Oldřich Vojíř: Je třeba udržet systém centrálního zásobování teplem

Teplárenství v České republice je díky historickému vývoji velmi rozvinutým oborem podnikání. V posledních dvaceti letech však v něm došlo k velkým změnám. Lze říci, že jejich hlavními důvody byly finanční náklady a také ohledy na životní prostředí, což je jeden z klíčových fenoménů polistopadového vývoje, nejen v oblasti teplárenství.

Jaký je současný stav oboru? Téměř polovina osob a podniků a veřejných budov je zásobována teplem z větších centralizovaných zdrojů tepelné energie, zatímco ve druhé polovině vyrábějí teplo decentralizované zdroje. V prvním případě převládá hnědé uhlí (43% z celkového podílu primárních energetických zdrojů pro teplárenství), v druhém případě zemní plyn (44%).

Velké centralizované zdroje jsou k životnímu prostředí výrazně šetrnější. Většinou jsou totiž situovány mimo zástavbu, pro koncové spotřebitele jsou ekonomicky přijatelné a zároveň fungují jako důležitý podpůrný a stabilizační prvek v oblasti elektroenergetiky. Velké zdroje vyrábějí elektřinu v systému kombinované výroby tepla a elektřiny (KVET), čímž docilují účinnosti nad 62%. Zbytek jsou bohužel stále ztráty, z největší části na sekundárních rozvodech centrálního zásobování teplem. Současně je nutné připomenout, že velkým zdrojům budou počínaje rokem 2012 končit dlouhodobé smlouvy na dodávku kvalitního hnědého uhlí.

Zásadní otázkou proto nyní je, zda chceme zachovat systém centrálních zdrojů s centrálním zásobováním tepla, nebo se chceme vydat jinou cestou. Pokud bychom dokázali na tuto otázku jednoznačně odpovědět, byl by předpokládaný scénář vývoje teplárenství jasnější a zainteresované strany by se podle něj mohly chovat. Proč je ale taková jednoznačná odpověď složitá? Prostě proto, že žádné z možných řešení není ideální.

Nahradit, byť postupně, kvalitní hnědé uhlí ve velkých zdrojích je technicky možné. V úvahu připadá méně kvalitní hnědé uhlí, černé uhlí, spoluspalování hnědého uhlí s dostupnou formou biomasy, případně spalování pouze biomasy nebo směsného komunálního odpadu. Spalovat zemní plyn v centrálních zdrojích je výhodné jen v případě elektrárenského zdroje, z něhož by se pro vytápění používalo zbytkové teplo. Jinak je výhodnější, především s ohledem na již zmíněné ztráty v rozvodech tepla, umístit zdroj tepla přímo v objektu, kde bude teplo spotřebováno.

Problémem ovšem je, že ve výhledu jsou všechny náhrady kvalitního hnědého uhlí výrazně dražší, a že je navíc jejich množství – kromě zemního plynu – natolik omezené, že může nahradit jen malou část dnešní produkce tepla z centralizovaných zdrojů.

Dalším obrovským problémem pak je čas. Čas na přípravu nových investic, protože vyprojektovat, nakoupit, vybudovat a zprovoznit novou technologii nelze lusknutím prstu. Takové nové investice, které bohužel v nynější nepředvídatelné situaci prakticky nejsou reálné. Právě proto je potřebné podívat se na budoucnost teplárenství z vícero hledisek a dát celému odvětví signál, který investice do výrazné modernizace tohoto odvětví uvolní.

Stručně řečeno, jako jediná relevantní náhrada kvalitního hnědého uhlí pak z odborných studií vychází zemní plyn. Veškerý plyn ale dovážíme a jeho cena při sebemenším vojensko-politickém otřesu nejen na Blízkém východě rychle roste. Je pravda, že zemního plynu je aktuálně nadbytek, ale rychlý rozvoj v Číně, Indii a dalších asijských zemí předpovídá velké změny ve směru toku této suroviny, což má dopady do výhledu vývoje ceny této suroviny.

Proto se jeví jako racionální odstranit administrativní bariéry při vyřešení střetů zájmů vyplývající z horního zákona a tím určit mez, kde by se těžilo kvalitní hnědé uhlí, které by směřovalo do naší energetiky. K tomu, aby se tak stalo, je vhodné hledat zákonné nástroje. Například je možné zatížit uhlí vyšší rentou a snížit výši tohoto odvodu pouze v případě, kdy bude vytěžené uhlí sloužit k naplnění veřejného zájmu. Udržení systému centrálního zásobování teplem podle závěrů odborníků na energetiku takovým zájmem nepochybně je.

---

reklama

---