https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/asociace-lesnich-materskych-skol-co-resi-svetova-komunita-environmentalni-vychovy
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Asociace lesních mateřských škol: Co řeší světová komunita environmentální výchovy?

6.4.2022 | PRAHA
11. kongres environmentální výchovy v Praze.
11. kongres environmentální výchovy v Praze.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Petr Zewlakk Vrabec / WEEC
Proběhl několikrát odkládaný světový kongres environmentální výchovy (WEEC), kterého se zúčastnily i delegátky Asociace lesních MŠ. Důraz na osobní setkání stál za to – ať už v mezičase přednášek, či v doprovodném programu, ve kterém ALMŠ nabídla exkurze do lesních školek. Přinášíme vám to, co nás nejvíce zaujalo z pohledu teorie i praxe lesních školek.
 

Teorie klimatického vzdělávání

Environmentální výchova se posledních pár let orientuje směrem k tzv. klimatickému vzdělávání. Bude proto dobré načíst jazyk tohoto kmene. Příspěvek o tom měl například Miroslav Novák z Ministerstva životního prostředí, které nedávno vydalo publikaci Klima se mění, a co my? Účastníky zval také na dokument o tzv. environmentálním žalu Žal žen. Shlédnutí dokumentu vyvolává pocit, že jde o hodně, není na co čekat, a že angažovat nějakým způsobem se může skutečně každý.

Podobně urgentně k tématu přistoupil i inspirativní řečník David W. Orr. Doslova mluvil o tom, že „...pandemie byla jen malou předehrou klimatické změny,“ a vzápětí dodal „je to čas pro sociální a politickou kreativitu“. Podle Davida W. Orra je úkolem vzdělávání učit novou generaci chránit přírodu politicky. Tím jsme u základních kamenů vzdělávání – hodnot, které předává a kultury, kterou rozvíjí.

Repair café.
Repair café.

Arjen Wals z holandské Wageningen univerzity osobně představil příklady, kde je změna směrem k udržitelnosti patrná, např. „dýchajících třídy“ (breathing classrooms) plné zeleně, opravárenské kavárny (repair cafe), kde jsou u stolů k dispozici erární nástroje k běžné opravě věcí.

Byly z nich patrné trendy obdobné s lesními školkami – změna se účinněji děje zdola. Doslova z úst A. Walse zaznělo, že „udržitelnost volá po decentralizaci“. Druhým trendem je proměna „kultury strachu a bezmoci v kulturu naděje a prostoru pro akci”. Upozornil na možná skrytá rizika. Skutečná změna (transition) neznamená optimalizaci. „Pokud optimalizujeme, konzum pokračuje,“ upozorňuje Arjen Wals.

Skutečná změna směrem k udržitenosti je taková, že je její volba snazší – je skutečně dostupnější, skutečně nízkoprahová, skutečně dobrovolná atd. Jinak se změna nestane. Posluchače v závěru provokoval, že je dobré vyhledávat synergie, ale to nemá znamenat vyhýbat se konfliktu. I ten je hybnou silou změny.

Praxe jako nosný strom teorie

Teorie a vědecké poznatky sice dávají skvělé podklady pro poznání světa, jejich převedení do praxe je však někdy obtížně uchopitelné anebo chybí politická vůle k jejich umožnění (jak upozornil již zmíněný D.W. Orr). Exkurze do terénu lesních školek jasně ukázaly, že akademická sféra potřebuje prosakovat do praxe ke konkrétním lidem a místům a obráceně.

Účastníci ze zemí jako Holandsko, ale i Finsko či Švédsko neskrývali místy až dojetí nad tím, jak mnohavrstevně lesní školky naplňují to, o čem je v akademické sféře řeč. Zahraniční hosté s dětmi hráli divadlo, zpívali, hrabali zahradu, šplhali po laně do svahu. A zároveň se divili, že je to možné. Nepochybovali o tom, zda je to pro děti bezpečné či přínosné. Pochybovali o tom, zda to umožňují stále se zpřísňující formální podmínky vzdělávání. Česká republika se v tomto směru stává příkladem progresivní země s inovativním prvkem ve státem podporovaném proudu vzdělávání.

Děti v lesní školce Třísov. / Lesní školka se nachází na okraji obce Třísov, na travnatém pozemku s kusem lesa o výměře přes 6200 m2. Vzdálenost z Českých Budějovic činí 18 km a z Českého Krumlova 10 km. Pozemek školky je ze tří stran obklopen lesem a nachází se nedaleko přírodního koupaliště Třísov.
Děti v lesní školce Třísov. / Lesní školka se nachází na okraji obce Třísov, na travnatém pozemku s kusem lesa o výměře přes 6200 m2. Vzdálenost z Českých Budějovic činí 18 km a z Českého Krumlova 10 km. Pozemek školky je ze tří stran obklopen lesem a nachází se nedaleko přírodního koupaliště Třísov.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | domavlese.cz

Mnozí řečníci během konference vkládali naději do mladé generace a její podpory směrem k udržitelnému vnímání světa. Například rakouský projekt s výmluvným názvem Making a Change měl za cíl podpořit mladé lidi, aby se právě oni stali hybnou silou změny. Záměrem bylo změnit neudržitelné hodnoty a postoje pomocí kritického myšlení, a to také díky zapojení vrstevníků, se kterými mohou tato poznání sdílet. Nástrojem pak byly vědecké dialogy, školení měkkých dovedností, ale také představení vědy pomocí interaktivních a neotřelých nástrojů, ať už pomocí umění, nebo třeba workshopů na sociální síti Tik Tok. Snahou bylo co nejvíce se přiblížit mladé generaci a zapojit ji do vnímání světa, ať už toho současného, ale také toho, co jednoho dne přijde. Přednášející pracoval s pojmem “klimatická spravedlnost” a možná právě to vystihuje to, čemu jednou budou muset další generace čelit.

Kalifornská profesorka Heidi Ballard zase vyzdvihovala roli komunity ve vědeckém bádání a představila způsoby, jak může být komunita dospělých, ale i dětí zapojena do vědeckého procesu a sama vidět a prezentovat environmentální změny společnosti. Hlavním předpokladem úspěchu bylo, že si účastníci vzali za zodpovědnost kvalitu sbíraných dat, měli možnost je prezentovat dál a bylo jim poskytnuto potřebné zázemí pro rozvoj potřebných znalostí například právě v oblasti sběru dat. Stěžejní bylo, že nasbíraná data vědci použili ve svých výzkumech, což umožnilo komunitě i dětem nejen vnímat změny v přírodě, ale zároveň budovat propojení mezi vědou a komunitou.

Předškolní vzdělávání neustále roste na významu

Část konference se věnovala vlivu a vnímání přírody u předškolních děti. Jedním z řečníků na téma vztahu předškolního vzdělávání a udržitelnosti byl také Thomas Beery. Ve své přednášce připomněl knihu Poslední dítě v lese (Last child in the Woods, Richard Louv) a s tím související nebezpečnou trajektorii ztráty přírody. Kladl si otázku, jakou ekonomickou hodnotu můžeme přírodě přisoudit a zde se dá vlastně spojení dětí a přírody nějak měřit (Being and becoming in nature: Defining and Measuring Connection to Nature in Young children).

Na přednášce T. Beeryho zazněla již dlouhodobě opakované skutečnost, která se však mnohdy s praxí nepotkává. Ta říká, že propojení s přírodou během dětství dává přirozeně základy pro dlouhodobý zájem a potenciál pro udržitelný přístup k přírodě. Podle Beeryho ale i dalších je stěžejní, aby byla ranému dětství (od dvou do pěti let) věnována v odborné literatuře pozornost a vnímá, že toto období vztahu dítěte k přírodě je výjimečné.

Děti odpočívající v podzimním lese.
Děti odpočívající v podzimním lese.
Foto | Marcus Wallis / Unsplash

Děti jsou podle něj naladěny na kouzlo života způsobem, který je pro mnohé z nás nedostupný. Pevně žijí v přítomném okamžiku a dokáží se soustředit na místa, která my dospělí považujeme za samozřejmost. Ve svých výzkumech se Beery zaměřoval na ztělesněné zážitky dětí z přírody: fyzické a multisenzorické zážitky, které propojují dítě a přírodu. Kromě toho zdůrazňoval vzájemnou kvalitu vztahu mezi přírodou a dětskými zážitky a ve svých přednáškách vycházel mimo jiné z vědeckých publikací Luise Chawly, která se dlouhodobě zabývá právě přínosem kontaktu s přírodou v předškolním věku. Výzkumy tento přínos již tolikrát potvrdily, že je opravdu překvapivé, jak málo je v životě dětí kontakt s přírodou přítomný. Proto zmiňoval např. přínos organizace NWF (National Wildlife Federation), bojující za komplexní politická opatření v oblasti obnovení kontaktu dětí s přírodou.

Sue Eliot, australská propagátorka předškolního vzdělávání pro udržitelný rozvoj, ve své přednášce zmínila rovinu well-beingu, která souvisí s environmentálními podmínkami. Ty reprezentují např. přístup k pitné vodě, čistému vzduchu či půdě. Tyto podmínky máme společné s ostatními organismy na Zemi. A stávají se vlivem člověka méně dostupné či samozřejmé. Kongres ve více přednáškách dával prostor pro odklon od antropocentrického vnímání světa, tedy takového, kdy je člověk centrem priorit a určujícím faktorem pro to, co je či není v přírodě vítané. Ke slovu se stále více dostávají kultury, často domorodé, které přirozeně udržují podmínky k životu a můžeme se od nich učit. Sue Eliot použila pojem regenerativní vzdělávání – další z nových konceptů popisujících nezbytnou změnu. Blíže jej nerozváděla, ale principy, které lze k této teorii dohledat, jdou opět mnohem dále než pouze ke kosmetickým změnám umožňujícím pokračování statu quo. Další řečnice v této sekci doplnila přístup, který je naopak starý jako vzdělávání samo a stále velmi aktuální – praxe odpovídající vývojovým potřebám (Developmentally Appropriate Practice – DAP). Jak název napovídá, bez znalosti vývojových zákonitostí dítěte opravdu obtížně nastavíme dobré podmínky vzdělávání – pro předškolní věk plný změn to platí opravdu silně.

David Sobel nezklamal

D. Sobel je zakladatelem místně zakotveného učení a autorem principů her uplatněných také v knize Nejlepší hry z lesních školek. Na jeho osobní přítomnost jsme se těšili, ale ze zdravotních důvodů to nebylo možné. Jeho online přispěvek přesvědčil, že je to člověk, který ztělesňuje propojení teorie s praxí. Nejprve shrnul seznam výzkumů, které tomu, kdo snad ještě pochyboval o potřebě kontaktu dětí s přírodou, musel vyrazit dech. Od vlivů na zdraví, přes úspěšnost ve vzdělávání až k tomu, co se občas obáváme vyslovit jako nepodložené.

Kontakt s přírodou má skutečný a ověřený dopad na chování lidí v dospělosti, potvrzují to výzkumy zaměřené zejména na tzv. významné životní zkušenosti (significant life experiences – SLE). Poté plynule přešel k praxi. Prezentoval, jak se školy adaptovaly na covid ve Spojených státech. Zaměřil se pochopitelně na školy, které zvolily učení venku jako bezpečnou strategii. Dle jeho slov se řada z nich po skončení pandemických omezení rozhodla u této formy vzdělávání zůstat.


reklama

 
Asociace lesních mateřských škol

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

6.4.2022 19:35
děti v MŠ nepotřebují chytré bláboly jak se máme...zkrátka je v Lesních školkách nechte normálně žít a osahat si přírodu a prožít ji...což zelený manipulátoři neumí přežít.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist