Prométheus v plamenech. Drama o chybách lidských i technických

Recenze se obvykle píší na knihy nově vydané. Někdy ale stojí za to podívat se i na knihy, které vyšly už dávno. Mně se shodou okolností během vánočních svátků dostala do ruky kniha Prométheus v plamenech. Je z roku 1975 a je to fikce o olbřímí katastrofě v jaderné elektrárně Prométheus. Čtení je to strhující a vřele doporučuji půjčit si ji v knihovně či koupit v antikvariátu. Do čtení jsem se pustil s mylnou představou, že autorská dvojice Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson psala knihu jako smyšlenku, co by se mohlo stát, kdyby. Žil jsem v domnění, že do roku 1975 k žádné větší nehodě v jaderné elektrárně ještě nedošlo a autoři tak popisovali něco vlastně nepoznaného a nemyslitelného. Až dodatečně jsem si dohledal, že v té době už ve sbírce havárií jaderných reaktorů pár zápisů bylo, dokonce i takové, které ohrozily okolí samotného zařízení. (Třeba zde seznam nehod civilních jaderných zařízení.)

Nicméně představa autorů, že může dojít k úplnému roztavení hned čtyř reaktorů a totální destrukci celého zařízení a zamoření radioaktivitou širokého dalekého okolí, se tehdy mohla jevit jako sci-fi. Vědecká fikce.

Nebudu prozrazovat celou zápletku, vypíchl bych však jednu myšlenku, na které příběh stojí. Scortia a Robinson pracují s tím, že zárodek vážné události nemusí být nutně nijak komplikovaný. Stačí obyčejná chyba. Chyba člověka a/nebo chyba techniky.

Jedna chyba sama o sobě nemusí mít katastrofální dopady, lze ji zpravidla odhalit a napravit. Jenže chyby jakéhokoliv druhu se někdy mohou nakupit, jedna generuje další a spustí se řetězová reakce chyb a katastrofa je na světě.

V tomto ohledu Scortia a Robinson vůbec nefantazírovali, jak se ukázalo už čtyři roky po vydání knihy v americké elektrárně Three Mile Island. Celá nehoda z 28. března 1979 je hezky popsána například na Wikipedii. Nebo zde i s animací. Ve velmi zjednodušeném načrtnutí šlo o to, že se brzy ráno v důsledku poruchy otevřel pojistný ventil, který měl snížit tlak v primárním okruhu. Jenže ventil zůstal zaseklý v otevřené poloze. Důsledkem bylo, že z primárního okruhu začala unikat voda, která chladí reaktor. A ten se začal zahřívat.

Obsluha se musela popasovat se situací, na kterou nebyla školena. Bylo nutné udělat rychle rozhodnutí, ale operátoři byli hozeni do neznáma. Kvůli nedostatkům ovládacího panelu se spustilo víc jak sto alarmů, ale pracovníci neměli jak mezi nimi rozlišit ty kritické. Pracovníci tak dlouho nevěděli, co je přesně příčinou problému. Aby toho nebylo málo, některé důležité kontrolky byl umístěny na zadní straně ovládacího panelu. Do toho alarm a siréna...

Trvalo několik hodin, než se podařilo skutečnou příčinu odhalit. Po tu dobu z automaticky odstaveného reaktoru unikala chladicí voda a reaktor se čím dál víc zahříval zbytkovým teplem.

Nakonec se podařilo chybu odhalit a začít věci napravovat. Jenže v reaktoru už vznikla super horká pára, která bránila přístupu vody do chladicího systému. Teplota stoupala, až se aktivní zóna reaktoru zcela roztavila…

Co Scortia a Robinson nezmiňují, je, že roli také může hrát utajování. To nebyl případ Three Mile Island (byť i zde si výrobce reaktoru nechal pro sebe, že pojistné ventily mají tendenci zůstávat zaseknuté), ale byla to jedna důležitá komponenta neštěstí v Černobylu. Jak popisuje Vladimír Wagner v textu Černobyl - film, realita a současnost, konstrukce a zkušenosti s provozováním tamních reaktorů RBMK podléhaly značnému stupni utajení. A utajení některých vlastností reaktorů bylo podle něho jednou z klíčových příčin černobylské katastrofy. Ale když bychom chtěli, můžeme si utajování zařadit do škatulky „lidská chyba“.

Podobně bychom tam mohli zařadit vlnu tsunami, která je sice projev přírodních sil, ale třeba japonský parlament označil havárii ve Fukušimě jako člověkem zapříčiněnou, protože zemětřesení a následná vlna tsunami měly být při výstavbě předvídány.

Vraťme se zpět k příběhu hořícího Prométhea. Z dnešního pohledu je základní kostra příběhu, totiž že kvůli sérii chyb lidí i techniky dojde k havárii, úplně normálně uvěřitelná, tedy žádné sci-fi.

S jistou mírou jízlivosti bychom mohli říci, že jediné sci-fi je to, že by čtyři bloky Prométhea, každý o 3 000 MW, byly postaveny během pěti let. Například výstavba v prosinci 2021 spuštěného třetího reaktoru finské elektrárny Olkiluoto se protáhla na 16 let….

Sluší se něco málo říci o autorské dvojici. Pánové Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson se poprvé setkali právě při psaní katastrofického románu Prométheus v plamenech, který ale není jejich jediné dílo. Napsali další napínavé knihy. Mezi nejslavnější patří zřejmě Skleněné peklo, které bylo předlohou pro stejnojmenný film. Skvělá je i Ponorka.

---

reklama

---