Jindřich Petrlík: Arnika: Spalování odpadů není ekologické, ekonomicky výhodné ani veřejně prospěšné
 |
|
|
Úspory energie pro různé typy papíru (MJ/kg).
|
|
| Zdroj: Arnika |
Přestože dnes již většina spaloven snížila úniky toxických látek do ovzduší v době svého běžného provozu pod stanovené emisní limity, problémem zůstávají těžké kovy a perzistentní organické látky jako například dioxiny v odpadech z čištění spalin, ale i v popeli po spálení odpadů. Známý je případ z anglického Newcastlu, kde byl použit smíchaný popílek z čištění spalin s popelem ze spalovny jako materiál na povrchovou úpravu cest mezi zahradami. V doma chované drůbeži a jejích vejcích byly následně zjištěny velice vysoké koncentrace dioxinů, těžkých kovů a dalších toxických látek. Pokud by místní obyvatelé konzumovali déle takto kontaminované produkty, mohli by se u nich projevit značné zdravotní problémy. Kontaminovaný materiál byl naštěstí z cest odstraněn.
Samotná podstata spalování odpadů, tedy použití ohně, navíc zakládá daleko pravděpodobnější vznik havárie spojené s požárem, než je tomu například u recyklačních zařízení. Potvrzují to případy z požárů ve spalovnách odpadů i v České republice. Při požáru spalovny dochází k únikům stejně nebezpečných látek jako při požáru skládky odpadů, tedy dioxinů, ale i chlorovodíku a dalších škodlivých látek. Zcela nedávno k takovému požáru došlo ve spalovně v Liberci. Daleko horším byl však požár spalovny Emseko ve Zlíně v roce 1997, kdy celá lehla popelem.
Příklady některých spaloven u nás dokumentují rovněž, jak špatnou investicí byly z hlediska návratnosti. Ve snaze vykreslit stavbu spalovny coby zázračného stroje na likvidaci odpadů v růžových barvách, dopouštěli se investoři a politici před veřejností značných nepřesností v ekonomických předpokladech a výpočtech. Tu vypadla suma nutná na dovybavení dioxinového filtru, jinde náklady na likvidaci odpadů produkovaných samotnou spalovnou. Na provoz všech tří velkých spaloven komunálních odpadů v ČR doplácela veřejnost v podobě útrat z veřejných rozpočtů. Liberecká spalovna skončila s problémovými úvěry někdejší IPB v Konsolidační bance. Špatnou investici, pro změnu do spalovny nebezpečných odpadů, dodnes řeší město Plzeň. Splacení dluhu se od spalovny odpadů nikdy nedočkalo ani město Lysá nad Labem.
Spalování odpadů není ekologické, ekonomicky výhodné ani veřejně prospěšné. Proč by tedy stát měl tuto slepou uličku vývoje v nakládání s odpady podporovat? Jiná řešení v podobě předcházení vzniku, důsledného třídění a recyklace odpadů, sice nevypadají na první pohled tak grandiózně jako stavby spaloven, ale jsou příznivější životnímu prostředí a vytvářejí také více pracovních míst.
|
Poznámka serveru Ekolist.cz:
Redakce Ekolistu.cz oslovila několik zástupců zainteresovaných institucí s žádostí o komentář k předloženému tématu. Tentokrát vybrala redakce téma:
"Mě by stát podporovat výstavbu spaloven komunálního odpadu?"
O komentář k tomuto tématu jsme požádali:
|
reklama
Online diskuse
Základní otázka ? - 29. 4. 2009 - Ivan SommerEnder. Domnívám se, že jste se dotkl jádra problému, co se totiž míní termínem odpad. V přírodě bez člověka něco takového, jako uvádí současná legislativy, neexistuje. To, co je výsledkem jednoho procesu živých organismů nebo přírodních sil se stává východiskem dalších procesů, dohromady tvořících společenství v dynamické rovnováze nazývané ekosystém. Příkladem může být izolovaný ostrov v Tichomoří nebo jinde, existující stovky či tisíce let (Galapágy). Dokonce byly činěny pokusy takové soběstačné systémy modelovat projektem "Biosféra" v podobě skleněné stavby zcela izolované od okolního světa, v níž se nacházelo rostlinsvo, živočichové i lidé, a zkoumalo se, jak se bude měnit vnitřní prostředí. Něco podobného se zkouší v kosmických stanicích v souvislsoti s dlouhodobými lety lidí k planetám. Ukazuje se, že takový autonomní systém lze provozovat, nároky na odstraňování odpadů jsou minimální, popřípadě žádné.Člověk jako biologický druh vzešel z přírody a staré civilizace neměly problémy s odpady. Teprve, až se počet jedinců podstatně zvýšil a ustavil se určitý společenský systém, vynořil se problém z odpady (kam s nimi?), který považuji za deformaci původné přírodních vztahů. Zcela prakticky, snaha nakládání s odpady nějak legislativně "zaškatulkovat", aniž se přihlíží k proměně pčírodního problému v čistě lidský (nepřírodní), vede k tomu, že odpadový zákon více a víc "botná" a jednou to bude možná nejrozsáhlejší zákon. To je ta snaha vtěsnat přírodní jevy do legislativních předpisů. Necitlivý nebo neznalý přístup nám příroda vrátí zpět k naší škodě jako úder bumerangu. Je zřejmé, že není možné přejít na úroveň života starých společností,které problémy s odpady neměly. Asi v tom spočívá vaše námitka. S tím souhlasím. Jsem přesvědčen, že je však nutné odpad vždy začlenit do přírodních procesů, a tak minimalizovat jeho škodlivé působení. Uvědomuji si, že tento obecný princip se asi někdy prosadí v jen obtížně,ale jiné cesty není. Tím se vracím ke své původní úvaze zvažovat všechny metody odstraňování odpadů včetně té, aby se snížila pravděpodobnost vzniku daného odpadu vůbec nebo bylo jasné od počátku, do jakého řetězce přírodních procesů se nový výrobek začlení. |
