Lucie Kubesa: Nepravdy o zálohování PET a plechovek

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | spwidoff / Shutterstock

Je třeba se na ty nepravdy podívat detailněji. Pan ministr tvrdí, že nikdo už neupozornil na to, jak moc pokulháváme v následné recyklaci, pokud už PET nebo hliník vytřídíme. To je první lež. Na tuto skutečnost je upozorňován již dlouhou dobu, dokonce nejen v segmentu těchto nejdražších surovin v odpadu. Kdo jiný ale by měl nastavovat a vytvářet podmínky pro to, aby u nás fungoval komplexní systém nakládání s odpady a jejich recyklace, než právě ministr životního prostředí a ministr průmyslu a obchodu. Ovšem primárně s požadavky na MPO musí přijít ministr životního prostředí. Ve zpracovatelském prostředí, kde by z vytříděného odpadu mohlo vznikat něco nového, ve většině případů chybí motivace a stimulace to činit. Nejvíce je to vidět právě u plastů, ale ve velkém je to i u textilu. Hladík vyhrožuje, že za nesplnění evropských cílů v rámci recyklace bychom každý rok platili nemalé pokuty. Již letos je to přibližně 275 milionů korun za nedostatečnou recyklaci a výše částky by podle něj každý rok rostla. Tím de facto páchá obžalobu sama sebe, protože pro recyklaci udělal málo a platí za to obyvatelé České republiky ze svých daní.

V šíření nepravd pokračuje pan ministr v další části textu: Ročně se u nás vytřídí přibližně 75 % PET lahví a jen 27 % plechovek. Jenže třídění není recyklace. O mnoho materiálu přijdeme i během recyklace. PET lahve jsou velmi často pošpiněné olejem či zbytky od drogerie a nesplňují tak potravinářskou kvalitu. Není tedy možné je použít na výrobu nových PET lahví. To ale díky zálohování možné bude. My chceme, aby se ze staré petky stala nová petka, stejně tak u plechovek.

Lze pominout účelové snižování procent vytřídění petek, s procenty pan ministr čaruje nejen v tomto případě, ale i v tzv. průzkumech veřejného mínění, když se zaštiťuje přízní obyvatel ČR k zálohování. Jen jemu vychází zcela opačně než desítky anket, které proběhly napříč republikou. Pan ministr stále mluví o nutnosti zálohování, protože jen tak bude zaručená možnost použít petky v potravinářství. A přitom profesní svazy v Německu vytvořily dokument, který poskytuje zpracovatelům plastů návod, jak správně aplikovat platné legislativní povinnosti pro bezpečné používání recyklovaných plastů pro výrobu materiálů určených pro styk s potravinami - tzv. „food kontakt“. Dokument, obsahující i několik praktických příkladů a postupů, nechala Česká asociace odpadového hospodářství přeložit do českého jazyka a nabízí jej k možnému využití. Podle ČAOH, kdo říká, že PET ze žlutých kontejnerů není možné využít do "food kontaktu", evidentně nemluví pravdu, a je třeba ptát se, proč tak činí. Tato skutečnost je známá u nás rok!

Pan ministr s oblibou tvrdí, že nebude-li u nás schváleno povinné zálohování, stane se z České republiky osamocený ostrov uprostřed Evropy, a tvrdí i v textu, že od ledna 2025 přibydou další země, kde se bude povinně zálohovat. Má zřejmě na mysli Rakousko a Polsko. A ejhle! Polsko odkládá zálohový systém na PETky a plechovky!

V minulém týdnu to odhlasoval polský Sejm. Původní zálohovací novela s sebou podle poslanců nese řadu problémů, které nyní vyplouvají na povrch. Aktuálně se zálohování v Polsku odkládá nejméně do října 2025. Ke vnucovanému zálohování však výrazně roste odpor recyklačních firem, obcí a dalších subjektů, které budou novým systémem, pokud bude skutečně spuštěn, poškozeny. To, že Polsko nespustí povinné zálohy v lednu 2025, bylo pravděpodobné již v květnu, kdy tuto cestu odmítli delegáti mezinárodního kongresu více než 600 odborníků z Polska, Slovenska a České republiky. Belgie, Francie, Španělsko a Itálie zálohování nezavádějí, chtějí efektivní systém pro všechny obaly, nikoli jen pro dvě minoritní komodity. Dokonce i Velká Británie, byť stojí mimo EU, zálohy odsouvá nejméně do roku 2027. Chce posuzovat efektivnější varianty.

Musím se pozastavit nad dalším podivným tvrzením Hladíka: Pokud tedy chceme změnit, co se děje s PETem, který dnes lidé pracně třídí a nosí do kontejneru, tak zálohování je jedinou alternativou. To je další nepravda, protože mám žlutý kontejner před domem, zatímco obchod je úplně opačnou stranu, než je zastávka MHD, ze které jezdím do práce. To opravdu není zrovna efektivní. Podobně je to tam, kde je zaveden door-to-door systém sběru separovaného odpadu. Naposledy se rozeběhl ostravských částech Radvanice a Heřmanice.

No a na závěr jsem si nechala stín pochybností nad něčím, co vyvolává tak velké obavy, že mi mráz jde po zádech. Ovšem nad tím se ministr Hladík vůbec nepozastavuje. Slepě přebírá evropská nařízení, které naopak odmítají Francie, Itálie nebo Belgie. Protože jsou v těchto zemích zákonodárci obezřetnější a nechtějí vystavovat obyvatelé potenciálnímu riziku, aby se do styku s potravinami dostávaly materiály, které vykazují potenciální rizika?

Prestižní Journal of Hazardous Materials, recenzovaný vědecký časopis, a také #ScienceDirect přinesly širokou vědeckou zprávu o reálných rizicích rPET v lahvích na nápoje. I když je recyklace PET klíčová pro snížení plastového odpadu, může představovat bezpečnostní rizika kvůli migraci chemických látek, známých jako chemikálie pro styk s potravinami (FCCs), do obsahu lahví. Studie prozkoumala migraci 193 FCCs, z nichž 150 bylo detekováno v potravinových simulantech a vzorcích. Mezi chemikáliemi, na které se výzkum soustředil, byly antimon (Sb), acetaldehyd a některé známé endokrinní disruptory (EDCs). Vyšší migrace těchto látek byla zaznamenána v recyklovaných PET (rPET) ve srovnání s panenským PET.

Recyklovaný PET (rPET) může představovat větší rizika v porovnání s panenským PET především z důvodu kontaminace a migrace chemických látek, které se do něj dostávají během procesu recyklace. Během recyklace PET lahví mohou vznikat nové chemikálie, nebo mohou být koncentrovány existující látky, které nebyly v panenském PET přítomny. To může vést k situaci, kdy se v rPET nacházejí látky, které mohou migrovat do potravin nebo nápojů, a tím představovat potenciální zdravotní riziko pro spotřebitele.

Jedním z hlavních problémů je vyšší migrace antimonu (Sb) a dalších potenciálně nebezpečných látek, jako jsou endokrinní disruptory a ftaláty, které mohou pocházet jak z původních použitých lahví, tak z procesů během recyklace, jako jsou zbytky chemikálií z čištění a zpracování.

Dalším faktorem, který zvyšuje rizika u rPET, je variabilita v kvalitě recyklačních procesů. Pokud je proces recyklace nedostatečný, může rPET obsahovat vyšší úrovně nežádoucích látek, které by se v panenském PET nemusely vyskytovat, což zpochybňuje bezpečnost jeho použití v obalech pro potraviny a nápoje. Celkově tedy podle studie existují výrazná rizika spojená s použitím rPET, která včetně potenciálních zdravotních dopadů, potřeby přísnějších regulací a potřebných standardů pro hodnocení chemické bezpečnosti a kvality, činí rPET problematičtějším ve srovnání s panenským PET pro využití v potravinářství.

Samozřejmě, že by se mohlo jednat o studii, kterou je potřeba potvrdit i dalším zkoumáním. Ale z hlediska předběžné opatrnosti bych tyto výsledky určitě nechtěla podceňovat. Už jen proto, že máme dostatek historických zkušeností z dob DDT, Ještě v 60. letech a 70. letech 20. století se používalo DDT i v Československu, např. také proti vším, a dalo se běžně zakoupit v drogerii. Vyráběla ho Spolana Neratovice. Bylo levné, velmi účinné a chemicky stálé, nerozkládalo se. Když bylo nasypáno na dno skříně a přikryto papírem, na kterém bylo prádlo, dotykově hubilo hmyz ještě půl roku. Zakázáno u nás bylo až v roce 1974. Podobné to bylo s Roundupem a nakonec známé jsou výsledky soudních sporů o působení tabáku na organismus člověka. Americký federální soud sice uznal největší tabákové společnosti vinnými z dlouhodobého zatajování rizik kouření, koncernům ale podle rozsudku nebyla stanovena povinnost financovat kampaň na odvykání kouření, jak původně chtěla americká vláda. Takže se sice vlk nažral, ale koza zůstala celá.

V tomto srovnání se například nabízí otázka, zda poslanci Evropského parlamentu byli seznámeni s existencí studií o bezpečnostních rizicích používání recyklovaného petu při výrobě lahví na nápoje. Kdo ponese odpovědnost za plnění evropských nařízení, pokud se vedle již známých negativních následků působení mikro a nanoplastů v organismu člověka přidají i následky působení chemických prvků zmiňovaných v časopisu Journal of Hazardous Materials?

Jsem moc ráda, a děkuji, že je v současné době „Hladíkova novela“ o povinném zálohování nápojových obalů bezpečně „zaparkovaná“ ve sněmovně díky spolupráci poslanců naší vládní koalice, kteří ví, že díky dlouhodobě konzistentnímu postoji předsedy senátorského klubu ODS a TOP09 Zdeňkovi Nytrovi neprojde ani Senátem. Jen je škoda ztraceného času k tomu, aby se dal zahájit proces nastavování komplexního hospodaření s odpady v ČR. Což by možná motivovalo odpovědné pražské Piráty, aby přestali blokovat usnesení o doporučení našeho výboru, aby Praha přehodnotila usnesení o podpoře povinného zálohování. Sice se jedná pouze o deklaratorní usnesení bez uložení jakékoliv povinnosti k jeho naplňování, ale přece jen by to vypadalo lépe.