Dušan Utinek: O ujařmení lidu Podluží aneb konečně máme CHKO Soutok!

Soutok Moravy a Dyje.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jan Miklín / AOPK ČR

Míněny jsou především botanické a hmyzí druhy, které se jinde nevyskytují. Ještě se uvádí, že lesy na významné části CHKO jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení pro ochranu biologické různorodosti. Jednak to nic neříká místním a zároveň to neříká nic státní správě lesů, která by měla dohlížet na to, zda jsou lesy užívány s ohledem na funkci, pro kterou jim byla udělena tato extrovní kategorie, zprošťující od placení daně z nemovitých věcí. A zda se hospodaří tak, aby byla především naplňována ta převažující funkce, tedy ochrana biologické různorodosti neboli biodiverzity. Že je spousta článků, studií a hlavně důkazů, že v tomto území dochází k ohrožení a poklesu dochované biodiverzity, státní správu lesů zajímá minimálně.

To bylo něco k tomu nadšení, ale je třeba také podotknout, že všem se tento nápad nelíbil. K návrhu na vyhlášení CHKO Soutok bylo podáno 241 námitek vlastníků pozemků a obcí, a ještě dnes soudy projednávají na 30 žalob. První z nich již soud zamítl. Otázkou je, čeho chtějí po vydání příslušného nařízení vlády o vyhlášení CHKO docílit.

Veřejnost a zejména místní obyvatelé jsou strašeni tím ošklivým slovním spojením chráněné území, které má údajně znamenat, že je na toto území položen skleněný poklop a následně tam nesmí nikdo vstupovat a nikdo tam nesmí nic dělat. Všechno bude povolovat nebo rovnou dělat sama státní ochrana přírody.

Ale měli bychom nahlédnout do zákona o ochraně přírody (č. 114/1992 Sb.), co se v CHKO vlastně smí a nesmí, a kolik je na tom zastrašování pravdy, a zjistíme, že to není tak zlé.

Zprvu by se mohlo zdát, že je toho hodně, ale dá se to nějak zvládnout, ostatně i v 26 našich dalších CHKO žijí lidé, staví se domy a hospodaří se v krajině. Všechny jsou zajímavými turistickými destinacemi, z čehož má region nemalý ekonomický přínos, jen namátkou třeba Jeseníky.

Na vysvětlenou je vhodné zmínit, že v České republice máme zákonem stanoveny dvě kategorie velkoplošných chráněných území. Jednak to jsou národní parky (NP) a dále chráněné krajinné oblasti (CHKO). V NP chráníme (nebo bychom měli chránit) zejména přírodní procesy – jak se nám příroda bez našeho přičinění vyvinula, vyvíjí a dále se bude bez zásahu člověka vyvíjet; v CHKO chráníme dochovaný stav, tedy to, jak člověk krajinu – přírodu – pozměnil, a přitom v ní vytvořil něco úžasného a neopakovatelného, případně pomohl zachování něčeho, co by jinak zaniklo.

Velmi zjednodušeně, v NP chráníme proces, ať to stojí, co chce, a někdy se nám to třeba nemusí líbit, zkrátka chráníme vývoj. V CHKO oproti tomu chráníme a zlepšujeme přírodní stav krajiny vhodným způsobem hospodaření a péčí o ni samotnou. A proto inspirováni předchozími hospodáři musíme něco dělat.

K argumentům, že na Soutoku už Lichtenštejnové hospodařili, je nezbytné uvést, že hospodaření a zejména lesní, bylo do poloviny 20. století úplně jiné než dnes. Jen namátkou uvádím ty pro přírodu a biodiverzitu nejvíc kontroverzní dnešní postupy – celoplošná příprava půdy, aplikace chemických prostředků, umísťování těžeb dle zásady „vytěžit všechno, co se vytěžit dá“, spojení produkční funkce vyjádřené maximalizací těžeb s funkcí lesa v oboře. Zde mají lesní porosty sloužit především jako prostředí pro život a chov zvěře, což s tou produkcí dříví nemusí jít dohromady atd.

I dnes je dle zákona o ochraně přírody a krajiny možné v CHKO hospodařit, s tím omezením, že hospodaření povede k udržení nebo ke zlepšení jejich přírodního stavu. Ale tím se zaklínají všichni. Přece už za zmíněných Lichtenštejnů se hospodařilo. To je pravda, ono se hospodařilo už za dob Velkomoravské říše, jenomže úplně jinak než dnes.

Takže musíme hledat postupy, které nám umožní krajinu užívat a vytvořit nějaký hospodářský výsledek, byť asi ne maximální možný vyjádřeno v korunách. Ale to, co budeme dělat, nám zachová přírodní bohatství zděděné po předcích. A konečně bychom se měli naučit oceňovat přínos toho bohatství z minulosti pro náš dnešek. A hlavně zítřek.

K těm zákazům a omezením pro nově vznikající CHKO Soutok je třeba uvést, že to, co se vybudovalo před vznikem CHKO, zůstane zachováno, ať už jde o stavby, nebo například hodně diskutované obory. Regulován, či případně omezen je vznik nových zařízení. Řada různých regulovaných činností je uvedena přímo v onom nařízení vlády, jímž byla CHKO Soutok vyhlášena, někde jsou tam převzata omezení daná zákonem o ochraně přírody. Ale ani v něm se nejedná o absolutní zákazy, tyto činnosti je možné realizovat se souhlasem orgánu ochrany přírody. V tomto případě se souhlasem Agentury ochrany přírody a krajiny, Správy CHKO Soutok. Není tedy možné tvrdit, že něco nejde, ono to jde, ale musíme to s někým dalším probrat a musíme to umět obhájit.

Protože ne všechny naše úžasné nápady budou úžasné i po více letech. A o tom by měli přemýšlet všichni ti, kteří v této nádherné krajině žijí, zda ten odpor, námitky a žaloby nejsou vedeny několika jedinci, jejichž cílem je dosažení okamžitého prospěchu pro dnešek, protože „já tady žiju teď“ (a co bude zítra, na to raději nemyslím).

Je tedy potřeba si pořádně přečíst, co je uvedeno v zákoně o ochraně přírody a krajiny o ochraně území v CHKO a hlavně, co je uvedeno v samotném nařízení vlády, jímž byla tato CHKO vyhlášena. Pak zjistíme, že chceme-li žít podle hesla „Tuto zemi jsme si vypůjčili od svých dětí“ a chceme tuto krajinu a hodnoty v ní skryté zachovat, jsou ta omezení namístě. Ne že něco nesmíme, ale abychom to směli, musíme své konání provádět v souladu se zajištěním cennosti tohoto jedinečného území na jihu Moravy, nikoliv jen hledat vlastní jednostranně správné řešení. Výsledek jednání a dohadování všech zúčastněných stran pak má sloužit k zachování, případně obnově bohatství přírody a krajiny, kterou jsme zdědili. Nespadla nám z nebe, máme za ni odpovědnost. Řada hodnot nám bohužel před očima mizí.

Hlavní poslání budoucí správy CHKO Soutok by mělo být především vysvětlování a vzájemná komunikace s partnery v regionu (samosprávami, hospodařícími subjekty a místními obyvateli). A jsem si jist, že zástupci ochrany přírody si jsou vědomi toho, že regulace a zákazy jsou až to poslední. Všichni bychom si měli vážit dochovaného bohatství zdejší krajiny, krajinných dominant i biodiverzity lužního lesa, a starat se o to dál pro naše potomky a následovníky.

A o tom by měla CHKO Soutok být především, připomínat si historii, která se zde otiskla nejen v počátcích našeho státu i to, jak dokázali poslední šlechtičtí vlastníci v této krajině hospodařit. A jak se nám při tom všem konání zachovala až dodnes úžasná příroda ….