Ivo Pujman: Nechci vidět, nechci slyšet, nechci mluvit aneb jak se pracuje v Berouně s „informacemi“
A přesto se zářijové zastupitelstvo svým způsobem zapsalo do historie města. Bylo totiž první po vynesení rozsudku krajského soudu v Praze, kterým tento odvolací soud potvrdil povinnost města Berouna vyklidit, sanovat a uložit dle platných předpisů do dvou let na své náklady černou skládku nebezpečného a jedovatého odpadu v rozsahu minimálně 120 tisíc tun! Vynesení rozsudku, který zásadním způsobem ovlivní samu existenci tohoto okresního města. Rozsudku, po kterém hrozí, že 19,5 tisíce občanů Berouna přijde o veškerý obecní majetek, jejich děti přijdou o školy, sportovci o veškeré příspěvky města, totéž potká veškeré kulturní akce ve městě, ba co více, město nebude mít na vyplácení sociálních dávek a pomocí, nového majitele bude mít městský zimní stadion, vodní svět, radniční budova, kulturní dům Plzeňka, atd., a nakonec i městští úředníci a uvolnění volení funkcionáři přijdou o zaměstnání.
Daný „problém“ sleduji už 25 let, a tak jsem si dovolil požádat soudního znalce vytvořit finanční kalkulaci podle dnes platných předpisů a cen o tom, kolik bude naplnění rozsudku město opravdu stát. A tuto kalkulaci včetně zdůvodnění a komentáře zaslal 10 dní před konáním zastupitelstva několika málo zastupitelům a hlavně panu starostovi s prosbou, zda by nemohl tento problém zařadit aktuálně na program jednání, neboť jde skutečně o zásadní věc. Zároveň jsem slíbil, že na dané jednání pozvu oba soudní znalce, kteří danou kalkulaci jsou schopni a ochotni zastupitelům zdůvodnit a vysvětlit, a zkusit i navrhnout, jak z této situace ven.
Můžete hádat, jak to dopadlo. V programu bylo leccos, včetně rozhodování o přidělení dotací sportovním klubům v řádu tisícikorun, či návrhy na udělení čestných poct města Berouna. Ale o existenci problému, který neřešený město doslova smete – ani slovo. Když se jeden zastupitel na výše popsaný rozsudek zeptal pana starosty, dostal mnohomluvnou, ale vyhýbavou odpověď. Když jsem si dovolil na závěr upozornit na daný problém sám jako „občan Berouna“ či „veřejnost“ a připomněl, že jsem s sebou přivedl dva soudní znalce v oboru, byl jsem doslova obviněn, že šířím poplašnou zprávu, když jsem si dovolil citovat z kalkulace. Ale chápu, pokud se dostanou k veřejnosti tři čísla, totiž že naplnění rozsudku bude stát kolem 6 miliard korun, vyklizení celé skládky při prostém dodržení platných zákonů o ochraně životního prostředí 12,5 miliardy korun, a při dohodě s postiženým panem Šebelou také třeba jen 2,7 miliardy korun s možností čerpat pouze v posledním případě příslušné dotace, zastupitelé Berouna se necítí dobře. Raději si tedy Zastupitelé hned odhlasovali, že nesouhlasí s tím, abych jim rozdal písemnou podobu kalkulace od soudních znalců, kteří byli na jednání přítomni. Všichni zastupitelé se od tohoto papíru jednoduše odtahovali jak myši od jedovatého hada. Doprovodné ústní lavírování pana starosty bylo skutečně příkladné, když zdůvodňoval, proč je všechno jinak. Má pravdu v jednom, písemné provedení rozsudku odvolacího soudu stále ještě nebylo vyhotoveno a okresním soudem v Berouně rozesláno. Ale je známo, že odvolací soud původní rozsudek plně potvrdil a zástupci města při vyřčení rozsudku byli přítomni v soudní síni, a na uších si rozhodně neseděli. Spíše je zajímavé to, že soudní lhůta dvou let k vyklizení skládky běží až od okamžiku doručení písemného rozsudku poslednímu z účastníků soudního sporu, a je zřetelně vidět, že každý den odkladu chápe současné vedení města jako žádoucí.
Upřímně řečeno, z jednání bylo možné nabýt dojmu, že vlastně berounští zastupitelé nestojí o informování veřejnosti o hrozbách, které vznikly z prohraného soudního sporu. A jako ty tři legendární opičky nechtějí vidět, nechtějí slyšet, a nechtějí mluvit. Koneckonců, záznam z jednání je k dispozici na webových stránkách města a na youtube, diskuse k problému vyklizení skládky je skoro na konci, a každý si obrázek může udělat sám.
reklama
Autor je bývalý vedoucí odboru správy majetku MěÚ Beroun, občan města Berouna
