Jan Zeman: Českou republiku postihla další velká povodeň

Jak se stává, bez varování k nám, dále do Polska, Rakouska, na Slovensko a do Rumunska na tlakové níži Boris vtrhly vytrvalé deště, které způsobily další velkou povodeň. Předpovězena byla 9. září 2024, takže byl určitý čas na přípravu na transformaci povodňových vln i na další opatření protipovodňové ochrany. K hlavním povodňovým dešťům došlo 12. – 16. září, kdy se nad Moravou a dalšími regiony zastavila velká tlaková níže a dlouho stála na místě. Od 15. září postupně kulminovaly jednotlivé vodní toky. Doběh povodňových vln byl relativně dlouhý. Teprve 1. října 2024 byl na území ČR zrušen poslední povodňový stupeň (na Lužnici), čímž skončila přinejmenším vodohospodářská část povodně a definitivně se ČR posunula do období náprav škod způsobených povodní a do jejího vyhodnocování. Pravda, na podrobné vyhodnocení povodně je ještě brzy. Nejspíš bude zadán velký projekt „Vyhodnocení povodně v Česku v září 2024“. Určitou průběžnou analýzu považuji za nutné udělat už nyní s vědomím, že mnohé je jen přibližné a bude se dále upřesňovat.

Povodeň je

Povodeň je, když koryta vodních toků nejsou s to odvést velké množství stékající vody, zpravidla po velkých, intenzívních deštích. Může vzniknout ale také v důsledku prudkého tání sněhu nebo v důsledku protržení protipovodňové hráze, hráze rybníka či přehrady, viz protržení lajdácky postavené přehrady na Bílé Desné v Jizerských horách v roce 1916, případně v důsledku sesunutí se dešti podmáčené hory do přehradního jezera, viz sesuv italské hory Monte Toc do přehradního jezera u Vajont poblíž Piavy 9. října 1963 s následkem přívalové povodně a několika tisíc mrtvých.

Povodeň ze září 2024 je jednoznačně způsobena velkými dešti 12. – 16. září 2024, kdy na návětrné severní straně Hrubého Jeseníku během několika dní spadlo na 500 mm srážek. Srážky v rozsahu 400, 300 i 200 mm za několik dnů spadly asi na dvou třetinách území ČR, a to na celé Moravě a Slezsku, Českomoravské vrchovině, na Šumavě, v Krkonoších, Jizerských, Orlických a Novohradských horách. Vůbec povodní nezasažen zůstal jen severozápad Čech. Naopak na Slovensku se povodeň projevila hlavně na Dunaji a Moravě, kam přitekla ze sousedního Rakouska, resp. Česka. Spíše pro ilustraci, na srážkoměrné stanici Rejvíz napršelo mezi 12. – 17. zářím 2024 předběžně asi 516,7 mm, Červenohorské sedlo 473,8 mm, Jeseník 464,9 mm, Labská bouda 442,7 mm, Pomezní boudy (Horní Malá Úpa) 438 mm, Pohorská Ves 328,5 mm, Lysá hora 307,1 mm, Karviná 274,5 mm, viz 1). Na stanici Loučná nad Desnou, Švýcárna byl naměřen nejvyšší denní úhrn srážek (385,6 mm) od dob pozorování, tj. o roku 1960, viz 2).

Povodeň na jesenické Bělé, Opavě, Opavici, Vidnavě a Stěnavě svou ničivostí zřejmě překonala tu z července 1997, naopak povodeň na Moravě a Odře nad soutokem s Opavou byla menší. Povodeň na Vltavě postupující z jižních Čech zastavila včas odpuštěná přehrada Orlík, na Svratce ji zmírnila přehrada Vír, na Dyji Vranov, na Labi Labská a Les království na Labi, na Úpě jezero Rozkoš, povodeň zmírnily tři přehrady na Chrudimce ad. Hodně divočily některé menší vodní toky, Malše se Stropnicí, Chrudimka atd. Lužnice byla opět alchymií chování povodně a různých protipovodňových opatření ekologických i technických. Povodeň v září 2024 si v ČR vyžádala pět mrtvých a osm osob zůstává nezvěstných, takže nejspíš rozšíří počty obětí povodně. Hlavní příčinou úmrtí při povodních byla a je hrubá neukázněnost některých občanů, hlavní příčinou vysokých škod způsobených povodní zůstává neodpovědná výstavba v záplavových územích.

Povodeň se charakterizuje průtokem v korytě toho či onoho vodního toku na tom či onom vodočtu v metrech krychlových (kubících) za vteřinu a zejména dosaženou hladinou vodního toku. V rámci boje s povodní se bojuje především o snížení hladiny kulminace, aby bylo zaplaveno co nejmenší území, zvláště pak budov ve městech a v obcích.

Známe tři stupně povodňové aktivity. Při prvním (bdělost) se aktivizují vodohospodářské orgány protipovodňové ochrany. Při druhém stupni (pohotovost) se aktivizuje ostatní orgány protipovodňové ochrany. Při třetím stupni povodňové aktivity, když se vodní toky začnou vylévat ze svých koryt (ohrožení), začíná vlastní boj s povodní. 55 třetích stupňů povodňové aktivity, vyhlášených v ČR během povodně, mnoho neříká, protože samotné překročení třetího stupně může způsobit velmi rozdílné škody.

Tzv. četnost povodně (pravděpodobnost opakování v čase, například stoletá voda = L100 = jednou za sto let), je značně spekulativní pojem. Po velké povodni se tento údaj obvykle koriguje. Zprávy, že padesátiletá voda v září 2024 páchá na stejných místech větší škody než voda třísetletá v červenci 1997, nevyžadují komentář. Zdá se, že pětisetletá či dokonce tisíciletá povodeň se s výjimkou severního Slezska v Česku v září 2024 nevyskytovala. Na 55 místech mělo jít předběžně o stoletou povodeň, viz 1).

Povodně byly, jsou a budou

Ano, povodně byly, jsou a budou bez ohledu na realitu klimatických změn, byť je možné, že současné oteplování klimatu přispívá k vyššímu počtu povodní a k jejich větší ničivosti. Vyšší teploty ovzduší a moří znamenají i vyšší odpařování vody, vyšší koncentrace vodních par v ovzduší a jejich možný přesun na pevninu, kde za určitých podmínek mohou způsobit povodňové deště. Tento názor některých klimatologů, viz 3) zatím naráží na zjevně nedostatečnou datovou základnu a na známou skutečnost, že máme povodňově relativně klidná období (20. století do roku 1990, v ČR do roku 1995) a povodňově značně aktivní období, například poslední čtvrtina 19. století, kdy o větším oteplování klimatu nešlo hovořit. Rokem 1996 ČR vstoupila do povodňově aktivního období. Jak už to bývá, velké povodně odhalují četná zanedbání minulá i současná.

Hodnocení povodní v minulosti je obtížné ze dvou důvodů: neznáme srážky, které tu či onu povodeň vyvolaly, a příslušná povodí bylo v dost odlišném, podstatně příznivějším stavu, než jsou dnes. Obvykle chybí i srovnatelné vodočty, ukazující výšku povodňové vlny. Proto varuji před přílišnými analogiemi s minulými povodněmi. Nutné je ale od povodní, vyvolaných velkými intenzivními srážkami, odlišit povodně havarijní v důsledku protržení hráze toho či onoho vodního díla nebo výrazné zvednutí hladiny rozvodněné řeky kerným zátarasem, viz nejvyšší povodeň v Praze na Vltavě v únoru 1342, kdy nevydržel ani Juditin kamenný most. Povodeň v srpnu 2002 byla tak až druhá nejvyšší v Praze (a na Labi v Děčíně, kde ale nejvyšší povodeň byla v roce 1845). V případě povodně ze září 2024 bude jistě zajímavé její srovnání s povodní z července 1997, které se v řadě směrů, ale ne ve všech, podobá.

Protipovodňová ochrana má tři časově rozdílné fáze:

1) Dlouhodobá a krátkodobá příprava na povodeň,
2) Vlastní boj s povodní,
3) Odstraňování škod způsobených povodní včetně realizace opatření na zmírnění průběhu případné další povodně.

Příprava na povodeň zahrnuje předpovědní a varovnou službu, státní a samosprávné orgány boje s povodněmi a opatření ke zmírnění průběhu a následků povodně.

V přípravě na povodeň ČR dlouhodobě nezvládá dva okruhy problému:

1) Půda špatně vsakuje vodu,
2) Neodpovědná výstavba v záplavových územích.

Půda špatně vsakuje vodu

Spadlé srážky se v korytech vodních toků projevují především v závislosti na schopnosti půdy vsakovat vodu. Nejvíc vody zadržují rašeliniště a další mokřady (ty ale byly v minulosti vzdálené i relativně nedávné silně zredukovány), poté lesy (jejich plocha se sice mírně zvyšuje, ale jejich stav je špatný a dále se v důsledku velké kůrovcové kalamity v letech 2014-20 výrazně zhoršil s negativním vlivem na průběh povodní), po té louky a pastviny, dále orná půda a prakticky nulovou vsakovací schopnost má půda zastavěná budovami, komunikacemi apod.

Ve vsakovací schopnosti půd je na tom Česká republika mnohem hůř nejen proti období první republiky a starším, ale i proti období socialismu, který je právem viněn z nadměrného scelování polí, hutnění zejména orné půdy těžkou zemědělskou mechanizací (po roce 1989 se dál zhoršilo) a stupňování napřimování koryt vodních toků podle nechvalné rýnské koncepce z roku 1809, ukončené u nás až v roce 1990. Proč?

1) S plnou podporou státu pokračuje nemalé zastavování půdy budovami obytnými, administrativními, velkosklady, silnicemi a dalšími v soukromém i veřejném zájmu. Jak je známo, zastavěné pozemky nejsou s to vsakovat žádnou dešťovou ani jinou vodu.

2) Stavy dobytka, zejména klíčového skotu a prasat, v Česku proti roku 1989 klesly asi na třetinu, přičemž hnůj produkovaný dobytkem v 80. letech zhruba stačil na přiměřené hnojení orné půdy statkovými hnojivy. Tehdejší rozsah hnojení statkovými hnojivy významně přispíval k zachování humusu, úrodnosti půdy a retenční schopnosti půdy, tj schopnosti vsakovat srážkovou vodu. Dnes jsou stavy skotu a prasat na třetině, přičemž polovina hnoje nekončí na polích, ale v bioplynových stanicích na výrobu údajně obnovitelného bioplynu. Jde o zjevnou perverznost s tragickými dopady nejen na průběh povodní. Má být ale ještě hůř. Evropská unie nás nutí a proevropská vláda Petra Fialy (ODS, TOP-09, KDU-ČSL, STAN a piráti, tedy piráti byli na konci září 2024 z vlády odejiti) prosazují další redukci stavů dobytka pod rouškou politiky ochrany stability klimatu (Green Deal). Abychom byli ještě víc závislí na dovozu často nekvalitního a sem tam i závadného masa, ovoce, zeleniny a dalších potravin.

3) Citelně se snížila retenční schopnost lesů, protože čeští pseudoochránci přírody prosadili v rozporu se zákonem i zdravým rozumem tzv. bezzásahový režim v Národním parku Šumava a později i v Národním parku České Švýcarsko. Ze zahraničí přiletivší kůrovec se tam nepřekvapivě přemnožil a zničil tamní smrkové lesy a rozšířil se široko daleko, do celého regionu Šumavy, do Lužických hor apod. Je možné, že v rámci nulové kontroly byl rozvezen s kůrovcovým dřevem do řady dalších regionů v ČR. Vítr ale mohl také roznést roje kůrovců na značnou vzdálenost „přímo“. Kůrovec se mohl za sucha a vedra namnožit i z místních zdrojů. Asi jak kde. Lesní hospodářství nebylo s to kůrovcovou kalamitu zastavit, protože bylo v letech 1990-95 rozvrácené diletantskou transformací včetně zrušení lesnických provozů a zavedení pro lesní podniky ve veřejném vlastnictví absurdní povinnosti na zásahy proti škůdcům vypisovat výběrové řízení, takže kůrovec a jiní škůdci lesů zpravidla vítězí na čas. Ve spojení s velkým suchem let 2014-20 došlo k bezprecedentní kůrovcové kalamitě, která znamenala kromě jiného citelné snížení retenční schopnosti našich smrkových lesů. Významná část smrkových lesů ČR byla kůrovci zničena. Shodou okolností nejvíc byly kůrovcem sežrané lesy Šumavy, Českomoravské vrchoviny, Hrubého a Nízkého Jeseníku, které se spolu s Krkonošemi a Novohradskými horami staly regiony nejvíc postižené velkými dešti 12.-16. září 2024, které následně způsobily velkou povodeň v Česku.

Lze se setkat i s „odbornými“ názory, že mimoprodukční funkce lesa včetně funkce klimatické a vodohospodářské – retenční, jsou nesmysl, že stromy v lese evapotranspirují (odpařují vodu) prakticky pořád ve stejném rozsahu. Samozřejmě, na vedra a sucha stromy reagují v pudu sebezáchovy snížením evapotranspirace – odpařování vody – listy. Mimo realitu je i popírání horizontálních srážek (mlha, jinovatka apod.). Prý není ani pravda, že vzduch v lese bývá vlhčí než na louce, pastvině, orné půdě či v zastavěném území, takže zničení lesů kůrovcem či ohněm nemá vliv na vodní poměry a tím ani na povodně. Pravda je taková, že pouze velký oběh vody, tj. přivedení rozsáhlých dešťových mračen od moře do Česka, lesy nedokážou ovlivnit. Malý oběh vody, že se v lesích spadlé dešťové srážky i horizontální srážky (mlha) otočí například třikrát více než na polích či loukách (může to být vícekrát i méněkrát, záleží i na dalších okolnostech), je realita včetně skutečnosti, že případné zničení lesů má pro oběh vody a vodní hospodářství výrazně negativní dopad.

4) Příliš se nezmenšily velké lány polí. Vliv velkých lánů polí na retenční schopnost orné půdy je sice mnohem menší než první tři uvedené faktory, ale není nulový.

Ve výše uvedených čtyřech oblastech péče o půdu protipovodňová ochrana v Česku po roce 1989 zcela selhala s vážnými negativními dopady na průběh povodně 2024.

Velké povodně v červenci 1997 a v srpnu 2002 měly tu smůlu, že retenční schopnost půdy včetně lesů byla vyčerpána předchozími dešti. 12. září 2024 vzhledem k předchozím dvěma spíše tropickým suchým týdnům měla lesní i zemědělská půda vážný nedostatek vláhy, resp. zdravá půda by srážek zachytila mnohem víc, než půda vážně degradovaná.

Otázkou jistě je, jak moc tak mohla učinit. Lze důvodně předpokládat, že čím víc do nížin, tím větší schopnost zadržovat vodu měla. Naopak v horách, kde byly nejvyšší srážky a odkud se sbíhaly povodňové proudy, byly možnosti půdy zadržovat vodu z vysokých srážek podstatně menší. Jak moc tak ale v reálu půda na začátku povodně (ne) učinila, se zatím zjišťuje.

Protipovodňové orgány

Protipovodňové orgány zahrnují zejména Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), správce vodních toků (podniky Povodí, Lesy ČR ad.), Integrovaný záchranný systém, tj. hasiči, policie, a zdravotnická služba), vodoprávní úřady, vládu ČR a zvláště pak některé její ministerstva (životního prostředí, zemědělství, pro místní rozvoj, vnitra, obrany), dále kraje, města a obce a v určitém rozsahu i občané.

Předpověď ČHMÚ byla přiměřená - přicházející vlna dešťů může způsobit zejména ve východních dvou třetinách České republiky od pátečního večera 13. září 2024 velké povodně. Že nebyla dostatečně přesná, pokud jde o celkovou výši srážek a zejména jejich územní rozložení, je pravda, ale tak přesně vývoj počasí ještě předvídat neumíme. Mám za to, že ČHMÚ současné velké povodně předpověděl včas a že varování bylo dostatečné. Jiná otázka je, jak s ním kde naložili. Ano, informování bylo a je dosti chaotické, stejně jako chaotické bývají povodně.

Nevojenské ochraně civilního obyvatelstva včetně obraně proti povodním za socialismu sloužila rozvinutá Civilní obrana. Smutnou skutečností je, že po státním převratu v listopadu 1989 byly mnohé, zvláště vojenské části civilní obrany zrušeny. Kryty, ochranné pomůcky ad. odešly do nenávratna. Podle nového prezidenta Václava Havla už nám po svržení vlády komunistů žádné nebezpečí nehrozí, takže někteří občané za velké povodně v červenci 1997 ani nevěděli, že se před povodní utíká do kopce. Velká část 60 obětí povodně 1997 se utopila. Smutné. Za diletantství se ale nejednou draze platí.

Po tragických zkušenostech s velkou povodní v červenci 1997 začal být budován dnešní integrovaný záchranný systém, tj. hasiči, zdravotníci a policie. Původně měla být jeho součástí i Armáda České republiky. Pět záchranný pluků Armády České republiky, které jsme zdědili z dob socialismu a které významně pomáhaly za velkých povodní 1997 a 2002, bylo ale rozhodnutím ministryně obrany Parkánové v roce 2007 zrušeno za účelem úspory asi jedné miliardy korun. Ochrana obyvatelstva prý není nutná. Že rušit ženijní vojsko znamená hodně drahou úsporu, tušíte správně.

Také boj s povodní 2024 měla řídit vláda ČR. Ta ale první tři dny nechala ohrožené části republiky plavat. Plně ji vytížila organizace konference NATO v Praze. Pro protipovodňovou ochranu Česka to ale mohlo být lepší. Představa, že nekompetentní politici budou záchranářům mluvit do řemesla, vyvolává obavy.

Problém byl, že na 20. a 21. září 2024 byly již vyhlášeny krajské a první kolo senátních voleb. Tragická povodňová situace v řadě regionů žádala tyto volby odložit. Vláda ČR ale rozhodla, že se volby odkládat nebudou, povodeň nepovodeň. Zda si tím ve volbách pomohla, zůstává otázkou. Průzkum veřejného mínění ukázal, že významné části občanů postižených povodněmi neodložení voleb ovlivnilo volební chování. Asi 47 % se jich rozhodlo nejít volit, tj. naprosto špatně, ale pro vládu možná příznivě.

V ochraně proti povodním téměř chyběla armáda. Ministryně obrany Jana Černochová na sociální síti vzkázala „Prosím, vyřiďte blbečkům, kteří se stále nevyrovnali s naší pomocí Ukrajině, že vrtulníků máme dost. Děkuju.“ Armáda České republiky byla s to poslat na pomoc vyplaveným jen dva vrtulníky plus další čtyři měla údajně v záloze. Trochu málo. Pro srovnání, Polská armáda povodní srovnatelně postiženého Polska poslala do povodněmi sužovaných regionů pomáhat 19 vrtulníků a podle polských zpráv měly co dělat. Byly to polské vrtulníky, které do řady míst odříznutých povodní od světa shazovaly vaky s chlebem, dalšími potravinami, pitnou vodou, hygienický potřebami. A byli to polští hasiči, kteří předávali na státních hranicích našim samosprávám zastaralé elektrocentrály a jiné velmi potřebné vybavení s tím, že sami už mají lepší.

Za kontroverzní považuji vládou vyslovení přání, aby postižení nepojištění majitelé staveb nežádali od státu náhrady za svůj povodněmi znehodnocený majetek. Pojištění proti povodním u nás nebylo nikdy uspokojivě vyřešeno. Chápu ale dvě věci:

- zásluhou všech polistopadových vlád a zvláště pak vlády pětidemolice Petra Fialy je Česká republika ekonomicky na mizině,

- vlastnit zejména nákladné stavby v záplavových územích je odjakživa značně riskantní.

Zdá se, že všechny tři základní složky integrovaného záchranného systému (hasiči, zdravotníci a policie) fungovaly v rámci možností daných běsnícím živlem dobře. Že se mnohé nedalo zachránit, je pravda, ale není to rozhodně vinout záchranářů. Vodohospodářské orgány byly celkově na povodeň připraveny špatně, vzhledem k vysokému rozsahu výstavby v záplavových územích, k vysokému podílu technicky upravených koryt vodních toků ad. Z hlediska vlastní povodně po jejím předpovězení ze strany ČHMÚ včas odpustily příslušné přehrady, které následně významně zmenšily, tzv. transformovaly postupující povodňové vlny a významně omezily škody způsobené povodní. Přetečení přehrady Římov na Malši či Husinec na Vodňanské Blanici nebyl větší problém, neboť jde o železobetonové přehrady, které přelití bez větších problémů snesou, na rozdíl od přehrad sypaných, které povodňová voda v případě přetečení destruuje, takže dochází k jejich průvalu a následné velmi ničivé povodňové vlně.

Lesy ČR i jiné lesní podniky, postižené kůrovcovou kalamitou, selhaly již dávno před povodní, viz velká kůrovcová kalamita, podobně státní zemědělská politika.

Naopak krizové štáby v řadě měst byly s to včas postavit mobilní protipovodňové stěny a zabránit tak vytopení příslušných částí svěřených měst.

Složitosti práce podniků Povodí

Složité je hodnocení správců vodních toků. Obvykle se po nich požaduje plnění značně protichůdných úloh, takže se protipovodňová ochrana dostává na poslední místo a tomu odpovídají pak výsledky, když velká povodeň udeří.

Z hlediska povodně v září 2024 podniky Povodí před příchodem hlavní povodňové vlny odpustily v rámci platných manipulačních řádů přehrad jisté nemalé množství vody, takže přehrady Orlík a Lipno na Vltavě povodňovou vlnu z jižních Čech zadržely a Praha o povodni věděla jen díky Sázavě a Berounce, a to hlavně z uzavřených náplavek a v důsledku přerušení rekreační plavby, zjednodušeně řečeno. Povodeň na Svratce citelně zmírnila přehrada Vír, na Dyji Vranovská přehrada. Přehrada Římov na Malši povodeň jen zmírnila.

Velkým problémem je, že koryta vodních toků jsou většinou brutálně technicky upravena a také zúžena, aby voda rychle odtékala. Často jsou i ve zbědovaném technickém stavu. Nemálo přispívají ke zhoršování průběhu velkých povodní. Strůjci zhoubných technických úprav koryt vodních toků na základě zlé „rýnské“ koncepce z roku 1809 jsou především podniky Povodí a jejich předchůdci, byť pravdou také je, že nejčastěji jen plní často chybné úkoly zadané „shora“.

V přirozeném korytě vodního toku voda pomalu odtéká, rozlévá se po okolí, ve značném množství vsakuje do půdy, takže v úhrnu postup povodňové vlny se zpomaluje a výška povodňové vlny se zplošťuje. V technicky upraveném korytu vodních toků voda odtéká rychle, výška povodňové vlny se zvyšuje a pokud překročí třetí povodňový stupeň, zaplavuje okolí koryta vodního toku. S rostoucí výškou povodňové vlny se rychle zvyšují i povodní zaplavená území a způsobené škody. Přirozené koryto vodního toku, pokud není v úzkém údolí, zajišťuje obvykle i určitou říční nivu, v které se povodňová voda volně rozlévá. Technicky upravené koryto vodního toku bývá podstatně zúžené, i při obvyklém určitém prohloubení povodňovým vodám často nestačí, snadněji se z koryta vyleje a zaplaví okolí.

Problém je, že i velkými povodněmi renaturalizovaná koryta vodních toků jsou často následně znovu brutálně technicky upravena. Již řadu let legislativa umožňuje povodní renaturalizovaná koryta vodních toků nechat přirozenému vývoji. Málo kde se to ale na přírodě nechá, jako na pěti úsecích koryta spojené Bečvy, kde po povodni 1997 došlo k samovolné revitalizaci. Stačilo jen nechat přírodu a zejména další povodně „pracovat“.

Protipovodňové hráze se úředně staví k ochraně výstavby, neodpovědně umístěné v záplavových územích. Druhým důvodem bývá umožnit další neodpovědnou výstavbu v záplavových územích, takže zpravidla škody významně převyšují užitek. Do kalkulací efektivnosti stavby protipovodňových hrází tato negativa ale nevchází.

Problémem je i skutečnost, že u technických děl se dá poměrně jednoznačně spočítat jejich retenční schopnost. Spočítat retenční schopnost říčních niv je mnohem obtížnější a společenská praxe s ní často vůbec nepočítá. Vznikají tak hrubě neobjektivní kalkulace efektivnosti opatření na ochranu proti povodním a chybná rozhodnutí.

Zvláště za povodní, ale i mimo ně, dochází k zanášení koryt vodních toků. Za socialismu se bagrovaly, po roce 1989 se nejčastěji ponechávají osudu. I výroba bagrů na čištění koryt vodních toků u nás zanikla, přitom zanášení koryt vodních toků v důsledku rostoucí eroze půdy se zvyšuje. Dnes mluvíme jen o prohrábkách koryt velkých vodních toků.

Problémem je i rostoucí zanášení přehradních jezer, suchých a polosuchých poldrů, zvláště za velkých povodní. Rozdíl je ve skutečnosti, že zanášení přehradních jezer se na snížené retenční schopnosti přehrady příliš neprojevuje. Zanášení suchých a polosuchých poldrů snižuje jejich retenční schopnost v rozsahu zanášení.

Od přehrady nutno rozlišovat suchý a polosuchý poldr, tj. vodní nádrž, která se naplní jen za povodně a po jejím odeznění zase vyteče (suchý poldr) nebo zůstane na nízké hladině (polosuchý poldr). Výhodou polosuchého poldru proti suchému poldru je, že určité množství vody v nádrži zvyšuje stabilitu jeho dna, což je ožehavé zvláště za situace, kdy mnoho let nebyla povodeň, takže suchý poldr „nepracoval“ ani se neudržoval.

Nedoceněná role říčních niv

Vůbec největším lapačem povodňové vody jsou lužní lesy a říční nivy. V Česku se jich ale moc nezachovalo, což se tragicky projevuje za velkých povodní. Ty nejzachovalejší za povodně 1997 zadržely významné množství povodňové vody – niva Poodří asi 90 mil. kubíků, Litovelské Pomoraví asi 60 mil. kubíků, Soutok Moravy a Dyje 55-60 mil. kubíků, alespoň podle projektu Vyhodnocení povodně 1997, zpracovaného v gesci Ministerstva životního prostředí. Rozhodně to bylo víc, než zásobní prostor všech přehrad v povodí Moravy a Odry. S tím se ale nepočítá, prý jen co zadrží přehrady. Smutné.

Rozšiřovat koryto vodního toku ve městech, jak učinili například na Isaru v bavorském Mnichově, je prý v Česku, možná až na malé výjimky, nepřijatelné. Pak vznikají tragédie, jako ta v roce 1997 i 2024 v Krnově, kdy úzké koryto řeky Opavy nestačilo, rozvodněná řeka Opava se vylila z koryta a v roce 2024 asi 80 % města zatopila. Jako řešení tamní radní i další politici ale neprosazují rozšíření koryta Opavy ve městě, protože by se muselo několik domů zbourat. Prosazují výstavbu přehrady Nové Heřmínovy, spojenou původně se zatopením celé obce, dnes jen její časti. My jsme papaláši z města a nějakou vesnici můžeme v zájmu ochrany města zatopit! Papaláši z města Opavy jsou stejného názoru: jejich předchůdci totiž nechali postavit své největší sídliště Kateřinky v záplavovém území Opavy a ono v září 2024 plavalo ještě víc než v červenci 1997!

Útoky na bývalého starostu obce Nové Heřmínovy ve stylu: „Jak mu je, když Krnov, Opava a některé obce na Opavě plavou,“ jsou stupidní. Jak už název říká, starosta je od toho, aby se o svěřenou obec staral. Pokud místní referendum drtivou většinou hlasů zavázalo vedení obce ji všemi legálními prostředky bránit před snahou ji zatopit a zničit přehradním jezerem, údajně proti povodním, plnil zjevně vůli svých voličů.

U Nových Heřmínov se svářily dvě koncepce protipovodňové ochrany – technokratická (pomocí přehrady Nové Heřmínovy chránit obce a města níže po proudu Opavy) a ekologická (podstatně rozšířit a revitalizovat koryto řeky Opavy + postavit rybníky a suché poldry k zachycení části povodňových vod). V praxi se zpravidla nic nedělo (od povodně 1997 uplynulo 27 let a kde nic tu nic), nebo se tvrdě prosazovala technokratická koncepce protipovodňové ochrany v povodí Opavy, resp. výstavba přehrady má začít v roce 2026, 15. 10. 2024 prý už platí roku 2027. Boj byl i nebyl urputný, protože různé žádosti a posudky celá léta ležely na schvalovacích místech a nic se nedělo. Ve výsledku se nezrealizovalo nic podstatného a tak zvítězila velká povodeň 2024. Dodávám ale, že přehrada není suchý poldr (kapacita suchého poldru je 100 %, kapacita přehradního jezera je jen její zásobní prostor, který bývá zlomkem objemu přehradního jezera, protože jsou na přehradu kladeny i další významné funkce. Toto nejen ministr zemědělství pan Výborný nechápe. Že v případě hodně velkých intenzivních dešťů nepomůže dostatečně ani jedna, ani druhá koncepce, je také pravda. Jediným efektivním řešením je nestavět v záplavových územích nic cenného a stávající výstavbu postupně odsunout do výše položených, bezpečnějších míst. To ale podle všeho až na výjimky nehrozí ani náhodou.

Podle materiálu Povodí Odry má „Tížní betonová hráz o délce v její ose 330 m, výška hráze 26,5 m, celkový objem nádrže 14,54 mil. m3 a z toho 11,56 mil. m3 je určeno k tlumení velkých vod (stoletá povodeň je tlumena z 206 na 100 m3/s), celková plocha zátopy činí necelých 130 ha. Zásobní objem o velikosti 3 mil. m3 zajistí nalepšovací účinek 1 100 l/s. Přehradní hráz je navržena na návrhovou tisíciletou povodňovou vlnu a musí odolat i kontrolní povodňové vlně, která byla stanovena na 10 000 letou vodu.“ Existují i údaje mírně i dost odlišné.

Přehrada Nové Heřmínovy má mít objem nádrže asi 14,6 mil. m3 vody, leč retenční prostor by měla mít podle různých variant menší. Při nízkém retenční prostoru a vysokém přítoku v září 2024 by se naplnila asi za 7 hodin, přetekla by a Krnovu, Opavě a dalším obcím při Opavě by příliš nepomohla. Podstatně více by pomohla, pokud by měla retenční prostor 11,56 mil. kubíků.

Pro srovnání, u polské Raciborze Dolny byl na základě zlých zkušeností s povodní 1997 v letech 2012-20 postaven obří suchý poldr o kapacitě asi 175 miliónů kubíků náklady v přepočtu asi 12 miliard korun + 250 rodin bylo nuceně přesídleno. Nyní poprvé pracoval a rovnou na plnou kapacitu. Významně odlehčil městům a obcím ležícím níže po proudu Odry – Ratiborzy, Kožlí, Opole, Wroclawi ad. Wroclaw byla v době kulminace povodně v prvních hodinách 20. září na kraji velkého vytopení. Záznamy z dronu z 19. září 2024 říkají, že k zatopení centra Wroclawi chybělo jen několik centimetrů. Soudím z toho, že poldr Ratiborz Dolny zachránil Wroclaw před velkým vytopením. I v dalších dnech se pomalu klesající Odra nerozlila do přilehlých polských měst.

V revitalizaci koryt vodních toků a výstavbě suchých poldrů se v Česku moc nepokročilo.

Místy lze povodeň zmírnit také odstraněním vysokého pevného jezu. Smysl to má zejména v případě vysokých pevných jezů ve městech, viz Strakonice, Přerov, levá půlka Helmovského jezu v Praze ad. Problém je, že i jez je veřejný majetek, takže jeho odstranění před postupující povodňovou vlnou je nepředstavitelné i za cenu zvýšených povodňových škod na v oblasti vzdutí jezu vyplavených objektech.

Velkým dilematem jsou přehrady, jež mají mimo jiné vodní tok pod přehradou uchránit před povodní. Prvním problémem je, že přehradní jezero mimo jiné zatopí nemalé území a zničí v něm vodní poměry a jeho retenční schopnost. Taková škoda se ale nekalkuluje. Druhým problémem je, že přehradní jezero má sice určitý zásobní prostor pro zadržování povodňových vod, ale po rovné hladině jí vytvořeného přehradního jezera se povodňová voda šíří rychleji, což se ale do povodňových modelů rovněž nezahrnuje. Přínos přehrad proti povodním se pak vykazuje vyšší, než je ve skutečnosti.

Problém je, že přehrada je dílo víceúčelové, kdy funkce výroby elektrické energie, vodní dopravy, rekreační, zdroje vody pro zásobování pitnou vodou a pro závlahy jdou proti funkci protipovodňové. Slapská přehrada sice v červnu 1954 zachránila Prahu před stoletou povodní, ale také vytvořila falešnou iluzi o možnosti přehrad transformovat velké povodňové vlny. Časem se zapomnělo, že Slapská přehrada se tehdy začínala napouštět, takže ještě měla obrovský retenční prostor pro zachycení přicházející povodňové vlny. V důsledku stoleté povodně se neplnila plánovaného půl roku, ale byla plná už za tři dny. V srpnu 2002 ale byly všechny přehrady Vltavské kaskády více méně plné, bez většího zásobního prostoru. Na Lipně platila šílená neformální dohoda s rekreačním průmyslem o zajištění neměnné hladiny přehradního jezera, takže přehrada fungovala průtokově a o to víc plaval Český Krumlov, České Budějovice ad. Větší retenční prostor a tím i protipovodňovou funkci měla jen přehrada Orlík. Ta zadržela první vlnu povodně, ale druhou už nezvládla. Nedostatečně odpuštěné vodní dílo Orlík se stalo rovněž neovladatelné (lidově řečeno přeteklo), ostatní přehrady na Vltavě fungovaly průtočně po celou dobu povodně 2002, urychlovaly postup povodňové vlny a zvyšovaly její výšku.

Dodnes se ignoruje fakt, že pokud se stane přehrada za povodně ještě před kulminací přítoku neovladatelnou, mírně zvětšuje povodňovou vlnu, protože po rovné hladině přehradního jezera se povodeň šíří rychleji než po nezregulované, přirozeně tekoucí řece. Proto přehrady nejen Vltavské kaskády povodňovou vlnu v srpnu 2002 nechtěně mírně zvětšily a obce a města pod přehradou Vraný mírně „vyšplouchly“. Základní problém byl, že manipulační řád Vltavské kaskády počítal jen se stoletou povodní a v podstatné části povodí Vltavy byla povodeň tisíciletá. Navíc se nešťastně sešly kulminace rozhodujících řek: Vltavy a Malše v Českých Budějovicích, čtyř řek kromě Lužnice na vodním díle Orlík, Úslavy, Úhlavy a Radbuzy v Plzni a Vltavy a Berounky v Praze Lahovicích. Lužnice kulminovala s dvoudenním zpožděním, v povodí Sázavy byla povodeň malá.

Ano, o stanovení konkrétního manipulačního řádu přehrad vesměs různé protichůdné zájmové skupiny tvrdě bojují a představa, že by přehrada včasným upouštěním většího množství vody před příchodem hlavní povodňové vody způsobila menší povodňové škody po proudu řeky, je pro decizní řídící sféru šílená, o možnosti, že by povodeň byla nakonec menší, nemluvě.

Tragédie výstavby v záplavových územích

Povodeň signalizuje vyhlášení třetího stupně povodňové aktivity, tj. vodní tok se začíná vylévat ze svých břehů a vše na březích řeky ohrožovat. Kdo stavěl, kupoval nebo zdědil nemovitost – stavbu – v záplavovém území, získal ji i s rizikem možnosti jejího ohrožení velkou povodní. Levný nákup stavebního pozemku v záplavovém území se může hodně prodražit. Totéž platí pro stavitele železnic, silnic a dalších pozemních komunikací. Zde se ale nebezpečí velkých povodní obvykle nepodceňuje, byť významná nádraží Ostrava Svinov, Ostrava hlavní a Bohumín včetně depa byla v září 2024 také zatopena, podobně mnohé silnice včetně kusu dálnice D1. Opět došlo k rozsáhlé destrukci železnic a silnic v oblasti Hrubého Jeseníku. Přerušení provozu na 80 úsecích železničních tratí ale neznamenalo vždy vážné poškození trati, někdy šlo jen o prevenci. Další úseky tratí krátkodobě zastavily padlé stromy. V oblasti Hrubého Jeseníku došlo i ke značné destrukci silnic, takže obnova naráží na elementární problém se do postižených oblastí vůbec dostat. V Albrechticích z osmi mostů vydržel jen jeden…

Historicky to je houpačka. Neodpovědní lidé staví domy i celá města v záplavových územích. Povodně jim tam občas jednotlivé domy, ulice i celá sídla pustoší. Lidé se je snaží před povodněmi ochránit stavbou protipovodňových hrází, ale sem tam přijde velká povodeň a tyto hráze překoná nebo je pro zchátralost protrhne, jak se v září 2024 stalo nad Hanušovicemi nebo na soutoku Opavy a Odry s následným zatopením značné části Hanušovic nebo Bohumína a značné části Ostravy. Někdy nejde město ochránit (Litovel v roce 1997 i v roce 2024 plavala asi z 80 %, byť nedaleký Olomouc plaval mnohem méně, resp. na rozdíl od roku 1997 v roce 2024 plavala jen jeho část Chomoutov, kterou nechrání protipovodňová hráz. Při delším období povodňového klidu vymřou pamětníci a lidé začnou nebezpečí velké povodně ignorovat. Obvykle to končí velkým povodňovým překvapením včetně bahna, viz zejména červenec 1997 a září 2024 na Moravě a ve Slezsku a srpen 2002 v Čechách, v jiných společnostech zase jindy a jinde.

Zlé je, když se, nejednou už krátce po povodni, staví v územích, kudy se prohnala. Teorie? Ne. Jde o drsnou kapitalistickou praxí a obecně pak o lidskou neodpovědností. Stačí projít v Praze v srpnu 2002 velkou povodní zplundrovaný Karlín, dolní Libeň, dolní části Holešovic ad. Je tam nových, často velkých budov jako máku. Prý se vysmějeme povodni. Reálně se vysmíváme zdravému rozumu. Nakonec se bude velká povodeň vysmívat nám. Podobnou výstavbu v záplavových územích najdeme i v mnoha městech a obcích mimo Prahu. Je to prý kapitalismus, který byl za velkého jásotu množství naivních občanů po 17. listopadu 1989 nejen v tehdejším Československu obnoven.

Smutnou skutečností je, že po státním převratu koncem roku 1989 dostala neodpovědná výstavba v záplavových územích zelenou. Pravdou ale také je, že mnoho neodpovědné výstavby v záplavových územích jsme zdědili z minulosti, nejednou značně vzdálené. Na druhé straně známe řadu historických měst a obcí, postavených vysoko nad vodními toky, takže je ani největší povodeň nemůže ohrozit. Zejména ve velkých městech a dalších ohniscích rozvoje se staly územní plány trhacími kalendáři a sem tam se v záplavových územích stavělo i bez povolení, „načerno“.

Řádění velkých povodní, zejména v červenci 1997 a v srpnu 2022, vedlo k uzákonění zákazu nové výstavby v záplavových územích, a to v novém zákonu o vodách od 1. 1. 2002 a v novele zákona o územním plánování a stavebním řádu v září 2002. Tento zákaz ale nebyl v praxi důsledně vymáhán. Navíc byl poměrně brzy na to devalvován uzákoněním tzv. »demokratizace protipovodňové ochrany«. Záplavová území rozdělil na tzv. aktivní (obvykle širší koryto vodního toku s plným zákazem výstavby) a pasivní (zde může investor vodoprávnímu a stavebnímu úřadu dokázat, že prosazovaný objekt nezhorší průběh povodně a že ho realizací určitých konkrétních opatření před povodněmi ochrání) zóny, které umožňují investorovi žádajícímu o povolení stavby to ve věci protipovodňové ochrany na vodoprávním a poté na stavební úřadu »ukecat«, což se hojně stává. Podle všeho dochází i k podvodům při stanovování záplavových území v územních plánech v zájmu určitého, zpravidla velkého soukromého investora. Pokud velcí soukromí investoři staví na kšeft, je jim vcelku jedno, zda po prodeji příslušné stavby ji vyplaví povodeň. Co je zvlášť tristní, ono to vesměs nezajímá ani kupující.

V této hazardní politice Česko pod praporem ekonomického liberalismu pokračuje. Nejde přitom jen o soukromou developerskou i osobní výstavbu bytů, ale i o státem prosazovaný záměr postavit Gigafaktory v Dolní Lutyni na Ostravsku (ironií osudu se ještě začátkem září 2024 premiér Per Fiala holedbal, že tam Gigafaktory vyroste bez ohledu na kritiku záměru s odkazem na vysoké riziko vyplavení při velké povodni) či brutálně prosazovaný záměr původně za 40-45 mld. Kč, dnes už za 63 mld. Kč Dolní nádraží v Brně přestavět na ústřední osobní železniční nádraží, přestože stávající ústřední osobní železniční nádraží je umístěno mimo záplavová území v centru města na hlavním uzlu tramvají, tj. v dopravně optimální poloze. V půlce září se lokalitou v Dolní Lutyni prohnala povodeň.

Nestačil jsem napsat tento článek a Praha 8 spolu s hlavním městem Prahou oznámily velkolepou výstavbu nejmodernější čtvrti v Praze na Rohanském ostrově u Invalidovny v záplavovém území Vltavy, viz 4). Prý je ochrana před povodněmi zajištěna. Ptám se jak, když území leží na štěrkopíscích a velká voda v srpnu 2002 ho zaplavila spodem, podobně po opadnutí vodní hladiny ho odvodnila. Proti stěrkopískovým hydraulickým spojeným nádobám není ochrana, ale v Praze projde sebevětší nesmysl.

Spoléhání se na pojištění je také problém. Pojišťovna chce buď vysoké pojistné, až potenciálního pojistitele od uzavření pojistné smlouvy odradí, nebo odmítne pojistit stavbu za jakýchkoliv podmínek, takže obavy, že část staveb není proti povodním pojištěná, jsou na místě. Jako ekonom bych takovou stavbu také nemohl pojistit. Platí přitom, že čím blíž je na výšku uvažovaná stavba hladině vodního toku, tím je riziko jejího vyplavení povodní vyšší. Situaci zásadně ztěžuje skutečnost, že se výskyt velkých povodní nedá dlouhodobě předvídat, tj. vysoká míra nejistoty.

Je tu jistý bludný kruh. Neodpovědná výstavba v záplavových územích vede ke značným povodňovým škodám, na jejichž nápravu ale musí stát významně přispívat i soukromým vlastníkům, protože jim v neodpovědné výstavbě v záplavových územích na jejich nátlak nezabránil. Technická protipovodňová opatření tuto situaci dále zhoršují.

Kousek od sídliště Velká Ohrada, kde bydlím, se nachází polosuchý poldr, tzv. vodní nádrž Asuán, a suchý poldr v jinonické větvi Prokopského údolí. Za 31 let do boje s povodněmi významněji nezasáhly, protože velké povodně nebyly. Odvozovat z toho jejich zbytečnost by ale bylo nerozumné. Nevíme, zda povodeň nepřijde například za rok.

Zákaz výstavby v záplavových území má jednu výjimku – vodohospodářské stavby, zvláště pak čistírny odpadních vod, a to i s rizikem jejich zaplavení a vážného poškození velkou povodní. Vzhledem ke gravitační spádovosti kanalizační sítě není možné čistírny lokalizovat jinde než na břehu řeky na dolním konci jejího koryta v příslušném městě.

Povodně přicházejí draho

První odhad ekonomických škod způsobených povodní 2024 zní na částku 17 mld. Kč. Současně uvádí ekonomické škody z předchozích velkých povodní v Česku v miliardách korun, viz tabulka č. 1:

Druhý sloupec jsou přímé ekonomické škody způsobené povodněmi v příslušném roce. V třetím sloupci jsou tytéž přepočítané do současných cen. V přepočtu na srovnatelné ceny vyšla povodeň v roce 1997 o něco dráž než povodeň v roce 2002, byť částky uváděné v běžných cenách vyznívají opačně. Čtvrtý sloupec navíc zohledňuje spíše hypotetické zhodnocení nemovitostí v záplavových územích.

K 2. říjnu 2024 Česká asociace pojišťoven odhadované škody zvýšila na cca 20 mld. Kč.

Všechny odhady ekonomických škod způsobených povodněmi v Česku zahrnují pouze přímé povodňové ekonomické škody, nikoliv škody nepřímé (výpadky výroby ad.) a mimoekonomické (poškození zdraví, psychické šoky ad.). Jde v zásadě o sumaci hlášení přímých ekonomických škod, které byly formálně zkontrolovány a poté z nich byly odstraněny duplicity, vznikající obvykle z hlášení jednak odvětvového, jednak územního. Na jejich výši se nijak nevázala případná výše kompenzací z veřejných rozpočtů.

Trochu jiné odhady škod způsobených velkými povodněmi v Česku ukazuje tabulka č. 2:

Tabulky č. 1 a 2 bez ohledu na možné nepřesnosti říkají, že i přímé ekonomické škody způsobované velkými povodněmi jsou značné a není radno je podceňovat. Na druhé straně u některých škod je v tom povodeň tak trochu nevinně. Je veřejné tajemství, že někteří podnikatelé odnášeli a házeli do povodňových vod účetní doklady s cílem vyhnout se placení daní.

Je známo, že na ekonomických škodách způsobených povodní 2002 se hlavní město Praha podílelo plnými 25 miliardami korun, tj. víc než třetinou. Významně se o to zasloužilo tehdejší vedení hlavního města včele s primátorem Igorem Němcem (ODS). Zatímco v jiných krajských krizových štábech se nechávali podrobně informovat od pracovníků ČHMÚ, krizový štáb hlavního města Prahy pracovníka ČHMÚ vyhnal. Věřil předpovědím podniku Povodí Vltavy, že povodeň bude v Praze jen dvacetiletá (1500 kubíků za vteřinu, první stupeň povodňové aktivity) a že ji Praha snadno zvládne. Povodňový model ČHMÚ, dále Armády ČR, Rakouska a Bavorska ale signalizoval povodeň více než stoletou. Zpětně víme, že i tyto modely ji poněkud podcenily. Takže Praha se na povodeň příliš nepřipravovala, dala snad jen varování a postavila mobilní protipovodňové stěny, které nakonec „o fous“ zachránily Staré Město pražské před vytopením. Karlín se ale evakuoval na poslední chvíli 12. srpna 2002 v 22.00 díky příčetnosti tamního starosty a vzápětí byl zaplaven. Povodňové škody byly rekordní.

Povodeň v srpnu 2002 zásadně prodražil dvojí možný výklad předpisů o provozování metra. Pražští radní ho idiotsky zakázali uzavřít v pondělí 12. srpna 2002 v 18.00 večer, kdy Vltavou protékalo asi 1500 kubíků za vteřinu, tj. byl 1. stupeň povodňové aktivity a klíčová přehrada Orlík přetékala. Rozkaz „Jezdit, dokud to jde!“ skončil nepřekvapivě zatopením centrální části metra s následnou bezprecedentní dopravní kalamitou v Praze. Obnova metra přišla na 7 mld. Kč. Vyšetřování příčin zatopení metra shledalo, že trasa C se vzhledem k otevřené stavební jámě u Nádraží Holešovice při dané výšce hladiny rozvodněné Vltavy zachránit nedala, ale trasy A a B ano, pokud by se metro začalo zavírat v pondělí 12. 8. 2002 v 18.00, tj. včas. Za ten hrozný povodňový výkon pražští voliči, obelhaní pražskými radními a mainstreamovými novináři, v Praze vládnoucí ODS v následných komunálních volbách odměnili vyšším počtem hlasů, když se tři největší hříšníci „obětovali“ a již nekandidovali do zastupitelstva hlavního města Prahy. Kromě primátora Igora Němce šlo o radního pro dopravu a radního pro bezpečnost. Proto jsme tam, kde jsme. Po vyšetření okolností zatopení pražského metra rezignovali ředitel podniku Metro a jeho náměstek pro bezpečnost. Obětovali se, či spíš byli obětování v zájmu záchrany velkých ryb.

Ministr dopravy Kupka v rozhovoru, viz 5), tlumočil odhad škod způsobených povodní 2024 na silniční dopravní infrastruktuře do 5 mld. Kč a na železniční dopravní infrastruktuře rovněž do 5 mld. Kč, tj. úhrnně méně než 10 mld. Kč. V oblasti Jeseníků se zatím rozsah škod na dopravní infrastruktuře zjišťuje, resp. vyčíslení není dokončeno. Dopravní infrastruktura železniční i silniční je tam v troskách, opravy se odhadují na celé měsíce. Doprava je tam tudíž paralyzovaná.

Lesy ČR své povodňové škody odhadly na 3,2 mld. Kč, Arcibiskupské lesy na několik set miliónů Kč. U obou jde zejména o poškození lesních cest. Poškozeni byli ale i mnozí další vlastníci lesů v ČR.

Škody způsobené zemědělským podnikům Agrární komora odhaduje na několik miliard korun. Obsahují položky jako zničená úroda na polích včetně vysetých ozimů, zatopení stájí, znehodnocení zásob krmiv ad. Neobsahují neméně vážnou položku – povodní odnesenou ornici. Přesycenost půdy vodou klade otazníky nad sklizní podzimních plodin a setím zbylých ozimů. Na řadu polí se technika jen tak nedostane.

Otázkou jsou škody na budovách podniků, úřadů, objektů občanského vybavení a bytů. Došlo již k prvním demolicím obytných budov nenapravitelně poškozených povodní. Řada dalších ještě bude následovat. Kromě ekonomických škod, na jejichž nápravu část občanů nemusí mít peníze, je tu faktor traumatu. Pohled na tu spoušť hodně bolí.

Oprava Ústřední čistírny odpadních vod v Ostravě Přívoze vyjde podle odhadů na 300 – 500 miliónů Kč. Vážně poškozeny byly i další čistírny odpadních vod v jiných městech a vesnicích zaplavených povodní. Vláda ČR na obnovu vodohospodářské infrastruktury uvolňuje částku 2 mld. Kč. Problémem je, že nefungující čistírny znamenají i vysoké znečištění řek, které především Odrou putuje do Polska.

Vláda ČR navrhla a Sněmovna schválila zvýšení deficitu státního rozpočtu na rok 2024 o 30 mld. Kč a na příští rok jej proti svému návrhu zvyšuje o 10 mld. Kč s odkazem na škody způsobené povodní v září 2024. Nemohu vyloučit, že tím zakrývá mnohé díry ve svém i tak enormně deficitním státním rozpočtu. Na druhé straně je zřejmé, že povodňové škody půjdou do desítek miliard korun, byť kromě státního majetku byl vážně poškozen i majetek krajů, měst, obcí, podniků a domácností. I když jsou povodňové škody vysoké, nemohu souhlasit s výkřiky, že je to horší než v roce 1997 či 2002. Až budou vyčísleny relativně komplexně, bude možné srovnat jejich výší s výší, uváděnou v tabulce č. 1, částkou v přepočtu na stávající ceny.

Hazard se nejen za povodně draze platí

Pokud už jsme konfrontováni s velkou povodní, je nutné na prvním místě uznávat a respektovat její majestát a podle toho se chovat. Má to více dimenzí. První je být připraven na možnost výskytu velké povodně (týká se společnosti jako celku, jejich územních samospráv, podniků i občanů, resp. domácností). V případě výskytu povodně je nutné se chovat přiměřeně situaci, což znamená opustit co nejrychleji ohrožená záplavová území a nepřibližovat se k dosahu velké vody. Může být dost zákeřná. Kdo se dostane do spárů velké vody, ten se pomoci nemusí dočkat. On si toho nikdo ani nemusí všimnout. Pomoci oběti unášené rozvodněnou řekou bývá těžké až nemožné. Ty tři nešťastníky, které u Lipové na Jesenicku velká voda uchvátila i s autem (čtvrtému se z auta i vody podařilo dostat), dosud nenašli. Auto se našlo o dva kilometry níž, ty tři nešťastníky nejspíš velká voda odnesla a uložila někde v Polsku.

Pokud už povodeň začala a objektu hrozí vyplavení, je na místě ho rychle evakuovat, tj. pokud to čas umožňuje, zejména cenný mobilní majetek buď přestěhovat do vyšších pater, pokud je objekt vícepatrový, nebo ho odvést mimo dosah povodně. Před postupující povodňovou vlnou času mnoho nebývá, o možnosti zaplavení ústupových komunikací povodní či výpadku elektrického proudu nemluvě. Nemělo by se stávat, že se auta, jiné dopravní prostředky či mobilní stroje stanou kořistí povodně.

I ten nejhloupější by měl vědět, že s povodní nejsou žerty. Zprávy, že se koupala v rozvodněné Malši v Českých Budějovicích či koupal v mírně rozvodněné Vltavě v Praze na Výtoni a ta ho nesla celé dva kilometry či že rozvodněnou řeku sjížděli na nějakém plavidle, jsou mimořádně smutné. Život je to nejcennější, co člověk má. Za katastrof parametrů současné povodně záchranáři zpravidla nevědí, kam dřív skočit, a to i bez další práce jim přidělané hazardéry. Bohužel sami mohou přijít k vážné újmě. Nejsmutnější je, když je to kvůli nějakému hazardérovi. K zásadám bezpečného chování za povodně patří nepřibližovat se k břehům rozvodněných vodních toků. Nikde nevíte, zda velká voda nepodemlela příslušný břeh a že se s vámi neutrhne.

Mnohokrát došlo k utonutí poté, co někdo dělal něco na lávce, pod kterou se valily povodňové vody. Stačí malé zavrávorání a už tam spadnete a vzápětí se topíte. Mám za to, že ta či ona činnost počká, že se nezblázní.

Mosty, k jejichž korunám se blíží hladina rozvodněného vodního toku, nepřecházíme ani nepřejíždíme. Opatrnost je na místě i po opadnutí povodňové vlny. Most sice povodeň může vydržet, ale s vážným poškozením, resp. pozdější zřícení nelze vyloučit. Napřed by ho měl prohlédnout statik. Podobně by občané neměly vstupovat do zaplavených domů, dokud je neprohlédne statik. Že se mohou zhroutit, laik nemusí poznat.

Jiným hazardem je odmítnutí se evakuovat. Já přece svůj byt a majetek neopustím. Mohou tím riskovat i svůj život a co je horší, mohou tak riskovat i život záchranářů.

I ten nejhloupější by měl vědět, že za povodně, pokud není velkou vodou ohrožen, by měl pokud možno sedět doma a kromě cest do práce a za nákupem potravin se nevydávat do nejistého terénu záplavových území, které narušila povodeň, i jinam. Při současných vydatných deštích dochází k sesuvům svahů, k častým pádům stromů atp. Takové a podobné hrozby je chybou podceňovat. Vycházku do lesa by mělo být samozřejmé odložit na dobu popovodňovou.

Každý by měl vědět, že pokud velká voda zaplavila potraviny, byť by byly v dobrých obalech, že je rizikové je konzumovat. Měly by se vyhodit. Zde šetřit je hodně riskantní.

Tu a tam protipovodňová ochrana selhala

Předně, extrémně rozvodněná jesenická Bělá způsobila, že plavala značná část okresního města Jeseník, dále města Mikulovice a polského pohraničního městečka Glucholazy plus část všech obcí při jesenické Bělé. Ochrana proti povodni tam nebyla prakticky žádná, neodpovědné výstavby v záplavových území tam naopak bylo víc než dost. Těžko se komentuje případ České Vsi, jejíž právě zrekonstruovanou základní školou se v ony kritické dny proháněla rozvodněná jesenická Bělá. V obci povodeň strhla tři mosty.

Po protržení protipovodňové hráze plavala část města Hanušovic. Varování před povodní nepřišlo a podstatná část města byla během deseti minut pod vodou.

Plaval Bohumín a část Ostravy poté, co se na soutoku silně rozvodněných řek Opavy a Odry protrhla protipovodňová hráz. Těch protržených hrází a zaplavených míst bylo víc.

Velká tragédie nastala v polském městečku Stronie Śląskie na potoce Morawka v Kladsku 15. září, nad kterým se protrhla sypaná přehradní hráz. Sypaná hráz by měla mít přeliv pro bezpečné převedení i tisícileté povodně. Pokud ho nemá a začne přetékat, povodeň hráz rychle rozebere, dojde k prorvání hráze a jí zadržované vody se dají do pohybu a smetou vše, co jim stojí v cestě. To se stalo v městečku Stronie Śląskie, jež bylo prakticky smeteno z povrchu zemského. Krátce poté bylo povodní zle vyplaveno městečko Landek Zdroj. Poté se voda přiřítila do městeček Nysa a Klodzko, jejichž nízko položené části v té době již byly zaplaveny vodami rozvodněné Kladské Nisy.

V Rakousku se rozběsnil zejména Dunaj a některé jeho přítoky. Dunaj také byl základním problémem stávající povodně na Slovensku. Na Slovensku povodeň kromě Dunaje zasáhla jen Malé Karpaty a Kysucko. Ohrožoval zejména Bratislavu. Nakonec prošly povodňové vody Dunaje bez větších škod jak Vídní, tak Bratislavou, tak Budapeští. Velké škody nenapáchalo ani Labe, zčásti díky přehradám Labská, Les království na Labi a dalším, a to ani v Ústí nad Labem, ani v Děčíně, ani v Drážďanech. V Rumunsku povodeň postihla hlavně východ země.

Místo závěru

Hlavním hrdinou povodně, která Česko postihla v září 2024, jsou záchranáři. Těm je nutné poděkovat a také je platit úměrně náročnosti jejich těžkého a nejednou i nebezpečného povolání. Místo nich si ale honí trika a berou tučné platy někteří politici. Není tomu tak poprvé.

Literatura:
1) Povodeň v Česku (2024), Povodeň v Česku (2024) – Wikipedie (wikipedia.org), cit. 2.10.2024
2) Tisková zpráva ČHMÚ Září 2024 na území ČR 14. 10. 2024 Tiskova_zprava_2024-09.pdf (chmi.cz)
3) Uhlíř, M.: Častější a ničivější, vědci ukázali, jak nedávné povodně souvisejí s ohříváním planety. Nová studie mapuje vliv klimatických změn na zvyšující se frekvenci jevů, jakým byla tlaková níže Boris, Respekt 40/2024
4) Na Rohanu vyroste nová městská čtvrť, 11. října 2024 První zprávy - Domácí - Na Rohanu vyroste nová městská čtvrť (prvnizpravy.cz)
5) Velký rozhovor s M. Kupkou (D52, D3, blanketní odvolání) = Vidím příležitost pro renesanci pojmu kapitalismus, Respekt 22. září 2024, cit. 24. 9. 2024, https://www.respekt.cz/tydenik/2024/39/vidim-prilezitost-pro-renesanci-pojmu-kapitalismus

---

reklama

---