V Praze se konala jedna z největších pedagogických konferencí v ČR. Věnovala se ekovýchově
Kongres podle Činčery svým rozsahem odpovídal zhruba 20–25 odborným konferencím pořádaným v průběhu jediného týdne. Dohromady se v něm objevilo více než tři sta přednášek, workshopů, symposií, kulatých stolů i exkurzí do terénu. Konal se v hybridní formě – prezenčně v pražském Kongresovém centru i online.
„Pro českou environmentální výchovu byl kongres stěžejním momentem. Je teď na každém účastníkovi, z vysokých škol či center environmentální výchovy, jak se mu podaří mezinárodní kredit, který jsme získali, a kontakty nasbírané na akci využít,“ uvádí Jan Činčera.
V České republice mají nejpropracovanější systém environmentálnímu vzdělávání neziskové organizace, hlavně střediska ekologické výchovy.
„Centra environmentálního vzdělávání u nás hrají obrovskou a nezastupitelnou roli. I pro mnohé z nich by bylo prospěšné vykročit za hranice malého českého rybníka. Řada z nich dělá skvělou praxi, kterou může inspirovat kolegy v zahraničí,“ uvádí Jan Činčera, který působí jako zástupce vedoucího Katedry environmentálního studií Masarykovy univerzity.
„Další by mohli naopak takovou inspiraci získat a zkusit se ve své praxi posunout k modernějším formám environmentální výchovy. Určitě vidím velký potenciál také na straně mimoškolních hnutí, například skautingu,“ dodává Činčera.
Ohlasy účastníků
„Konference byla užitečná a vzácná tím, že se setkali lidé z oboru environmentální výchovy po dlouhé době osobně. Jak ukázaly výlety do terénu, na jejichž organizaci se podílela i Asociace lesních mateřských škol, akademická sféra potřebuje prosakovat do praxe ke konkrétním lidem a místům a obráceně. A to se myslím této konferenci velmi povedlo,“ hodnotí Tereza Valkounová z Asociace lesních mateřských škol.
„Pro lesní školky si odnáším ujištění, že jsou stále důležitou součástí změny ve vzdělávání. A také inspiraci pro novou orientaci environmentální výchovy směrem ke klimatickému vzdělávání – budeme se nyní více zaměřovat na tyto cíle předškolního vzdělávání v přírodě a působení našich skromných, v mnoha ohledech cirkulárně fungujících zázemí,“ dodává Valkounová.
Markéta Hrnčálová z Ekocentra Koniklec považuje za nejužitečnější rozhovory s ostatními účastníky kongresu, především pak v průběhu exkurzí. „Tehdy jsem se mohla doptávat na jejich projekty, na fungování jejich organizací a třeba i na jejich postoje a názory. Načerpala jsem v průběhu kongresu mnoho inspirace pro další práci a také novou vlnu energie,“ vyzdvihuje lektorka Ekocentra Koniklec.
Na konferenci zazněl příspěvek o zkušenostech s pěstováním zeleniny na školách. V diskuzi se ukázalo, jak rozdílný význam může mít tato činnost v různých místech světa. Zatímco u nás pěstitelské aktivity dětí vedou hlavně k jejich vzdělávání a rozvoji, na druhém konci světa může být situace jiná," vybírá lektorka Jana Hrdličková jeden příspěvek, který jí utkvěl v mysli. "Hydroponie v newyorkské škole představuje pro žáky jedinou možnost se s čerstvě sklizenou zeleninou, jako je salát, vůbec setkat a ochutnávat ji, protože v místních obchodech to není běžně dostupný sortiment. V jiné škole v Africe jsou pak školní výpěstky dětí důležitou součástí jídelníčku jejich rodin, bez které by se už těžko obešli. Větší propojení ekologické výchovy k udržitelnosti s každodenní praxí si už snad nelze představit," dodává.
Jan Činčera upozornil na několik momentů, které zaujaly jeho osobně. „David Orr měl velmi aktuální přednášku o vztahu demokracie a environmentální výchovy. Arjen Wals byl skvělý, jako vždycky. Krátký projev Bertranda Piccarda o síle moderních technologií jako zdroje naděje v environmentální výchově byl trochu provokativní, ale i velmi silný,“ říká Činčera. Zdůrazňuje ale, že jemu osobně bude trvat měsíce, než si všechny příspěvky, které jsou nahrané a účastníkům kongresu dostupné na online platformě, prohlédne.
Kam dál?
Podle Činčery teď potřebujeme především posunout kvalitu environmentální výchovy na školách. „Podle našich průzkumů se podíl škol, které v environmentální výchově uplatňují postupy, o kterých věříme, že jsou dobré, pohybuje kolem dvaceti procent,“ hodnotí Činčera.
„To, co potřebujeme konkrétně víc prosadit, je uplatňování participativního přístupu k žákům, propojování školy s místní komunitou, zapojování žáků do konkrétních projektů, ve kterých něco mohou změnit, a samozřejmě i celoškolní přístup – aby environmentální výchova nebyla záležitostí jednoho nadšence ve volnočasovém kroužku,“ dodává odborník na environmentální výchovu.
Nicméně zásadní roli v tom, odkud se dětem dostává výchovy a postoje k životnímu prostředí, hrají podle Činčery stále rodiče. Na dalším místě jsou volnočasové organizace, centra environmentálního vzdělávání a sociální média. „Školy zatím hrají spíše méně významnou roli. Na druhé straně je u nás dost škol, které environmentální výchovu dělají velmi dobře a jejich dopad na žáky pak může být v této oblasti zásadní,“ uzavírá Jan Činčera.
reklama
Dále čtěte |
Brněnští vědci pomohli otevřít naučnou lesnickou stezku v Mongolsku
Evropský klimatický pakt hledá nové ambasadory pro boj s klimatickou krizí
Ministerstvo životního prostředí vyčlenilo 70 milionů korun na environmentální vzdělávání
Další články autora |
Světelné znečištění v ČR nechceme. Ale uvést do praxe regulaci bude složité, říká Petr Žák
Jak si řešením povodní nezpůsobit další problémy. A ještě získat mošt a křížaly
Za to, v jak špatném stavu jsou lesy a lesařina, můžou především škody zvěří a výběrová řízení, říká lesník Vladislav Ferkl Online diskuse
Všechny komentáře (13)
Lukas B.
29.3.2022 11:33 Reaguje narozhodně by se škola neměla pokoušet o výchovu rodině navzdory a o indoktrinaci.
*) některé předměty na obecné škole mají v názvu "výchova" - tělesná, hudební, výtvarná (a branná) - to prosím nezaměňujme s indoktrinací, tyto předměty mají své místo a "výchova" v názvu je proto, že jsou to předměty s cílem nikoli naučit a naučené měřit, ale otevřít obzory. s tím souvisí, že (teoreticky a v ideálním případě) neklasifikujeme výsledek, ale snahu. na rozdíl od počtů, kde je jednoduché umíš násobilku - neumíš násobilku. s hrůzou vzpomínám na úču ze základní, která nás nutila před třídou sólo a bez doprovodu zpívat budovatelské písně a tohle smutné extempóre velmi přísně známkovala.
Jan Činčera
29.3.2022 12:50 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
29.3.2022 13:20 Reaguje na Jan Činčerajsem z generace husákových dětí a zhroucení totálně vyčpělého gulášového socialismu jsem prožíval ve velmi vnímavém věku mezi pubertou a dospělostí, a možná jsem na některé věci přecitlivělý - dobře si pamatuji na školní indoktrinaci, které snad nevěřil nikdo z učitelů, tedy, u jedné úplně blbé zástupkyně ředitelky a jedné věřící ruštinářky si nejsem až tak úplně jistý (což je tedy přiznávám proti enviro nadšení poněkud rozdíl) a na ošidný argument potřebnosti tmelu pro kolektiv.
Lukas B.
29.3.2022 13:35 Reaguje na Lukas B.Svatá Prostoto
30.3.2022 12:22 Reaguje na Jan ČinčeraNo, takto obecně to zní hezky, ale ďábel je samozřejmě v tom detailu, kterým je zde jak si to vysvětluje.
Ona ta teorie za socíku samo o sobě taky nevypadala na první dobrou úplně marně. A jaká byla realita.
A netřeba chodit do dávných dob našeho mládí:-), stačí si vzpomenou na dva roky covidu.
To byly "hodnoty a tmel".
Aby bylo jasno, to není nic proti vám a v obecné rovině tomu, o čem píšete. Jen takové připomenutí, že když se od obecného přejde ke konkrétnímu, tak teprve nezřídka začíná ten mazec.
Miroslav Vinkler
29.3.2022 13:49Lukas B.
29.3.2022 14:41 Reaguje na Miroslav Vinklerano, před rokem 1989 se skutečně děly prasárny. pak se kyvadlo přehouplo, aby už nikdy (například) nemohla dálnice přetínat zámeckou a opěra čtyřproudého průtahu městem neseděla mezi náhrobky židovského hřbitova, a v dobré vůli vznikl systém, dotažený do druhého extrému kdy se územní a stavební řízení může vléci prakticky nekonečně dlouho a může být znovu a znovu obstrukčně blokováno. když deep státu došly dopravní stavby připravené za minulého režimu (a obchvat plzně se léta vlekl a výsledkem je ražený tunel s nadložím málo desítek metrů, kdy ve výrubu překážely kořeny a do výrubu propadali králíci - obrazně řečeno, aby mě snad někdo nechtěl chytat za slovo), tak se "stát" pokusil situaci nějak změnit k větší akceschopnosti, a od té doby trvá marné hledání bájného kočkopsa - který by zároveň nedopustil ubližování jedinému broučku a zároveň by se územní/stavební řízení nevleklo 10-15let.
*) průšvih ovšem je, že každý vidí jinde hranici toho, co je ještě oprávněná námitka a co už je obstrukce.
Lukas B.
29.3.2022 14:43 Reaguje na Lukas B.Lukas B.
29.3.2022 20:17 Reaguje nazlé jazyky tvrdí, že dopravní stavby jsou pro obstrukční raketýry pouze marketing - když pak soukromý investor buduje logistické centrum nebo supermarket, tak stačí nakráčet a ukázat referenci - koukněte, jak jsme dokázali zdržet (třeba) obchvat Plzně, deset let to trvalo, stamiliony se propálily v naftě poskakováním kamionů skrz město, miliardy stála kompenzace zdravotního stavu Plzeňáků obtěžovaných externalitami skrz město, kvalita života snížená dopravou skrz město se dá těžko vyčíslit,va stejně jsme to dali. kolik dáte, co si u nás za fiktivní služby objednáte?
