Bronislav Bechník: Zapomeňme na to, že by mohly být energie levné

Teplárenské sdružení využívá podobného nátlakového prostředku jako v nedávné době lékaři, a sice že drží několik milionů rukojmí, u nichž přiživuje obavy z nejisté budoucnosti. Výhodou lékařů bylo, že jejich práci je možno nahradit jedině prací jiných lékařů. Ve výsledku jsou pouze dvě možnosti – udržet stávající lékaře, nebo najmout lékaře jiné, pokud by ovšem byli k dispozici v potřebném počtu, čase a kvalitě.

Pokud by teplárenství bylo v podobné situaci, museli bychom řešit otázku, zda používat uhlí, nebo čím jej nahradit. V případě spotřeby tepla pro zajištění tepelné pohody je však možností více. Především můžeme spotřebu tepla snížit. V řadě případů lze spotřebu tepla snížit velmi výrazně a ekonomicky efektivně. Teprve potom bychom měli uvažovat, zda budeme pokračovat ve využívání stávajícího zdroje, nebo budeme hledat zdroj jiný.

Změnit takový kolos jakým je energetika ze dne na den je možné jedině v případě, že bychom byli ochotni přistoupit na dramatické změny chování. Limity těžby uhlí však byly vyhlášeny před 20 lety. Za tu dobu se změnilo mnohem méně, než bylo technicky, sociálně a ekonomicky možné. Jedním z problémů je, že v řadě případů jsou teplárny vlastněny přímo nebo zprostředkovaně městy a obcemi. Ty pak mají velmi malý zájem snižovat spotřebu tepla například kvalitním zateplením budov. Druhý, možná ještě větší problém je, že limity těžby jsou neustále zpochybňovány. Potvrzuje to tezi Hermanna Scheera, který ve filmu 4. revoluce – energetická soběstačnost říká (přibližně): „Budou (firmy závislé na fosilních a jaderných zdrojích) dělat všechno pro to, aby mohli ještě několik desítek let pokračovat v tom, co umí, bez ohledu na skutečné potřeby veřejnosti.“

Zateplování staveb

I když se stavby zateplují, je výsledek jen zřídka optimální. Například panelová sídliště jsou zateplována minimálně od devadesátých let minulého století. Za tehdejších cen paliv a energií byly optimální tloušťky zateplení vypočítány na 40 až 60 milimetrů, přičemž návratnost investice vycházela 15, 20, někdy i 30 let. Ve výpočtech se předpokládalo, že ceny tepla porostou zhruba podle míry inflace, nejvýše tedy o 3 až 5 % ročně.

Skutečnost však byla mnohem dramatičtější, ceny tepla rostou dlouhodobě nejméně o 5 až 10 % ročně. V mnoha případech se proto investice do zateplení vrátily již po 5 nebo 7 letech. Při zpětných výpočtech se znalostí vývoje cen vycházejí optimální tloušťky zateplovací vrstvy kolem 120 až 150 mm, přičemž druhý údaj je již na hranici pasivních staveb. Pasivní stavby přitom vystačí s desetinovou spotřebou tepla na vytápění.

Dodavatelé stavebních materiálů i realizační firmy již zaznamenávají zvýšenou poptávku po nízkoenergetických a pasivních stavbách. Ve svých firemních materiálech sami vysvětlují, že „s větší či menší nadsázkou lze říci, že se pasivní domy dají vyhřát lidským tělem … nejde o extrémní řešení pro ekologické nadšence, ale nevyhnutelný trend, ke kterému spěje celá evropská výstavba, za deset patnáct let budou pasivní domy normou".

Řada nabízených řešení pro snížení spotřeby energie je ekonomicky efektivní již při současné úrovni cen paliv a energií. Případný další růst cen tepla povede ke zkrácení ekonomické návratnosti investic. Pokud by růst cen tepla byl výraznější, mohlo by dojít k podobně prudkému boomu jako v případě fotovoltaiky v loňském roce. V konečném důsledku by celkové náklady domácností na zajištění tepelné pohody mohly zůstat na dnešní úrovni.

Co se stane, když spotřeba tepla v systému centrálního zásobování teplem (CZT) klesne na pětinu? Odpověď je zřejmá – vzroste cena dodávaného tepla, dokonce velmi výrazně. V ceně dodaného tepla jsou kromě nákladů na palivo zahrnuty i náklady na údržbu, které jsou stálé bez ohledu na spotřebu. Při nižší spotřebě se proto rozpočítávají na menší dodané množství.

Stejné je to s tepelnými ztrátami. V současnosti se pohybují kolem 10 % i méně, u starších soustav a rozptýlenější zástavby mohou přesáhnout 20 %. Při poklesu spotřeby na pětinu vzrostou ztráty na 30 %, v některých horších případech i nad 50 % z množství tepla dodaného do tepelných rozvodů. Sotva lze očekávat, že by někdo za takových podmínek považoval CZT za efektivní způsob dodávky tepla. Pokud by paneláky byly v minulosti zateplovány na úroveň pasivního standardu, mnohé teplárny by z výše uvedených důvodů dávno zanikly a žádné uhlí za limity by jim nepomohlo. Přitom obyvatelé paneláků by za teplo platili méně než dnes.

Mnohem příznivější než vývoj cen paliv a energií je vývoj investičních nákladů technických zařízení pro výrobu tepla ze slunečního záření a dalších obnovitelných zdrojů. Cena tepla ze solárních kolektorů je nižší než cena tepla z CZT. Důvod je uveden v předchozím odstavci – vysoký podíl ztrát při nízké spotřebě tepla v letním období. Pro koncové odběratele, ale i pro provozovatele CZT by bylo výhodnější pokrýt střechy a fasády staveb kolektory a za hezkého počasí teplárnu odstavit.

Další ekonomicky efektivní řešení jsou blokové kogenerační jednotky na zemní plyn. Jsou dostupné ve velikostech vhodných jak pro jednotlivé bytové domy, tak pro celá sídliště. Účinnost využití energie je stejná jako v teplárně, odpadají však ztráty v CZT. Pokud by provozovatelem kogenerační jednotky bylo například bytové družstvo, mohlo by mít teplo za stejnou cenu jako z CZT a k tomu navíc jako bonus příjmy za vyrobenou elektřinu. V současnosti nabízí instalaci takových jednotek ČEZ, nabídka je však formulována tak, že bonus z výroby elektřiny připadne ČEZu. Pro případné zájemce je tato varianta méně výhodná než vlastnictví kogenerační jednotky, ukazuje však jednoznačně, že řešení je ekonomicky zajímavé.

Závěr

Zapomeňme na to, že by mohly být energie levné. Jestliže i International Energy Agency ve svém World Energy Outlook otevřeně uvádí prognózy, podle nichž těžba ropy bude klesat, znamená to jednoznačně, že cena půjde nahoru

Budoucnost teplárenství

Bude však docházet k prudkým výkyvům cen. Ceny ostatních zdrojů energie budou ceny ropy víceméně kopírovat.

Odpověď na otázku, co se stane, pokud budou zachovány územně ekologické limity těžby hnědého uhlí, závisí na několika faktorech, mimo jiné:
• - Vývoj ceny dodávaného tepla
• - Poměr investičních nákladů na zateplení a nákladů na vytápění
• - Vývoj ceny energie z obnovitelných zdrojů energie v porovnání k ceně energie z uhlí a zemního plynu
• - Cena emisních povolenek

Ani případné prolomení územních limitů těžby uhlí přitom problém teplárenství neřeší. Pouze jej odsouvá o 15 let, což je méně, než teplárenství od vyhlášení limitů mělo k dispozici. Kromě dvoutisícového Horního Jiřetína by se však likvidace mohla týkat i velké části Litvínova a řady dalších obcí.

V současnosti je obtížné odhadovat ceny emisních povolenek. Tvrdit proto, že cena tepla z plynu bude výrazně vyšší než z uhlí, je odvážné. Již při ceně emisních povolenek kolem 20 €/t je zemní plyn výhodnější než černé uhlí, při ještě vyšší ceně emisních povolenek může být výhodnější než hnědé uhlí. V současnosti se ceny emisních povolenek pohybují pod hranicí 20 €/t, protože jsou rozdávány zdarma v nadbytečném objemu. Například v souvislosti s propadem výroby v době ekonomické krize poklesly emise CO2 o 7 %. Objem vydaných emisních povolenek však zůstal stejný. Oproti předchozím letům vznikl proto relativní přebytek. Do budoucna se bude objem vydaných emisních povolenek snižovat a nebudou rozdávány, ale prodávány v aukcích. Očekává se proto, že jejich cena rychle překoná hranici 20 €/t a po roce 2015 pravděpodobně překročí hranici 30 €/t.

Teplárnám končí dlouhodobé kontrakty na dodávky uhlí ze severočeských dolů, v nichž měly sjednány příznivé ceny. Musí uzavřít nové kontrakty, přičemž nabízené ceny jsou výrazně vyšší, podle některých informací z masových médií údajně až třikrát. Ceny uhlí jsou svázány s cenami ropy podobně, jako je cena elektřiny v České republice navázána na cenu elektřiny v Německu. Lze proto očekávat, že cena uhlí výrazně poroste bez ohledu na skutečnost, zda limity těžby budou prolomeny nebo ne.

---

reklama

---