https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/hana-mullerova-prvni-ceska-klimaticka-zaloba-z-velke-casti-uspela
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Hana Müllerová: První česká klimatická žaloba z velké části uspěla

22.6.2022
Foto | Josef Beneš Photography / Klimatická žaloba
Dne 15. června 2022 rozhodl Městský soud v Praze o první české klimatické žalobě, a to tak, že jí z větší části vyhověl. V tomto komentáři chceme zrekapitulovat dosavadní příběh české klimažaloby (který ještě nemusí být u konce) a poukázat na to, jak soud naložil s návrhy žalobců, které části z nich vyhověl a jakým způsobem. Podotýkáme, že zde vycházíme z ústního vyhlášení rozhodnutí soudu, jehož písemné vyhotovení s podrobným odůvodněním bude k dispozici pravděpodobně až za několik týdnů. V základních informacích ohledně rozhodnutí můžeme rovněž odkázat na tiskovou zprávu spolku Klimatická žaloba, podrobně se mu pak věnuje Martin Abel na Jiném právu.
 

Žaloba

Tzv. klimatickou žalobu podala skupina žalobců v dubnu 2021 proti čtyřem ministerstvům (životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy) a vládě ČR kvůli jejich nedostatečné aktivitě v oblasti ochrany proti změně klimatu. Obsahu žaloby jsme se podrobněji věnovali v našem komentáři publikovaném 5. května 2021. Mezi žalobci byli spolek Klimatická žaloba, několik jednotlivců a obec Svatý Jan pod Skalou. Různost žalobců umožňuje poukázat na škálu práv, která jsou dopady klimatické změny dotčena, ale také je projevem v Česku už tradiční praxe do žalob týkajících se životního prostředí zapojovat více typů aktérů za účelem úspěšného uznání tzv. žalobní legitimace alespoň některých z nich. (V minulosti se stávalo, že environmentální žaloby podané např. pouze fyzickou osobou nebo pouze spolkem se nedostaly vůbec k meritornímu posouzení věci pro soudem neuznanou žalobní legitimaci žalobce.)

Žaloba byla podána jako tzv. žaloba proti nezákonnému zásahu podle § 82 soudního řádu správního, v níž byla namítána obecná exekutivní nečinnost v oblasti ochrany klimatu. Žalobci poukazovali na to, že stát nekoná dost pro ochranu proti dopadům klimatické změny, a to ani v oblasti snižování emisí skleníkových plynů (mitigace) ani v oblasti přizpůsobování se změně klimatu (adaptace) tak, aby dostál svým klimatickým závazkům vyplývajícím z mezinárodního práva – z tzv. Pařížské dohody a z evropského unijního práva. Pařížská dohoda stanoví povinnost státu a jeho orgánů usilovat o udržení nárůstu globální teploty do 1,5 °C, resp. výrazně pod hranicí 2 °C. Evropské unijní právo pak stanoví požadavky na procentní cíle snižování emisí (v současné době činí cíl EU 55% snížení emisí do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990, jak to vyplývá z tzv. evropského klimatického zákona).

Žalobci svá tvrzení založili přímo na uvedených mezinárodních a evropských dokumentech, protože ČR nemá rámcový klimatický zákon, který by vytýčil cíle (např. cíl klimatické neutrality, dlouhodobé a krátkodobé cíle snižování emisí nebo cíle adaptace) a o nějž by se žaloba mohla opírat.

Žalobci tvrdili, že popsanou nečinností stát porušuje konkrétní práva žalobců: právo na příznivé životní prostředí (u všech žalobců), právo na územní samosprávu (v případě obce), vlastnické právo a právo vykonávat hospodářskou činnost (zejména u žalobců – zemědělců a lesníků), právo na život, právo na ochranu zdraví a právo na soukromý a rodinný život (u žalobce – fyzické osoby trpící zhoršeným psychickým stavem z důvodu tzv. environmentálního žalu). Požadovali, aby Česká republika nastavila takové politiky a taková opatření, která povedou k plnění cílů Pařížské dohody a evropského práva, a to v oblasti mitigace i adaptace.

Shrnutí soudního rozhodnutí

Soudní verdikt vyhověl žalobě ve věci mitigace (k tomu viz níže), naopak nevyhověl v oblasti adaptace a v části žaloby směřované proti vládě.

Námitky žalobců vůči nedostatečné adaptaci soud zamítl jako nedůvodné a konstatoval, že adaptační opatření ministerstev jsou s ohledem na přijetí revidovaného Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu z roku 2021 dostatečná. Aktualizací adaptačního plánu ministerstva podle soudu reagovala na dřívější nedostatky a realizují, byť s různou mírou úspěšnosti, adaptační opatření; nelze jim tedy vytknout nečinnost.

Část žaloby, která byla směrována proti vládě ČR, soud odmítl z důvodu, že vláda nemá postavení správního orgánu podle soudního řádu správního, a tudíž ji nelze v tomto řízení žalovat. Po právní stránce je věc složitější, protože podle judikatury lze ve výjimečných případech uznat i vládu jako správní orgán, avšak k tomuto výkladu se soud při projednání klimatické žaloby nepřiklonil.

Vláda byla žalována celkem logicky jakožto těleso, které koordinuje a řídí činnost ministerstev, má tedy koordinovat i klimatické plány a opatření ministerstev za situace, kdy každé z nich vede jen určitou výseč klimatické agendy. Zároveň u nás neexistuje žádný speciální orgán, jenž by měl slaďovat a spravovat celou oblast ochrany klimatu. V této souvislosti je možno poukázat na to, že některé země už ustavily ministerstva, jež mají řídit celou oblast řešení dopadů klimatické změny; například Německo a Nizozemí mají ministerstvo pro hospodářství a ochranu klimatu, Norsko má ministerstvo pro klima a životní prostředí, Rakousko má ministerstvo pro klima, životní prostředí, energetiku a mobilitu.

Zajímavé je, že ve vztahu k právu na příznivé životní prostředí chráněnému čl. 35 Listiny základních práv a svobod soud konstatoval, že „má za prokázané, že globální oteplování ovlivňuje životní prostředí a že právo na životní prostředí je chráněno čl. 35 Listiny základních práv a svobod“. Propojil tedy přímo stav klimatu s právem na příznivé životní prostředí. Rovněž považoval za prokázané, že klimatická změna je ve značné míře způsobena lidskou činností, v čemž odkázal na zprávy Mezivládního panelu pro klimatickou změnu IPCC.

Soud se v ústním vyhlášení rozhodnutí stručně vyjádřil rovněž k otázce příčinné souvislosti mezi nečinností správních orgánů a dopadem na individuální práva žalobců. Konstatoval, že ačkoliv by ke změně klimatu došlo, i pokud by stát své závazky plynoucí z Pařížské dohody plnil, nic to nemění na dílčí odpovědnosti každého státu, a to bez ohledu na jeho globální podíl produkovaných emisí – to znamená, že každý ze států má povinnost přispět svým dílem k řešení této globální krize, a tuto odpovědnost nelze odmítnout s poukazem na to, že jiné státy emitují více. Pokud by Česká republika své závazky plnila, změna klimatu by byla mírnější a odvrácení nebezpečné změny klimatu pravděpodobnější.

Závěry soudu ve věci mitigace

Ve věci mitigace dal soud žalobcům za pravdu a řekl, že žalovaná ministerstva jsou povinna omezovat emise skleníkových plynů tak, aby do roku 2030 bylo docíleno jejich 55% snížení ve srovnání s hodnotami v roce 1990, přičemž současný plán mitigačních opatření není dostatečný. Proto je nutné přijmout dodatečná opatření tak, aby ČR směřovala reálně k plnění mezinárodních a evropských klimatických cílů, které jsou pro žalovaná ministerstva závazné.

Výroky v oblasti mitigace zněly takto:

      Zásah MŽP, MPO, MZe a MD spočívající v nestanovení konkrétních mitigačních opatření vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990 je nezákonný.
      Žalovaným MŽP, MPO, MZe a MD se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců nestanovením konkrétních mitigačních opatření vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990.

Soud v ústním vyhlášení rozhodnutí konstatoval, že žalovaní jsou povinni omezovat emise skleníkových plynů tak, aby do roku 2030 docílili jejich 55% snížení ve srovnání s hodnotami v roce 1990. Musí mít plán přesných a úplných mitigačních opatření, směřujících k redukčnímu cíli. Zároveň má soud za to, že plán obsažený v Politice ochrany klimatu není dostatečný, což vyplývá z Vyhodnocení Politiky ochrany klimatu. Je tedy nutné přijmout dodatečná opatření tak, jak je přímo ve Vyhodnocení konstatováno. Právě v přijetí dodatečných opatření v přiměřené době je třeba spatřovat povinnost, která je uložena ministerstvům, když soud „zakazuje pokračovat v porušování práv žalobců“.

Nicméně jak upozorňuje Martin Abel ve svém komentáři na Jiném právu, při formulování těchto výroků se soud odchýlil od formulace požadavků žaloby a výsledné znění je poněkud slabší, než žaloba navrhovala. Především, na rozdíl od žaloby soud nestanovil žádnou lhůtu pro splnění stanovené povinnosti (žaloba navrhovala lhůtu šesti měsíců). Za druhé, soud v rozsudku oslabil formulaci týkající se opatření – žalobci požadovali provedení „nezbytných a přiměřených“ opatření, ale soud hovoří o „konkrétních opatřeních“. Taková oslabení mohou ve výsledku vést k nižší vymahatelnosti verdiktu. V typech případů, kdy jde o povinnost směřovat k určitým cílům, o postupné kroky, ale není možné mít výsledek, který by byl okamžitě viditelný a jednoznačně zhodnotitelný, je velmi obtížné posoudit, zda orgány státu své povinnosti plní dostatečně, protože jednotlivé aspekty plnění (např. přiměřenost, včasnost, dostatečnost opatření) jsou popsány obecnými a neurčitými pojmy a je třeba je vyložit a zhodnotit.

Co můžeme očekávat dále?

Lze předpokládat, že jednotlivá ministerstva podají proti rozhodnutí Městského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Mají na to lhůtu dvou týdnů ode dne, kdy jim bude doručeno písemné vyhotovení rozsudku. Věc se tedy pravděpodobně zdrží ještě nejméně v řádu měsíců. Již nyní je ale zřejmé, a to bez ohledu na budoucí výsledek u Nejvyššího správního soudu, že v podmínkách ČR jde o průlomovou záležitost a v širším kontextu o další z řady klimatických litigací vedených proti státům, které napomáhají nejen k uspíšení a zintenzivnění klimatické akce ze strany vlád, ale také zvyšují povědomí veřejnosti o změně klimatu a otevírají veřejnou debatu. To je ostatně patrné i z toho, že verdiktu byla věnována pozornost řady velkých médií, přestože časově událost padla do doby politických událostí i poněkud křiklavějšího charakteru.
reklama

 
foto - Müllerová Hana
Hana Müllerová

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (14)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

pp

pavel peregrin

22.6.2022 07:23
Neskutečný bizár.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

22.6.2022 09:12 Reaguje na pavel peregrin
1*
Odpovědět
AL

Alena Lyskova

22.6.2022 09:58
Stupidnější článek jsem ještě nečetla. Doufám, že dlouho nebudu číst.
Tváří se to důležitě a neřeší to vůbec nic. Sežralo to peníze nás všech.
Odpovědět
LP

Ladislav Pícha

23.6.2022 09:19 Reaguje na Alena Lyskova
Článek je v pořádku. To, že se vám (ani mně) nelíbí to, o čem píše, za to autorka nemůže.
Dokonce naopak - článek uvádí na pravou míru to, co - aspoň já - znám jen z novinářských výkřiků. Zjednodušených až k nepravdě, jak už novinářské výkřiky bývají.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

22.6.2022 10:26
Velice zajímavý článek , který poprvé na konkrétním případu testuje, co si moc soudní může dovolit vůči exekutivě v ČR.
Na české poměry nečekaně progresivní přístup soudu, jsem zvědav na stanovisko NSS kam se žalovaný určitě obrátí.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

22.6.2022 10:41
Paní Müllerová, myslím, že jediné, co je v silách těchto ministerstev, je projevovat snahu dělat něco ve prospěch snižování emisí CO2. Rozhodně ta ministerstva nemohou zaručit výsledek, protože ona pouze mohou předkládat příslušné zákony, které, pokud budou přijaty, mohou vytvářet jakési podmínky pro snižování emisí CO2. A zda ty podmínky budou, či nebudou vhodné, reálně ufinancovatelné a dostatečně motivující, to také nikdo nedokáže předpovědět (kromě Sibyly). Však sama vidíte, jak se ty závazky neustále "modifikují", jako na houpačce. Celá žaloba i rozsudek se mi proto jeví jako střelba do křoví. Nasadíme někomu psí hlavu a tím jsme odvedli svou práci. Za to patří pochvala? Když k tomu tak budou přistupovat všichni, jen se znásobí chaos.

Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

22.6.2022 10:53
Skvělé, až budu mít splín, popřemýšlím, koho zažaluji za to, že mi nevytvořil takové prostředí, abych byla neustále happy. Ale praktický dopad to má. Umím si velmi dobře představit žalobu třeba chovatelů ovcí na ochránce vlků, jen by to nebyl environmentální žal, ale těžké psychické trauma.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

22.6.2022 11:22
Počkáme na Brno ...

A jinak bych s tou kritikou byl přeci jen trochu shovívavý, ta žaloba je samozřejmě píííp, ale zase plně chápu ten článek ... prostě je to paní Müllerová práce.

A abychom byli fér, Ústavu státu a práva AV ČR, a v jeho rámci ani sám CLASS, se na té žalobě pokud vím nijak nepodílel, takže nadávat jim jak za žalobu, tak za rozsudek by bylo docela nespravedlivé.
Odpovědět
JO

Jarka O.

22.6.2022 17:53
Beztak ta žaloba byla antibabiš a dopadla by jinak, kdyby byl B. u moci.
Odpovědět

Luděk Černý

23.6.2022 08:05
Škoda, že soud v rozsudku také nezakázal žalující straně cestování letadlem, nákup jiných než regionálních potravin a výrobků , taktéž vlastnictví a používání vozidel se spalovacím motorem a zároveň nenařídil jejich okamžité odpojení od energetických zdrojů pokud nejsou čisté zelené . Vždyť přesně tuhle cestu si jistě z celého srdce ti bojovníci přejí a jistě tak i žijí... Zachraňme klima!!!!
Odpovědět
LP

Ladislav Pícha

23.6.2022 09:28 Reaguje na Luděk Černý
Ony ty regionální výrobky taky nejsou všechno. My na nich dost ujíždíme, ale obávám se, že kdyby se to poctivě spočetlo, je - čistě z hlediska dopravy - jeden mohutný nákup v supermarketu ekologicky výhodnější. Protože to máte hovězí u jednoho farmáře, zeleninu u druhého na druhém konci okresu, snad jen ty krůty z druhého konce vesnice zachraňují čest myšlenky "minimalizovat dopravu". A nic na tom nemění, že maso nenakupujeme na oběd, ale po vícekilech na mrazák.
Odpovědět
PK

Pavel Karel

23.6.2022 13:11
Lze jen doufat, že žaloba z vlastizrádného chování současné vlády bude mít alespoň takový úspěch. 20let zostřené kárnice by pomohlo alespoň v tom, že by od provařených ksichtů některých celoživotních politiků byl načas pokoj...
Odpovědět
ig

23.6.2022 20:09
Dočkáme se?
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/dokument-rozsudek-nad-josefem-jemelkou-z-krcmane.A220620_212657_p_spolecnost_nef
Odpovědět
RP

Radim Polášek

25.6.2022 21:31
Zelení škoditelé lidské společnosti bohužel uspěli.
Sranda bude, až to někdo udělá opačně a domůže se soudního příkazu na zaplacení vytvořené škody. Jak by se potom zelení kroutili, kdyby měli třeba naší čeští zelení a čeští aktivisté všem obyvatelům české republiky nahradit způsobené škody. Za třeba bezdůvodné zdražení všech možných produktů a služeb způsobených zelenými nesmysly.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist