Dušan Utinek: Ať se nám lesy zase vrátí – I.

Možná je není potřeba kácet. Nebude pak potřeba obnovit holinu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Obnova lesních porostů, jak sám pojem navozuje, je obnovením vykáceného lesního porostu buďto přirozenou obnovou z náletu či jiného zmlazení nebo výsadba nového lesa tam, kde les už byl. Nový les v čase navazuje na ten předchozí. V případě úmyslného hospodaření v nekalamitních dobách, kdy lesní hospodář určuje vývoj lesa a není jím vláčen, je obnova lesa článkem nekonečného a dokola se točícího řetězu činností při hospodaření v lesích. První část textu je věnována tomu, jak se vyhnout holině a tím i povinnosti zalesnění a vynakládání práce i prostředků.

Všechny současné povinnosti vlastníků v obnově lesů v době kalamity plynou z toho, že odstranili (vykáceli) všechny kůrovcem či jiným škůdcem napadené stromy a vznikla jim holina. V zákoně o lesích není definována, pouze v jeho prováděcí vyhlášce č. 84/1996 Sb. se hovoří o produktivní holině (o holině jako takové nikoli), za kterou pro potřeby této vyhlášky (čili ne obecně) pokládáme pozemek, na kterém byl lesní porost odstraněn obnovní nebo nahodilou těžbou.

Na holinu se už v zákoně o lesích vztahují povinnosti, musí být do dvou let od vzniku zalesněna (asi by byl vhodnější pojem obnovena) a do sedmi let tzv. zajištěna, tedy odrostlá negativnímu působení zejména buřeně (travin a keřů) a zvěře. Tyto lhůty byly pro holiny vzniklé v důsledku nahodilé těžby v souvislosti odstraňováním napadených porostů prodlouženy opatřením obecné povahy ministerstva zemědělství č. 17110/2020-MZE-16212 ze dne 2. 4. 2020 na 5 let u povinnosti zalesnit (obnovit) a na 10 let u povinnosti dovést mladé lesní porosty do stavu zajištění. Toto opatření obecné povahy nahrazovalo předchozí k řešení téže situace. Všem vlastníkům lesů doporučuji se s tímto dokumentem seznámit.

Pokud jde o situaci menších vlastníků lesů, zastavíme se u holiny. Přijmeme-li definici produktivní holiny z vyhlášky č. 84/1996, zjistíme, že holina vznikne pouze těžbou nebo jiným odstraněním hlavního stromového patra (uvádí se příklad požárů). Tento závěr je důležitý, protože na něj jsou navázány už zmíněné povinnosti v obnově lesů a lhůty pro jejich splnění.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Čili pokud suchý porost nevykácíme, nevznikne nám holina a nemáme zákonnou povinnost takto vzniklý porost zalesnit. Nemusíme kácet kůrovcové stromy, které už škůdci opustili, tzv. sterilní souše, z nichž už pro okolní porosty neplyne žádné nebezpečí.

Stromy, kde škůdci ještě nedokončili vývoj, naopak odstraňovat okamžitě musíme, nejen kvůli tomu, že nám to ukládá zákon o lesích, ale i dle zdravého selského rozumu tak chráníme okolní zatím nenapadené porosty.

Pokud jsme se z různých důvodů dostali do stavu, že se v našich lesích nacházejí souše, z nichž už dávno škůdci vylétli, můžeme zvážit, zda se nám vyplatí tyto souše pokácet a zachránit aspoň část hodnoty dříví, anebo vzhledem k jejich stavu, kapacitním možnostem a finančním požadavkům těžebních subjektů v okolí nám těžba přinese jen ztrátu či zanedbatelný zisk, který nepostačí na pokrytí nákladů spojených s obnovou lesů.

Nejde jen o výsadbu, ale i o následnou péči, čili musíme počítat s tím, že pozemek budeme muset dvakrát ročně ožnout (likvidovat buřeň, bránící růstu nových stromků), musíme jej ochránit proti zvěři (nejlépe a nejúčinněji oplocením) a to každoročně většinou tak pět let po výsadbě.

Pokud se tedy dokážeme ovládnout, nepokácíme všechno suché a zůstane nám porost souší, můžeme v případě vhodných podmínek dál pracovat s přirozenou obnovou. Ta se dostaví, jsou-li v dostupné vzdálenosti plodící stromy nejlépe stanovištně vhodných dřevin.

Malá semínka s křidélky dokáže vítr zanést na velké vzdálenosti (např. bříza, osika, javory, ale i smrk borovice, modřín), dostupná vzdálenost se nám tak zvětšuje. Nevýhodou této přirozené obnovy je, že vcelku ignoruje termíny předepsané zákonem o lesích, čili pustíme-li se do toho, uděláme všechno pro to, aby nám nevznikla holina a nezačaly se počítat lhůty.

Ono to s využitím sil přírody trvá déle, ale za to by výsledek měl být stabilnější a odolnější proti působení různých nežádoucích vlivů. Při jakékoli činnosti v krajině, nejen v péči o lesy, musíme zvážit, zda budeme s přírodou spolupracovat, nebo ji budeme lámat přes koleno. Druhý způsob se nám velmi rychle a ošklivě vrátí.

Pokud se nám tedy podaří vyhnout se vzniku holiny, ať už ponecháním sterilních souší, z nichž už škodlivý hmyz vylétnul, a nepředstavují žádné nebezpečí pro okolní porosty, anebo pokud není motivací těžební činnosti likvidace nahodilé těžby, ale úmyslné hospodaření, pak hospodaříme podrostním nebo až výběrným způsobem, kdy postupně těžíme a rozvolňujeme mateřský hlavní porost a veškerá obnova je prováděna s využitím obnovy přirozené.

Přirozená obnova, krom toho, že to déle trvá a je to pro lesníka či vlastníka v přípravě a provádění těžby pracnější a odborně náročnější, má řadu pozitivních efektů. Jednak je to obrovská úspora nákladů na založení nového porostu a jeho následnou ochranu, pak také předpoklad vyšší odolnosti následných porostů z přirozené obnovy, které si nesou v sobě po rodičích určitou informaci o tom, jak mají odolávat negativním vlivům, jejichž působení budou na daném stanovišti vystaveny. Pokud pocházely mateřské porosty z přirozené obnovy, ani nevíme, kolikátá generace byla vystavena a odolala působení různých negativních vlivů.

Navíc pamatujeme na to, že sazenice z lesních školek byly pěstovány v určitých optimálních podmínkách, zejména pokud jde o závlahu a dostupnost živin. Prvním šokem je pro ně samotné přesazení na běžné lesní stanoviště a druhým krutá realita života, kdy jsou vystaveny působení řady stresujících vlivů, s nimiž se dnes mladé stromky v počátku svého života jako součást budoucího lesního porostu setkávají. Pokud je jedním z oněch - dnes bohužel tak častých - stresorů jarní přísušek, kdy dva i více měsíců nespadne ani kapka, máme o výrazný neúspěch obnovy postaráno.

Tohle bude spousta práce.

Foto | Lucie Kurzová

V případě, že nám holina, tedy lesní pozemek, na kterém jsme odstranili stromy těžbou, už vznikla, jednak máme onu „zalesňovací“ povinnost dle zákona o lesích a zároveň musíme zvážit, jak ji splníme. Na řadě lokalit se nachází nějaká ta obnova přirozená. Stávající propagované způsoby obnovy a zejména přípravy pozemku na následnou výsadbu ji ignorují a někdy přímo likvidují.

Celoplošná příprava půdy pro následnou výsadbu sice vypadá pěkně, ale v případě různých stále častějších vln extrémních teplot a sucha narušený půdní povrch přikrytý vrstvou prokypřeného prachu spolu s organickou drtí může pozemek docela úspěšně vysušit mnohem víc, než by se stalo při běžném pokryvu horní vrstvy půdy drnem.

Navíc, výsadba do nakypřené a tím vysychavé zeminy je velmi snadná a pracovníky v zalesňování k tomu svádí. Dříve oblíbená celoplošná příprava půdy naoráním má obdobný efekt na vysychání pozemku. Mělkými brázdami s narušeným drnem se nám ztrácí voda z vrstev půdy, které by při běžném pokryvu půdy byly suchem nezasažené. Celoplošná příprava půdy ať už naoráním nebo celoplošným mulčováním má smysl při běžném rozložení srážek jak v množství, tak v čase, jaké bylo cca do konce 20. století. Dnes je to z pohledu vysychání obnovovaných pozemků velmi rizikové.

Navíc zejména při celoplošné přípravě půdy mulčováním, tedy rozdrcením veškerých rostlin a jejich smíšením se svrchní vrstvou půdy, ztrácíme i to málo z přirozené obnovy dřevin, které se na obnovovaném pozemku nachází se všemi pozitivy, které přirozená obnova na odolnost nového porostu přináší. Plocha k výsadbě sice vypadá pěkně, výsadba a následná péče je velmi snadná a tudíž levná, ale stále by za to sledovat, jak se vyvíjí osudy těchto výsadeb v řádu více let a nenaslouchat pořád hlasům, že za všechno může sucho. Částečně je to pravda, ale že jsme mu připravili cestu a prostřeli stůl, to už nikdo nezmiňuje.