dostatek zdrojů, které v případě jejich výpadku zaskočí. Ty tak nelze úplně odstavit, protože jejich náběh není okamžitý. To se týká jaderných bloků, u nichž hlavně u těch moderních je možná regulace v relativně širokém rozmezí, ale velké snížení výkonu a odstavení, znamená nemožnost rychlého jejich naskočení. I uhelné elektrárny a velké plynové elektrárny mají omezené možnosti snížení výkonu, pokud mají být připraveny k rychlému naskočení. Existují sice plynové turbíny, které jsou extrémně flexibilní. Ty však jsou na jednotku výkonu investičně i provozně relativně drahé.
Německo tak právě z důvodů udržování zálohy za fluktuující obnovitelné zdroje i v době, kdy by tyto mohly zajistit veškerou spotřebu, provozuje i fosilní zdroje. Pokud tedy vzniká období záporných cen na omezenou dobu, vyjde levněji projetí této doby zálohovací elektrárnou, než realizací jejího odstavení.
Nyní se tak dostaneme k mařičům elektřiny. Z technického hlediska jde o odporové spirály, které mění elektřinu na teplo. Pokud mají vysoký výkon, potřebují chlazení, takže vzniká jistá analogie fenu. Je třeba zdůraznit, že jsou to zařízení oproti bateriím či jiným možnostem využití elektřiny velice laciná, jsou řádově levnější. Službu mařičů tak jejich provozovatelé nabízejí v podobě odběru elektřiny na spotové burze v době záporných cen, a vydělávají tak na tom. Odpověď na diskuzi pod článkem pana Cveka, kde se rozebírá, proč se místo mařičů nepostaví baterie či nějaká užitečná zařízení pro využití elektřiny. Je to dáno cenou. Zatímco mařič takto dokáže vydělávat, baterie jsou natolik drahé, že by se náklady na ně tímto provozem nezaplatily.
Existují důvody, proč potřeba mařičů nezmizí ani v době, kdy se zruší provozní dotace. Jak bylo zmíněno, je v principu možné fotovoltaické a větrné elektrárny relativně snadno odstavit. Velkým problémem však může být řízení tohoto odstavování. To může být relativně snadné v případě, že jde o velké zdroje, u kterých jsou dobře definovány podmínky pro odstavení. Problém nastává, když máte obrovské množství malých zdrojů, u kterých podmínky a způsob odstavení dobře definovány nejsou.
Závěr
Jak je vidět z předchozí analýzy, je zavádění mařičů způsobeno pouze nesmyslnou energetickou koncepcí Německa, která se hlavně v dotovaném budování fotovoltaických zdrojů přebrala i u nás. Zároveň je třeba zdůraznit, že spotové ceny na burze u nás jsou dány těmi německými.
To, že nízkoemisní elektroenergetiku nelze, bez vyřešení dlouhodobé akumulace, postavit pouze na fluktuujících obnovitelných zdrojích, píše ve svém pěkném článku Jan Molič. Zaměřuje se na fotovoltaiku, se kterou má osobní zkušenosti. Někteří z diskutujících namítali, že se dostatečně nevěnoval větrným elektrárnám, které by se mohly s fotovoltaikou doplňovat. Do jisté míry je to pravda, v zimě je počasí větrnější. Jak už jsem však psal, může v zimním období náhodně docházet i k poměrně dlouhodobým inverzním situacím a nedostatku produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů. Naopak, může hodně foukat i v létě a pak musí nastoupit i zmíněné mařiče.
Přečtěte si také |
Otakar Hobza: Bungalovizace české krajiny a ducha svatého, amen!Kdy taková období přijdou, nelze předpovědět. Krásně to dokazuje i situace o loňských vánočních svátcích. Konec roku je spojen s významným snížením spotřeby elektřiny, zároveň bývá vysoká pravděpodobnost, že bude foukat. Většinou tak bývá v Německu i u nás přebytek elektřiny z obnovitelných zdrojů a nízké ceny elektřiny. V posledních letech dokonce záporné. O posledních vánočních svátcích však byla dunkelflaute, větrníky dodaly pár procent svého potenciálu. I přes nízkou spotřebu tak byly ceny elektřiny na spotových trzích vysoké.
Představa Jana Čulíka, že nízkoemisní elektroenergetiku u nás zajistí solární zdroje na Sahaře a větrné na severu Evropy, je nereálná. Obrovským problémem je vybudování potřebných vysokonapěťových vedení a doprava této elektřiny. Navíc by to bylo extrémně velké bezpečnostní riziko, a u nás by musela být dostatečná kapacita okamžitě dostupné zálohy v případě havárie na tomto vedení. Podrobnější rozbor toho, jak je nereálné nízkoemisní elektroenergetiku u nás realizovat bez jaderných zdrojů a před jejich vybudováním bez fosilních, je v tomto článku, kde jsou zároveň grafy dokumentující různé situace.
Na závěr bych se zmínil o ještě jednom faktoru, který začíná být velmi významný. Dotované fotovoltaiky intenzivně kanibalizují ty nedotované, a podobně to je i u větrných elektráren. To je i důvod, proč je u nás tak velký tlak od různých lobbistů, aby se obnovily provozní dotace fotovoltaiky. Firmy bez slibu provozních dotací odstupují od projektů velkých fotovoltaických zdrojů.
Je třeba zdůraznit, že produkci jaderných bloků fotovoltaika nebo vítr nekanibalizují. Odstávky jaderných bloků lze přesně naplánovat, a pak se přesně dopředu ví, kolik a kdy budou jaderné zdroje elektřiny vyrábět. Lze tak jejich produkci prodat i na léta dopředu, tedy na forwardových trzích na pokrytí základního zatížení. Ceny na spotových trzích, tedy i ty nízké a záporné, se jich netýkají. Předpovědi počasí na měsíce a roky dopředu zatím udělat nedokážeme. Fotovoltaika a vítr tak mohou svůj výkon dopředu prodávat jen omezeně. Provozovatel jaderných bloků může dokonce ekonomicky využít záporné ceny. Produkci už má prodanou a dostal za ní zaplaceno, na spotovém trhu může nabídnout snížení výkonu jaderného bloku a elektřinou z obnovitelných zdrojů za zápornou cenu nahradí svůj výkon. Zkasíruje pak odměnu za zápornou cenu a zisk tím zvýší.
Vystoupení v cyklu rozjímání o energetice Vysoké napětí:
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (89)
Karel Zvářal
15.1.2025 06:13Richard Vacek
15.1.2025 07:49Karel Zvářal
15.1.2025 08:00 Reaguje na Richard Vacekpepa knotek
15.1.2025 08:47Slavomil Vinkler
15.1.2025 08:57Elektřina bude drahá, protože nebude. Její výroba se propadne a hlad po ní bude velký. To jsou slova vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky. Je docela osvěžující slyšet to konečně takto polopaticky a hlavně bez příkras. Že to říká člověk z Bartuškovy pozice, je dobře. Zároveň je to ale samo o sobě zvláštní. Asi si nelze odpustit myšlenku, zda se v minulosti zmocněnec pro energetickou bezpečnost alespoň snažil politickou reprezentaci přesvědčit nastalé situaci zabránit. A jako příklad uvedl náklady na stavbu větrného parku na břehu Norska o výkonu 1500 MW, který bude stát dohromady sedm miliard eur. A to vše se 40procentním zatížením. Tedy reálně bude fungovat a vyrábět elektřinu jen po 40 procent času. A aby malí spotřebitelé a průmysl přežili, jsou k tomu potřeba stabilní záložní zdroje, které to budu zachraňovat. Uhlí, plyn. Všechno to, co jsme si uměle zdražili emisními povolenkami, a teď to budeme dotovat. Nic levného to nebude. A o tom to je.
Politická veřejnost to ale prezentuje jako zelenou energii „zadarmo“. Bartuška eufemisticky použil výraz „nepravda“, my můžeme klidně použít slovo lež. Draze nás vyjdou zelené zdroje a investice do fungující akumulace (která chybí, ale je nutnou podmínkou pro to, aby tu nějaké zelené zdroje vůbec mohly fungovat), draze nás vyjde udržení současných stabilních zdrojů, velmi draze nás vyjde i stavba jádra. Ale nutně ho potřebujeme.
Jaroslav Konvička
15.1.2025 09:381.V prvé řadě zde bylo uvedeno, že mařiče energie jsou vcelku levná zařízení, ano potvrzuji, je to pravda, nemohu se ale ztotožnit s myšlenkou, že akumulační zařízení a nemyslím tím vyloženě pouze baterie, jim nemohou konkurovat, protože se za dobu provozu nezaplatí vstupní investice. Když si představím standardní mařič energie, tak ten získává platby za zmaření části energie v době přebytku, nicméně akumulační zařízení, které bude schopno tuto energii užitečně naakumulovat bude inkasovat platby za totéž, tedy bude poskytovat záporné služby, následně v době nedostatku energie může tuto energii, v tomto případě v rámci kladných služeb, zpětně dodávat do sítě. Taktéž může fungovat v rámci běžného provozu jako další dodavatel energie. Jedná se v tomto případě například o standardní koncepce horkovodních, či parních elektrokotlů, či elektroakumulátorů o jejichž životaschopnosti jsem oproti již zmíněnému přesvědčen.
2.Dále mám možná trochu problém s neexistencí kanibalizace jaderných elektráren. Samozřejmě jsem taktéž toho názoru, že bez jaderné energie nebude celkový energetický mix spolehlivý, ale obávám se skutečnosti, že v době přebytku, kdy obnovitelné zdroje pojedou na maximum a uplatní se standardní tržní mechanismus prodeje elektřiny, tak v dílčích případech se může stát, že jaderná energie nedosáhne ani na pozici závěrného zdroje, a tudíž nebude smysl ji v určitých časových periodách provozovat. Tato skutečnost se vzrůstající tendencí obnovitelných zdrojů se mi zdá takto čím dál, tím více pravděpodobnější.
Děkuji.
Richard Vacek
15.1.2025 10:07 Reaguje na Jaroslav KonvičkaJaroslav Konvička
15.1.2025 10:57 Reaguje na Richard VacekEmil Novák
15.1.2025 11:00 Reaguje na Jaroslav KonvičkaA u nových jaderek je schéma podpory podobné jako u těch obnovitelných zdrojů, rozdílový kontrakt tu návratnost zajišťuje.
Jaroslav Konvička
15.1.2025 11:05 Reaguje na Emil NovákEmil Novák
15.1.2025 11:14 Reaguje na Jaroslav KonvičkaRichard Vacek
15.1.2025 11:21 Reaguje na Jaroslav KonvičkaSlavomil Vinkler
15.1.2025 17:27 Reaguje na Jaroslav KonvičkaSrovnáváte nesrovnatelné. Uran v zemi je taky zadarmo, jako slunce. Vše vyrobil velký třesk a vesmíru se za nic neplatí. To je právě ta nepravda o OZE, že je to zdarma. Co se patí jsou jen splátky na investice tj. jak se říká odpisy nebo fixní náklad. proměnné náklady jsou u všeho skoro nula.
Slavomil Vinkler
15.1.2025 10:44 Reaguje na Jaroslav KonvičkaJaroslav Konvička
15.1.2025 11:01 Reaguje na Slavomil VinklerJiří Svoboda
15.1.2025 11:06 Reaguje na Jaroslav KonvičkaTen hlavní problém je sezónní vyrovnání nabídky a poptávky. To akumulací zvládnout nelze. Problém lze snížit pořádným zateplením domů. Zelená úsporám to ale řeší špatně, protože podporuje polozateplení a takový dům už nikdo nikdy pořádně nezateplí.
Jaroslav Konvička
15.1.2025 11:42 Reaguje na Jiří SvobodaV rámci akumulace, jak jsem již psal - Samozřejmě, kompletně tuto situaci akumulací zvládnout nejde, ale alespoň do jisté míry eliminovat a neviděl bych to pouze v komunitní sféře, ale poptávka v průmyslu po dodávce tepla je v rámci vysoko, či středně-potenciálního tepla v horké vodě nebo v páře značná a to bez vlivu na roční období.
Jiří Svoboda
16.1.2025 09:02 Reaguje na Jaroslav KonvičkaJá vidím jakýsi potenciál zálohování EE ve spalování komunálního odpadu, který může každá oblast na vyhrazeném místě přes rok uchovávat na zimu a v zimě ho svážet do spaloven - tepláren.
Vladimír Wagner
15.1.2025 11:17 Reaguje na Jaroslav Konvička2) Tady si myslím neuvědomujete to, že závěrné elektrárny, které by vytlačily jaderné elektrárny z dodávky, se týkají pouze spotové burzy. A jak jsem psal, jaderné zdroje dominantně prodávají a budou prodávat většinu svého výkonu na forwardové burze. Tam mohou fotovolatické a větrné zdroje prodávat velmi omezenou část svého výkonu, protože neví, jestli bude v té době foukat nebo ne a bude zataženo nebo ne. Pochopitelně i tak mohou velké instalované výkony OZE snižovat i forwardové ceny, ale poměrně omezeně. Čili, zase zdůrazňuji, že spotový trh a tím i závěrný zdroj v dané aukci se týkají pouze výkonu, který do té doby není pokryt. Jaderného zdroje se to týká pouze tím, co jsem psal, může nabízet snížení již nasmlouvaného a prodaného výkonu za bonus ze záporné ceny.
Jaroslav Konvička
15.1.2025 11:55 Reaguje na Vladimír Wagner1.Ano, máte pravdu, samozřejmě v rámci dodávky tepla v podobě horké vody budete mít v létě problém, nicméně jak jsem již psal v rámci výše uvedeného komentáře, existují a to ne o moc finančně nákladnější elektroakumulátory s produkcí procesní páry, jejíž transformovatelnost a využitelnost je i v letním odbobí mnohem zajímavější. Samozřejmě potvrzuji, že mařiče energie jsou v tomto levnější. Jak by ovšem vypadala celková ekonomika provozu je ovšem jiná otázka.
2.Ano, v tomto případě máte také pravdu. Myslel jsem na tuto skutečnost, nicméně tato filosofie bude platit za předpokladu stabilního poměru odprodané elektřiny na forwardové burze a následně na spotu. V poslední době se ovšem doslýchám z mnoha zdrojů, že neustále přibývá "hráčů" na trhu, kteří právě z těchto spotů těží a myslím si, že zde není úplně předpoklad, že bude takovýchto ubývat. Děkuji.
Vladimír Wagner
15.1.2025 12:07 Reaguje na Jaroslav KonvičkaJiří Svoboda
16.1.2025 09:12 Reaguje na Vladimír WagnerKdyž jsem na spotových cenách, znamení to, že když je nedostek EE tak žádnou nedostanu a musím zavřít? Já myslel, že v tu dobu bude jen EE o hodně dražší a já se mohu svobodně rozhodnout, zda ji budu či nebudu odebírat. A jelikož jindy mně spotové ceny hodně ušetří, holt to dočasné zdražení nějak skousnu.
Emil Novák
16.1.2025 09:20 Reaguje na Jiří Svoboda2) "sklárna, ocelárna nebo Škodovka" potřebují dopředu vědět, kolik je energie budou stát, aby podle toho mohly nacenit svoje produkty a nedostaly se do ztráty. Právě na těch sklárnách nebo ocelárnách to bylo v energetické krizi krásně vidět, kam spoléhání na spotové ceny vedlo. K omezování výroby, přesunu výroby jinam, kde jsou ceny energií předvídatelné, nebo dokonce ke krachu. "Kupodivu" to "občasné zdražení" mnozí neskousli.
Jiří Svoboda
17.1.2025 08:38 Reaguje na Emil Novák2) Produkty naceňujete třeba jednou za rok, to je mnohem delší perioda než odpovídá fluktuacím spotové ceny.
Emil Novák
17.1.2025 08:57 Reaguje na Jiří Svoboda2) Neplatí obecně že je v průměru levnější, některé roky je levnější a některé (i výrazně) dražší. Viz např. rok 2021, kdy na to doplatila třeba Bohemia energy.
3) Právě že to není mnohem delší perioda než odpovídá fluktuacím spotové ceny. Např. v roce 2022 byla průměrná spotová cena 247 €/MWh, ale ČEZ na tento rok prodával forwardy průměrně za 54 €/MWh, nikdo při naceňování produktů nemohl tušit, že spotová cena takhle vyletí, bez hedgingu cen by takový výkyv poslal energeticky náročný průmysl do kolem. Naštěstí to nejsou takoví střelci jako vy, a proto velké firmy nakupují elektřinu s předstihem průběžně, aby právě takové cenové šoky dokázaly ustát a díky tomu se to těm zodpovědným taky povedlo.
Jiří Svoboda
17.1.2025 15:23 Reaguje na Emil NovákVladimír Wagner
16.1.2025 10:16 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
17.1.2025 08:51 Reaguje na Vladimír WagnerPokud by se platilo důsledně podle spotu, a subjekty na trhu by vycházely svým chováním vstříc stabilizaci sítě, výkyvy cen by se výrazně tlumily, což je žádoucí. Vznikl by jakýsi kolektivní pozitivní efekt, který při současném systému dlouhodobě nasmlouvaných cen nemůže nastat.
Samozřejmě, v případě dominance jádra bychom toto vůbec nemuseli řešit. Ale dominance OZE je politický, asi těžko zvrátitelný trend. A pak nezbývá, než platit podle spotů, aby se systém nezhroutil.
Vladimír Wagner
15.1.2025 12:07 Reaguje na Jaroslav KonvičkaRadim Polášek
15.1.2025 11:35 Reaguje na Jaroslav KonvičkaAkumulace elektřiny je klasický projekt, vysoké investiční náklady a návratnost 10 - 20 let. Když pominu to, že v roce 24 byla z celkového ročního fondu 8600 hodin pouze 300 hodin elektřina se zápornou cenou, což by znamenalo využití akumulace asi 3 %.
Podstatné je, že energetický trh je dneska rozvráceny zelenými projekty, jejich netržním dotováním a naopak nezelené projekty netržní ostrakizací. Vývoj tohoto trhu se dá slušně odhadnout tak na tři roky dopředu, déle ne, protože za delší dobu není jistota, co všechno ještě zelené škoditele v Bruseli napadne, co všechno se jim podaří zrealizovat a kdy lidi v EU ztratí se zelenými škoditeli trpělivost a pošlou je do háje.
Jenomže abyste dal dohromady peníze na akumulaci, potřebujete investorům nabídnout s dostatečnou dobou pravděpodobnosti návratnost na těch 10 - 20 let. A to nemáte, proto nemáte šanci na projekt akumulace sehnat investory, kteří by ten projekt zaplatili.
Můžete ten projekt dát dohromady pouze se státními zárukami nebo se smlouvami, které zaručí na celou dobu návratnosti provozní dotování.
Jenomže do toho se taky nikdo nepohrne, protože možnost státní záruky i provozního dotování je už politicky i ekonomicky prakticky vyčerpána na stávající projekty výroby elektřiny. Na všemožné OZE zdroje a nakonec i na dostavbu Dukovan. Na další provozní dotování stát už nemá peníze a ukradnout lidem ještě víc peněz na zelených daních za odpustky, aby se ještě víc dotovalo je nemožné nebo velmi obtížné.
Jaroslav Konvička
15.1.2025 12:11 Reaguje na Radim PolášekJaroslav Konvička
15.1.2025 13:06 Reaguje navaber
15.1.2025 10:10Takže je lepší někomu platit a někde to ničit.
Slavomil Vinkler
15.1.2025 10:48 Reaguje na vaberRadim Polášek
15.1.2025 11:42 Reaguje na Slavomil VinklerPavel Hanzl
15.1.2025 13:23 Reaguje na vaberEmil Novák
15.1.2025 13:29 Reaguje na Pavel HanzlJiří Svoboda
15.1.2025 11:27Paní Murzynová asi nechápe, že přesdílení elektřiny v době jejího přebytku jiným subjektům je jen jakási finanční machinace, která v součtu s nerovnováhou mezi nabídkou a poptávkou nijak nepohne.
V článku zmiňuješ inteligentní sítě jako částečné dlouhodobé řešení. Ty však se nezačnou prosazovat, pokud nebude důsledně uplatněno účtování elektřiny podle spotových cen. Tím je třeba začít a vytvořit motivační prostředí. Ono nezbývá smířit se s tím, že podíl OZE bude nadále narůstat a je třeba se s tím v dostatečném předstihu začít všemi rozumnými způsoby srovnávat, abychom pak jen s otevřenou pusou nekoukali.
Úspěšný nový rok!
Jura
Vladimír Wagner
15.1.2025 11:44 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
16.1.2025 09:20 Reaguje na Vladimír WagnerŘešení by to, myslím, hodně pomohlo, byť ne hned. Energetika se musí přizpůsobovat stále většímu podílu nestabilních zdrojů a tomu, myslím si, je třeba přizpůsobit i způsob účtování. Jen se do toho nikomu nechce říznout a tak se hledají důvody, proč to nejde. Diskutujme tedy, zda jsou ty důvody opravdu oprávněné a skutečně nepřijatelné.
Vladimír Wagner
16.1.2025 14:30 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
17.1.2025 08:56 Reaguje na Vladimír WagnerRadim Polášek
15.1.2025 11:46 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
16.1.2025 09:25 Reaguje na Radim PolášekV prostředí, kdy by byl jediným regulátorem stále se zdražující veškerý těžený fosilní uhlík, by se to zřejmě tržně vyvíjelo způsobem, jak píšete.
Marek Drápal
15.1.2025 13:12Pavel Hanzl
15.1.2025 13:33 Reaguje na Marek DrápalPavel Hanzl
15.1.2025 13:25Tohle nechápu, co chce prodávat na spotu, když právě tam je ta záporná cena?
Emil Novák
15.1.2025 13:32 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
15.1.2025 13:35 Reaguje na Emil NovákEmil Novák
15.1.2025 13:48 Reaguje na Pavel HanzlDenní trh funguje tak, že se na něj den předem přihlásí výrobci a spotřebitelé se svou nabídkou, za kolik jsou ochotni elektřinu nejlevněji prodat nebo nejdráž nakoupit, z těchto nabídek se sestaví křivky nabídky a poptávky, kde se křivky protnou, tam se určí výsledná cena pro danou hodinu, kterou výrobci dostanou a spotřebitelé zaplatí. Když výrobce nabídl moc vysokou nebo spotřebitel příliš nízkou, má smůlu a v dané hodině se neúčastní.
Takže když např. jaderná elektrárna nabídne, že je ochotna nakupovat elektřinu pokud bude stát nejvýše -10 €/MWh, pokud bude výsledná cena vyšší, bude dál normálně vyrábět a nekoupí nic, pokud bude nižší, získává tuto elektřinu a platbu za to že ji nakoupila a má den na to svou výrobu v dané hodině omezit. A protože každý nabízí cenu jinou, nestane se že by "všichni okamžitě zarazili natvrdo vlasní výrobu", ale vyberou se jen ty nabídky které jsou potřeba k vyrovnání nabídky a poptávky v dané hodině.
vaber
16.1.2025 09:30 Reaguje na Emil NovákEmil Novák
16.1.2025 09:46 Reaguje na vaberKdyž sníží výkon, tak se to může projevit na prodloužení doby mezi výměnami, ale to není až tak podstatné, protože jaderné palivo je relativně levné, podstatné je že tím můžou těžit z těch záporných cen nebo podpůrných služeb, které dobře platí provozovatelé přenosových soustav.
Pavel Hanzl
15.1.2025 13:29Richard Vacek
15.1.2025 14:37 Reaguje na Pavel HanzlRadim Polášek
15.1.2025 15:30 Reaguje na Richard VacekPavel Hanzl
15.1.2025 16:08 Reaguje na Richard VacekKarel Valenta
15.1.2025 20:26 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
16.1.2025 08:13 Reaguje na Karel ValentaEmil Novák
16.1.2025 08:22 Reaguje na Pavel Hanzl"Fire erupts in Tesla Megapack module at Bouldercombe battery, sparks new energy war"
"The Tesla Megapacks installed by Genex are the supposedly more fire-resistant lithium iron phosphate (LFP) battery cells, after Tesla last year announced a switch away from the earlier version lithium-nickel-manganese-cobalt-oxide (NMC) batteries."
https://reneweconomy.com.au/fire-erupts-in-tesla-megapack-battery-module-at-bouldercombe-storage-facility/
Pavel Hanzl
16.1.2025 08:37 Reaguje na Emil NovákPavel Hanzl
16.1.2025 08:40 Reaguje na Emil NovákEmil Novák
16.1.2025 08:53 Reaguje na Pavel Hanzlvaber
16.1.2025 09:36 Reaguje na Emil NovákSlavomil Vinkler
16.1.2025 11:16 Reaguje na vaberby bylo potřeba milion t baterií jen pro česko. Na to není na světě ani materiál.
Karel Valenta
16.1.2025 15:12 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
17.1.2025 12:36 Reaguje na Karel ValentaJarka O.
15.1.2025 15:54Pavel Hanzl
15.1.2025 16:11 Reaguje na Jarka O.Radim Polášek
16.1.2025 06:33Moderní úsporná topná soustava potřebuje pro svůj provoz elektřinu, třeba zrovna pro cirkulaci topné vody cirkulačním čerpadlem. Okamžikem výpadku elektřiny ustává v takové topné soustavě cirkulace topné vody, zatímco tuhá paliva nasypaná do kotle hoří dál. Je tak nebezpečí, že se vysokou teplotou vody v kotli kotel poškodí nebo dokonce tlakem páry bouchne. Proto tam je chladicí vodní spirála neboli mařič přebytečného tepla. Jakmile se cirkulace zastaví a teplota topné vody v kotli se zvýší nad nastavenou mez, pustí tepelný ventil studenou vodu z vodovodu do kotle a potom do odpadu. A tou studenou vodou se přebytečné teplo zmaří.
Podobně se dříve používaly mařiče elektřiny, aby se z malé havárie, která někde vyvolala místní přebytek elektřiny, nestala tak velká havárie.
Ovšem dneska, díky OZE, se mařiče nadbytečné elektřiny místo vzácných havarijních případů používají pravidelně a systematicky. Není se tedy čemu divit, že se mařiče elektřiny staly taky předmětem regulérních projektů do posilování distribuční elektrické soustavy a tudíž v dnešní době "OZE energetického zeleného bruselského systému i předmětem dotování.
Miroslav Vinkler
16.1.2025 07:32Až na Hanzla všichni diskutující chápou, že prosperita společnosti stojí a padá s dostatkem stabilní a levné energie.
Němci investovali neuvěřitelných 20 bil. CZK do změny energetiky a jsou kde?
Celá energetická koncepce EU,tedy gryndýl, je doslova sebevraždou společnosti.
Pavel Hanzl
16.1.2025 08:31 Reaguje na Miroslav Vinklerhttps://medium.seznam.cz/clanek/tomas-prop-dukovany-znovu-nad-propasti-aneb-jak-se-vari-panika-112764?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=2
Energie je důležitá věc, ale rozhodně s její cenou nepadá prosperita, většinou to vypadá přímo naopak. Vezměte si nejprograsivnější a nejbohatší země světa a zjistíte, že nemají většinou žádné fosilní energie, ani suroviny (nebo jen málo). Myslím tím Švýcarsko, Japonsko, Singapur, Tchaiwan, západní část EU, Izrael atd.
A k tomu ty státy, které mají vše a jsou v dupě. Rusko, Venezuela, Libye, Sýrie, Irán atd. atd. A bohaté ropné státy Blízkého Východu by bez ropy scípali hlady, nic neumí a vše kupují.
Všeobecně uznáváná teorie říká, že zdroj levných peněz bez námahy (přírodní zdroje), blokuje rozvoj společnosti poměrně dost účinně.