Hynek Roubík: Eticky čistý textil

,,Důstojné pracovní podmínky, ekologická udržitelnost, rozvoj komunit, spravedlivá cena a zákaz dětské práce – to vše jsou hlavní pilíře Fair trade.“

V současné době rychlé globalizace je nutné si uvědomovat dopady na pěstitele v rozvojových zemích. Tito malofarmáři mají velmi ztížené podmínky. Bavlna se využívá zejména pro výrobu látek, ale lze využít také olej ze semen bavlníku pro potravinářské účely, případně kosmetický průmysl. Ve světě pěstuje bavlnu minimálně 30 milionů farmářů v 65 zemích světa. Jedná se především o oblasti s dostatkem tepla a závlah, především Indie, západní Afrika, Čína, Latinská Amerika, Brazílie, či Uzbekistán.

Už pěstování a zpracování je spojeno s mnoha problematickými pracovními podmínkami. Denní realitou je nucená dětská práce při sklízení bavlny, toxické prostředí (pesticidy, nebo barvení a bělení bavlněných látek). Běžnou praxí je i nedostatek a nedostupnost ochranných pomůcek.

Vezmeme-li v úvahu průměrného farmáře bavlny v Indii, tak obdělává ručně 2 hektary půdy. Koukneme-li se na průměrného farmáře z USA, tak ten obdělává 400 ha bavlníkové plantáže a vše pomocí mechanizace. Indický farmář využívá k orání půdy býky. Po orbě se sází semena, bavlna kvete měsíc po vysetí. Z květu vyraší plod, který následně praskne a objeví se bílá nadýchaná vlákna bavlníku. Takže po 6 měsících od zasetí je možné bavlnu sklízet, což je náročná ruční práce. Bavlna se pak třídí a pomocí strojů se oddělují vlákna od semen. Pak se opět ručně třídí, než se spřádáním vlákna stáčí do příze. Na obřích tkalcovských stavech se vlákno tká do látky, následuje barvení, stříhání a šití finálního produktu, pak žehlení a balení.

Konvenční produkce většinou zásadně škodí lidem i životnímu prostředí. Pro pěstování bavlny je nutný dostatek tepla a vody. V Indii spoléhají na období dešťů, většinou nemají prostředky na instalaci zavlažovacích systémů. Bavlníky na světě zabírají 2,4 % obdělávané plochy, ale při pěstování mají největší spotřebu pesticidů, umělých hnojiv a defoliantů. Pěstitelé v konvenčním zemědělství jsou vystavováni kromě horka také účinkům pesticidů a často jim chybí ochranné pracovní pomůcky.

Farmáři jsou většinou chudí, a proto musí přijmout výkupní ceny, které stanovují nejčastěji překupníci, tím se stává jejich příjem velmi nestabilní. Každý rok od dubna do listopadu pěstují bavlnu a nemají žádné příjmy. Na rozdíl od USA, kde průměrný farmář pomocí mechanizace obdělává 400 hektarů, tak v Indii je tomu v průměru 2 hektary a téměř vše je ruční práce. Vlády v rozvojových zemích také neplatí farmářům žádné dotace na pěstování bavlny a tím se stávají velmi oslabenými na globálním trhu.

Textilní výrobky často procestují tisíce kilometrů, než projdou všemi fázemi výroby od zpracování bavlny po střih, šití a balení oděvů. Složitý dodavatelský řetězec ztěžuje kontrolu sociálních a environmentálních dopadů produkce.

Existuje již mnoho etických kodexů textilních společností, ale ty nejsou často dodržovány, nejsou prováděny externí audity a kontroly jsou hlášeny dopředu. Proto je zde nutnost certifikace zaručující etický původ textilu s plnou transparentností, nezávislými audity a důvěryhodností.

Od roku 2006 existuje certifikovaná bavlna Fairtrade®, ovšem je důležité si uvědomit, že se vztahuje pouze na samotný proces výroby bavlny, ale nikterak nezohledňuje zbylý proces zpracování bavlny, třídění, tkaní, barvení, stříhání, šití, které v současné době nemohou být certifikovány. Záruku důstojných pracovních podmínek při výrobě může zaručit pouze nezávislá kontrola dodržování sociálních standardů a v současné době se jako nejdůvěryhodnější jeví takzvané vícestranné iniciativy (Multi-Stakeholder Iniciative). Jednou z nich je třeba Fair Wear Foundation, což je mezinárodní iniciativa s cílem zlepšit pracovní podmínky v textilním průmyslu. Tato iniciativa spolupracuje se společnostmi, které přebírají odpovědnost za podmínky výroby jejich produktů, dále spolupracuje s odbory, jež jsou hlasem dělníků v továrnách a s neziskovými organizacemi. Také uznává Kodex pracovních postupů, který se opírá o standardy Mezinárodní organizace práce (ILO) a Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN a zavazuje se k placení takzvaných living wage, které pokrývají životní náklady.

Jednou z možností, jak zemědělcům v rozvojovém světě pomoci, je stát se zodpovědným spotřebitelem a přemýšlet nad tím, co skončí v našem nákupním košíku. Je nutné si uvědomit, že kupní síla nás spotřebitelů je obrovská a při jejím správném využití může přinést dalekosáhlé společensko-ekonomické změny, které mohou přispět k zlepšení kapitálové rovnováhy ve světě a zlepšení životních podmínek marginalizovaných producentů a zaměstnanců.

---

reklama

---