Hana Müllerová: Jak umlčet obhájce práv přírody? V Utahu na to jdou rovnou zákonem

Zákonodárci státu Utah v USA přijali v lednu 2024 zákon, který obsahuje následující ustanovení: „Žádný orgán státu nemůže uznat nebo přidělit právní subjektivitu umělé inteligenci, neživému objektu, vodní ploše, území, nemovitosti, atmosférickým plynům, astronomickému objektu, počasí, rostlině, zvířeti ani žádnému jinému členu taxonomické oblasti mimo lidské bytosti.“ Zákaz přidělení právní subjektivity, který má být v účinnosti od 1. května, má za následek, že vyjmenovaným entitám nemohou být přiznána práva. Právě proto je tato legislativní novinka zajímavá v souvislosti s fenoménem rostoucí popularity hnutí a akademických snah volajících po zakotvení práv přírody. Tématu práv přírody jsem se podrobně věnovala ve svém nedávném článku v časopise Právník. Vysvětlovala jsem v něm podstatu konceptu práv přírody, popsala nynější intenzivní mezinárodní debatu o potenciálu tohoto právního nástroje a identifikovala hlavní obtíže jeho případného zavedení, zejména v kontextu právních řádů Evropy. Rovněž jsem se věnovala vztahu práv přírody vůči lidskému právu na příznivé životní prostředí, a zejména pak vůči tradičnímu oboru práva životního prostředí, jehož součástí je i právní regulace zaměřená na ochranu přírody.

Především jsem ale poukázala na to, že právům přírody je nyní mezi akademiky oblasti životního prostředí a klimatu věnována obrovská pozornost, protože jsou vnímána jako naděje pro záchranu před hrozícím rozvratem globální biologické rozmanitosti, k jehož zastavení se stávající právní nástroje práva životního prostředí zdají nedostatečné.

Zákon již prošel oběma komorami parlamentu státu Utah, a je zajímavým dokladem tlaků a protitlaků v této oblasti, jež je citlivá z hlediska konzervativních vs. liberálních přístupů – asi není překvapením, že pro zákon ve sněmovně i senátu hlasovali především členové republikánské strany.

Z pohledu českého práva – práva unitárního státu je zajímavé už jen to, že legislativa federálních USA umožňuje, aby pravidla v tak zásadní právní otázce, jako je právní subjektivita, určovaly zákony jednotlivých států. Katie Surma v článku Utah Legislature Takes Aim at Rights of Nature Movement na webu Inside Climate News uvádí, že podobnou úpravu zavedli již dříve zákonodárci státu Florida.

V případě státu Utah dává tuto zákonodárnou iniciativu do přímé souvislosti s úsilím obhájců práv přírody prosadit je pro Velké solné jezero, které v důsledku klimatické změny vysychá, a jež chce zákonodárný sbor touto legislativní úpravou utnout hned v zárodku. Zákon na první pohled vypadá, že „pouze“ znemožňuje orgánům vlády vydat akt, který by některou z vyjmenovaných entit prohlásil za právní subjekt. Ale ve skutečnosti jde ještě dál, neboť mezi orgány státu („governmental entity“) výslovně zařazuje nejen zákonodárné a výkonné orgány, ale též soudy.

Prohlášení právní subjektivity nebo práv částí přírody (např. řek) se v posledních letech často děje právě prostřednictvím soudních rozhodnutí, a tomu chce zákon pro případ soudů státu Utah předejít. Z hlediska principů právního státu a rozdělení mocí ve státě mi připadá přinejmenším sporné, zda zákon může zakázat soudu určitý obsah rozhodnutí, ale tuto otázku by bylo třeba ponechat právním teoretikům a odborníkům na právo USA. Mně pouze svým přístupem připomíná, i když možná nelze takto úplně srovnávat, snahy o preventivní zakotvení „manželství jako svazku muže a ženy“ do ústavy, aby nebylo později možné přijmout zákon, který by tomu odporoval.

Koncept práv přírody jako koncept velmi netradiční až revoluční má zjevně své obhájce i odpůrce, přičemž stejně jako na straně podpory nalezneme kromě relevantních argumentů i nepodložená tvrzení o potenciální vysoké účinnosti tohoto nástroje a idealistická očekávání, tak na straně odmítnutí nalezneme oprávněnou kritiku různých aspektů práv přírody a možností jejich využití v praxi i apriorní odmítání čehokoli jenom proto, že to není tradiční.

---

reklama

---