Anna Havel: Pane docente, podal byste mi motyku?
Na samotném okraji Prahy, ve Vinoři máme Pastvinu, komunitní zahradu s azylem pro zvířata v nouzi. Na 4 hektarech chováme 4 koně, 2 prasata, 14 ovcí, pár hus a něco slepic. Za normálních okolností by je naše pastviny bez problému uživily. Dubnem začíná pastevní sezona, obvykle se zvířata pomalu přivykají na sladkou jarní travičku. Letos se tak neděje, zvířata nám stojí na suché hlíně a nezhrdnou ani bylinami, kterých si obvykle nevšímají. Zkrmujeme poslední zásoby sena z loňského roku.
Bible mluví o čtyřech jezdcích apokalypsy. Mor už nás navštívil. Teď je na cestě Hlad. Řada farmářů stihla zasít jen část obvyklé rozlohy zeleniny a dalších plodin. Chybí pracovníci a v řadě případů se dá předpokládat, že nebude ani voda. Všichni producenti zeleniny v Evropě tím trpí, kvůli uzavření hranic nepřijede levná sezónní pracovní síla z Východu.
V mé sociální bublině nastalo velké pobouření a velký smích, když komunistický poslanec Ondráček navrhl poslat na pole vysokoškoláky. Ačkoliv pana poslance osobně nemusím, někde se pracovníci skutečně budou muset získat. Jenže to není jen tak. I když kvůli koronaviru je nyní spousta lidí bez práce, jen stěží si lze představit bělostnou dívku z reklamky, jak ze dne na den jde za minimální mzdu na 10 hodin denně dřít na vyprahlé pole.
Vím, o čem mluvím. K nám na farmu jezdí nadšení dobrovolníci z korporátů, jenže nemají žádné opravdové pracovní zkušenosti a bez dohledu jsou mnohdy pro zeleninu spíše rizikem. A zpravidla po jednom dopoledni odpadají s úpalem a svalovou horečkou.
V naší komunitní zahradě máme 32 vyvýšených záhonů, každý je opečováván jednou rodinou, a budeme stavět další. Kdo si nechce pěstovat na svém vlastním záhonku, může za podíl z úrody vypustit duši na našem cca půlhektarovém políčku.
Ještě se vrátím k poslanci Ondráčkovi. Na našich latifundiích to vypadá asi stejně, jako když se budoval most Inteligence. “Pane docente, podal byste mi motyku?” “Jistě, pane inženýre”. Drtivá většina našich zahradníků jsou totiž vysokoškoláci. Doktorand z kulturologie připravuje půdu, pan doktor psychiatrie seje, páreček jaderných fyziků to zamulčuje slámou, jazykovědkyně natahuje plot.
Z internetových diskuzí by se mohlo zdát, že intelektuálové netuší “co se děje v podhradí”. Jenže současná zkušenost komunitních zahrad ukazuje, že právě spíše vysokoškoláci a střední třída obecně se výrazně víc zajímá o potravinovou soběstačnost, než nižší příjmové skupiny, které ovšem budou následující vlnou radikálního zdražování potravin bolestně zasaženy především.
Obávám se, že ze zeleniny a ovoce se brzy stane statusové zboží. Maso rovněž podraží, neboť chov zvířat je extrémně závislý na vodě, která prostě dochází. Přijdou suché a hubené dny a už teď bychom se na to měli začít připravovat.
O vodě v krajině toho bylo napsáno mnoho a mnohem povolanějšími lidmi, než jsem já. Já mohu z praxe něco poznamenat k tomu, co můžeme změnit jako jednotlivci a co mám vyzkoušeno.
O nás Češích se říká, že jsme národ kutilů. Koronavirová krize nám ukázala, že když je třeba, jsme nebývale zruční, vynalézaví a soběstační. V samovýrobě roušek, obličejových štítů a plicních ventilátorů nemáme na světě snad konkurenci. Teď je třeba, abychom podobný zápal projevili i v potravinové soběstačnosti.
V době druhé světové války se městské vnitrobloky, předzahrádky i parky změnily v užitné zahrady. Stejně jako v zajišťování ochranných pomůcek, nesmíme čekat a spoléhat se na pomoc státu. Těžko se ze dne na den řepkové lány změní na okurkové plantáže (byť to je proměna nutná). Naše balkóny však místo grilů mohou hostit pár truhlíků s rajčaty. Anglické trávníky stejně uschnou, proč je nenahradit záhony? Neudržované vnitrobloky činžovních domů se mohou stát malými komunitními zahradami, kde si sousedé vzájemně mohou dopomoci k nějakým těm vitamínům.
Mnoho zahradníků nabízí své znalosti zdarma na youtube (třeba tady a tady) a podobných platformách, internet je plný dobrých nápadů, jak ve všelikých podmínkách vypěstovat jídlo.
Spojily nás roušky. Kdybychom tuto energii dokázali udržet a přesměrovat k samozásobitelství, zahnali bychom nejen apokalyptického jezdce Hlad, ale Válka a Smrt by ani nenasedlali koně.
reklama
Dále čtěte |
Závlahy jsou v ČR jen na čtyřech procentech zemědělské půdy, postupně přibývají nové
Jižní Morava vysychá, přípravy staveb zavlažovacích zařízení jdou ale pomalu
V krajině na jihu Čech je nyní méně vody, než bývá zvykem ve stejném obdobíOnline diskuse
Všechny komentáře (5)
Jiří Daneš
24.4.2020 11:58Svatá Prostoto
26.4.2020 13:08Co mne však na podobných článcích neskutečně točí jsou formulace " ... jen stěží si lze představit bělostnou dívku z reklamky, jak ze dne na den jde za minimální mzdu na 10 hodin denně dřít na vyprahlé pole.". Jednak dotyčná bělostná dívka třeba je dobrá v tom, co dělá, a dobrá reklama je statek jako každý jiný. Ostatně, tenhle článek není ve své podstatě nic jiného než jakási reklama ... i když tedy za mne nic moc. Jednak pokud není obor/profese schopna nabídnout víc, jak hákovat 10h denně za minimálku, tak jsou dvě možnosti ... buď to někdo dělá hodně blbě (a ta bělostná dívka na poli to nebude), nebo to prostě není životaschopné a pak pryč s tím.
Aby tu někdo apeloval na naše lepší já a současně kritizoval někoho, že se mu úplně nelíbí dřít od nevidím do nevidím za almužnu ... to mi přijde trochu chucpe.
Děvče z reklamky, pokud nedá přednost projížďce na inlinech, to taky bude dělat jen pro zábavu a ještě za to zaplatí. O [minimální] mzdě nemůže být ani řeči, snad nikdo na tom u nás není tak špatně, aby si musel vydělávat s motykou v ruce. Vždycky bude mít aspoň traktor :-)
