Ivan Sommer: Biopalivo zcela nové generace?
I některý starosta malé obce podlehl lákadlům funkce a pak s pocitem křivdy vysvětloval, proč se po létech oslavných fanfár řítí na obecní majetek pohroma zvaná exekuce. Přece vždy dbal jen na blaho občanů, aby zlepšil jejich životní prostředí, zejména rozšířil urnové háje! Avšak mimikry počestnosti se někdy odhalí nečekaně zdánlivými maličkostmi. Jak se kdysi vyjádřil snad René Descartes „Ďábel je v detailech (Le Diable est dans les détails)“.
Nastala éra prodeje obecních domů jejich nájemníkům. Naše obec poskytovala novým vlastníkům finanční příspěvek na opravy až do výše 40% prodejní ceny, aby tak možná učinila pokání za letité zanedbání údržby domů, životního prostředí jeho obyvatel, kde na zvlhlé stěny ledaskde útočily šiky plísní. Je známo, že na odražení nevítaných invazivních škůdců je nejvhodnější použít jejich přirozené biologické nepřátele, protože chemické prostředky zanechávají nebezpečná rezidua. A tak jsem nečekaně narazil na nové bioprodukty, v podstatě specifická biopaliva pohánějící nejen motory, ale možná i chod obecní správy v přístupu k problematice životního prostředí.
Jednou, když se vyskytly pochybnosti o smlouvách na stavební práce, revitalizujících temná zákoutí sklepů, zaplněných všelikým neřádstvem, jsem si s odkazem na zákon o svobodném přístupu k informacím (106/1999 sb.) vyžádal přehled dokladů, na jejichž základě byl finanční příspěvek na revitalizaci poskytnut. Od bytového odboru obecního úřadu, v jehož správě se poskytování příspěvků nacházelo, jsem obdržel smlouvy a faktury, nenasvědčující na první pohled nic zvláštního až na drobný detail. Jedno číslo mobilu na obchodní smlouvě mezi novým majitelem domu a stavební firmou bylo začerněno. Dostalo se mi odpovědi, že je to osobní údaj, s jehož poskytnutím majitel nedal souhlas. Jak prý zákon stanoví, nelze sdělit osobní údaje, které se úřad dověděl během schvalování finančního příspěvku.
Jenže ďábel detailu začal našeptávat: „Jak je vůbec možné, že na obchodní smlouvě se nachází osobní údaj soukromé povahy?“ Smlouva byla uzavřena několik měsíců před doručením obecnímu úřadu, seznámilo se s ní nepochybně množství zaměstnanců stavební firmy, využívající začerněné číslo. Šlo by tedy o kontakt obchodní a ne osobní s úřadem. Pokud si číslo nepoznačil a pak na ně zapomenul. Jednou jsem zavolal na číslo ze zapomenutého lístku ve vypůjčené knize a ozvala se k oboustrannému údivu kancelář presidenta V. Havla.
Je nasnadě, že začernění vyvolalo moji pozornost, a posléze se mi podařilo číslo mobilu získat na jiném obecním odboru. S překvapením jsem shledal, že mi ho již dříve věnoval na zemědělské výstavě český zástupce cizí firmy, vyrábějící krmiva pro domácí zvířata, s níž nový majitel bývalého obecního domu neměl oficiálně žádný kontakt. Ďábel - našeptávač se jen tak nevzdal: „Co má společného krmivářská firma právě s bytovým odborem a proč se ten snaží utajit její identitu? Má to snad znamenat dodávku ovsa pro „úředního šimla“, aby zařehtal správným směrem?“.
Při pokusech zjistit bližší podrobnosti jsem nepřekonal bariéru trénovaných úředních obranářů, obhajujících správnost postupu, opomíjejících ale, že nechtěně ukazují cesty, kudy by nový „biobyznys“ mohl prorůstat do obecní správy. Prodej obecních domů znamenal majetkový přesun mnoha milionů se značným vlivem na vnitřní život měst, a tak stěží zůstal bez povšimnutí různých zájmových skupin. Nepochybně správný zákon o svobodném přístupu k informacím, obsahující ustanovení na ochranu osobních údajů, může tak posloužit jako účinná clona stínící pochybné aktivity nově se formujících biomafií. Ostatně se zpívá v lidové písničce: „Já mám koně vraný koně, to jsou koně mí, když já jím dám ovsa, oni skáčou hopsa“ (www.karaoketexty.cz). Občanská sdružení se často úporně domáhají informací o životním prostředí, jenže jen málo si možná uvědomují, že poskytnuté údaje nemusí vůbec odpovídat skutečnosti. Proto je důležité je kriticky zkontrolovat.
reklama
