Dušan Utinek: Nominace na cenu Josefa Vavrouška pro bitcoinového Pavla Blažka

Cena Josefa Vavrouška se každoročně uděluje za zásluhy v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje. Většinou se dává za celoživotní dílo lidem, kteří svou životní dráhu zasvětili péči o přírodu. Ale nemusí tomu tak být vždy. Pokusím se navrhnout kandidáta, který asi vždy nekonal ve prospěch životního prostředí, přitom jen tak mimoděk má na jeho ochraně zásluhy nejvyšší. Alespoň pro letošek. Čtenářům Ekolistu jistě neuniklo, že naše poslanecká sněmovna měla v červnu schválit novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Impuls ke změně byl dán nápadem na vyhlášení dalšího národního parku, tentokrát na Křivoklátsku. I když byl tento záměr opakovaně rozporován, ministerstvo životního prostředí z něj odmítlo ustoupit. Námitky proti němu jsou na jedné straně odborné, především zda vůbec území splňuje definici národního parku dle zákona o ochraně přírody. Na druhé straně bylo velmi důležité, že proti tomuto záměru usilovně bojovaly obce na dotčeném území. Teď se zase objevily stesky na to, že nový národní park zapadne a dosluhující sněmovna jeho vyhlášení už neschválí.

Přitom propagátoři záměru na vyhlášení NP Křivoklátsko jako kdyby nevnímali, že existuje reálné nebezpečí, že novelou a tzv. otevřením zákona o ochraně přírody a krajiny dojde k výrazné poslanecké tvořivosti a řada našich zákonodárců se bude snažit zasáhnout do zákona různými pozměňovacími návrhy, které ochranu přírody oslabí. Zejména pak zasáhnou do zákonem daného režimu (co se smí a co se nesmí) v národních parcích.

Fanoušci dalšího národního parku si nějak neuvědomili, že resort ochrany přírody kdekdo nenávidí, ekolog je nadávka a biodiverzita sprosté slovo. A v předvolebním období se dají hezky nasbírat potřebné body a sympatie určité části voličů tím, že si kopneme do nenáviděného resortu. Že to pomůže jen pár desítkám občanů v realizaci jejich investičních záměrů ke zvýšení jejich krátkodobých zisků, a přitom klesne přírodní hodnota území zasažených snahou o další okamžité profity, to už většinové občanstvo, okradené třeba o tu přírodu, nevnímá.

Pod záminkou vzniku pátého národního parku mohlo velmi snadno dojít různými pozměňovacími návrhy zákona o ochraně přírody ke snížení ochrany těch stávajících. Zůstane název národní park a ztratí se reálný význam pojmu. O těch pozměňovacích návrzích, které to navrhovaly, se už popsala spousta papíru, případně se vytvořila petice, která s pár tisíci podpisů moc nezmůže ve srovnání s nějakými sedmi miliony voličů. Nicméně ministra Hladíka ani nenapadlo stáhnout návrh novely a odstranit tím nebezpečí dramatické a negativní změny zákona o ochraně přírody, která by pod heslem nového národního parku umožnila vážné oslabení těch stávajících. To riziko vykostění zákona o ochraně přírody přitom bylo dávno zřejmé, jen k němu nikdo nepřihlížel. Můžeme se ptát, zda záměrem předkladatelů a propagátorů skutečně nebylo výrazné zeslabení zákona o ochraně přírody. Anebo je ovládala uhlířská víra, že bez NP Křivoklátsko ochrana přírody v ČR zajde na úbytě?

Přitom stále hrozil katastrofický scénář, že NP Křivoklátsko nebude vyhlášen, protože místní si to nepřejí, a z ostatních národních parků vytvoříme prostředí pro rychlé zhodnocení vložených prostředků, kdy už nepůjde o ochranu zbytků přirozené přírody, ale o investiční příležitosti v úchvatné přírodě.

Při projednávání novely zákona o ochraně přírody mohly nastat následující scénáře:

- Bude vyhlášen NP Křivoklátsko a bude významně snížena ochrana všech NP
- Nebude vyhlášen NP Křivoklátsko, protože místní to nechtějí, a bude významně snížena ochrana všech NP
- Bude vyhlášen NP Křivoklátsko a nebude významně snížena ochrana NP

Sázkové kanceláře mohly klidně začít vypisovat kursy a první nebo druhá možnost by jej měly docela nízký. Je jen ke zvážení pro stanovení nejpravděpodobnější varianty, zda se bude více plnit program vlády nebo naslouchat hlasu lidu. Třetí možnost patří do oblasti zbožných přání, snů a vidin po nějakém povzbuzovacím prostředku.

V této situaci se přihodilo, že dnes už bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek přijal do rozpočtu svého resortu dar jedné miliardy bitcoinů (nevím pořádně, co to je, ani nevím, zda to tak přesně bylo). Stal se z toho úžasný skandál, který na dlouhé hodiny obsadil řečnický pultík ve sněmovně, takže namísto toho, aby se poslanci věnovali zákonům dle programu schůze, řešilo se, jak velkého pochybení se tehdejší ministr Blažek dopustil. Jeho zastánci zase dokládali, že vlastně k ničemu nedošlo.

V těchto nikam nevedoucích debatách naštěstí neproběhlo třetí čtení návrhu novely zákona o ochraně přírody, tedy definitivní projednání a schválení, kdy se docela dobře mohlo přihodit, že místo pěti národních parků budeme mít čtyři lunaparky.

I když se mnou jistě řada lidí nebude souhlasit, jsem ve světle těch katastrofických scénářů přesvědčen o tom, že varianta, kdy vše zůstane při starém a do zákona o ochraně přírody se sahat nebude a NP Křivoklátsko taky nebude, je nakonec ta nejrozumnější.

Na tom, že novela zákona o ochraně přírody, v důsledku oslabující ochranu našich národních parků, nebude v předvolebních bojích projednána, má velkou zásluhu bitcoinová aféra bývalého ministra Blažka. Právě on má nehynoucí zásluhy na zachování všech ustanovení sloužících ochraně národních parků v příslušném zákoně. Za to si cenu Josefa Vavrouška rozhodně zaslouží. Pokud se vám to zdá přitažené za vlasy, ukažte mi jednoho člověka, který v roce 2025 udělal pro ochranu naší přírody tolik, co Pavel Blažek.

---

reklama

---