Jan Zeman: Ke světové klimatické konferenci COP 29

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | photoshootbyrena / Depositphotos

1. Věcné závazky se nezměnily

Žádné věcné závazky na zvýšené snižování antropogenních emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého CO2 a metanu CH4, podle šesti, resp. sedmi souhrnných zpráv velkého klimatického panelu IPCC hlavních původců zhoubného oteplování klimatu na Zemi, na COP29 přijaty nebyly. Příslušné návrhy byly sice předloženy, ale vetovala je nepřekvapivě Saúdská Arábie, významný to světový vývozce ropy.

Ironií je, že hranice oteplování povrchu Země proti předindustriálnímu období 1850-70 cca 1,5 stupně Celsia, která byla označována jako relativně bezpečná (bez velmi těžkých negativních dopadů na lidstvo), byla v době konání konference pravděpodobně překročena. Ironie osudu? Nevím. Musím uvažovat i možnou chybu v měření tím spíš, že hlavní měřící stanice je na aktivní sopce Mauma Loa na Havajských ostrovech, která sama emituje množství CO2. Nejsem si jist, zda je od místních sopečných zdrojů CO2 dokonale odstíněna, jak tvrdí její provozovatelé. Pochybnosti vyvolává, že nejvyšší koncentrace CO2 hlásí sem tam v červnu, ač by se při dominující souši na severní polokouli vzhledem k průběhu ročního období čekala v lednu. Ale i kdyby k překročení růstu průměrných teplot povrchu Země v době konání COP29 ještě nedošlo, stane se tak podle všeho v dohledné době. Pro možnost překročení uvedené hranice oteplování povrchu Země mluví i vrchol velkého cyklu sluneční aktivity, který nastal letos v březnu. Jak je známo, oceán má v držení tepla vysokou setrvačnost. Následně se sluneční aktivita sice sníží, ale nejspíš za 11 let můžeme čekat další vrchol sluneční aktivity, byť by měl být menší. V tomto směru není důvod se radovat.

2. Vyspělé kapitalistické státy Západu se nakonec zavázaly, že stávající, problematicky plněné závazky poskytovat 100 miliard amerických dolarů (USD) ročně rozvojových státům na omezování emisí skleníkových plynů a na adaptaci na stále silnější klimatické změny, zvýší na 300 miliard USD ročně.

Slibovaná pomoc se dlouhodobě plnila i na 10 %, byť v závěru období dosáhla oněch slibovaných 100 miliard USD za rok. Zásadní problém je, že většina pomoci vyspělých kapitalistických států Západu rozvojovým státům je poskytována jako komerční úvěry na nákup jejich zboží, obvykle investičních celků, tj. příjemci se zadlužují a někteří upadají do dlužnické pasti. Moc efektivní postup to určitě není. Totéž hrozí při zvyšování západní klimatické pomoci rozvojovým státům na základě závěrů z Baku 2024 na zmíněných 300 mld. USD za rok. Málo se ví o klimatické pomoci Číny, která dosáhla výše asi 4 mld. USD za rok.

Slýcháme často, že prý na opatření k dosažení stability klimatu na Zemi nejsou peníze. Opravdu? Promrhat 2 tisíce miliard USD na zbrojení a války v roce 2020 ale problém nebyl, o bezpočtu obětí válek a nemalých válečných škodách nemluvě. Lví podíl na těchto výdajích a válkách měly západní vyspělé kapitalistické státy a Čína, méně již Rusko. V roce 2020 přitom nezuřily dvě současné velké války na Ukrajině a na Blízkém východě, požírajících včetně způsobovaných ekonomických škod tisíce miliard USD. Problémem je i na dva tisíce embarg, uplatňovaných USA a často i celým kolektivním Západem proti celé řadě zemí, zpravidla bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a tudíž nezákonně. Že je pak důvěra mezi mnoha státy světa prakticky na nule, by nemělo překvapovat.

Loni již svět vydal na zbrojení a válčení předběžně 2400 miliard USD. Kromě asi deseti malých válek zuří dvě velké války a počet embarg vůči druhým státům už experti přestali počítat. Švédští experti z Mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI), autoři každoroční zbrojní zprávy, upozorňují, že je možné, že se některé náklady na zbrojení a války v roce 2023 podařilo některým státům ukrýt v jiných položkách veřejných rozpočtů. Také tam nejsou vyčísleny odhadované ekonomické válečné škody. Není důvod nevěřit četným zprávám, že jsou obrovské. Že jde v takových podmínkách ochrana stability klimatu na vedlejší kolej, sotva překvapí.

Těch položek nehorázného plýtvání, zejména vyspělých kapitalistických států Západu na převážně samoúčelnou hmotnou konzumní spotřebu, je mnohem víc. To by bylo na velký článek. A tak věřte krokodýlím slzám politiků, zejména vyspělých kapitalistických států Západu, že na ochranu stability klimatu nejsou peníze. Naopak můžeme jim věřit, že místo přebytků mají až na výjimky astronomické a rychle rostoucí státní dluhy.

3. Rozvine se stimulace snižování emisí skleníkových plynů metodou obchodu s povolenkami na emise CO2. Tento ochod by měl také přispět k financování programů na ochranu stability klimatu.

Bylo tak rozhodnuto přesto, že obchod s povolenkami na emise, tak jako jiné deriváty finančního trhu, je naprosto nevhodný pro dosahování věcných cílů rozvoje.

Jan Keller před lety upozorňoval na tři základní směry západního myšlení, ovládající 19. a 20. století – konzervativismus, liberalismus a socialismus, jsou (byly už v roce 1993) v hluboké krizi. Smrtelným nepřítelem sociálního, kulturního a environmentálně šetrného rozvoje, kam můžete připočítat i klimaticky šetrného rozvoje, byl vždy ekonomický liberalismus, chcete-li, Klausův trh bez přívlastků. Základní problém konzervatismu (ochrany tradičních hodnot jako je rodina, škola, obec, náboženství, stát, příroda, krajina, životní prostředí…) je, že byl a je více či méně podrobován ekonomickým liberalismem, chcete-li kšefty až na prvním místě a »po nás potopa«. V případě socialismu je po porážce někdejšího sovětského bloku a jeho více méně kapitulaci na Západě takřka neviditelný a v každém případě v hluboké defenzívě. K jeho problémům patřilo, že příliš preferoval sociální jistoty a životní úroveň občanů před ochranou životního prostředí včetně stabilit klimatu.

Obchod s povolenkami na emise CO2 je typický spekulační nástroj ekonomického liberalismu, neschopný stimulovat snižování těchto emisí. Je tragédií nevládních i vládních ekologů, že si ho osvojili a snaží se jeho prostřednictvím chránit stabilitu klimatu. Argument, že nic jiného, například zrušení perverzních daňových osvobození a úlev či jednotnou daň za antropogenní emise skleníkových plynů, přepočtené na CO2ekv., nešlo ve vedení Evropské unie prosadit, je irelevantní. Hrubé chyby si ochrana životního prostředí a stability klimatu nemůže dovolit. Obchod s povolenkami na emise CO2 nepřekvapivě nic nestimuluje a následně nechrání, pouze společnost ožebračují. Pokud se dostane do rukou horlivců, jako je současná končící i nově nastupující Evropská komise, stane se nástrojem rozvratu svěřených ekonomik, viz současná energetická krize a odchod mnoha energeticky náročných výrob do zemí s podstatně levnějšími energiemi, a decimace životní úrovně příslušných států, aniž by ochraně stability klimatu nějak pomohl. Totiž, zničení domácí průmyslové a zemědělské výroby politikou velmi drahé energie a hrubě spekulačních cen emisních povolenek s tím, že se o to zvýší výroba a její ekologická a klimatická negativa v zahraničí, snižování celosvětových antropogenních emisí skleníkových plynů nepomůže, protože skleníkové plyny účinkují na Zemi nezávisle na místě emise. Je trestuhodné, že vedení Evropské unie ochranu stability klimatu táhne tímto sebevražedným směrem a že do toho zatahuje celý svět.

Existuje názor, že tento obchod s emisními povolenkami vytvoří finanční zdroje na program ochrany stability klimatu na Zemi. Jako příklad se uvádí program Zelená úsporám (zateplování budov) v ČR. Bohužel i tento argument je poněkud děravý. Předně, obchod s povolenkami žádné hmotné ani finanční zdroje nevytvoří. Pouze je v určitém rozsahu přerozdělí. Ke cti ČR patří, že zatím takto získané peníze na zateplování budov užívala, byť byly i pokusy ministra financí Miroslava Kalouska peníze zneužít na látání děr ve státním rozpočtu. Za první Ficovy vlády na Slovensku tento obchod stál křeslo dvou ministrů životního prostředí (premiér Fico je vyhodil pro pokusy s těmito penězi podivně nakládat) a na Ukrajině byly tyto peníze za premiérky Tymošenkové státní byrokracií rozkradeny. Stejné peníze lze mnohem efektivněji získat například zrušením perverzních daňových úlev, zavedení ekologické, resp. klimatické daně za emise antropogenních skleníkových plynů, přepočtené na CO2ekv. a podobně.

Nově zvolený prezident USA Donald Trump oznámil, že hned po své inauguraci 20. ledna 2025 vypoví klimatické závazky USA, přijaté v roce 2015 USA na COP 21 v Paříži jeho předchůdcem prezidentem B. Obamou, které na začátku svého prvního prezidentského mandátu vypověděl a jeho dnešní předchůdce, prezident J. Biden, znovu přijal. Argentina ho chce následovat. Je to rána pro celosvětové úsilí o redukci GHG, protože USA v emisích skleníkových plynů zaujímají čestné druhé místo ve světě za Čínou.

Závěr

Nevím, zda se na COP29 v Baku také výrazněji probíraly problémy samotné klimatické teorie. Do českých médií neproniklo v tomto směru nic. Je to trochu škoda, protože se ve stejné době, ve dnech 12. a 13. listopadu 2024 konala v Praze mezinárodní konference expertů, kteří nesouhlasí se závěry expertů IPCC, tzv. klimaskeptiků. S jejich argumenty se budou muset experti IPCC vypořádat. To by ale bylo na samostatný článek.